Jakovlev Jak-120M

Typ:  pokročilá modifikace podzvukového dálkového přepadového stíhacího letounu typu Jak-25M (Flashlight A)

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před strategickými bombardovacími letouny protivníka

Odlišnosti od letounu Jak-25M (Flashlight A):

- instalace radiolokátoru typu Sokol-M, který umožňuje provádět útoky na vzdušné cíle nejen za pomoci kanónů, ale i za pomoci neřízených raket, uvnitř zaoblené špice trupu na místo radaru typu RP-6 Sokol (jediný dokončený prototyp tohoto modelu byl ale opatřen radarem typu RP-6 Sokol, který umožňuje napadat vzdušné cíle pouze za pomoci kanónů)

- instalace dvou výsuvných raketnic s neřízenými raketami typu ARS-57 (S-5) ráže 57 mm nebo TRS-190 ráže 190 mm po stranách břicha střední části trupu, přímo pod palivovým úsekem – jejich instalace si ale vyžádala zesílit vnitřní konstrukci břicha střední části trupu, zmenšit objem palivových nádrží č.1, č.3 a č.4 a zároveň rozdělit palivovou nádrž č.2 na dvě menší nádrže (jediný dokončený prototyp Jaku-120M ale instalaci trupových raketnic postrádal – šachty trupových raketnic tohoto stroje byly proto opatřeny demontovatelnými aerodynamickými kryty)

- instalace lehčích 23 mm kanónů typu NR-23 po stranách břicha přední části trupu na místo 37 mm kanónů typu N-37L (kompenzace za vzrůst hmotnosti vlivem zástavby trupových raketnic)

- instalace silnějších 3 250 kp pohonných jednotek typu AM-9A, které jsou opatřeny přídavným spalováním, uvnitř modifikovaných křídleních gondol (s větší délkou a robustnějším profilem) na místo 2 000 kp motorů typu AM-5A bez komory přídavného spalování (to si ale vyžádalo zmenšit rozpětí vztlakových klapek a současně zmenšit jejich úhel vychýlení při vzletu z 25° na 10°)

- instalace modifikovaných aerodynamických hřebenů s větší výškou (o 50 mm) na horní ploše vnějších částí křídla (jejich instalace se navíc nachází o 250 mm dále od podélné osy trupu)

- instalace 11 kg „anti-flutter“ závaží na obou koncích křídla, poblíž PVD

Historie:  Prvním operačním dvoumotorovým přepadovým stíhacím letounem s instalací palubního radiolokátoru sovětské konstrukce se stal podzvukový Jak-25 (Flashlight A). Zmíněný letoun přitom byl, výnosem ze dne 8. září 1953, zaveden do výrobního programu závodu č.292 ze Saratova. Zatímco prvních 67 sériových Jaků-25 (Flashlight A), které brány zmíněného podniku opustily v letech 1954 až 1955, obdrželo instalaci dvouanténního radiolokátoru typu RP-1D (Scan Odd), zbraňový systém všech následujících sériových exemplářů tohoto letounu byl vystavěn na výkonnějším jednoanténním radiolokátoru typu RP-6 Sokol (Scan Three). Takto modifikované Jaky-25 (Flashlight A) vešly ve známost pod označením Jak-25M (Flashlight A) a ve výrobním programu saratovského závodu č.292 se nacházely v letech 1955 až 1957. Zmíněný výnos ze dne 8. září 1953 ale obsahoval též požadavek na zástavbu motorů typu AM-9A na místo motorů typu AM-5A do křídleních gondol druhého prototypu tohoto stroje, známého jako Jak-120. Motor typu AM-9A vzešel z programu nadzvukového stíhače typu MiG-19 (Farmer A) a po konstrukční stránce nebyl ničím jiným, než modifikací motoru typu AM-5A s dalším stupněm kompresoru, novou spalovací komorou, přídavným spalováním a třípolohovou tryskou. Zatímco tah motoru typu AM-5A činil 2 000 kp, motor typu AM-9A podával tah 2 650 kp, resp. 3 250 kp v režimu přídavného spalování. Změny se ale měly dotknout též výzbroje. Kanónovou výzbroj takto modifikovaného Jaku-120, který vešel ve známost jako Jak-120M, měly totiž doplnit výsuvné trupové raketnice s neřízenými raketami typu ARS-57 ráže 57 mm nebo TRS-190 ráže 190 mm. Ty přitom měly sloužit k útokům na svazy těžkých bombardovacích letounů. Začlenění neřízených raket do zbraňového arsenálu tohoto stroje si ale vyžádalo upravit palubní radiolokátor. Radar typu RP-6 Sokol (Scan Three) totiž umožňoval provádět útoky na vzdušné cíle pouze za pomoci kanónů. Speciálně pro typ Jak-120M byla proto navržena modifikace radaru typu RP-6 Sokol (Scan Three), která umožňovala napadat vzdušné cíle jak za pomoci kanónů, tak i za pomoci neřízených raket. Ta přitom vešla ve známost jako Sokol-M. Datum předání do podoby Jak-120M upraveného druhého prototypu Jaku-25 (Flashlight A) ke státním zkouškám bylo přitom stanoveno, výnosem ze dne 13. ledna 1954, na září roku 1954. Přestože se práce na projektu Jaku-120M rozeběhly ještě před vypsáním obou výše uvedených vládních výnosů, kompletaci prototypu tohoto modelu se nakonec nepodařilo završit dříve než na konci roku 1954. Důvodem toho se přitom staly průtahy s dodávkou motorů typu AM-9A a v neposlední řadě též průtahy s vývojem radiolokátoru typu RP-6 Sokol (Scan Three), vývojového předchůdce radaru typu Sokol-M. Právě díky tomu první sériové Jaky-25 (Flashlight A) nakonec obdržely méně výkonný radiolokátor typu RP-1D (Scan Odd). Vzhledem k nedostupnosti radiolokátoru typu Sokol-M byl prototyp Jaku-120M (žlutá 15) opatřen radarem typu RP-6 Sokol (Scan Three), tedy stejným radarem, jako řadový Jak-25M (Flashlight A). Zmíněné průtahy s vývojem motoru typu AM-9A a radiolokátoru typu Sokol (Scan Three) si ale vyžádaly revidovat vývojové plány. Zatímco k první etapě státních zkoušek měl být prototyp Jaku-120M předán, dle výnosu ze dne 20. listopad 1954, v lednu roku 1955, druhá etapa státních zkoušek tohoto stroje se měla dle toho samého výnosu rozeběhnout nejpozději v březnu roku 1955. To již měl být opatřen instalací radiolokátoru typu Sokol-M a výsuvných výmetnic s neřízenými raketami. Naproti tomu první etapou státních zkoušek měl tento stroj projít v konfiguraci s radarem typu RP-6 Sokol (Scan Three) a bez raketové výzbroje. První etapa zkušebního programu Jaku-120M (žlutá 15) se sice rozeběhla v lednu roku 1955, jak požadovalo zadání, ve skutečnosti se ale jednalo o závodní a nikoliv státní zkoušky. Ke druhé etapě zkušebního programu, skutečným státním zkouškám, byl tento stroj předán rovněž v požadovaném termínu, tedy v březnu roku 1955. Protože ale OKB-339 G.M. Kunjavského nebyla schopna dodat do té doby radar typu Sokol-M, státními zkouškami tento stroj nakonec prošel se starším radarem typu RP-6 Sokol (Scan Three) a bez raketové výzbroje. Závěrečná zpráva ze státních zkoušek Jaku-120M byla přitom podepsána dne 26. dubna 1955. Za chodu státních zkoušek na náběžné hraně SOP jediného prototypu tohoto modelu přibyla PVD. Současně došlo k náhradě antény ILS systému nacházející se na vrcholu SOP anténou odlišné konstrukce. Z hlediska výkonnostních parametrů prototyp Jaku-120M svého předchůdce v podobě letounu typu Jak-25M (Flashlight A) mírně překonával. Za požadavky technického zadání ale zaostával. To přitom bylo mimo jiné dáno též skutečností, že přídavné spalování jeho pohonných jednotek nebylo možné zažehnout ve výškách pod 5 000 m. Rychlost prototypu Jaku-120M ve výšce 5 000 m přitom činila 1 122 km/h. Požadavek ale zněl 1 150 km/h. Požadavkům technického zadání tento stroj nevyhověl ani dostupem. Ten totiž činil 16 300 m, zatímco zadání požadovalo 16 500 až 17 000 m. Naproti tomu stoupavostí vyhověl. Výšky 10 000 m byl totiž schopen dosáhnout za 2 minuty, jak požadovalo zadání. Protože PVO mezitím přišlo s mnohem přísnějšími požadavky na letoun této kategorie, ve vývoji stíhacího Jaku-120M se již dále nepokračovalo. Na zmíněné požadavky přitom Jakovlev odpověděl odvozeným modelem Jak-27 (Flashlight C), který disponoval, díky instalaci 3 250 kp motorů typu RD-9AK a modifikované aerodynamice draku, nadzvukovou letovou rychlostí. Pro jediný prototyp podzvukového Jaku-120M to ale neznamenalo úplný konec. Později, na základě výnosu ze dne 28. března 1956, byl totiž upraven na vzdušnou zkušebnu 3 800 kp motoru typu RD-9F, původně plánované pohonné jednotky pro nadzvukový Jak-27 (Flashlight C). Takto modifikovaný jediný exemplář stíhacího Jaku-120M přitom vešel ve známost jako Jak-120MF.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl přestavbou druhého Jaku-120)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a navigátor/operátor radaru/druhý pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin AM-9A s max. tahem po 2 650 kp / 3 250 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        jednoanténní střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-6 Sokol (‘Scan Three’) s teoretickým vyhledávacím dosahem 30 km, instalovaný uvnitř špice trupu. Vyhledávací dosah sériových exemplářů tohoto typu radiolokátoru se ale často pohyboval na hranici pouhých 15 km. V případě sledovacího dosahu tomu přitom bylo 4 až 5 km. (sériový model ale počítal s radiolokátorem typu Sokol-M)

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-5N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří drobných nestejně velkých tyčových antén umístěné po jedné na hřbetu přídě trupu, v oblasti před pilotní kabinou, a na břichu koncového krytu trupu)

Výzbroj:      dva 23 mm kanóny typu NS-23 se zásobou 50 nábojů na hlaveň, instalované po stranách břicha přední části trupu (součástí zbraňového systému sériového modelu se měly stát též dvě výsuvné trupové raketnice s neřízenými raketami typu ARS-57 ráže 57 mm nebo TRS-190 ráže 190 mm)

Poslední úpravy provedeny dne: 1.2.2015