Typ:  stíhací-bombardovací modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9D (Frank)

Určení:  primárně ničení pozemních cílů za pomoci neřízených pum; sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci hlavňové výzbroje a ničení letecké techniky protivníka

Odlišnosti od letounu typu Jak-9D (Frank):

- instalace modifikovaného třídílného polokapkovitého překrytu pilotní kabiny s více protáhlým zadním dílem. Zadní díl polokapkovitého překrytu pilotní kabiny tohoto modelu je navíc řešen jako snadno demontovatelný.

- instalace dvou tandemově uspořádaných párů pumovnic, které mají podobu vertikálních trubek se sklonem 75° spodní částí směrem dozadu, přímo za sedadlem pilota (kde se u modelu Jak-9D nachází nákladový prostor). Do každé z těchto čtyř trubkových pumovnic lze umístit jednu 100 kg pumu typu FAB-100 nebo jednu kazetu s 32-ti protitankovými průbojnými 1,5 kg pumičkami typu PTAB-2,5-1,5. Zatímco kruhové hřbetní otvory trubkových pumovnic tohoto modelu se nacházejí pod demontovatelným zadním dílem polokapkovitého překrytu pilotní kabiny, břišní otvory trubkových pumovnic tohoto stroje jsou opatřeny individuálními pneumaticky ovládanými hranatými dvířky.

- instalace elektrického (a nouzového mechanického) systému pro uvolňování pum. K aktivaci odhozu pum slouží čtveřice spínačů nacházející se po levoboku kabiny.

- instalace modifikované anténní instalace radiostanice. Radiostanice tohoto modelu využívá jenom jednu drátovou anténu, jejíž přední konec je navíc uchycen přímo k hřbetu trupu, přímo za překrytem pilotní kabiny. Naproti tomu radiostanice Jaku-9D (Frank) využívá dvě drátové antény, přičemž jejich přední konce jsou uchyceny k hřbetnímu stožáru.

Historie:  Frontový stíhací letoun typu Jak-9 (Frank) vznikl hned v několika specializovaných modifikacích. Jedna z nich vešla ve známost jako Jak-9B a zastávala roli rychlostního bombardovacího stroje. Bombardovací Jak-9B (Frank) z konstrukčního hlediska vycházel z dálkového Jaku-9D (Frank). K přepravě pum tento model využíval čtyři pumovnice, které měly podobu vertikálních trubek se sklonem 75° spodní částí směrem dozadu. Zmíněné pumovnice byly umístěny přímo za sedadlem pilota a byly uspořádány po dvou do dvou řad. Do každé z nich bylo možné umístit jednu 100 kg trhavou pumu typu FAB-100 nebo jednu kazetu s 32-ti protitankovými průbojnými 1,5 kg pumičkami typu PTAB-2,5-1,5. Pumy se do jednotlivých trupových pumovnic Jaku-9B (Frank) zasouvaly spodními otvory, a to za pomoci přenosného ručně ovládaného jeřábu. Ten se umisťoval nad hřbetní otvory, které se nacházely pod zadním dílem překrytu pilotní kabiny. Zadní díl třídílného polokapkovitého překrytu pilotní kabiny bombardovacího Jaku-9B (Frank) měl proto větší délku a byl řešen jako snadno demontovatelný. Předtím bylo ale nezbytné zadní část trupu tohoto stroje podepřít, aby se nacházela ve výšce nějakých 0,5 až 0,6 m nad zemí, nebo s ním zajet nad speciální zákop. Zatímco nakládka dvou, resp. čtyř, pum typu FAB-100 zabrala 20 min, resp. 25 min, k naložení 128-ti pumiček typu PTAB-2,5-1,5 bylo zapotřebí 22 min. Pumy typu FAB-100 se přitom do trubkových pumovnic Jaku-9B (Frank) umisťovaly stabilizátory směrem dolů. Zmíněné pumy bylo možné shazovat po párech nebo všechny najednou. Hlavňová výzbroj bombardovacího Jaku-9B (Frank) byla identická jako u dálkového Jaku-9D (Frank). Díky tomu tento model mohl v konfiguraci bez pum zastávat roli stíhacího stroje, popř. podnikat střemhlavé útoky na bodové pozemní cíle za pomoci kanónu. Základem prototypu bombardovacího Jaku-9B (Frank), který nesl označení Jak-9L, se stal letoun Jak-9D (v.č. 1420). Kompletaci zmíněného stroje se podařilo završit dnem 20. března 1944. Státní zkoušky bombardovacího Jaku-9B (Frank) se sestávaly ze tří etap. V rámci první etapy státních zkoušek byl prototyp Jaku-9B (Frank) testován, mezi 23. a 24. březnem toho samého roku, institutem NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS). Náplní první etapy státních zkoušek tohoto stroje se stalo prověření stability, ovladatelnosti a „vývrtkových“ charakteristik bez pumové výzbroje. Další etapa státních zkoušek prototypu Jaku-9B (Frank) byla již realizována u NIIAV (vědecko-výzkumný institut letecké výzbroje), a to mezi 1. a 18. dubnem roku 1944. V průběhu druhé etapy státních zkoušek byl tento stroj testován ve čtyřech konfiguracích, a to v konfiguraci s dvojicí 100 kg pum (vzletová hmotnost 3 365 kg), v konfiguraci se čtveřicí 100 kg pum a 305 kg paliva (vzletová hmotnost 3 385 kg), v konfiguraci s trojicí 100 kg pum a 485 kg paliva (vzletová hmotnost 3 465 kg) a v konfiguraci se čtveřicí 100 kg pum a 380 kg paliva (vzletová hmotnost 3 460 kg). Naložení pumové výzbroje vedlo k posunu aerodynamického těžiště směrem dozadu, což mělo negativní vliv na podélnou stabilitu. Nejvíce vzadu se přitom aerodynamické těžiště prototypu Jaku-9B (Frank) nacházelo v posledně uvedené konfiguraci. Přesné bombardování z horizontálního letu bylo s tímto letounem shledáno jako nemožné. Pilot prototypu Jaku-9B (Frank) totiž neviděl přes „čumák“ trupu směrem dolů a navíc neměl k dispozici bombardovací zaměřovač. Z tohoto důvodu bylo pro bombardování s tímto strojem nezbytné vyvinout speciální proceduru. Zmíněná procedura spočívala v tom, že si pilot nejprve vybral nějaký referenční bod za cílem. Poté nastavil kurz k tomuto referenčnímu bodu. Jakmile cíl zmizel pod „čumákem“, odpočítal 3 sec. Teprve poté svrhnul náklad pum. Bombardování bylo ale možné provádět též ze střemhlavého letu pod různými úhly sestupu. Při příliš příkrém sestupu měly ale pumy tendenci zůstat uvnitř trubkových pumovnic, neboť zmíněné trubkové pumovnice přitom zaujímaly téměř horizontální pozici. Odhoz pum typu FAB-100 se neobešel bez problémů. Poté, co zmíněná puma opustila trubkovou pumovnici, totiž mohla poškodit dvířka pumovnice nebo zadní regulační klapku výstupu chladiče vody. Posláním třetí etapy státních zkoušek prototypu Jak-9B (Frank), která byla realizována mezi 23. květnem a 11. červnem roku 1944, se stalo prověření stability a ovladatelnosti tohoto stroje s pumovou výzbrojí. V průběhu třetí etapy státních zkoušek prototyp Jak-9B (Frank) vykonal celkem 19 letů v šesti různých konfiguracích navzájem se od sebe lišících nákladem pum a paliva, a tedy i polohou aerodynamického těžiště. Zvláštní důraz byl přitom kladen na prověření stability a ovladatelnosti tohoto stroje v konfiguraci, ve které se jeho aerodynamické těžiště nacházelo nejvíce vzadu. Z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že těžká záď Jaku-9B (Frank) se při vzletu neochotně odpoutává od země. Vzdálenost mezi místem, kdy se plně naložený Jak-9B (Frank) odlepil od PVD, a nejbližší překážkou s výškou 25 m proto musela být o nějakých 300 až 500 m delší než u standardního Jaku-9D (Frank). Při přistání měl zase tento stroj tendenci předčasně dosednout na ostruhový podvozek. Z tohoto důvodu byl standardní pumový náklad tohoto stroje stanoven na 200 kg. V tomto případě se pumy umisťovaly pouze do předních dvou trubkových pumovnic. Pumový náklad 300 až 400 kg byl klasifikován jako přetížená konfigurace. V této konfiguraci měl bombardovací Jak-9B (Frank) vyrážet k misím jen ve výjimečných případech a s vysoce zkušeným pilotem za kniplem. S 200 kg pumovým nákladem měl bombardovací Jak-9B (Frank) o nějaké 2 až 3 km/h nižší rychlost. Výstup na výšku 5 000 m mu přitom zabral o 0,5 min déle. 400 kg pumový náklad sebou přinesl pokles rychlosti o nějakých 5 až 7 km/h a vzrůst doby výstupu na 5 000 m o 1,5 min. Po završení třetí etapy státních zkoušek bylo vyrobeno celkem 109 Jaků-9B (Frank) ověřovací série. Všechny zmíněné stroje vznikly v prostorách závodu č.301 z Chimek u Moskvy konverzí dálkových Jaků-9D (Frank), které byly vyrobeny speciálně za tímto účelem závodem č.153 z Novosibirsku. Jeden z nich, Jak-9B (v.č. 1429), následně, mezi 12. červnem a 19. červencem roku 1944, prošel kontrolními přejímacími zkouškami u NII VVS. Ten samý letoun se ale zúčastnil též speciálních testů, které byly zaměřeny na prověření „vývrtkových“ charakteristik. Z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že je vybírání vývrtky s bombardovacím Jakem-9B (Frank) bezproblémové. Kromě toho bylo zjištěno, že s tímto strojem lze pumy bezpečně odhodit i v průběhu vývrtky. Další exemplář Jaku-9B (Frank) (v.č.1315350) zase mezi 10. a 19. červnem roku 1944 prošel speciálními zkouškami, které byly zaměřeny na prověření různých technik bombardování. Konkrétně se jednalo o bombardování z horizontálního letu ve výšce, bombardování ze střemhlavého letu pod různými úhly sestupu a bombardování z horizontálního letu ve velmi malé výšce. Do armádních zkoušek, které byly realizovány u 130. IAD (stíhací letecká divize), se zapojilo celkem 90 Jaků-9B (Frank). Zmíněné stroje byly přitom rozděleny mezi dva ze tří pluků 130. IAD, a to 168. a 909. IAP (stíhací letecký pluk). Naproti tomu poslední z těchto tří pluků, 409. IAP, provozoval stíhací letouny typu Jak-9D (Frank) a Jak-9M (Frank). Armádní zkoušky bombardovacího Jaku-9B (Frank) se rozeběhly dnem 18. října 1944 a byly završeny dne 20. února 1945. Tomu předcházel tříměsíční výcvik pilotů. Přitom se podařilo odhalit a odstranit některé nedostatky bombardovacího vybavení. Svůj křest ohněm si bombardovací Jak-9B (Frank) odbyl dne 22. října 1944. Tehdy celkem 53 těchto strojů zajistilo stíhací doprovod útočným letounům ze stavu 311. ŠAP (bitevní letecký pluk) při útočné operaci v oblasti Gumbinnenu. Přitom zmíněné letouny podnikly i útoky na pozemní cíle. Na konci prosince toho samého roku se do jedné operace zapojilo hned 120 „Jaků“ ze stavu 130. IAD. V průběhu zmíněné operace byly ztraceny tři tyto stroje a další dva poškozeny. Armádní zkoušky bombardovacího Jaku-9B (Frank) se neobešly bez problémů. Celkem třikrát došlo k explozi pumiček typu PTAB-2,5-1,5 přímo pod letounem v důsledku jejich vzájemného střetu. Zatímco ve dvou z těchto případů se pilotovi podařilo nouzově přistát, v tom posledním došlo k ztrátě letounu i s pilotem. Po tomto incidentu bylo další používání pumiček typu PTAB-2,5-1,5 zakázáno. Shoz pum piloti Jaků-9B (Frank) obvykle prováděli z výšek 400 až 1 500 m, povětšinou ze střemhlavého letu pod úhlem 45°. Kromě 100 kg trhavých pum typu FAB-100 a protitankových průbojných 1,5 kg pumiček typu PTAB-2,5-1,5 bombardovací Jaky-9B (Frank) shazovaly též 100 kg zápalné pumy a několik typů malých tříštivých pum. Ke dni 20. února 1945 tyto stroje v rámci armádních zkoušek vykonaly celkem 2 494 bombardovacích a útočných misí. V jejich průběhu svrhly celkem 51 047 pum o celkové hmotnosti 356,5 t. Za oběť bombardovacím Jakům-9B (Frank) přitom padlo mimo jiné 29 tanků, 11 obrněných vozidel, 1 014 neobrněných vozidel, 17 cisternových vozidel, 3 traktory, 7 děl, 18 parních lokomotiv, 161 železničních vagónů, 20 nádražních budov a 4 sklady pohonných hmot. Kromě toho zmíněné stroje při 53-ti vzdušných soubojích poslaly k zemi celkem 25 nepřátelských letounů, včetně 20-ti letounů typu Fw190, 2 letounů typu Bf109, 1 letounu typu Ar56 a 2 letounů typu He129. Ve vzdušných soubojích byly ztraceny celkem 4 Jaky-9B (Frank) a další 4 byly poškozeny. Bojové ztráty za celé armádní zkoušky pak činily 35 letounů. I přes tyto úspěchy bylo hodnocení bombardovacího Jaku-9B (Frank) negativní. Hlavním terčem kritiky se stala absence bombardovacího zaměřovače. Díky tomu bylo s těmito stroji velmi problematické podnikat přesné útoky na pozemní cíle. Bombardovací Jaky-9B (Frank) se tak hodily nanejvýš k útokům na plošné a lineární cíle, jakými jsou např. vojenské konvoje či vlaky. Ze střemhlavého letu bylo nicméně s těmito stroji možné zasáhnout i cíl o velikosti několik desítek metrů. Pilotáž Jaku-9B (Frank) v okamžiku shozu pum byla navíc dle názorů řady pilotů poměrně obtížná. Piloti, kteří usedali za knipl těchto strojů, navíc neměli žádné zkušenosti s přesným bombardováním a ani k tomu nebyli předtím vycvičeni. Díky výše uvedeným nedostatkům nebyly bombardovací Jaky-9B (Frank) u řadových pilotů příliš oblíbené. Mezitím, výnosem NKAP (Lidový komisariát leteckého průmyslu) ze dne 30. prosince 1943, byl závod č.135 z Charkova pověřen prováděním konverzí stíhacích Jaků-9 (Frank) z produkce novosibirského závodu č.153 na bombardovací Jaky-9B (Frank). Dle zmíněného zadání měl závod č.135 prvních 10 bombardovacích Jaků-9B (Frank) VVS odevzdat v únoru roku 1943. V březnu toho samého roku měl VVS předat dalších 30 těchto strojů. Od května roku 1944 do dubna roku 1945 měl pak VVS odevzdávat 50 Jaků-9B (Frank) měsíčně. V květnu roku 1944 byly ale tyto plány s přihlédnutím na nelichotivé výsledky armádních zkoušek zrušeny.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a 109 strojů ověřovací série (všechny vznikly konverzí sériových Jaků-9D)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov VK-105PF (M-105PF) s max. výkonem 1 180 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, jeden 12,7 mm synchronní kulomet typu UBS se zásobou 200 nábojů, instalovaný nad motorem, a čtyři trhavé pumy typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg nebo čtyři kazety s celkem 128-ti protitankovými průbojnými pumičkami typu PTAB-2,5-1,5 o hmotnosti 1,5 kg, přepravované ve čtyřech vertikálních trubkových trupových pumovnicích

* s 400 kg pum, resp. 562 km/h s 200 kg pum

** s 400 kg pum, resp. 8 600 m s 200 kg pum

*** s 400 kg pum, resp. 860 km s 200 kg pum