Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind); tento model vzešel z modernizačního programu vrtulníků řady Mi-24 (Hind) izraelské společnosti Elbit

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka, ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů, přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24V (Hind E):

- modifikované přístrojové vybavení kabin obou členů posádky – jeho součástí se staly přilbové displeje typu ANVIS/HUD-24 s brýlemi nočního vidění typu AN/AVS-7, multifunkční displeje (po dvou v předním a zadním kokpitu) a ovládací prvky HOCAS (Hands On Collective and Stick)

- odlehčená konstrukce draku vyjmutím velmi zřídka využívaného systému pro automatické bombardování a všech komponent protitankového raketového kompletu typu Šturm-V (AT-6 Spiral) – v této souvislosti z přídě trupu zmizel hranatý kryt zaměřovacího systému typu Raduga-Š a vřetenovitý kryt naváděcí rádiové-povelové jednotky a z koncových svislých křídelních pylonů závěsníky PTŘS (podvěsná výzbroj tohoto modelu se omezila na neřízenou munici)

- instalace otočného kulovitého pouzdra elektro-optického zaměřovacího systému typu CoMPASS IV značky El-Op, který v sobě sdružuje TV kameru pracující za nízké úrovně osvětlení a IČ zaměřovač s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů,  po levoboku špice trupu na místo druhého přistávacího reflektoru (ten se nyní nachází na pozici demontovaného krytu optiky zaměřovacího systému typu Raduga-Š)

- instalace systému umožňujícího ovládat zaměřovací systém typu CoMPASS IV a kanón pouhým pohybem hlavy

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B – to umožňuje provádět průběžnou modernizaci avionického vybavení pouhým přidáváním nebo vyměňováním stávajících systémů

- modifikované komunikační vybavení instalací UHF radiostanic typu Talon značky Rockwell-Collins, které odpovídající standardům ICAO a NATO

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ odpovídajícího standardům NATO

- modifikovaný navigační systém instalací systému družicové navigace značky Trimble a VOR/ILS/DME navigačního systému odpovídajícího standardům ICAO a NATO

Historie:  Přestože se sériová výroba útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind), prvního specializovaného vrtulníku pro přímou palebnou podporu pozemních jednotek sovětské konstrukce, rozeběhla již v roce 1970, na konci 90. let se tyto stroje nacházely v provozu stále u více než 50-ti uživatelů ze všech koutů světa. Vrtulníky řady Mi-24 (Hind) bylo ale již tehdy možné považovat za morálně zastaralou techniku. To se přitom týkalo zejména jejich avioniky, která jim navíc neumožňovala působit v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Většina provozovatelů těchto strojů s nimi nicméně i přesto počítala nadále, neboť si nemohla pořízení kvalitativně nových vrtulníků této kategorie dovolit. Na tuto skutečnost zareagovalo hned několik výrobců nejen z Ruska vlastním projektem modernizačního programu. Všechny modernizační programy pro vrtulníky řady Mi-24 (Hind), které jsou známy též pod exportním označením Mi-25 či Mi-35, přitom spočívaly zejména v prodloužení technické životnosti a zástavbě nového avionického vybavení. Vestavbou nové avioniky do draku bojového vrtulníku či letounu lze totiž získat kvalitativně novou zbraň za zlomek ceny nově vyrobeného stroje. Nejinak tomu bylo i u třístupňového modernizačního programu izraelské společnosti Elbit. Zatímco první stupeň zmíněného modernizačního programu se omezil na integraci přilbového displeje typu ANVIS/HUD-24 s brýlemi nočního vidění typu AN/AVS-7 a GPS přijímač značky Trimble, součástí stupně druhého se stala instalace navigačního, komunikačního a identifikačního systému odpovídajícího standardům ICAO a NATO, čtyř multifunkčních displejů, ovládacích prvků HOCAS a nového elektro-optického zaměřovacího systému typu CoMPASS IV. V rámci poslední, třetí, etapy modernizačního programu měl pak být zaveden systém, který umožňuje ovládat zaměřovací systém typu CoMPASS IV a palubní kanón pouhým pohybem hlavy. Se zmíněným modernizačním programem se ale společnost Elbit dostala do konfliktu s ruským výrobcem, neboť jim nebyl autorizován. Prvním zájemcem o modernizační balíček společnosti Elbit se staly vzdušné síly Srí Lanky. V letech 2004 až 2005 přitom zmíněná izraelská společnost „upgradovala“ celkem pět vrtulníků typu Mi-24V (Hind E) a Mi-24P (Hind F) ze stavu vzdušných sil tohoto státu. V únoru  roku 2005 si modernizaci čtyř svých vrtulníků typu Mi-24V (Hind E) objednaly též vzdušné síly Makedonie (FYROM). Ještě před vlastní zástavbou jednotlivých komponent modernizačního balíčku společnosti Elbit všechny čtyři makedonské Mi-24V (Hind E) prošly generální opravou u ukrajinské společnosti Aviakon z Konotopu. Všechny čtyři zmíněné stroje ale nebyly „upgradovány“ na stejnou úroveň. Tak např. instalaci pohybem hlavy ovládaného zaměřovacího systému typu CoMPASS IV propojeného s palubním kanónem obdržely jen dva z nich. FYROM přitom všechny čtyři společností Elbit modernizované Mi-24V (Hind E) zařadilo do stavu 201. BHS (letka bojových vrtulníků) „Nokjni Molnji“ operující ze základny Petrovec, která se nachází poblíž Skopje. Tomu v prosinci roku 2005 následoval podpis kontraktu se vzdušnými silami Bulharska na modernizaci 12-ti vrtulníků typu Mi-24V Hind E (a 6-ti vrtulníků typu Mi-17 Hip H). Modernizace bulharských Mi-24V (Hind E) ale skončila absolutním fiaskem. Elbit se totiž rozhodl obejít ruského výrobce a ruské exportní společnosti. Rusové proto odmítli bulharským vrtulníkům prodloužit technickou životnost a jakkoliv se na jejich modernizaci podílet. Bez prodloužení technické životnosti ale modernizování těchto strojů zcela ztratilo smysl. Protože se navíc Bulharům nedostávali na finance, nakonec od kontraktu z prosince roku 2005 odstoupili.

Verze:  -

Vyrobeno:  9 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Mi-24V/P)

Uživatelé:  Srí Lanka (v letech 2004 až 2005 dodáno 5 ks) a Makedonie (v roce 2005 dodány 4 ks)

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:   8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu CoMPASS IV. Tento systém v sobě sdružuje TV kameru pracující za nízké úrovně osvětlení a IČ zaměřovač s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů. Jeho kulovitý otočný kryt je uchycen k levoboku špice trupu.

Výzbroj:     jeden pohyblivý čtyřhlavňový 12,7 mm rotační kulomet typu JakB-12,7 (9A624) se zásobou 1 470 nábojů, instalovaný v otočné dálkově ovládané střelecké věži typu USPU-24 (s odměrem ±60°, elevací +20° a depresí -40°) nacházející se pod špicí trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na dvou párech podkřídlových závěsníků – raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014