Jakovlev Jak-25K-75

Typ:  experimentální modifikace přepadového stíhacího letounu typu Jak-25K

Určení:  prověření efektivity protilatedlové řízené střely krátkého dosahu typu K-75

Odlišnosti od letounu Jak-25K:

- instalace modifikovaného radiolokátoru typu RP-1U Izumrud-2, který je kompatibilní s naváděcím systémem PLŘS typu K-75, uvnitř zaoblené špice trupu (radiolokátor Jaku-25K spolupracoval s naváděcím systémem PLŘS typu RS-1U)

- instalace optického střeleckého zaměřovače typu ASP-3NM uvnitř pilotní kabiny

- modifikovaný palivový systém instalací zařízení typu AUPT, které snižuje přísun paliva k pohonným jednotkám, a tedy i jejich otáčky, při střelbě (to zamezuje pumpování pohonných jednotek v důsledku nasátí zplodin prachových raketových pohonných jednotek startujících řízených střel)

- instalace dvou fotokulometů typu AKS-2 uvnitř hranatých krytů nacházejících se po stranách břicha zadní části trupu, přímo za aerodynamickými brzdami, a dvou fotokulometů typu S-13 (?) pod náběžnou hranou vnějších částí křídla (za jejich pomoci je pořizován záznam průběhu zkušebních střeleb)

- instalace dodatečné PVD na náběžné hraně SOP, nad VOP

- instalace krátkých pylonů s drobnými válcovitými kryty po stranách zakončení trupu (ty s největší pravděpodobností ukrývají výmetnice světlic, které zajišťují vizualizaci tohoto stroje na noční obloze pro potřeby doprovodného letounu s kamerou)

Historie:  Dne 5. listopadu 1955 byla OKB A.S. Jakovleva pověřena úpravou jednoho exempláře raketonosného Jaku-25K na experimentální nosič protiletadlové řízené střely krátkého dosahu s navedením po paprsku palubního radiolokátoru typu K-75 z dílny OKB-134 I.I.Toropova. Požadovaný speciál vešel ve známost jako Jak-25K-75 a jeho základem se stal letoun typu Jak-25K s výrobním číslem 1608. Konverzí na experimentální Jak-25K-75 zmíněný exemplář Jaku-25K prošel přímo v prostorách prototypové dílny Toropovi OKB-134. Ta přitom spočívala v úpravě radaru typu RP-1U Izumrud-2 a v neposlední řadě též v instalaci optického střeleckého zaměřovače typu ASP-3NM, automatického omezovače průtoku paliva typu AUPT a čtyř fotokulometů. Za jejich pomoci byl pořizován záznam průběhu zkušebních střeleb. V průběhu závodních zkoušek jediný exemplář Jaku-25K-75 vykonal, mezi 5. březnem 1956 a 10. červencem toho samého roku, celkem 23 zkušebních letů s celkovou délkou 16 hodin a 34 minut. Při většině z nich se na křídleních závěsnících tohoto stroje nacházely pouze makety střel typu K-75. Max. rychlost jediného prototypu Jaku-25K-75 se čtveřicí střel tohoto typu v podvěsu přitom činila 1 000 km/h ve výšce 5 000 m, resp. 950 km/h ve výšce 10 000 m. V případě dostupu tomu bylo 13 600 m. Na výšku 5 000 m a 10 000 m dokázal jediný exemplář Jaku-25K-75 vystoupat za 2,5 min a 6,0 min. Umístění čtveřice střel typu K-75 pod křídlo tedy vedlo k mírnému poklesu výkonnosti. Na obratnost a ovladatelnost naproti tomu tyto střely neměly prakticky žádný vliv. Součástí závodních zkoušek Jaku-25K-75 se stal též shoz jedné makety střely typu K-75 a tři neřízené střelby. Zatímco jedna z nich byla uskutečněna ve výšce 5 000 m, zbylé dvě střely typu K-75 z křídelních závěsníků Jaku-25K-75 odstartovaly ve výšce 12 000 m. V průběhu zmíněných střeleb bylo ale zjištěno, že mají zplodiny prachového raketového motoru střely typu K-75 neblahý vliv na činnost pohonných jednotek. Jejich nasátí totiž provázelo nežádoucí pumpování. Cíl o velikosti taktického bombardéru, jakým byl typ Il-28 (Beagle) či English Electric Canberra, pohybující se ve výšce 5 000 m až 8 000 m byl palubní radiolokátor raketonosného Jaku-25K-75 schopen detekovat na vzdálenost 7 až 7,5 km a sledovat na vzdálenost 4 až 4,5 km. Přestože bylo zkoušky střely typu K-75 na letounu typu Jak-25K-75 možné považovat za úspěšně, sériové výroby se tato zbraň nedočkala. Důvodem toho se stala skutečnost, že neměla z hlediska výkonnosti před svým předchůdcem v podobě střely typu RS-1U (AA-1 Alkali), první operační PLŘS sovětské konstrukce, prakticky žádné přednosti. To samé se přitom týkalo i provozních možností naváděcího systému. Naváděcí systém totiž střela typu K-75 přebírala přímo od střely typu RS-1U (AA-1 Alkali), a to se všemi jeho nedostatky.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí Jaku-25K)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

 

 

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor radaru

Pohon:       dva proudové motory typu RD-5A (Mikulin AM-5A) s max. tahem po 2 000 kp

Radar:        dvouanténní střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-1U Izumrud-2, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru využívá dvě antény, jednu vyhledávací a jednu sledovací. Zatímco vyhledávací anténa radiolokátoru typu RP-1U disponuje dosahem 7 až 7,5 km a zorným polem ±60° v horizontální rovině, resp. +26° až -14° ve vertikální rovině, dosah sledovací antény tohoto typu radiolokátoru činí 4 až 4,5 km.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3NM (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:     čtyři PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu K-75, přepravované na dvou párech křídelních závěsníků

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,96 m 
Délka:   15,67 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 8 830 kg
Max. rychlost: 1 000 km/h
Praktický dostup:   13 600 m
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 1.2.2015