Polikarpov P-1 (2UB III)  

Typ:  pokračovací cvičný letoun

Určení:  výcvik pilotů

Historie:  Součástí vývojového plánu pro moskevský závod č.1, který byl schválen dne 24. ledna 1925, se stalo hned pět nových typů letecké techniky. Jediným z nich byl pokračovací cvičný letoun s 185 hp kapalinou chlazeným šestiválcem typu BMW IIIA německé výroby. Zmíněný stroj obdržel označení 2UB III ve výcvikovém systému měl tvořit mezistupeň mezi základovým cvičným letounem a skutečným bojovým letounem. Polikarpov přitom první náčrty takového letounu zpracoval již na podzim roku 1924. Další práce na tomto typu probíhaly v technickém oddělení závodu č.1 pod vedením Moisejenka. Práce na detailním designu letounu typu 2UB III byly zahájeny na jaře roku 1925. V polovině toho samého roku již běžela stavba prototypu. Ten byl dokončen a na letiště vytažen dne 20. února 1926. Do oblak se prototyp letounu typu 2UB III poprvé vydal dne 14. března toho samého roku. Letové charakteristiky tohoto stroje byly zkušebním pilotem hodnoceny jako poměrně dobré. Statické zkoušky letounu typu 2UB III byly realizovány se zpožděním, mezi zářím a prosincem roku 1926. Z výsledků statických zkoušek vyplynulo, že má drak tohoto stroje dostatečnou strukturní pevnost. Mezitím, na počátku září roku 1926, byl prototyp letounu typu 2UB III přelétnut na NOA (vědecko-výzkumné letiště). Zde se ve zkouškách tohoto stroje pokračovalo, a to až do poloviny února roku 1927. Protože byly piloty NOA výkonnostní parametry prototypu letounu typu 2UB III shledány za vyhovující, následně byla Aviatrestem (předchůdce NKAP) u závodu č.1 objednána ověřovací série tohoto stroje o deseti exemplářích. Pro zmíněné letouny bylo přitom vyhrazeno služební označení P-1. V listopadu roku 1926, ještě předtím, než mohl být dokončen první z nich, ale VVS přišlo s požadavkem, aby byly sériové P-1 vyzbrojeny jedním synchronním kulometem typu Vickers a jedním kulometem typu Lewis. Zatímco instalace prvního uvedeného kulometu se měla nacházet v přídi trupu, druhý uvedený kulomet měl být pohyblivě lafetován v zadním kokpitu. Objednávka deseti takto modifikovaných letounů typu P-1 byla vystavena v únoru roku 1927. Vzhledem k tomu, že by požadovaná instalace kulometů měla neblahý vliv na polohu aerodynamického těžiště, nebylo ji možné provést bez přemístění sedadel posádky a náležitého zesílení konstrukce. Protože byl navíc krátce nato, dne 14. dubna 1927, Vědecko-technickou komisí správy VVS schválen projekt spolu se stavbou dvou prototypů pokročilejšího pokračovacího cvičného letounu typu P-2 z dílny N.N. Polikarpova, VVS nakonec dalo přednost právě tomuto typu. V polovině roku 1927 byla proto sériová výroba letounu typu P-1 stornována.

Popis:  Dvoumístný jednomotorový pokračovací cvičný letoun typu P-1 byl řešen jako dvouplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Zmíněný stroj měl trup s průřezem na výšku postavené elipsy. V přední části trupu letounu typu P-1 se nacházela instalace pohonné jednotky v podobě 185 hp kapalinou chlazeného šestiválce typu BMW IIIA německé výroby. Zmíněný motor roztáčel dvoulistou vrtuli v tažném uspořádání a využíval čelní chladič. Chladič motoru typu BMW IIIA byl přitom umístěn v čele motorové kapoty, která byla zhotovena z duralových plechů, přímo nad vrtulovým kuželem. Přímo za motorovou sekcí, na úrovni křídel, se nacházela palivová nádrž. Poté následovala dvojice otevřených tandemově uspořádaných kokpitů. Zatímco v předním kokpitu seděl žák, v zadním kokpitu se nacházelo sedadlo instruktora. Dvouplošné křídlo letounu typu P-1 mělo půdorys ve tvaru obdélníku a oválné koncové oblouky. Obě dvě křídla tohoto stroje měla identické rozpětí. Zatímco horní křídlo letounu typu P-1 se nacházelo nad trupem, dolní křídlo tohoto stroje bylo umístěno na dolnoplošné pozici. Horní křídlo bylo přitom k hřbetu trupu, v oblasti před předním kokpitem, uchyceno za pomocí dvou vzpěr z ocelových trubek s tvarem písmene „N“. Obě dvě křídla letounu typu P-1 byla potažena plátnem a byla navzájem vyztužena jedním párem vzpěr z ocelových trubek s tvarem písmene „N“ a jedním párem jednoduchých šikmých vzpěr. Ty byly rovněž zhotoveny z ocelových trubek a táhly se od kořenů náběžné hrany dolního křídla k zadnímu hornímu ukotvení mezikřídelních vzpěr. Ocasní plochy letounu typu P-1 byly potaženy plátnem a sestávaly se z jedné svislé plochy (SOP) a jedné vodorovné plochy (VOP). Zatímco na odtokové hraně SOP tohoto stroje se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP letounu typu P-1 okupovala dvojice výškových kormidel. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvořil pevný tříbodový podvozek ostruhového typu. Hlavní podvozky letounu typu P-1 byly přitom uchyceny k okrajům břicha trupu, přímo před dolním křídlem. Nohy hlavních podvozků tohoto stroje měly tvar písmene „V“ a byly zhotoveny z ocelových trubek. Navzájem byly přitom propojeny jednou horizontální výztuhou. Hlavní podvozky doplňovala jednoduchá ostruha. Její instalace se nacházela pod zádí trupu, na úrovni VOP.

Verze:  žádní

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden pístový motor typu BMW IIIA německé výroby s max. výkonem 185 hp   

Výzbroj:     žádná