Jakovlev Jak-12UT

Typ:  cvičná modifikace lehkého víceúčelového letounu typu Jak-12 (Creek)

Určení:  výcvik pilotů v přistání „naslepo“ podle přístrojů

Odlišnosti od letounu Jak-12 (Creek):

- instalace zdvojeného řízení a zdvojeného ovládání pohonné jednotky uvnitř kabiny

- instalace zjednodušeného systému pro přístrojové přiblížení na přistání typu OSP-48, který se sestává z radiokompasu typu ARK-5, radiovýškoměru typu RV-2 (ten využívá dvojici tandemově uspořádaných antén s tvarem písmene „T“ nacházející se v ose břicha trupu) a přijímače pozemního návěstidla typu MRP-48 (ten využívá drátovou anténu táhnoucí se podél pravoboku zadní části trupu, v oblasti za kabinou, až ke vzpěře pravé VOP)

- instalace generátoru elektrické energie typu GSK-1500, který roztáčí malá vrtulka, uvnitř nevelkého doutníkovitého krytu uchyceného za pomoci vysokého štíhlého pylonu k břichu přední části trupu, v oblasti mezi motorem a hlavním podvozkem

Historie:  Jednomotorový třímístný spojovací letoun typu Jak-12 (Creek) vznikl hned v několika specializovaných verzích. Jednou z nich se stal cvičný speciál typu Jak-12UT. Protože tento model sloužil k nácviku přistání „naslepo“ podle přístrojů, kromě zdvojeného řízení a zdvojeného ovládání pohonné jednotky obdržel též instalaci systému pro přístrojové přiblížení na přistání typu OSP-48, který se sestával z radiokompasu typu ARK-5, radiovýškoměru typu RV-2 a přijímače pozemního návěstidla typu MRP-48. Instalace zmíněného systému si ale vyžádala upravit elektrický systém, a to začleněním palubního generátoru. Všechny tři prototypy cvičného Jaku-12UT vznikly konverzí sériových Jaků-12 (Creek). Jeden z nich se od zbylých dvou mírně odlišoval, a to instalací antény přijímače typu MRP-48 pod trupem na místo antén radiovýškoměru typu RV-2. Závodní zkoušky tohoto modelu se konaly v první polovině roku 1950. Tomu v červenci toho samého roku následovala funkční zkouška u GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva). Ke zkouškám u GK NII VVS byl konkrétně předán letoun Jak-12UT (v.č. 4644048). V příslušné závěrečné zprávě stálo, že je tento stroj způsobilý pro výcvik pilotů v leteckých školách VVS v přistání podle přístrojů po předchozím odstranění zjištěných nedostatků. Hlavním terčem kritiky se přitom stal elektrogenerátor typu GSK-1500. Ten totiž při otáčkách vrtulky nižších než 1 700 ot/min podával nedostatečný výkon. Kromě toho anténa přijímače typu MRP-48 dokázala přijímat signál pouze v průběhu letu ve výškách mezi 50 m a 1 850 m. Radiokompas typu ARK-5 měl navíc dosah 160 km, zatímco zadání požadovalo 180 km. Opravnými funkčními zkouškami náležitě modifikovaný, instalací nového větrného motoru typu VD-5 a nových antén přijímače, Jak-12UT (v.č. 4644048) prošel mezi 14. a 16. říjnem roku 1950. Jelikož elektrogenerátor nyní již pracoval jak měl a ani k přijímacím anténám nebyly vzneseny žádné výtky, součástí závěrečné zprávy se stalo doporučení k odevzdání ke státním zkouškám u NII VVS. Další osudy prototypu Jak-12UT (v.č. 4644048) nejsou bohužel známy.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Jaků-12UT)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti (žák a instruktor)

Pohon:        jeden pístový motor typu Švecov M-11FR max. výkonem 160 hp

Poslední úpravy provedeny dne: 18.7.2015