Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9U VK-107A

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu Jak-9U VK-107A:

- instalace dvou synchronních 20 mm kanónů typu B-20S se zásobníkem na 120 nábojů na hlaveň nad motorem alá Jak-9S na místo dvou synchronních 12,7 mm kulometů typu UBS se zásobou 170 nábojů na hlaveň. Zmíněný kanón lze snadno zaměnit 23 mm kanónem typu NS-23 se zásobníkem na 60 nábojů nebo 37 mm kanónem typu NS-37 se zásobníkem na 30 nábojů.

- instalace 20 mm kanónu typu B-20M se zásobníkem na 120 nábojů mezi motorovými válci na místo 20 mm kanónu typu ŠVAK se zásobníkem na 120 nábojů.

- vylepšená aerodynamika motorové kapoty

- instalace kapsovitého lapače vzduchu, který slouží k chlazení sběrného výfukového potrubí z vnitřní strany motorových válců, blíže u kokpitu

- instalace chladiče oleje typu „622“, který má větší chladící povrch, na místo chladiče oleje typu OP-555

- instalace dodatečného čerpadla oleje

- zlepšená povrchová úprava draku

Historie:  Protože prototyp stíhacího letounu typu Jak-9U VK-107A (Frank) svou rychlostí, která činila 700 km/h ve výšce 5 600 m, resp. 600 km/h v přízemní výšce, zdaleka překonával všechny stíhací letouny sovětské i německé výroby, v únoru roku 1944 se stal součástí výrobního programu závodu č.166 z Omsku. Sériové stroje ale takových výkonnostních parametrů zdaleka nedosahovaly. Sériové Jaky-9U VK-107A (Frank) měly totiž vyšší hmotnost. Kromě toho bylo u těchto strojů nezbytné snížit max. otáčky motoru z 3 200 ot/min na 3 000 ot/min, a to kuli přehřívání oleje a vody. Z toho samého důvodu u sériových Jaků-9U VK-107A (Frank) utrpěly i další výkonnostní parametry. Sériové stroje ale měly též celou řadu nedostatků. Přímou reakcí na tuto skutečnost se stal model, který vešel ve známost jako Jak-9U etalon 1945. Prototyp tohoto modelu vznikl v prosinci roku 1944 v prototypové dílně Jakovlevovi OKB. Jeho základem se stal letoun Jak-9U VK-107A (v.č. 41038) z produkce závodu č.166 z Omsku. Prototyp Jaku-9U etalon 1945 měl jednodílný čelní štítek polokapkovitého překrytu pilotní kabiny, vylepšenou aerodynamiku motorové kapoty a účinnější chladič oleje. Jeho výzbroj se sestávala z jednoho 20 mm kanónu typu B-20M a dvou synchronních kanónů typu B-20S té samé ráže. V této konfiguraci měl vzletovou hmotnost 3 145 kg. Kanón typu B-20M bylo ale u tohoto stroje možné snadno zaměnit 23 mm kanónem typu NS-23 (vzletová hmotnost 3 178 kg) nebo 37 mm kanónem typu NS-37 (vzletová hmotnost 3 259 kg). Jednalo se o obdobné řešení jako u modelu Jak-9UT (Frank). V průběhu závodních zkoušek prototyp Jaku-9U etalon 1945 vykonal, mezi 20. únorem a 12. březnem roku 1945, celkem 8 letů s celkovou délkou trvání 4 h a 5 min. Ve výšce 5 250 m tento stroj dosahoval rychlosti 690 km/h. Na výšku 5 000 m byl schopen vystoupat za 4,5 min. Prototyp Jaku-9U etalon 1945 měl vynikající ovladatelnost. Jeho kokpit poskytoval pilotovi výborný výhled. Závěrečná zpráva ze závodních zkoušek zmíněného stroje byla podepsána dne 14. března 1945. Krátce po završení závodních zkoušek byl prototyp Jaku-9U etalon 1945 předán NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS), za účelem realizace zkoušek státních. V průběhu státních zkoušek tento stroj vykonal dalších 45 zkušebních letů. Palubní výzbroj prototypu Jaku-9U etalon 1945 spolu se zlepšenou povrchovou úpravou byla hodnocena kladně. Zmíněný stroj nicméně nebyl prost všech nedostatků svého předchůdce. Tak např. instalace nového chladiče oleje a dodatečného čerpadla oleje sebou přinesla zlepšení chodu motoru v nominálním režimu pouze ve velkých výškách. Potíže s úniky oleje z odvzdušňovací trubice při chodu motoru na max. výkon přetrvávaly. Za chodu státních zkoušek bylo navíc nutné provést hned čtyři výměny motoru. Jeden z nich se přitom porouchal po pouhých 14-ti h provozu. Následně byl proto prototyp Jaku-9U etalon 1945 navrácen Jakovlevově OKB k dalším úpravám. Zde mimo jiné obdržel nový čelní štítek překrytu pilotní kabiny a nové chladiče oleje (typ „700“) a vody (typ „554P“) s větší plochou. Instalace nového chladiče oleje si přitom vyžádala zvětšit lapače vzduchu, které byly vetknuty do kořenů náběžné hrany křídla. Závodními zkouškami takto modifikovaný prototyp Jaku-9U etalon 1945 prošel mezi 11. zářím a 3. říjnem roku 1945, tj. po skončení bojů druhé světové války. Příslušná závěrečná zpráva byla přitom podepsána dne 9. října toho samého roku. Výsledky závodních zkoušek modifikovaného prototypu Jaku-9U etalon 1945 ale představovaly zklamání. Instalace chladičů oleje a vody s větší plochou totiž sebou přinesla pokles výkonnosti. Ve výšce 5 970 mm tak modifikovaný prototyp Jaku-9U etalon 1945 dosahoval rychlosti pouhých 658 km/h. Na výšku 5 000 m byl přitom schopen vystoupat za 5,1 min. Účinnost chladiče vody typu „554P“ navíc nebylo možné považovat za vyhovující. Z tohoto důvodu byl následně zaměněn chladičem typu „728“ majícím ještě větší plochu. V této podobě byl prototyp Jaku-9U etalon 1945 následně předán NII VVS, za účelem realizace opakovacích státních zkoušek. Další osudy zmíněného stroje nejsou bohužel známy.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-9U VK-107A)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-107A (M-107A) s max. výkonem 1 500 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu B-20M se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a dva 20 mm synchronní kanóny typu B-20S se zásobou 120 nábojů na hlaveň, instalované nad motorem