Typ:  modifikace frontového stíhacího letounu typu I-185 M-90 s alternativní pohonnou jednotkou

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu I-185 M-90:

- instalace 1 600 hp hvězdicového dvouřadého 14-ti válce typu M-81 v přídi trupu na místo 1 700 hp hvězdicového dvouřadého 18-ti válce typu M-90

- instalace konvenční válcovité motorové kapoty typu NACA na místo motorové kapoty s čelním lapačem vzduchu. U modelu I-185 M-90 byl vrtulový kužel zcela skryt pod motorovou kapotou, zatímco u tohoto modelu nikoliv. Kromě toho tento model postrádá šestilistý ventilátor, který se u modelu I-185 M-90 nacházel v přívodu vzduchu, na úrovni vrtule, a zajišťoval dostatečný přísun chladného vzduchu k motorovým válcům při nízkých rychlostech.

- instalace jednoho páru výfukových kolektorů na místo dvou tandemově uspořádaných párů výfukových kolektorů. Výfukové kolektory tohoto modelu navíc neusměrňují tok horkých motorových spalin tak, aby vyvozovaly tah.

Historie:  Polikarpov pro jednomotorový frontový stíhací letoun typu I-185, který byl vyprojektován pro 1 700 hp hvězdicový (vzduchem chlazený) dvouřadý 18-ti válec typu M-90 z dílny závodu č.29, alternativně počítal též s 2 000 hp hvězdicovým dvouřadým 18-ti válcem typu M-71 a 1 600 hp hvězdicovým dvouřadým 14-ti válcem typu M-81 z dílny A.D. Švecova. První prototyp tohoto derivátu stíhacího letounu typu I-180, jehož kompletace byla završena dne 25. dubna 1940, měl obdržet motor typu M-90. Ten ale v době dokončení tohoto stroje nebyl ještě k dispozici. Závod č.29 se totiž tehdy plně soustředil na dolaďování tehdy stále ještě nevyzrálého motoru typu M-88, což vedlo k útlumu prací právě na motoru typu M-90. Krátce nato navíc vyšlo najevo, že pozemní stendové zkoušky této pohonné jednotky podle všeho nebudou završeny dříve než za rok. V létě roku 1940 se ale podařilo dokončit pozemní stendové zkoušky motoru typu M-71 z dílny A.D. Švecova. Dne 5. května tohoto samého roku proto NKAP (Lidový komisariát leteckého průmyslu) Polikarpovi nařídil, aby do dvou z pěti objednaných prototypů letounu typu I-185 vestavěl právě tuto pohonnou jednotku. Přitom se počítalo s tím, že první M-71 bude k dispozici do 1. července 1940. Dolaďování motoru typu M-71 bylo ale poněkud zdlouhavým procesem. To vedlo k neustálému posouvání termínu dodávky této pohonné jednotky. Díky tomu Polikarpov v průběhu roku 1940 neobdržel jediný motor typu M-71. Dne 3. října 1940 proto NKAP Polikarpovi nařídil přepracování výkresu letounu typu I-185 pro motor typu M-81. Práce na úvodním projektu modifikace letounu typu I-185 s motorem M-81, která vešla ve známost jako I-185 M-81 či I-187, byly završeny na konci srpna roku 1940. Letoun typu I-185 M-81 (I-187) zpočátku počítal, stejně jako letoun typu I-185 M-71 (I-186), s motorovou kapotou typu NACA. Důvodem toho byly průtahy s testováním a dolaďováním kapoty s čelním lapačem vzduchu, která byla původně navržena pro model I-185 M-90, v institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Střelecká výzbroj letounu typu I-185 M-81 (I-187) byla identická jako u letounu typu I-185 M-90 a sestávala se ze čtyř synchronních kulometů, dvou 7,62 mm kulometů typu ŠKAS a dvou 12,7 mm kulometů typu BS. Vzhledem k tomu, že měl motor typu M-81 v porovnání s motorem typu M-90 nižší výkon (1 600 hp vs 1 700 hp) a větší průměr (1 375 mm vs 1 296 mm), výkonnostními parametry měl letoun typu I-185 M-81 (I-187) za letounem typu I-185 M-90 zaostávat. Dle předběžných výpočtů měl přitom tento model mít rychlost 611 km/h ve výšce 6 400 m, resp. 506 km/h (523 km/h v režimu forsáže) v přízemní výšce, a dostup 9 900 m. Na výšku 5 000 m měl být schopen vystoupat za 6,4 min. Vývoj motoru typu M-81 se ale rovněž zatáhl proti plánu. Zmíněný motor byl proto na pozemním stendu poprvé spuštěn až dne 10. prosince 1940. Pozemní zkoušky motoru typu M-81 byly završeny 25. dne toho samého měsíce. Zahájení zkoušek prototypu letounu typu I-185 M-81 (č.6202), který byl současně druhým prototypem letounu typu I-185 v celkovém pořadí, bylo oficiálně schváleno dne 30. prosince 1940 na zasedání speciální komise s M.M. Gromovem v čele. Rolovací zkoušky zmíněného stroje se rozeběhly dnem 9. ledna 1941. Do oblak se prototyp I-185 M-81 (č.6202) napoprvé vydal dne 11. ledna toho samého roku, s J.G. Uljachinem za kniplem. Zmíněný stroj se přitom stal prvním prototypem letounu typu I-185, který byl zalétán. Další dva lety Uljachin s prototypem I-185 M-81 (č.6202) vykonal dne 12. ledna a 6. února roku 1941. Hodnocení zmíněného stroje ze strany Uljachina bylo kladné. Jeho pilotáž byla snadná a bezproblémová. Nežádoucí vibrace nebyly v průběhu letu prototypu I-185 M-81 (č.6202) pozorovány. S kladným hodnocením se ale setkaly též vzletové a přistávací charakteristiky a výhled z pilotní kabiny. Kladně byl přitom tento stroj hodnocen i Loginovem, který s ním poprvé letěl dne 30. ledna toho samého roku. Letové zkoušky prototypu I-185 M-81 (č.6202) se ale neobešly bez problémů. K prvnímu incidentu přitom došlo dne 28. února 1941 při rolování na vzlet. Tehdy přitom Loginov s tímto strojem roloval přímo za dvoumotorovým bombardovacím letounem typu Il-4/DB-3F (Bob). Poté, co pilot letounu Il-4/DB-3F (Bob), náhle přidal plyn, aby vzlétl, jeho vrtule rozproudily vzduch natolik silně, že se prototyp I-185 M-81 (č.6202), který stál přímo za ním, překlopil přes „čumák“. Přitom došlo k poškození jeho vrtule. Letové zkoušky zmíněného stroje nakonec, dne 18. března 1941, zastavilo selhání motoru. Motor typu M-81 byl totiž ještě nevyzrálý a měl celou řadu nedostatků. Jeho chod navíc provázelo silné chvění. K tomuto datu se s prototypem I-185 M-81 (č.6202) podařilo uskutečnit pouhých 16 letů. To přitom znemožnilo prověřit výkonnostní parametry tohoto stroje v plném rozsahu. Tak např. max. rychlost se u prototypu I-185 M-81 (č.6202) podařilo stanovit pouze v přízemní výšce. V přízemní výšce přitom tento stroj dosahoval rychlosti 495 km/h. To byla hodnota velmi blízká té vypočtené. Letové zkoušky prototypu I-185 M-81 (č.6202) přitom již nebyly obnoveny. Důvodem toho byla skutečnost, že byl vývoj motoru typu M-81 zastaven, neboť byl shledán jako bezperspektivní. Polikarpov byl přitom s touto skutečností obeznámen dne 21. března 1941, a to v dopise od náměstka ministra leteckého průmyslu A.S. Jakovleva. Po ukončení programu I-185 M-81 jediný prototyp tohoto modelu prošel konverzí na druhý prototypu modelu I-185 M-71.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov M-81 s max. výkonem 1 600 hp

Vybavení:   jeden střelecký kolimátor typu PBP-1

Výzbroj:     dva synchronní 7,62 mm kulomety typu ŠKAS a dva synchronní 12,7 mm kulomety typu BS, instalované v přídi trupu, a náklad pum do celkové hmotnosti 200 kg, přepravovaný pod vnějšími částmi křídla

* pouze vypočtený odhad