Mil Mi-24U (‘Hind C’)

Typ:  cvičná modifikace útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24A (Hind A)

Určení: primárně výcvik pilotáže bitevních vrtulníků typu Mi-24A (Hind A) v rámci přeškolování u bojových útvarů, sekundárně zbraňový výcvik

Odlišnosti od modelu Mi-24A (Hind A):

-  instalace kompletního druhého řízení a dodatečných navigačních přístrojů u předního sedadla – zde se nyní nachází pracoviště instruktora (u modelu Mi-24A zde naproti tomu seděl zbraňovým operátor, který měl k dispozici pouze některé ovládací prvky řízení)

- absence příďového střeliště typu NUV-1U s pohyblivým 12,7 mm kulometem typu A-12,7A (příďovou kanónovou lafetu proto nahradil aerodynamický kryt)

- absence polokapkovitého krytu antény naváděcí rádiové-povelové jednotky nacházejícího se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

- absence odpalovacích lišt PTŘS typu 9M17M protitankového raketového kompletu typu Falanga-MV (AT-2 Swatter) nacházejících se pod svislými koncovými křídelními pylony (podvěsná výzbroj tohoto modelu se omezila pouze na bloky s neřízenými raketami)

- instalace dalšího, druhého, odsuvného okna, které zastává funkci nouzového výstupu, na pravoboku zadní části překrytu kabiny posádky (po pravici instruktora) na místo standardního okna (tato úprava byla zavedena do konstrukce až pozdějších strojů)

Historie:  Protože výcvik posádek bitevních-výsadkových vrtulníků typu Mi-24A (Hind A) neprobíhal tak rychle, jak si velení VVS představovalo, v roce 1971 byla OKB M.L. Mila pověřena urychleným dodáním cvičné verze tohoto stroje s plně zdvojeným řízením. Cvičná modifikace vrtulníku typu Mi-24A (Hind A) vešla ve známost pod označením Mi-24U (Hind C) a od svého bojového protějšku se odlišovala mimo jiné též absencí příďového kulometného střeliště typu NUV-1U a protitankového raketového kompletu typu Falanga-MV (AT-2 Swatter). Naproti tomu možnost přepravy raketových bloků pod křídlem zůstala u tohoto modelu plně zachována. Zatímco žák seděl na sedadle pilota, tedy vzadu vlevo, pracoviště instruktora se nacházelo v přední části kabiny, tedy na pozici zbraňového operátora. Jeho pracoviště bylo přitom opatřeno nejen kompletním řízením, ale i všemi nezbytnými navigačními přístroji. Prototyp cvičného speciálu Mi-24U (Hind C) poprvé vzlétl v roce 1971. První série tohoto modelu vznikla urychlenou konverzí bojových Mi-24A (Hind A). Z novovýroby pocházelo jen 25 cvičných speciálů typu Mi-24U (Hind C). Ty přitom brány závodu č.116 z Arseněva opustily v letech 1971 až 1974. Vrtulníky typu Mi-24U (Hind C) sloužily pouze k výcviku pilotů. Příprava zbraňových operátorů probíhala na standardních bojových Mi-24A (Hind A). Nevelký počet cvičných speciálů typu Mi-24U (Hind C) se dostal též za hranice, a to do Afghánistánu a Vietnamu. Protože v Afghánistánu byly tyto stroje provozovány v prašném prostřední, některé z nich obdržely instalaci prachových filtrů typu PZU na přívodech vzduchu k pohonným jednotkám, které se staly standardem až pro pozdější verze vrtulníku typu Mi-24 (Hind).

Verze:  -

Vyrobeno:  25 sériových strojů (další exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Mi-24A)

Uživatelé:  Afghánistán, SSSR a Vietnam

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:        dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117 s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými, dvě 850 l přídavné palivové nádrže nebo náklad do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 200 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Výzbroj:     čtyři raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), přepravované na dvou párech podkřídlových závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014