Typ:  pokročilá modifikace bezmotorového transportního-výsadkového kluzáku typu BDP

Určení:  přeprava plně vyzbrojených výsadkářů do týlu území protivníka a zásobování pozemních jednotek působících v týlu území protivníka

Odlišnosti od modelu BDP:

- zesílená vnitřní konstrukce draku. To umožnilo navýšit hodnotu max. vzletové hmotnosti z 2 200 kg na 3 437 kg.

- zjednodušená konstrukce některých strukturních prvků draku

- modifikovaná konstrukce kormidel. Odtoková hrana kormidel tohoto modelu je zhotovena z ocelového drátu.

- nová konstrukce překrytu pilotního prostoru. Překryt pilotního prostoru tohoto modelu má menší délku a hranatější profil a svou čelní částí výrazně vystupuje nad snížený hřbet špice trupu. Naproti tomu překryt pilotního prostoru modelu BDP byl zcela zapuštěn do obrysu hřbetu špice trupu. Zasklení břicha špice trupu přitom u tohoto modelu zůstalo bez změn.

- instalace dvou nákladových vrat na místo čtyř vstupních dveří. Jedny z nich se nacházejí na pravoboku přední části kabiny, v oblasti před křídlem, a mají rozměry 0,86 x 0,95 m. Jejich součástí jsou přitom první dvě postranní okénka. Druhá nákladová vrata mají rozměry 0,85 x 0,90 m a jsou umístěna na levoboku zadní části kabiny, přímo pod odtokovou hranou křídla. Jejich součástí jsou přitom poslední dvě postranní okénka.

- modifikované vzletové zařízení. Vzletové zařízení tohoto modelu tvoří dva odhazovatelné dvoukolové vozíky. Naproti tomu předchozí model ke vzletu využíval jeden odhazovatelný čtyřkolový vozík.

- instalace dvířek, která slouží k shazování drobného nákladu na padácích, na břichu ocasní části trupu

Historie:  Vzhledem k tomu, že první prototyp výsadkového kluzáku typu BDP měl některé nedostatky, do konstrukce druhého prototypu tohoto stroje, který vešel ve známost jako BDP-2, byla vnesena celá řada změn. Protože měl prototyp BDP nedostatečnou pevnost některých konstrukčních prvků draku, konstrukce draku tohoto stroje byla zesílena. Současně některé konstrukční prvky draku prototypu BDP-2 doznaly zjednodušení. Protože zaoblená okénka protáhlého překrytu pilotního prostoru prototypu BDP, který byl zcela zapuštěn do obrysu hřbetu špice trupu, pilotovi poskytovala poněkud zkreslený výhled, prototyp BDP-2 obdržel konvenční překryt pilotního prostoru, který vystupoval nad hřbet špice trupu. Čtveřice poněkud nepraktických vstupních dveří, které neumožňovaly do nákladového prostoru prototypu BDP umístit objemnější náklad, byly u prototypu BDP-2 nahrazeny dvojicí širokých postranních nákladových vrat. Na břichu zadní části trupu tohoto stroje navíc přibyla dvířka, která umožňovala shoz malého nákladu za letu na padácích. Změn ale doznalo též vzletová zařízení. To mělo u prototypu BDP podobu odhazovatelného čtyřkolového vozíku. Protože se ale zmíněný vozík při dopadu po odhozu obvykle ohnul, což znemožňovalo jeho opětovné použití, na prototypu BDP-2 byly použity dva menší dvoukolové vozíky mající nižší hmotnost. Zmíněný stroj byl postaven v Novosibirsku, kam byla v říjnu roku 1941 přesunuta, z Moskvy, KB N.N. Polikarpova spolu s experimentálním závodem č.51 před rychle postupujícími německými vojsky. LII byl prototyp BDP-2 předán, za účelem realizace zkoušek, dne 6. února 1942. Zkoušky zmíněného stroje byly přitom završeny dnem 14. března toho samého roku. Prototyp BDP-2 měl, stejně jako prototyp první, dobrou stabilitu a ovladatelnost v širokém rozsahu polohy těžiště (od 27 do 41 % střední aerodynamické tětivy), snadnou pilotáž a značnou nosnost. Jeho zkoušky ale provázely též potíže s chvěním ocasních ploch po vysunutí vztlakových klapek. Zmíněný nenostatek se nicméně podařilo odstranit, a to vetknutím otvorů, které upravovaly charakter proudění, do vztlakových klapek. Vzhledem ke kladnému celkovému hodnocení byly zkoušky prototypu BDP-2 završeny doporučujícím stanoviskem pro sériovou výrobu. Mezitím byla provedena inspekce několika nevelkých závodů v okolí Novosibirsku, za účelem volby nejvíce vhodného podniku k produkci tohoto stroje. Konkrétně se jednalo o závody, které zajišťovaly výrobu podvozkových lyží pro letouny z produkce závodu č.153 z Novosibirsku. Konečná volba ale nakonec padla na závod č.490 ze Stalingradu, ve kterém právě tehdy pracoval L.P. Kurbala na těžkém výsadkovém kluzáku typu K-G. Převod příslušných výrobních výkresů, šablon (tzv. plazů) a výrobních přípravků a nástrojů z Novosikursku do Stalingradu byl přitom uskutečněn v létě roku 1942. Krátce nato ale práce na přípravě sériové výroby výsadkového kluzáku typu BDP-2 zastavil útok německých vojsk. Přitom rozpracovaná výrobní linka tohoto stroje podlehla požáru, který byl důsledkem německého bombardování. Aby toho nebylo málo, tak vzhledem k dostupnosti výsadkových kluzáků typu A-7, G-11 a KC-20 a aktuálnímu vývoji na frontě, který zrovna nepřál výsadkovým operacím, zavádění výsadkového kluzáku typu BDP-2 do výroby pozbylo účelnosti. Pro prototyp BDP-2 se nicméně našlo využití, a to v roli civilního nákladního stroje. Nejprve, v červenci roku 1942, byl přitom tento kluzák zkušebně používán k obsluze linky Moskva – Irkutsk. Později prototyp BDP-2 vykonal též několik linkových letů na trase Novosibirsk – Omsk – Sverdlovsk. K obsluze zmíněné linky byl ale používán též prototyp BDP spolu s několika kluzáky typu A-7 z dílny O.K. Antonova. Výsadkové kluzáky byly přitom tehdy na civilních linkách využívány k přepravě objemného nákladu. K jejich vlekání byl obvykle používán letoun typu PS-40 (civilní poštovní modifikace bombardovacího letounu typu SB), který současně přepravoval poštu. Nasazení transportních kluzáků na civilních linkách bylo přitom natolik úspěšné, že GVF (Civilní letectvo) tehdy zvažovalo pořízení nevelkého počtu těchto strojů z novovýroby. Později, v roce 1943, byla v prostorách závodu č.51 zahájena stavba deseti sériových kluzáků typu BDP-2. První dva z nich byly dodány na konci toho samého roku. Ve stejnou dobu se kompletace dalších pěti sériových strojů nacházela ve fázi 98, 98, 80, 28 a 10 %-ní technické připravenosti. Další osudy zmíněných strojů nejsou ale bohužel známy. Mezitím, v roce 1941, se konstrukční tým N.N. Polikarpova pustil do prací na projektu bombardovací verze kluzáku typu BDP-2. Zmíněný model vešel ve známost jako BP a měl sloužit k pumovým útokům za nočních podmínek nebo za podmínek absolutní vzdušné nadvlády ze strany Sovětské VVS. Do cílové oblasti měl být přitom dopravován v závěsu za bombardovacím letounem. Trupová pumovnice tohoto stroje měla pojmout náklad pum o celkové hmotnosti 2 000 kg, např. dvě pumy o hmotnosti 1 000 kg. Jeho posádka měla být tříčlenná a měla se sestávat z pilota, bombometčíka-střelce a střelce. Obranná výzbroj kluzáku typu BP se měla sestávat z jednoho pohyblivého 12,7 mm kulometu typu BT, který měl být instalován v kulovité hřbetní střelecké věži typu TET, nacházející se před křídlem, a jednoho pohyblivého 7,62 mm kulometu typu ŠKAS. Ten byl zase určen k střelbě z postranních okének. Protože NII VVS bombardovací kluzák typu BP zamítlo, realizace se tento stroj nakonec nedočkal. Jedním z důvodů  odmítavého postoje k bombardovacímu kluzáku typu BP ze strany VVS byla skutečnost, že nebyl uzpůsoben ke klouzavému letu v přízemní výšce. Let v přízemní výšce byl totiž, na základě zkušeností s použitím dvouplošníků typu U-2 (Mule) v roli nočních bombardérů, považován na nejvíce vhodný pro pumové útoky za nočních podmínek. Proti typu BP ale hovořila též skutečnost, že by jeho posádka po skončení mise zůstala na území protivníka.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a nejméně dva sériové stroje

Uživatelé:  SSSR

Posádka:   jeden pilot

Kapacita:   16 plně vyzbrojených výsadkářů

Výzbroj:    dva pohyblivé 7,62 mm kulomety typu DA, instalované ve výklopném hřbetním střelišti, nacházejícím se za křídlem a sloužícím k obraně před vzdušným napadením ze zadní polosféry, jeden pohyblivý kulomet toho samého typu, instalovaný v břišním průlezu pro seskok a určený k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením, a dva pohyblivé kulomety toho samého typu, instalované po jednom v postranních okénkách nákladové kabiny