Polikarpov BDP

Typ:  bezmotorový transportní-výsadkový kluzák

Určení:  přeprava plně vyzbrojených výsadkářů do týlu území protivníka a zásobování pozemních jednotek působících v týlu území protivníka

Historie:  V SSSR první transportní a výsadkové kluzáky vznikly již v první polovině 30. let. Konkrétně se jednalo o typ G-63 (G-31) z dílny P.I. Grochovského, který poprvé vzlétl v roce 1932, a typ G č.4 z dílny G.F. Groševa, jehož letové zkoušky se rozeběhly v roce 1934. Vývoj žádného z těchto dvou strojů ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. K obnovení zájmu o tuto techniku v SSSR došlo až na přelomu 30. a 40. let. V roce 1939 byl totiž polovojenskou organizací Osoaviachim (Společnost pro podporu obrany, letecké a chemické výroby) vyhlášen konkurz na kluzák s uzavřenou kabinou pro nejméně pět výsadkářů. Dle zadání měl takový kluzák mít maximálně jednoduchou a výrobně nenáročnou konstrukci a zatahovatelný podvozek. Požadavek na max. rychlost ve vleku zněl 300 km/h. V následujícím roce vypsala konkurz na transportní kluzák též Správa pro výrobu výsadkových-transportních kluzáků, která byla zřízena výnosem ze dne 23. ledna 1940 a podléhala pod NKAP (Lidový komisariát pro letecký průmysl). Krátce nato, v listopadu toho samého roku, navíc došlo k reorganizaci Vzdušného výsadkového vojska (VDV). Součástí VDV přitom od tohoto okamžiku kromě padákové a letecké výsadkové skupiny byla též skupina plachtařská. Posledně uvedené přitom představovalo zčásti přímou rekci úspěchy německých vojsk při obsazování belgické dělostřelecké tvrze Eben-Emael. Zmíněná operace se konala dne 10. května 1940 a stala se historicky vůbec první výsadkovou operací, do které byly zapojeny výsadkového kluzáky. Konkrétně se jednalo o 40 kluzáků typu DFS230. Zatímco 11 z nich (s celkem 93-ti muži na palubě) bylo určeno přímo k obsazení dělostřelecké tvrze Eben-Emael, úkolem posádek zbylých 29-ti kluzáků tohoto typu byl útok na mosty přes Maasu a Albertův kanál. V centru tvrze Eben-Emael nakonec dosedlo jen sedm z jedenácti kluzáků typu DFS230 (s 55-ti muži na palubě). Dva z nich byly totiž nuceny cestou nouzově přistát. Další dva tyto stroje zase přistály u klamných plechových atrap. Výsadkářům k obsazení „nedobytné“ tvrze Eben-Emael stačilo necelých 20 minut. Posádka zmíněné tvrze totiž nebyla na německý útok vůbec připravena a byla jim zcela zaskočena. Některé povrchové objekty této tvrze navíc nebyly v okamžiku výsadku vůbec obsazeny. Pro VDV byl přitom požadován nejen výsadkový kluzák s přepravní kapacitou 5 osob, ale též výsadkový kluzák s přepravní kapacitou 11 osob. První místo v konkurzu na výsadkový kluzák s přepravní kapacitou 5 osob přitom zaujal typu RF-8 z dílny O.K. Antonova. Na druhém místě se pak umístil typ KAI-5 Sokol, který byl vyprojektován G.N. Vorobjovem v institutu KAI (Kazaňský aviatický institut). Naproti tomu v kategorii 11-ti místného transportního kluzáku byl oceněn typ Orel z dílny N.I. Afanaseva, B.V. Kučerenka a L.M. Rodijanského. Termíny stavby prototypů výsadkových kluzáků pro VDV byly NKAP stanoveny na konci června roku 1941. O.K. Antonov byl přitom pověřen pokračováním ve vývoji typu RF-8 a navýšením jeho přepravní kapacity z pěti osob na sedm. Zadání na výsadkový kluzák s přepravní kapacitou 11 osob obdržel V.K. Gribovskij (budoucí typ G-11 alias G-29). P.V. Cybinovi byl svěřen návrh výsadkového kluzáku s přepravní kapacitou 20 osob (budoucí typ KC-20). Zadání na zdaleka největší výsadkový kluzák obdržel L.P. Kurbala. Jeho typ (K-G) měl totiž být schopen přepravy 20-ti až 25-ti osob, 76 mm kanónu nebo tančíku typu T-27 s posádkou. Schválen byl ale též projekt výsadkového kluzáku typu BDP s přepravní kapacitou 15 osob, který byl iniciativně zpracován N.N. Polikarpovem. Naproti tomu projekt výsadkového kluzáku typu VA-5 z dílny A.A. Abramova, který měl mít identickou kapacitu jako typ BDP, byl zamítnut. Konstrukční tým N.N. Polikarpova se do prací na projektu výsadkového kluzáku typu BDP (Bojevoj Desantnyj Planer = bojový výsadkový kluzák), který nesl též tovární označení „S“, pustil v červnu roku 1941. Pracemi na projektu tohoto stroje se přitom zabýval Polikarpovův zástupce N.A. Žemčužin spolu s inženýrem V.S. Vachmistrovem. V konstrukci výsadkového kluzáku typu BDP byly zužitkovány výsledky analýzy nasazení výsadkových kluzáků při německé výsadkové operaci na Krétě, která byla uskutečněna na konci května roku 1941. Přestože byla zmíněná výsadková operace (Operace Merkur) úspěšná a vedla k porážce Britů a obsazení Kréty, byla provázena značnými ztrátami právě z řad posádek výsadkových kluzáků. To bylo přitom důsledkem toho, že jejich posádky nebyly nijak chráněny. Kabina výsadkového kluzáku typu BDP byla proto, na rozdíl od kabin všech výše uvedených výsadkových kluzáků sovětské konstrukce, opatřena pancéřovou ochranou. Pancéřová ochrana kabiny tohoto stroje měla přitom podobu plátů, které byly řešeny jako snímatelné. Díky tomu je výsadkáři mohli po přistání používat v terénu jako štíty. Kromě toho kabina tohoto stroje umožňovala výsadkářům používat osobní palné zbraně k obraně před napadením ze vzduchu v průběhu letu. Jinak konstrukční tým Polikarpovi KB kluzák typu BDP pojal jako výrobně nenáročný hornoplošník dřevěné konstrukce s aerodynamicky vytříbeným vřetenovitým trupem s kabinou pro jednoho pilota a 16 výsadkářů, přímým lichoběžníkovým křídlem a klasicky koncipovanými ocasními plochami. K vzletu zmíněný stroj využíval odhazovatelný čtyřkolový vozík. Přistávací zařízení kluzáku typu BDP zase tvořil tříbodový lyžový podvozek. K vlekání tohoto stroje měl přitom sloužit dvoumotorový bombardovací letoun typu SB z dílny A.N. Tupoleva nebo dvoumotorový bombardovací letoun typu DB-3 z dílny S.V. Iljušina. Jedním z důvodů volby bombardovacích a nikoliv transportních letounů k vlekání kluzáku typu BDP byl skutečnost, že jsou opatřeny obrannou hlavňovou výzbrojí. Kromě toho zmíněné stroje mohou výsadkáře podpořit bombardováním pozic nepřítele, neboť mohou současně přepravovat pumový náklad. Práce na úvodním projektu výsadkového kluzáku typu BDP se konstrukčnímu týmu N.N. Polikarpova podařilo završit několik dní před německou invazí do SSSR, která byla zahájena dne 22. června 1941. Prototyp zmíněného stroje byl postaven na konci léta toho samého roku v prostorách závodu č.51, který se nacházel v jednom z hangárů moskevského Centrálního letiště Chodynka (a disponoval velmi primitivním výrobním zařízením). Letové zkoušky prototypu kluzáku typu BDP byly zahájeny v září roku 1941 a probíhaly na letišti institutu LII. K vlekání zmíněného stroje v průběhu zkoušek byl přitom používán letoun typu SB ve verzi s motory typu M-103. Dne 14. října toho samého roku ale zkoušky prototypu kluzáku typu BDP přerušila evakuace leteckého průmyslu před rychle postupující německou armádou z okolí Moskvy za Ural. Zmíněným německým útokem, který byl zahájen dne 22. června 1941, byla totiž Rudá armáda natolik zaskočena, že se německá vojska do podzimu toho samého roku nebezpečně přiblížila až k Moskvě. V době evakuace měl přitom prototyp kluzáku typu BDP na svém kontě pouhých 14 letů. Novým působištěm KB N.N. Polikarpova a experimentálního závodu č.51 se konkrétně stal Novosibirsk. Pokus o odtažení prototypu kluzáku typu BDP letounem typu SB do Novosibirsku byl ale neúspěšný. Sestava SB – BDP byla totiž zachycena stíhacími letouny PVO Moskvy a donucena přistát poblíž Kaširy. Krátce po přistání byl navíc prototyp kluzáku typu BDP vyrabován místními obyvateli. Poté byl přepraven zpět do Moskvy, za účelem opravy. Výsledky zkoušek zmíněného stroje byly povzbudivé. Prototyp kluzáku typu BDP měl totiž dobrou stabilitu ve všech letových režimech. Kromě toho byl schopen ustáleného horizontálního letu ve vleku bez vměšování do řízení. Díky tomu pilot prototypu kluzáku typu BDP nemusel mít při přeletu ve vleku nepřetržitě ruku na kniplu. S kladným hodnocením se ale setkala též pilotáž tohoto stroje. Pilotáž prototypu kluzáku typu BDP byla totiž velmi snadná. Kromě toho tento stroj nekladl velké nároky na pilotní dovednosti a mohl být pilotován i nepříliš zkušeným pilotem. Prototyp kluzáku typu BDP se ale neobešel též bez některých nedostatků. Jedním z nich byla nedostatečná strukturní pevnost některých prvků konstrukce trupu a křídla. Z tohoto důvodu bylo nutné vzletovou hmotnost tohoto stroje, která měla dle projektu činit 3 200 kg, omezit hodnotou 2 200 kg. Kuli nedostatečné strukturní pevnosti bylo též zakázáno s prototypem kluzáku typu BDP ve vleku létat rychlostí vyšší než 220 km/h. Projektovaná rychlost tohoto stroje ve vleku přitom činila 320 km/h. Vysunutí vztlakových klapek navíc sebou přinášelo chvění ocasních ploch. S kritikou se ale setkal též protáhlý do obrysu hřbetu špice trupu zapuštěný překryt pilotního prostoru. Jeho zakřivené zasklení totiž značně zkreslovalo výhled. Z tohoto důvodu bylo doporučeno, aby byl zmíněný překryt nahrazen konvenčně řešeným překrytem. Kritizovány byly ale též malé rozměry dveří nákladové kabiny a rozdělení nákladové kabiny žebry na čtyři sektory. Díky tomu totiž kluzák typu BDP nebylo možné používat k přepravě rozměrného nákladu. Vzletový čtyřkolový vozík nebyl opakovaně použitelné, neboť při dopadu po odhozu obvykle docházelo k jeho ohnutí. Z tohoto důvodu byla do konstrukce druhého prototypu kluzáku typu BDP, který vešel ve známost jako BDP-2 a byl postaven v Novosibirsku, vnesena celá řada změn.  

Popis (model BDP):  Bezmotorový výsadkový kluzák typu BDP byl řešen jako celodřevěný hornoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Štíhlý vřetenovitý trup tohoto stroje měl podobu poloskořepiny s průřezem ve tvaru elipsy. Zatímco kostra trupu kluzáku typu BDP měla dřevěnou konstrukci, potah trupu tohoto stroje byl zhotoven z překližky. V protáhlé ogivální špici trupu kluzáku typu BDP se nacházel jednomístný pilotní prostor. Protáhlý překryt pilotního prostoru tohoto stroje byl zcela zapuštěn do obrysu hřbetu špice trupu, měl dřevěný rám a v případě potřeby jej bylo možné odhodit. Zasklení překrytu pilotního prostoru kluzáku typu BDP doplňovalo jedno lichoběžníkové okénko, které bylo rozděleno na šest menších okének a bylo vetknuto do potahu břicha trupu, v oblasti před pilotní sedačkou. Útroby střední části trupu tohoto stroje, přibližně po úroveň odtokové hrany křídla, vyplňovala nákladová kabina. Podél obou bočních stěn nákladové kabiny kluzáku typu BDP se nacházely lavice pro celkem 16 výsadkářů. Obě postranní lavice po výsadkáře byly integrální součástí konstrukce trupu a byly rozděleny, žebry kostry trupu, na čtyři dvoumístné úseky. Přímo mezi zmíněnými lavicemi se nacházela chodbička s šířkou 600 mm. Na bocích nákladové kabiny kluzáku typu BDP bylo umístěno osm párů úzkých obdélníkových okének (po dvou mezi jednotlivými žebry). První pár postranních okének nákladové kabiny tohoto stroje byl přitom užší než všechny následující páry okének. Pravé čtvrté, levé druhé a levé osmé okénko bylo přitom součástí vstupních dveří. Další vstupní dveře se nacházely před pravým předním okénkem. Každý ze čtyř úseků nákladové kabiny kluzáku typu BDP (s 2 x 2 místy k sezení), které byly od sebe odděleny žebry, byl tedy opatřen vlastním vstupem. Další dva páry okének se nacházely po stranách břicha střední části trupu, za úrovní odtokové hrany křídla. Přímo mezi nimi, resp. přímo za zadním úsekem se sedadly výsadkářů, byl umístěn podlažní průlez, za jehož pomoci mohli výsadkáři opustit kabinu za letu za využití padáku. Do stropu nákladové kabiny kluzáku typu BDP, přímo před a za křídlem, byly vetknuty výklopné palebné posty. K střelbě z palných zbraní ale posádka tohoto stroje mohla používat též dvě postranní okénka a podlažní průlez pro seskok padákem. Kromě osobních palných zbraní měla posádka kluzáku typu BDP k dispozici též sedm 7,62 mm kulometů typu DA, z nichž dva byly instalovány v zadním hřbetním střelišti, po jednom v bočních okénkách kabiny a jeden v podlažním průlezu pro seskok. Pancéřování kabiny tohoto stroje mělo celkovou hmotnost 127 kg. Zatímco pancéřování pilotního prostoru se omezovalo na sklopitelné pancéřové opěradlo sedadla, výsadkáři měli k dispozici dvanáct snímatelných 5,5 mm pancéřových štítů s rozměry 480 x 550 mm. Zadní část trupu kluzáku typu BDP byla prázdná a nesla ocasní plochy. Štíhlé hornoplošně uspořádané křídlo kluzáku typu BDP mělo rozpětí 20,00 m, plochu 44,72 m², kladné vzepětí, náběžnou hranu s kladným a odtokovou hranu se záporným úhlem šípu a zaoblené koncové oblouky. Křídlo tohoto stroje bylo řešeno jako jednonosníkové a mělo dřevěnou kostru. Potah náběžné hrany křídla kluzáku typu BDP byl zhotoven, až po nosník, z překližky. Zbytek plochy křídla tohoto stroje byl potažen plátnem. Odtokovou hranu křídla kluzáku typu BDP okupovaly, v celém rozpětí, vztlakové klapky typu Schrenk spolu s křidélky. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávaly z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné středoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP) s půdorysem ve tvaru lichoběžníku a nulovým vzepětím. Zatímco na odtokové hraně SOP se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP okupovala dvojice výškových kormidel. Ocasní plochy kluzáku typu BDP měly dřevěnou kostru. Zatímco potah kýlu a stabilizátorů tohoto stroje byl zhotoven z překližky, kormidla byla potažena plátnem. Přistávací zařízení kluzáku typu BDP tvořil tříbodový lyžový podvozek ostruhového typu. Hlavní lyžové podvozky byly uchyceny k okrajům břicha střední části trupu, na úrovni kabiny výsadkářů, byly zhotoveny z jasanového dřeva a byly opatřeny pryžovými tlumiči. Jejich tlumiče byly přitom schovány pod plátěnými kryty. K vzletu kluzák typu BDP využíval odhazovatelný vozík se čtyřmi 400 x 150 mm koly se společnou osou. Zmíněný vozík se přitom připevňoval k hlavnímu lyžovému podvozku. Plochu podvozkových lyží tohoto stroje bylo možné zvětšit instalací přídavných kovových skluznic. Zmíněné skluznice byly přitom určeny pro činnost v zimním období.

Verze:

BDP – první výše popsaná modifikace kluzáku typu BDP. Zkoušky jediného prototypu tohoto modelu se rozeběhly v září roku 1941.

BDP-2 – pokročilá modifikace kluzáku typu BDP se zesílenou konstrukcí draku, novým překrytem pilotního prostoru, novými vstupy do nákladového prostoru a některými dalšími drobnými úpravami. Tento model vznikl v jednom prototypu, jehož zkoušky se rozeběhly v únoru roku 1942, a nejméně dvou sériových exemplářích. viz. samostatný text

MP – motorizovaná modifikace kluzáku typu BDP-2. Pohon tohoto modelu obstarávala dvojice 145 hp hvězdicových motorů typu Švecov M-11F. Jejich instalace se přitom nacházela uvnitř křídelních gondol. Státní zkoušky jediného prototypu motorizovaného kluzáku typu MP se rozeběhly dne 12. července 1943. viz. samostatný text

Vyrobeno:  jeden prototyp modelu BDP, jeden prototyp a nejméně dva sériové exempláře modelu BDP-2 a jeden prototyp modelu MP

Uživatelé:  žádní

BDP

Posádka:   jeden pilot 

Kapacita:   16 plně vyzbrojených výsadkářů

Výzbroj:    dva pohyblivé 7,62 mm kulomety typu DA, instalované ve výklopném hřbetním střelišti, nacházejícím se za křídlem a sloužícím k obraně před vzdušným napadením ze zadní polosféry, jeden pohyblivý kulomet toho samého typu, instalovaný v břišním průlezu pro seskok a určený k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením, a dva pohyblivé kulomety toho samého typu, instalované po jednom v postranních okénkách nákladové kabiny