Typ:  pokročilá modifikace lehkého víceúčelového letounu typu Jak-12 (Creek)

Určení:  spojovací činnost

Odlišnosti od letounu Jak-12 (Creek):

- instalace silnějšího 256 hp hvězdicového devítiválce typu M-14 na místo 160 hp hvězdicového pětiválce typu M-11FR uvnitř modifikované přídě trupu – v této souvislosti štíhlou kapotu s pěticí individuálních vystouplých polokapkovitých krytů jednotlivých válců nahradila znatelně robustnější kapota s válcovitým tvarem, devíti radiálně uspořádanými lichoběžníkovými lapači vzduchu v čele (naproti motor modelu Jak-12 využíval pět individuálních lapačů vzduchu vetknutých do čela jednotlivých krytů motorových hlav) a jedním společným štěrbinovým výstupem na zádi, na úrovni motorových výfuků (naproti motor modelu Jak-12 využíval pět individuálních výstupů ohřátého vzduchu vetknutých do zádě jednotlivých krytů motorových hlav)

- instalace dvoulisté vrtule typu V-502 na místo dvoulisté vrtule typu V-501-D16

Historie:  Hlavním nedostatkem třímístného jednomotorového spojovacího letounu typu Jak-12 (Creek) se stala malá výkonnost pohonné jednotky v podobě 160 hp hvězdicového pětiválce typu M-11FR z dílny A.D. Švecova. Z tohoto důvodu se zástavbou speciálního vybavení z letounu typu Jak-12 (Creek) rázem stal neohrabaný „podmotorovaný“ stroj. Díky tomu vývoj některých specializovaných verzí tohoto hornoplošníku, včetně zemědělského Jaku-12SCh a „plovákového“ Jaku-12G, nakonec nepřekročil prototypové stádium. Na konci 40. let se proto do středu pozornosti A.S. Jakovleva dostal nový 256 hp hvězdicový devítiválec typu M-14 z dílny A.G. Ivčenka (OKB-487), který státními zkouškami prošel v květnu roku 1948. Jako první byl motorem typu M-14 opatřen letoun Jak-12 (Creek) s v.č. 4640316. Takto modifikovaný Jak-12 (v.č. 4640316) vešel ve známost pod označením Jak-12 M-14 či Jak-12M (toto označení bylo později použito ještě jednou) a závodními zkouškami prošel mezi 13. a 28. listopadem roku 1948. Výsledky závodních zkoušek prototypu Jak-12 M-14 byly více než povzbudivé. V porovnání se standardním Jakem-12 (Creek) měl totiž o nějakých 34 až 38 km/h vyšší rychlost a přibližně 1,5 x vyšší stoupavost u země. Záměna motoru typu M-11FR motorem typu M-14 ale sebou přinesla též vzrůst doletu z 570-ti km na 625 km a v neposlední řadě též pokles délky rozjezdu při vzletu ze 105-ti m na 60 m. Pilotáž Jaku-12 M-14 byla přitom stejně nenáročná a příjemná jako pilotáž jeho předchůdce v podobě letounu typu Jak-12 (Creek). Ke státním zkouškám byl prototyp Jaku-12 M-14 předán dne 8. prosince téhož roku. V průběhu zkoušek u GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva) tento stroj vykonal, mezi 22. prosincem 1948 a 31. lednem 1949, dalších 44 letů s celkovou délkou 24 h a 46 min. V jejich průběhu se podařilo zjistit, že má prototyp Jaku-12 M-14 v porovnání s letounem Jak-12 M-11FR-1 (v.č. 4640315) o 15 % vyšší rychlost (197 km/h vs 172 km/h) a o 80% vyšší stoupavost u země (4,7 m/s vs 2,6 m/s). Kromě toho mu výstup na výšku 1 000 m zabral o 51% méně času (3,6 min vs 7,8 min). Instalace motoru typu M-14 ale sebou přinesla též pokles délky rozjezdu při vzletu o 19% (ze 130-ti m na 105 m). Naproti tomu doletem (ve výšce 500 m), který činil 850 km, prototyp Jaku-12 M-14 za letounem Jak-12 M-11FR-1 (v.č. 4640315) zaostával o celých 100 km. Zkušební exemplář motoru typu M-14 se obešel bez problémů. Naproti tomu vrtule typu V-502 sklidila kritiku. Důvodem toho se stala nedostatečná účinnost při vzletu a malá vzdálenost mezi mezními úhly náběhu stavitelných lopatek (14°). Na základě výše uvedeného byl letoun typu Jak-12 M-14 doporučen pro sériovou výrobu. Podmínkou toho se samozřejmě stalo odstranění zjištěných nedostatků. Později prototyp Jaku-12 M-14 obdržel vrtuli typu V-502SL, kterou bylo možné opatřit buďto přímými listy typu D-16 nebo šavlovitými listy typu D-22. Ze zkoušek takto modifikovaného prototypu Jaku-12 M-14 přitom vyplynulo, že účinnost vrtule nezle dále zvýšit pouhou výměnou listů. Důvodem toho byly její malé otáčky, které činily 2305 ot/min. V této souvislosti se do středu pozornosti A.S. Jakovleva následně dostal motor typu Al-14R, který nebyl ničím jiným, než modifikací motoru typu M-14 s instalací reduktoru.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-12)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Ivčenko M-14 max. výkonem 256 hp

Kapacita:   dvě nebo tři osoby

Poslední úpravy provedeny dne: 18.7.2015