Jakovlev Jak-12A (‘Creek D’)

Typ:  pokročilá ryze civilní modifikace lehkého víceúčelového letounu typu Jak-12M (Creek C)

Určení:  spojovací činnost, přeprava osob a lehkého nákladu, sanitní lety a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Jak-12M (Creek C):

- instalace nového křídla s lichoběžníkovým půdorysem vnějších částí (odtoková hrana vnějších částí křídla tohoto modelu v oblasti za uchycením vzpěr má záporný úhel šípu, zatímco u předchozího modelu byla přímá) a automatickými sloty (na místo pevných) na náběžné hraně

- modifikované vyztužení křídla náhradou dvou párů vzpěr trubkové konstrukce uspořádaných do tvaru písmene „V“ jedním párem duralových vzpěr

- instalace nové vodorovné ocasní plochy (VOP) s lichoběžníkovým půdorysem (na místo obdélníkového)

- modifikované vyztužení VOP vyjmutím obou trubkových vzpěr (VOP tohoto modelu je vyztužena pouze dvěma páry lan)

- instalace nové motorové kapoty s kruhovým průřezem (na místo oválného)

- instalace druhého páru postranních okének, přímo za vstupními dveřmi

- instalace olejové nádržky s větším objemem

- instalace palivových nádrží s větším objemem

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí vzpěr

- komfortněji zařízený interiér kabiny

- instalace „volantu“ na místo „kniplu“ uvnitř pilotní kabiny, přímo před sedadlem pilota

Historie:  Letoun typu Jak-12A (Creek D), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Jak-12M (Creek C), vzešel ze zadání GVF (Civilní vzdušná flotila), resp. Aeroflotu. Od svého vývojového předchůdce v podobě letounu typu Jak-12M (Creek C) se tento model odlišoval zejména instalací nového křídla a VOP, objemnějších nádrží paliva a oleje a modifikovaného podvozku. Změn ale doznal též interiér kabiny. Pro letoun typu Jak-12A (Creek D) se navíc stala standardem instalace druhého páru postranních okének, přímo za vstupními dveřmi. Naproti tomu u modelu Jak-12M (Creek C) byla instalace druhého páru postranních okének záležitostí jen jednotlivých exemplářů. Prototyp letounu typu Jak-12A (Creek D) byl dokončen v dopravní úpravě s komfortně zařízenou kabinou s pohodlnou dvoumístnou lavicí za pilotní sedačkou. Jeho základem se konkrétně stal sériový Jak-12M (Creek C) s výrobním číslem 11523. Závodními zkouškami tento stroj prošel mezi lednem a únorem roku 1957. Tomu, mezi 9. únorem a 27. červnem téhož roku, následovala funkční zkouška. Funkční zkouškou přitom prototyp Jak-12A (Creek D) prošel na letišti GosNII GVF (Státní zkušební institut Civilní vzdušné flotily) Zacharkovo. Příslušná závěrečná zpráva obsahovala doporučení pro sériovou výrobu. V porovnání s řadovým Jakem-12M (Creek C) měl totiž prototyp Jaku-12A (Creek D) větší nosnost (529 kg vs 424 kg), vyšší rychlost (215 km/h vs 180 km/h) a delší dolet v konfiguraci se třemi cestujícími na palubě (1 070 km vs 450 km), a to i přesto, že byl těžší (1 059 kg vs 1 026 kg) a jeho pohon obstarával ten samý typ motoru. Pro Jak-12A (Creek D) ale hovořily též nižní provozní náklady (o 44,3 %) a v neposlední řadě též vyšší cestovní rychlost (150 až 190 km/h vs 120 až 160 km/h). Kladně byla přitom hodnocena i jeho stabilita a ovladatelnost ve všech letových režimech. Na druhou stranu měl prototyp Jaku-12A (Creek D) v porovnání s řadovým Jakem-12M (Creek C) mírně menší stoupavost a dostup. Vyšší hmotnost ale sebou přinesla též vzrůst délky rozjezdu při vzletu ze 126-ti m na 153 m a přistávací rychlosti ze 73-ti km/h na 89 km/h. Naproti tomu dojezd tohoto stroje při přistání, který činil 59 m, byl v porovnání s dojezdem řadového Jaku-12M (Creek C) kratší. Prototyp Jaku-12A (Creek D) totiž mohl započít s brzděním dříve než sériový Jak-12M (Creek C). Výrobním etalonem se stal letoun Jak-12A (Creek D) s výrobním číslem 07614, který funkční zkouškou prošel mezi 19. prosincem 1958 a 21. únorem 1959, u GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva). Do konce roku 1959 brány závodu č.272 z Leningradu opustilo celkem 273 sériových Jaků-12A (Creek D), z toho 10 v roce 1956, 15 v roce 1957, 10 v roce 1958 a 238 v roce 1959. Dalších 137 těchto strojů bylo postaveno, v letech 1959 až 1961, na základě licence polským závodem WSK Okecie. Letoun typu Jak-12A (Creek D) se dočkal služby hned v několika úpravách, a to dopravní, sanitní, zemědělské, úpravě pro lesnické hlídkování, úpravě pro výcvik parašutistů a úpravě pro vlekání bezmotorových kluzáků. Provozovatelem letounů typu Jak-12A (Creek D) se kromě Aeroflotu stal též DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem).

Verze:

Jak-12A (dopravní) – dopravní úprava letounu typu Jak-12A (Creek D). Kabina dopravních Jaků-12A (Creek D) byla opatřena měkkým čalouněním a v její zadní části se nacházela pohodlná lavice pro další dva cestující. Dopravní Jak-12A (Creek D) měl přepravní kapacitu 3 osoby a 25 kg nákladu nebo zavazadel, při zásobě paliva 220 l.

Jak-12A (sanitní) – sanitní úprava letounu typu Jak-12A (Creek D). Tento model byl uzpůsoben pro přepravu jednoho ležícího a jednoho sedícího raněného s jedním ošetřovatelem nebo tří sedících raněných. Nakládka nosítek do kabiny sanitního Jaku-12A (Creek D) se přitom prováděla prostřednictvím standardních nákladových vrat, které se nacházely na levoboku trupu.

Jak-12A (Jak-12ASCh) – speciální zemědělská úprava letounu typu Jak-12A (Creek D). Tento model byl používán k rozptylování kapalných a tuhých chemikálií, vzdušnému setí a shozu otráveného zrní určeného k hubení hlodavců. V zadní části kabiny zemědělského Jaku-12A (Creek D), přímo za sedadlem pilota, se nacházela instalace zásobníku pracovní látky. Zatímco rozptylovací zařízení na kapalné chemikálie bylo umístěno pod křídlem, k rozptylování pevných chemikálií sloužil podtrupový tunelový rozptylovač. Pohon rozptylovacího zařízení zemědělského Jaku-12A (Creek D) obstarával větrný generátor, který byl opatřen malou čtyřlistou vrtulkou. Její instalace se nacházela pod trupem, přímo mezi hlavním podvozkem.

Jak-12A (pro lesnické hlídkování) – speciální úprava letounu typu Jak-12A (Creek D) pro lesnické hlídkování. Tento model se vyznačoval instalací optického bombardovacího zaměřovače typu OPB-1 v přední části kabiny, radiostanice typu US-9DM s vysílačem typu R-805, která využívala výsuvnou anténu, na místo radiostanice typu R-800, sedadel výsadkářů v zadní části kabiny na místo pohodlné lavice cestujících a stupačky, která výsadkářům usnadňovala výstup z kabiny za letu, a úchytu statických lan padáků u pravých vstupních dveří. Pravé vstupní dveře tohoto modelu byly navíc řešeny jako odsuvné (směrem dozadu) a nikoliv jako výklopné (směrem ven dopředu). „Lesnický“ Jak-12A (Creek D) vzešel ze zadání GVF (Civilní vzdušná flotila) ze dne 26. října 1957. Závodní zkoušky prototypu tohoto modelu se konaly mezi 25. květnem a 23. srpnem roku 1959 a probíhaly u STU GVF. Produkce letounu typu Jak-12A (Creek D) v provedení pro lesnické hlídkování se omezila na 30 sériových strojů.

Jak-12A (pro výcvik parašutistů) – úprava letounu typu Jak-12A (Creek D) používaná aerokluby DOSAAFu k výcviku parašutistů. Tento model postrádal instalaci dveří pravého vstupu do kabiny. U něho se však nacházela instalace úchytu statického lana padáku a stupačky, která parašutistům usnadňovala výstup za letu.

Jak-12A (vlečný) – úprava letounu typu Jak-12A (Creek D) používaná aerokluby DOSAAFu k vlekání bezmotorových kluzáků. Tento model se vyznačoval instalací úchytu vlečného lana na zádi trupu, ochrany ocasních ploch před střetem s vlečným lanem, k němuž mohlo dojít při náhlém vzrůstu letové výšky vlečeného kluzáku, a zpětného zrcátka, které pilotovi poskytovalo lepší přehled o dění v zadní polosféře, na levé křídlení vzpěře.

Vyrobeno:  SSSR: jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-12M) a 273 sériových strojů; Polsko: 137 sériových strojů

Uživatelé:  Polsko, SSSR a Ukrajina (soukromý provozovatel)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Ivčenko Al-14R max. výkonem 260 hp

Kapacita:   dvě nebo tři osoby

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 12,60 m 
Délka:   9,00 m
Výška: 3,12 m
Prázdná hmotnost: 1 059 kg
Max. vzletová hmotnost: 1 588 kg
Max. rychlost: 215 km/h
Praktický dostup:   4 000 m
Max. dolet:    1 100 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 18.7.2015