Typ:  pokročilá modifikace vzdušného velitelského stanoviště typu Mi-6VKP (Hook B)

Určení:  řízení činnosti pozemních vojsk a frontového letectva

Odlišnosti od vrtulníku typu Mi-6VKP (Hook B):

- instalace nového komunikačního vybavení.

- instalace vnější 2 250 l palivové nádrže na pravoboku trupu alá Mi-6A na místo doutníkovitého krytu nezávislého palubního topení typu KO-50

- instalace silnější pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-6 na místo APU typu Al-8. Instalace APU tohoto modelu se nachází po pravoboku záďových nákladných vrat, zatímco instalace APU modelu Mi-6VKP je umístěna po jejich levoboku.

- instalace jedné rozměrné zkosené ploutvové antény na hřbetu ocasního nosníku, přímo za hřbetní nástavbou, a řady drobných břitových antén po stranách břicha střední části trupu, v oblasti mezi příďovým a hlavním podvozkem, na místo vertikálních tyčových antén uchycených k bokům trupu, na úrovni motorových výfuků, rozměrné rámové antény, připevněné k břichu ocasního nosníku, přímo za záďovými nákladovými vraty, a čtyř rozměrných do tvaru písmene „X“ uspořádaných obdélníkových antén, instalovaných po stranách ocasního nosníku, přímo před VOP (instalace demontovatelných teleskopických antén na vzpěrách hlavního podvozku přitom zůstala zachována)

Historie:  Těžký transportní vrtulník typu Mi-6 (Hook A) se stal základem celé řady speciálů. Jedním z nich byl model Mi-6VKP (Hook B), který zastával funkci vzdušného velitelského stanoviště. Zmíněný speciál byl vyvinut speciálním oddělením leteckého opravárenského závodu (ARZ) č.535 z Konotopu a vznikl v počtu 36-ti exemplářů. Jejich základem se přitom staly sériové Mi-6 (Hook A). Provozní možnosti velitelských speciálů typu Mi-6VKP (Hook B) byly ale velmi omezené. Důvodem se stala skutečnost, že tyto stroje nemohly vykonávat svou činnost v průběhu letu. K tomu bylo nezbytné přistát a rozvinout vybavení do operačního stavu. Tento zásadní nedostatek pozbývala až následující velitelská modifikace vrtulníku typu Mi-6 (Hook A), která vzešla z programu Jachont. Zmíněný model obdržel tovární označení Mi-6AJa a služební označení Mi-6VzPU a zkouškami prošel v letech 1974 až 1975. Do výzbroje VVS byl velitelský speciál typu Mi-6AJa (Mi-6VzPU) zařazen v roce 1975, a to pod novým typovým označením Mi-22. Velitelské speciály typu Mi-22 (Hook C) se staly, stejně jako velitelské speciály typu Mi-6VKP (Hook B), součástí výzbroje samostatných letek a smíšených vzdušných regimentů (SAP), které zajišťovaly podporu velitelství Obranných okruhů a Skupin Sovětských vojsk. Poslední speciály typu Mi-6VKP (Hook B) a Mi-22 (Hook C) v barvách VVS dolétaly v roce 1996. Protože vývoj přímého nástupce těchto speciálů v podobě velitelského speciálu typu Mi-27, který vycházel z těžkého transportního vrtulníku typu Mi-26 (Halo A), nakonec nepřekročil prototypové stádium, jejich vyřazení bylo provedeno bez náhrady.

Verze:

Mi-22 – základní výše popsaná modifikace vrtulníku typu Mi-22

Mi-22M – modifikace vrtulníku typu Mi-22 s modifikovaným komunikačním vybavením

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  SSSR, Rusko a Ukrajina

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a neznámý počet důstojníků a operátorů speciálního komunikačního vybavení

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Solovjov D-25V s max. výkonem po 5 500 hp

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 15.9.2016