Jakovlev Jak-12B

Typ:  vojenská spojovací modifikace civilního lehkého víceúčelového letounu typu Jak-12A (Creek D) se zkráceným vzletem a přistáním (STOL)

Určení:  spojovací činnost

Odlišnosti od letounu Jak-12A (Creek D):

- instalace druhého křídla na bocích přední části trupu na dolnoplošné pozici, přímo pod prakticky nezměněným hornoplošně uspořádaným křídlem, resp. přímo pod postranními dveřmi kabiny (obě dvě křídla tohoto modelu jsou navzájem propojena, na úrovni úchytu plně zachované vzpěry horního křídla, jedním párem vzpěr trubkové konstrukce) – dolní křídlo tohoto modelu se sestává ze dvou demontovatelných dílů a má obdélníkový půdorys, zaoblené koncové oblouky, kovovou kostrou (dva nosníky + žebra), částečně duralový a částečně plátěný potah, mírně menší rozpětí a mírně menší plochu (13,9 m2). Na jeho odtokové hraně se navíc nacházejí štěrbinové vztlakové klapky (s kovovou kostrou a plátěným potahem a plochou 2,96 m2), které pracují v součinnosti se vztlakovými klapkami horního křídla.

- instalace silnějšího 300 hp motoru typu Al-14RF v přídi trupu na místo 260 hp motoru typu Al-14R (instalaci motoru typu Al-14RF ale jediný prototyp tohoto modelu obdržel až v průběhu závodních zkoušek)

Historie:  V roce 1960 se A.S. Jakovlev pustil do prací na projektu vojenské spojovací modifikace lehkého jednomotorového čtyřmístného víceúčelového hornoplošníku typu Jak-12A (Creek D). Zmíněný stroj vešel ve známost pod označením Jak-12B a protože měl být dle zadání VVS schopen operovat z velmi krátkých neupravených vzletových ploch, Jakovlev jej pojal jako dvouplošník. Horní plochu dvouplošného křídla přitom spojovací Jak-12B přebíral od civilního Jaku-12A (Creek D) bez větších změn. Naproti tomu dolní plochu křídla konstrukční tým Jakovlevovi OKB pro tento stroj navrhl nově. Dolní křídlo spojovacího Jaku-12B bylo uchyceno k bokům trupu, přímo pod dveřmi kabiny, resp. přímo za hlavním podvozkem, a bylo opatřeno vztlakovými klapkami, které pracovaly v součinnosti se vztlakovými klapkami horního křídla. Kabina jediného prototypu dvouplošného Jaku-12B, který vznikl konverzí sériového Jaku-12A (Creek D), byla opatřena ventilací a vytápěním. Součástí vybavení tohoto stroje se kromě radiostanice a radiokompasu staly též přístroje nezbytné pro činnost v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Závodní zkoušky jediného prototypu letounu typu Jak-12B se rozeběhly dne 21. září 1960 a byly završeny dnem 11. listopadu toho samého roku. V průběhu zkušebního programu tento stroj vzlétal jak z betonové, tak i z nezpevněné VPD. Výsledky letových zkoušek jediného prototypu dvouplošného Jaku-12B byly více než povzbudivé. Max. rychlostí totiž za standardním Jakem-12A (Creek D) nikterak nezaostával, zatímco ostatními výkonnostními parametry jej překonával. Přistávací rychlost Jaku-12B s vysunutými vztlakovými klapkami přitom činila 70 km/h. Dojezd tohoto stroje při přistání na betonové VPD nepřesahoval 50 až 60 km. V případě dojezdu na nezpevněné VPD tomu bylo 50 až 55 m. Ve výšce 200 m jediný prototyp dvouplošného Jaku-12B dosahoval rychlosti 200 km/h při chodu motoru na max. výkon, resp. 190 km/h při chodu motoru na cestovní výkon. Max. rychlost tohoto stroje se zasunutými, resp. vysunutými, vztlakovými klapkami činila 90 km/h, resp. 75 km/h. V průběhu zkoušek jediný prototyp dvouplošného Jaku-12B navíc obdržel instalaci silnějšího 300 hp motoru typu Al-14RF na místo původního motoru typu Al-14R, který podával výkon 260 hp. Tato změna v pohonném systému přitom sebou přinesla pokles délky rozjezdu při vzletu na 40 až 50 m. Přestože závodní zkoušky jediného prototypu letounu typu Jak-12B zakončilo doporučující stanovisko k využití tohoto stroje v roli spojovacího stroje, VVS jej odmítlo. Pro dvouplošný Jak-12B to ale neznamenalo úplný konec. V roce 1961 byl totiž jediný prototyp tohoto stroje upraven, na základě výnosu GKAT, na zemědělský speciál. Zmíněná konverze přitom spočívala zejména v instalaci nádrže pracovní látky a příslušného rozptylovacího zařízení. Nádrž vestavěná do kabiny jediného prototypu dvouplošného Jaku-12B, přímo za sedadlo pilota, byla ale v porovnání s nádrží pracovní látky zemědělských verzí letounů typu Jak-12M (Creek C) a Jak-12A (Creek D) o poznání větší. Její kapacita přitom činila 570 l, resp. 450 kg, zatímco u nádrže letounů typu Jak-12M (Creek C) a Jak-12A (Creek D) tomu bylo 470 l, resp. 300 kg. Nádrž pracovní látky dvouplošného Jaku-12B byla navíc od pracoviště pilota oddělena přepážkou. Protože se rozptylovací zařízení na kapalné chemikálie tohoto stroje nyní nacházelo pod dolním křídlem, které mělo mírně menší rozpětí než to horní, bylo kratší než u letounů typu Jak-12M (Creek C) a Jak-12A (Creek D). Závodní zkoušky takto modifikovaného jediného prototypu dvouplošného Jaku-12B se rozeběhly v září roku 1961. Protože byly provozní náklady letounu typu Jak-12B v porovnání s provozními náklady zemědělských verzí letounů typu Jak-12M (Creek C) a Jak-12A (Creek D), díky vyšší nosnosti, o 73 % nižší, závodní zkoušky tohoto stroje zakončilo doporučení pro předání ke zkouškám stáním. Sériové výroby se ale dvouplošný Jak-12B nakonec nedočkal ani v této verzi.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-12A)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu Ivčenko Al-14R max. výkonem 260 hp nebo Ivčenko Al-14RF max. výkonem 300 hp

Kapacita:    dvě nebo tři osoby (ve spojovací verzi) nebo 570 l (450 kg) pracovní látky (v zemědělské verzi)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 12,60 m 
Délka:   9,00 m
Výška: 3,12 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: 200 km/h
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 18.7.2015