Typ:  experimentální modifikace základového cvičného letounu typu Jak-18 (Max)

Určení:  prověření vlivu zástavby silnějšího motoru typu M-12 na letové výkony a charakteristiky letounu typu Jak-18 (Max) a podvozku příďového podvozku na vzletové, přistávací a rolovací charakteristiky

Odlišnosti od letounu Jak-18 (Max):

- instalace 190 hp motoru typu M-12 uvnitř přídě trupu na místo 160 hp motoru typu M-11FR (v této souvislosti relativně štíhlou kapotu s individuálními polokapkovitými kryty pěti válců s individuálními lapači vzduchu v čele nahradila robustní kapota s válcovitým tvarem a jedním společným prstencovitým lapačem vzduchu kolem vrtulového kužele)

- instalace pevného (nezatahovatelného) podvozku příďového typu na místo sklápěcího ostruhového podvozku (instalace hlavního podvozku tohoto modelu se nachází dále od náběžné hrany křídla než instalace hlavního podvozku standardního Jaku-18)

Historie:  V září roku 1949 byl jeden ze sériových Jaků-18 (Max) z linky závodu č.135 z Charkova opatřen, na základě výnosu MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) ze dne 18. května 1948, hvězdicovým pětiválcem typu M-12 z dílny M.A. Kossova. Tento typ motoru sdílel některé komponenty s motorem typu M-11D z dílny A.D. Švecova. Podával však vyšší výkon (190 hp vs 125 hp). První dva exempláře této pohonné jednotky byly k pozemním zkouškám předány již v září roku 1942. Rok nato byl motor typu M-12 odzkoušen za letu na dvoumístném cvičném letounu typu U-2/Po-2 (Mule). Později, v březnu roku 1944, byl testován též na jednomístném cvičném letounu typu UT-1. Pozemními státními zkouškami ale motor typu M-12 neprošel. Na podzim roku 1944 byly proto veškeré práce na téma M-12 zastaveny, aby mohly být později obnoveny. Do té doby se podařilo dokončit pouhých 6 až 7 zkušebních exemplářů této pohonné jednotky. Zástavba motoru typu M-12 do přídě trupu sériového Jaku-18 (Max) na místo motoru typu M-11FR si vyžádala navrhnout zcela novou motorovou kapotu. Ta byla nyní znatelně robustnější a navíc měla válcovitý tvar. Naproti tomu motor typu M-11FR standardního Jaku-18 (Max) byl opatřen relativně štíhlou kapotou s individuálními polokapkovitými kryty jednotlivých válců. Vývoj Jaku-18 M-12 nakonec nepřekročil prototypové stádium. Vzhledem k rychlým pokrokům ve vývoji ještě silnějšího 260 hp motoru typu Al-14R z dílny A.G. Ivčenka byly totiž veškeré práce na toto téma již na počátku roku 1951 s definitivní platností zastaveny. Pro jediný prototyp Jaku-18 M-12 to ale neznamenalo úplný konec. Mezitím byl totiž upraven na vzdušnou zkušebnu podvozku příďového typu. Vzhledem k tomu, že se jediným posláním Jaku-18 M-12 stalo prověření vlivu příďového podvozku na vzletové, přistávací a rolovací charakteristiky, konstrukční tým Jakovlevovi OKB jej opatřil pevným (nezatahovatelným) vzletovým a přistávacím zařízením. Zatímco hlavní podvozek pro tento stroj převzal přímo od standardního Jak-18 (Max), s tím, že jej umístil dále od náběžné hrany křídla a opatřil jedním párem šikmých podpěr, příďový podvozek pro něj zhotovil nově. Ten se nacházel přímo pod motorovou kapotou a byl opatřen samostavitelným kolem. Letovými zkouškami takto modifikovaný Jak-18 M-12 prošel mezi 2. a 10. listopadem roku 1950. Výsledky zkoušek tohoto stroje byly více než povzbudivé, neboť neměl tendenci k samovolnému bočení ani při rozjezdu na vzlet ani při dojezdu po dosednutí. Instalace příďového podvozku navíc sebou přinesla znatelné zlepšení výhledu z pilotní kabiny, a to jak při rolování, tak i při vzletu a přistání. Při ostrém brzdění navíc nyní již nehrozilo převrácení přes „čumák“ na záda. V neposlední řadě použití příďového podvozku vedlo ke vzrůstu efektivity výcviku, neboť takto koncipovaným vzletovým a přistávacím zařízením byly tehdy již opatřeny všechny proudové bojové letouny. Z tohoto důvodu se příďový podvozek stal standardem pro všechny verze letounu typu Jak-18 (Max), počínaje od roku 1955 sériově vyráběným modelem Jak-18U (Max).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-18)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:        jeden pístový motor typu Kossov M-12 s max. výkonem 190 hp

Výzbroj:      žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 18.6.2015