Typ:  motorizovaná modifikace bezmotorového transportního-výsadkového kluzáku typu BDP-2

Určení:  přeprava plně vyzbrojených výsadkářů do týlu území protivníka a zásobování pozemních jednotek působících v týlu území protivníka

Odlišnosti od modelu BDP:

- instalace 145 hp hvězdicových pětiválců typu M-11F uvnitř vřetenovitých gondol, které jsou vetknuty do náběžné hrany střední partie křídla. Zmíněné motory roztáčejí dvoulisté vrtule v tažném uspořádání. Jejich válce vystupují z motorových kapot, které plynule navazují na mohutné vrtulové kužele, a nejsou opatřeny kryty.

Historie:  V roce 1943 se N.N. Polikarpov z vlastní iniciativy pustil do prací na projektu motorizované verze bezmotorového výsadkového kluzáku typu BDP-2, která vešla ve známost jako MP (Motorplaner = motorizovaný kluzák). Motorizace výsadkového kluzáku totiž sebou přináší hned několik vývod. První z nich je skutečnost, že takový kluzák je po přistání a vyložení nákladu schopen se sám vrátit zpět na svou domovskou základnu. Díky tomu jej lze použít opakovaně. Naproti tomu bezmotorové kluzáky byly obvykle po vyložení nákladu na místě určení zničeny. Kromě toho může výkonem svých pohonných jednotek vypomáhat vlečnému letounu jak při vzletu, tak i při letu na místo určení. Díky tomu lze na jeho palubu umístit větší množství nákladu. Pohon motorizovaného kluzáku typu MP přitom obstarávala dvojice hvězdicových (vzduchem chlazených) pětiválců typu M-11F z dílny A.D. Švecova. Zmíněné motory byly instalovány uvnitř vřetenovitých gondol, které byly vetknuty do náběžné hrany střední partie křídla, a měly k dispozici palivo na sedm hodin letu. Státní zkoušky prototypu motorizovaného kluzáku typu MP byly realizovány vesměs na moskevském Centrálním letišti. Zmíněný stroj byl ale testován též na letišti Medvežje Ozjoro, které náleželo VDV (vzdušné výsadkové vojsko), a na letišti Ramenskyj, domovském letišti institutu LII. V průběhu zkoušek prototyp motorizovaného kluzáku typu MP vykonal, mezi 12. červencem a 10. zářím roku 1943, celkem 70 letů s celkovou délkou trvání 40 h a 10 min. Ve výšce 4 500 m v závěsu za vlečným letounem v podobě dvoumotorového bombardéru typu Tupolev SB tento stroj dosahoval rychlosti 270 km/h. Max. rychlost prototypu motorizovaného kluzáku typu MP při samostatném letu činila 185 km/h v přízemní výšce, resp. 179 km/h ve výšce 2 000 m. Dostup tohoto stroje se pohyboval na hranici 2 700 m. Výstup na výšku 1 000 m mu zabral 12,5 min. Dolet prototypu motorizovaného kluzáku typu MP činil 930 km. Délka rozjezdu tohoto stroje při vzletu při vzletové hmotnosti 3 500 kg se pohybovala mezi 400 a 480 m. Hodnocení motorizovaného kluzáku typu MP ze strany zkušebních pilotů bylo kladné. Zmíněný stroj měl dobrou stabilitu a ovladatelnost a byl přístupný i pro méně zkušené piloty. S jedním pracujícím motorem byl tento stroj schopen pokračovat v ustáleném horizontálním letu až do vzletové hmotnosti 3 300 kg. Dalšími zkouškami prototyp motorizovaného kluzáku typu MP prošel mezi 10. a 13. zářím toho samého roku. Posláním zmíněných zkoušek se přitom stalo ověření způsobilosti tohoto stroje k plnění úkolů v zájmu VDV, a to až do vzletové hmotnosti 4 000 kg. V tomto případě se ale již jednalo o přetíženou konfiguraci. Přitom bylo odzkoušeno hned pět variant nákladu. Konkrétně se jednalo 11 plně vyzbrojených vojáků, rozmontovaný 45 mm protitankový kanón se dvěma bednami se 40-ti náboji a šesti osobami (jeho zpětná montáž a příprava k palbě přitom trvala 10 min), protiletadlový kulomet typu DŠK se zásobou nábojů a pěti osobami, 10 osob se třemi protitankovými puškami a dva až tři motocykly (dva motocykly značky Indiana nebo tři motocykly značky Veloset). Celkové hodnocení motorizovaného kluzáku typu MP bylo kladné. Zkoušky tohoto stroje byly proto završeny doporučujícím stanoviskem pro zařazení do výzbroje. Sériové výroby se ale motorizovaný kluzák typu MP nakonec nedočkal. Jedním z důvodů toho byla skutečnost, že tehdejší situace na frontě nepřála výsadkovým operacím. Z tohoto důvodu bylo tehdy zařazení výsadkového motorizovaného kluzáku do výzbroje VDV shledáno za neopodstatněné. Proti zavedení tohoto typu ale hovořila též dostupnost transportních letounů typu Jakovlev Jak-6 (Crib) a Ščerbakov Šče-2, které byly poháněny též dvojicí motorů typu M-11.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva pístové motory typu Švecov M-11F s max. výkonem po 145 hp

Kapacita:   11 plně vyzbrojených výsadkářů nebo náklad do celkové hmotnosti 1 280 kg (rozmontovaný 45 mm protitankový kanón se dvěma bednami se 40-ti náboji a šesti osobami, protiletadlový kulomet typu DŠK se zásobou nábojů a pěti osobami, 10 osob se třemi protitankovými puškami, dva motocykly značky Indiana nebo tři motocykly značky Veloset)

Výzbroj:    dva pohyblivé 7,62 mm kulomety typu DA, instalované ve výklopném hřbetním střelišti, nacházejícím se za křídlem a sloužícím k obraně před vzdušným napadením ze zadní polosféry, jeden pohyblivý kulomet toho samého typu, instalovaný v břišním průlezu pro seskok a určený k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením, a dva pohyblivé kulomety toho samého typu, instalované po jednom v postranních okénkách nákladové kabiny