Mil Mi-14BT (‘Haze B’)

Typ:  speciální minolovná modifikace obojživelného protiponorkového vrtulníku typu Mi-14PL (Haze A)

Určení:  zneškodňování hladinových, hlubinných, kontaktních, rezonančních, magnetických i akustických námořních min

Odlišnosti od modelu Mi-14PL (Haze A):

- absence všech komponent protiponorkového komplexu typu Kalmar (vyjma radaru typu Iniciativa-2M)

- absence pracovní konzole zbraňového operátora nacházející se uvnitř nákladového prostoru, přímo za pilotní kabinou. V této souvislosti byla obrazovka radiolokátoru přesunuta před sedadlo druhého pilota.

- instalace vlečného zařízení odminovacího zařízení, které se sestává z úchytu a jeřábu typu LPG-2, a dálkového ovládání vlečného odminovacího zařízení v zadní části nákladové kabiny. Do závěsu zmíněného vlečného zařízení lze umístit různé typy odminovacích zařízení.

- instalace nevelkého obdélníkového vývodu vlečného lana na zádi trupu, přímo pod ocasním nosníkem, na místo úchytu detektoru MAD

- instalace dvou tandemově uspořádaných hranatých oken na levoboku spodní partie zádě trupu, přímo mezi levým plovákovým pylonem a dvířky vlečného zařízení. Ty umožňují operátorovi visuálně kontrolovat činnost minovacího vlečného zařízení.

- instalace signalizačního a indikačního systému, který podává informace o pozici vlečného lana

- instalace automatického bezpečnostního systému pro odpojování vlečného lana. Ten automaticky odpojuje vlečné lano minovacího zařízení v případě, že dojde k překročení max. přípustné hodnoty tažné síly na vlečné zařízení od vlečeného odminovacího zařízení nebo max. přípustného úhlu mezi podélnou osou trupu vrtulníku a vlečným lanem.

- modifikované avionické vybavení instalací systému, který usnadňuje držet kurz při vlečení odminovacího zařízení, nového radiovýškoměru a nového autopilota typu AP-34B

- instalace doutníkovitého krytu (s lapačem vzduchu v čele) výměníku tepla nezávislého palubního vytápění typu KO-50 na pravém boku trupu, na úrovni stropu nákladového prostoru (shodná konstrukce jako u modelu Mi-14PS)

Historie:  Od 60. let začaly být k zneškodňování námořních min ve stále větší míře používány vrtulníky, a to ne náhodou. Vrtulníky mají totiž v porovnání s klasickými minolovnými plavidly podstatně vyšší rychlost a manévrovatelnost. Kromě toho je lze používat i k likvidaci min v mělčinách, tedy v oblastech, do kterých nelze s minolovkami vůbec vplout. Pro vrtulníky ale hovoří též skutečnost, že jsou lépe chráněny před ničivými účinky vybuchujících námořních min, neboť se pohybují v malé výšce nad vodní hladinou. Nicméně i použitelnost této techniky je omezená, a to povětrnostními podmínkami. První specializovaný minolovný vrtulník sovětské konstrukce vznikl v roce 1955. Konkrétně přitom šlo o vrtulník typu Mi-4BT, který nebyl ničím jiným, než modifikací jednomotorového pístového transportního vrtulníku typu Mi-4 (Hound A). Vývoj tohoto průkopnického stroje ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. Prvními operačně nasazenými sovětskými minolovnými vrtulníky se staly typy Ka-25BŠZ  a Mi-8BT. Zatímco první z nich vycházel z dvoumotorového palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-25PL (Hormone A), základem toho druhého se stal dvoumotorový středně těžký transportní vrtulník typu Mi-8T (Hip C). Svůj bojový křest si speciály typu Ka-25BŠZ a Mi-8BT odbyly v roce 1974 v mírové operaci, jejíž cílem bylo zneškodnění námořních min v Suezském průplavu po arabsko-izraelském konfliktu. Zkušenosti, které se podařilo získat v průběhu nasazení minolovných vrtulníků typu Ka-25BŠZ a Mi-8BT v Suezu, byly následně zužitkovány při vývoji speciální minolovné modifikace obojživelného protiponorkového vrtulníku typu Mi-14PL (Haze A). Zmíněný speciál vešel ve známost jako Mi-14BT (Haze B) a jeho první exemplář vznikl v roce 1973 konverzí jednoho z prvních sériových Mi-14PL (Haze A). Státními zkouškami minolovný speciál typu Mi-14BT (Haze B) prošel mezi 23. lednem 1975 a 4. květnem 1979. Za chodu státních zkoušek tohoto vrtulníkového speciálu, které probíhaly v Kirovodsku, bylo odzkoušeno hned několik typů vlečných odminovacích zařízení. Produkce minolovného speciálu typu Mi-14BT (Haze B) se omezila na 26 exemplářů. Osm z nich bylo vyhrazeno na export, z toho šest do NDR a dva do Bulharska. Zbylé skončily u Sovětského VMF. Minolovné speciály typu Mi-14BT (Haze B) se přitom staly součástí výzbroje všech flotil VMF. Do závěsu vlečného lana speciálu typu Mi-14BT (Haze B) bylo možné umístit kontaktní odminovací zařízení pro hladinové miny typu VKT-2, kontaktní odminovací zařízení pro hlubinné miny typu GKT-3V, nekontaktní odminovací zařízení pro miny s magnetickou roznětkou typu SEMT-1, nekontaktní odminovací zařízení pro miny s akustickou roznětkou typu BAT-2 nebo universální nekontaktní odminovací zařízení typu VNT-1 či VNT-2. Kontaktní odminovací zařízení VKT-2 a GKT-3V sloužily k přeřezávání lan a řetězů kotev min. Obě zmíněná zařízení měla podobu lana, ke kterému byla upevněna přetínací zařízení, jejichž aktivaci zajišťovaly pyropatrony. Kontaktní odminovací zařízení pro hladinové miny typu VKT-2 bylo vyráběno ve dvou verzích, a to dvou- a jednostranné. Zatímco za pomoci prvně uvedené verze bylo možné čistit pás vodní plochy o šířce 90 m rychlostí 35 km/h, druhá uvedená verze odminovacího zařízení typu VKT-2 umožňovala čistit pás vodní plochy o šířce 50 m rychlostí 50 km/h. Za pomoci zařízení typu GKT-3V byl možné čistit pás o šířce 130 m a hloubce 7 až 60 m rychlostí 18 km/h. Nekontaktní odminovací zařízení zase sloužily k zneškodňování min nacházejících se na mořském dně. Odminovací zařízení typu SEMT-1 napodobovalo magnetické pole kýlu lodi a uvádělo do činnosti miny s magnetickou roznětkou do vzdálenosti až 20 m. Magnetické odminovací zařízení typu SEMT-1 se obvykle používalo společně s odminovacím zařízením typu BAT-2, které zajišťovalo iniciaci min s akustickou roznětkou. Zdaleka nejpokročilejší bylo universální nekontaktní odminovací zařízení typu VNT-1/-2, které dokázalo aktivovat miny s magnetickými-akustickými i indukčními-akustickými roznětkami. Zmíněné zařízení mělo podobu vlečného člunu na podvodních křídlech. Na jeho palubě se nacházel turboagregát, který zajišťoval napájení elektrod vyvozujících magnetické pole majících podobu vlečných kabelů. Ke koncům zmíněných vlečných kabelů, které zároveň zastávaly funkci elektrod, se připojovaly iniciátory akustických roznětek různého typu. Za pomoci odminovacího zařízení typu VNT-1/-2 bylo možné čistit pás o šířce 100 m a hloubce až 60 m. Speciál typu Mi-14BT (Haze B) mohl ale k ničení min používat též šňůry trhaviny typu ŠZ-1 nebo ŠZ-2. Ty se umisťovaly do trupové pumovnice. Za pomoci zmíněných náloží bylo přitom možné vyčistit pás vodní hladiny o šířce až 250 m (dle hloubky). Odminovací zařízení se do závěsu speciálu typu Mi-14BT (Haze B) umisťovalo při visu v malé výšce z paluby malé minolovky. Tento proces ale kladl na piloty těchto strojů nemalé nároky. Silný proud vzduchu od nosného rotoru totiž toto nevelké plavidlo mnohdy rozhoupal. To sebou přinášelo hrozbu vzájemné srážky. Z tohoto důvodu bylo později odminovací zařízení do závěsu vrtulníků typu Mi-14BT (Haze B) umisťováno z paluby plující a nikoliv kotvící minolovky. Aby toho nebylo málo, tak odrazy proudu vzduchu od nosného rotoru od paluby minolovky vyvozovaly turbulence, které měly neblahý vliv na letovou stabilitu. O mnoho jednoduší nebyla ani pilotáž speciálu typu Mi-14BT (Haze B) při vlastním lovu min. Při vlečení odminovacího zařízení totiž posádka tohoto stroje musela neustále kontrolovat letovou výšku a tažnou sílu, kterou působilo vlečené odminovací zařízení na vlečné zařízení. Posledně uvedené bylo obzvláště důležité při vlečení odminovacího zařízení po hladině rozbouřeného moře. Aby toho nebylo málo, tak se pilotáž speciálu typu Mi-14BT (Haze B) lišila při různých rychlostech a směrech větru, stejně jako při vlečení různých typů odminovacích zařízení. Z tohoto důvodu nebyly tyto stroje do ostrých akcí prakticky nasazovány. Jednotlivé flotily VMF navíc malou minolovku pro potřeby výcviku posádek speciálů typu Mi-14BT (Haze B) uvolňovaly prakticky pouze před velkými manévry. Skutečného ostrého nasazení se zřejmě dočkala pouze čtveřice vrtulníků typu Mi-14BT (Haze B) ze stavu 872. OPLVP (samostatný protiponorkový vrtulníkový pluk), a to při odminování Rudého moře u pobřeží Jemenu a Etiopie. V rámci zmíněné operace, která byla zahájena v červnu roku 1984, přitom tyto stroje působily z paluby vrtulníkového křižníku Leningrad projektu 1123 Kondor (Moskva class). Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se minolovné speciály typu Mi-14BT (Haze B) staly součástí výzbroje Ruského a Ukrajinského námořnictva. Zatímco Ruské VMF zdědilo po tom sovětském dvanáct, do výzbroje Ukrajinského námořnictva byly zařazeny tři tyto stroje. Jak v Rusku, tak i na Ukrajině poslední minolovné speciály typu Mi-14BT (Haze B) dolétaly na konci 90. let.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl přestavbou sériového Mi-14PL) a 26 sériových strojů

Uživatelé:  Bulharsko – V roce 1984 Bulharské námořnictvo převzalo dva vrtulníky typu Mi-14BT (Haze B). Již v roce 1985 ale cvičný let jednoho z nich skončil pod hladinou Černého moře. Zmíněný stroj se sice podařilo vylovit, do provozu ale již nebyl znovu uveden. Důvodem toho bylo značné poškození od slané mořské vody. Následně se proto stal muzejním exponátem. Po tomto incidentu se Bulharské námořnictvo rozhodlo svůj druhý Mi-14BT (Haze B) k minolovným pracím již dále nevyužívat. V roce 1986 proto nechalo tento vrtulník zbavit speciálního vybavení, aby jej mohlo následně využívat v roli transportního stroje. Provoz zmíněného stroje byl ukončen v roce 2007.

NDR/SRN – V prosinci roku 1985 námořnictvo NDR (Volksmarine) převzalo celkem šest vrtulníků typu Mi-14BT (Haze B). Všechny zmíněné stroje se staly součástí vrtulníkového parku Námořní vrtulníkové eskadry MHG-18 „Kurt Barthel“. Těsně před sloučením NDR se SRN byly všechny minolovné vrtulníky typu Mi-14BT (Haze B) přestavěny na speciály pro pátrací a záchrannou činnost. V této souvislosti byly na boky jejich trupu namalovány rozměrné oranžové pruhy a nápisy SAR. Pátrací-záchranné Mi-14BT (Haze B) působily od dubna roku 1990 do 3. října toho samého roku ze základen Hohe Dune a Peeneraunde. Po sloučení NDR se SRN, k němuž došlo dne 3. října 1990, bylo všech šest pátracích-záchranných Mi-14BT (Haze B), spolu se osmi protiponorkovými Mi-14E (Haze A), předáno Luftwaffe, za účelem řízeného utlumení provozu a následného odprodeje. V roce 1993 všech šest vrtulníků typu Mi-14BT (Haze B) odkoupila společnost Aerotec za účelem jejich následné konverze na požární stroje. Na požární speciály byly nakonec přestavěny tři z nich. Přestavba dalšího nebyla dokončena.

SSSR/Rusko – Ruské VMF po Sovětském VMF zdědilo celkem 12 vrtulníků typu Mi-14BT (Haze B). Provoz posledního z nich ukončilo v roce 1998.

Ukrajina – Ukrajinské námořnictvo po Sovětském VMF, resp. po Černomořské flotile Sovětského VMF, zdědilo celkem tři vrtulníky typu Mi-14BT (Haze B). Dva z nich později, v letech 1999 a 2003, prošly konverzí na požární speciál typu Mi-14PŽ. Další se stal muzejním exponátem.

Posádka:    dva piloti a operátor vlečného minolovného zařízení

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117M s max. výkonem po 1 950 hp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-2M (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím na břichu špice trupu. Tento typ radiolokátoru má zorné pole 360° slouží k navigaci a vyhledávání a sledování pozemních a hladinových cílů. Zatímco velké hladinové plavidlo dokáže detekovat na vzdálenost až 220 km, periskop ponorky nebo záchranný člun s trosečníky je schopen zachytit (z výšky 200 m) na vzdálenost až 15 km, a to za každého stavu moře.

Vybavení:  kontaktní odminovací zařízení pro hladinové miny typu VKT-2, kontaktní odminovací zařízení pro hlubinné miny typu GKT-3V, nekontaktní odminovací zařízení pro miny s magnetickou roznětkou typu SEMT-1, nekontaktní odminovací zařízení pro miny s akustickou roznětkou typu BAT-2 nebo universální nekontaktní odminovací zařízení typu VNT-1 či VNT-2, instalované na konci vlečného lana. Do trupové pumovnice tohoto stroje lze umístit 12 výstražných bójí typu UVT, 4 bóje typu RGB-n-ST nebo 8 šňůr trhaviny o velikosti 100 kg pumy typu FAB-100.

poslední úpravy provedeny dne: 11.12.2016