Jakovlev Jak-28L (‘Brewer B’)

Typ:  pokročilá modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Jak-28B (Brewer A)

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Jak-28B (Brewer A):

- instalace radionavigačního systému typu DBS-2S Lotos (Shore Walk) (v prosklené špici trupu a v prostoru mezi kabinou navigátora-bombometčíka a pilotní kabinou), který slouží k příjímání naváděcích povelů od pozemních mobilních naváděcích stanovišť, na místo radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) a optického zaměřovače typu OPB-115 (v této souvislosti z břicha trupu, v oblasti za šachtou příďového podvozku, zmizel rozměrný polokapkovitý dielektrický kryt)

- zjednodušené zasklení špice trupu v oblasti před hřbetním vstupem do kabiny navigátora-bombometčíka na dva nad sebou umístěné páry podlouhlých postranních okének s tvarem lichoběžníku (naproti tomu špice trupu Jaku-28B, v oblasti před hřbetním vstupem, byla zasklena kompletně – její zasklení se sestávalo z jednoho zaobleného hřbetního, jednoho plochého břišního a pěti párů zaoblených postranních okének)

- instalace výkonnějších 6 200 kp motorů typu R-11AF2-300 s plně přestavitelnou tryskou uvnitř křídleních gondol na místo 5 750 kp motorů typu R-11AF-300 s dvoupolohovou tryskou – v této souvislosti křídlení gondoly obdržely prodlouženou přední partii s lapačem vzduchu s větším průměrem a kruhovým průřezem (na místo oválného) v čele

- modifikované avionické vybavení instalací identifikátoru „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (‘Odd Rods’) na místo typu SRZO-2 (‘Odd Rods’), autopilota typu AP-28-1 na místo typu AP-28BR, radiokompasu typu AKR-10 na místo typu AKR-54I a kurzovního systému typu KS-3 při součastném vyjmutí radiostanice typu 1RSB-70Ž

- instalace jednoho dvouhlavňového 23 mm kanónu typu GŠ-23Ja na pravém boku trupu, v oblasti pod pilotní kabinou, na místo jednohlavňového kanónu typu NR-23 té samé ráže (úprava zavedená do vybavení letounů vyrobených až po roce 1964)

- rozšířené podvěsné vybavení o nový typ křídleních přídavných palivových nádrží s větším objemem (úprava zavedená do konstrukce letounů vyrobených až po roce 1964)

Historie:  Dne 5. ledna 1959 byl A.S. Jakovlev pověřen vývojem hned dvou verzí nadzvukového frontového bombardéru typu Jak-28 (Jak-129). Zatímco jedna z nich vešla ve známost pod označením Jak-28I (Brewer C) a počítala s instalací radiolokátoru typu Iniciativa-2 (Short Horn) a optického bombardovacího zaměřovače typu OPB-16, ta druhá, Jak-28L (Brewer B), měla být na cíle naváděna, za pomoci rádiového systému dálkového navedení typu DBS-2S Lotos (Shore Walk), pozemními naváděcími stanovišti. Zadání vývoje hned dvou verzí nadzvukového bombardovacího Jaku-28 (Brewer), které se od sebe navzájem odlišovaly pouze zaměřovacím vybavením, mělo své opodstatnění. VVS se totiž tímto jistilo pro případ, kdyby se vývoj některého ze zmíněného zaměřovacího vybavení nepodařilo dotáhnout do stavu způsobilého pro řadový provoz nebo kdyby se některé ze zmíněného zaměřovacího vybavení neosvědčilo. Pokud by se ale osvědčilo zaměřovací vybavení Jaku-28L (Brewer B) i Jaku-28I (Brewer C), s přihlédnutím na skutečnost, že každé z nich má jiná omezení, se měly oba tyto modely u bojových útvarů VVS navzájem doplňovat. Protože se ale vývoj zmíněného zaměřovacího vybavení nacházel ve skluzu a VVS na svůj první nadzvukový frontový bombardér značně spěchalo, první sériová modifikace Jaku-28, která vešla ve známost jako Jak-28B (Brewer A), nakonec obdržela radiolokátor typu RBP-3 (Look Two) a optický zaměřovač typu OPB-115. Systém DBS-2S Lotos (Shore Walk) zajišťoval příjem naváděcích povelů od mobilních pozemních naváděcích stanovišť a výpočet koordinát cíle (v případě ztráty signálu dokázal vypočítat koordináty cíle na základně posledních přijatých údajů). Zmíněná naváděcí stanoviště měla být přitom rozmístěna poblíž bojové linie, několik kilometrů od sebe. To mělo zajistit pokrytí bojové linie v celé délce. Letoun typu Jak-28L (Brewer B) měl být tedy schopen napadat pouze stacionární pozemní cíle s předem známou polohou. Naproti tomu paralelně vyvíjený radarem typu Iniciativa-2 (Short Horn) vybavený model Jak-28I (Brewer C) měl být schopen zcela autonomně vyhledávat a zaměřovat stacionární i pohyblivé pozemní cíle. Prototyp Jaku-28L (Brewer B) vznikl přestavbou letounu Jak-28-3 (žlutá 56), třetího prototypu Jaku-28, a k závodním zkouškám byl předán prakticky ve stejnou dobu jako prototyp paralelně vyvíjeného Jaku-28I (Brewer C). Tovární zkoušky Jaku-28L (Brewer B) se rozeběhly dne 30. září 1960 a byly završeny dnem 14. ledna 1961. Státní zkoušky tohoto stroje se ale nakonec zatáhly až do roku 1962. V jejich průběhu totiž obdržel instalaci silnějších 6 200 kp motorů typu R-11AF2-300. Tento typ motoru přitom nebyl ničím jiným, než modifikací 5 750 kp motoru typu R-11AF-300, pohonné jednotky Jaku-28B (Brewer A), s modifikovaným prvním stupněm kompresoru s novými lopatkami (jejich instalace měla řešit potíže s pumpováním) a plně přestavitelnou tryskou (na místo dvoupolohové). Protože motory typu R-11AF2-300 potřebovaly pro svůj chod více vzduchu, jejich zavedení si vyžádalo prodloužit přední část motorových gondol a zároveň zvětšit průměr lapačů vzduchu. Ty navíc obdržely kruhový průřez (na místo oválného). Změn ale doznalo též zasklení špice trupu s kabinou navigátora-bombometčíka. Konstrukční tým Jakovlevovi OKB totiž část bloků systému typu DBS-2S Lotos (Shore Walk) umístil přímo do prosklené špice trupu, což sebou přineslo znatelné omezení výhledu z pracoviště navigátora-bombometčíka. Svého předchůdce v podobě letounu typu Jak-28B (Brewer A) letoun typu Jaku-28L (Brewer B) ve výrobním programu závodu č.39 z Irkutska nahradil již v roce 1962. Přestože VVS tento model, díky řadě nedostatků, nikdy oficiálně nepřijalo, ve výrobním programu zmíněného podniku se udržel až do roku 1965. Za tuto časovou periodu přitom brány závodu č.39 opustilo celkem 65 sériových Jaků-28L (Brewer B), 4 v roce 1962, 40 v roce 1963, 20 v roce 1964 a 1 v roce 1965. Letouny tohoto typu, které byly vyrobeny po roce 1964, se přitom od těch předchozích mírně lišily, a to instalací dvouhlavňového 23 mm kanónu typu GŠ-23Ja na pravoboku přídě trupu na místo jednohlavňového kanónu typu NR-23 té samé ráže. Součástí vybavení pozdějších sériových Jaků-28L (Brewer B) se navíc staly nové přídavné palivové nádrže s větším objemem. U bojových útvarů se ale tento model netěšil příliš velké popularitě. Důvodem toho se stal problematický naváděcí systém typu DBS-2S Lotos (Shore Walk). Ten byl sice schopen bombardovací Jak-28L (Brewer B) navést na cíl s odchylkou 50 m, pozemní naváděcí stanoviště, se kterými spolupracoval, nicméně pracovaly velmi nespolehlivě. A nejen to. Palubní přijímač Jaku-28L (Brewer B) byl velmi citlivý na elektronické rušení. Výška, ze které tento stroj mohl shazovat pumy, byla navíc omezena dosahem pozemních naváděcích stanic. A ten byl velmi malý, neboť zmíněné stanice pracovaly ve VKV pásmu. Jejich dosah přitom mnohdy nepřesahoval přímý visuální kontakt. Protože byla pozemní naváděcí stanoviště systému typu DBS-2S Lotos (Shore Walk) obsluhovaná manuálně, provoz Jaků-28L (Brewer B) kladl též větší nároky na personální zajištění. Svůj veřejný debut si tento model odbyl v červenci roku 1967, na letecké přehlídce v Domodedově. Na zmíněné přehlídce ale debutoval též paralelně vyvíjený bombardovací Jak-28I (Brewer C) a vylepšený stíhací Jak-28P (Firebar B). Poslední letouny typu Jak-28L (Brewer B) dolétaly u 96. UAP (cvičný pluk) Barnaulské vysoké letecké školy pilotů s domovskou základnou Kamne na Obu. V letech 1982 až 1983 byly všechny přeživší letouny tohoto typu soustředěny na letišti Tockoje, kde byly následně sešrotovány.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl přestavbou prototypu Jak-28-3) a 65 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

 

Posádka:    pilot a navigátor/bombometčík

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-11AF2-300 s max. tahem po 3 900 kp / 6 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimator typu PKI (jeho instalace se nachází v kabině pilota) a rádiový systém dálkového navedení typu DBS-2S Lotos (Shore Walk). Za jeho pomoci lze tento stroj navést ze země na cíl s odchylkou 50 m.

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods) (toto zařízení využívá sestavu tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén nacházející se na hřbetu přídě trupu, přímo před vstupem do kabiny navigátora-bombometčíka, a antény umístěné na koncovém trupovém krytu), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 a výmetnice klamných RL cílů typu KDS-19 Avtomat-2I (jejich instalace se nachází ve spodní části motorových gondol)

Výzbroj:     jeden jednohlavňový 23 mm kanón typu NR-23 se zásobou 50 nábojů nebo (u letounů z pozdějších výrobních sérií) jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23Ja se zásobou 50 nábojů, instalovaný na pravém boku trupu, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 1 200 až 3 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice – jedna 30 kT taktická jaderná nálož typu RDS-4T o hmotnosti 1 200 kg, jedna trhavá puma typu FAB-3000 o hmotnosti 3 000 kg, jedna trhavá puma typu FAB-1500 o hmotnosti 1 500 kg, dvě trhavé pumy typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg, dvě zápalné nádrže typu ZB-500, dvě protibetonové pumy typu BetAB-500, dvě kontejnerové pumy typu RBK-500, čtyři trhavé pumy typu FAB-250M62 o hmotnosti 250 kg, čtyři tříštivo-trhavé pumy typu OFAB-250Š, čtyři kontejnerové pumy typu RBK-250, pět tříštivo-trhavých pum typu OFAB-250-270, pět osvětlovacích pum typu SAB-250-200, šest trhavých pum typu FAB-250M46, šest trhavých pum typu FAB-250M54, osm tříštivo-trhavých pum typu OFAB-100-120 nebo osm osvětlovacích pum typu SAB-100

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,64 m 
Délka:   20,20 m
Výška: 4,30 m
Prázdná hmotnost: 9 400 kg
Max. vzletová hmotnost: 17 145 kg
Max. rychlost: 2 060 km/h
Praktický dostup:   16 700 m
Max. dolet se 2 PTB:    2 700 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 19.2.2015