Typ:  speciální sanitní modifikace cvičného letounu typu Jak-18T

Určení:  přeprava jednoho ležícího raněného s jedním ošetřovatelem nebo skupiny tří zdravotníků

Odlišnosti od letounu Jak-18T:

- modifikovaný interiér čtyřmístné kabiny posádky náhradou druhého řízení, sedadla druhého pilota a dvoumístné lavice pro cestující nosítky a sedadlem zdravotníka (zatímco nosítka se umisťují k pravoboku kabiny, skrz standardní vstup do zavazadlového úložného prostoru nacházející na levoboku trupu, instalace sedadla zdravotníka je umístěna po levoboku kabiny, přímo za sedadlem pilota)

Historie:  V roce 1965 se konstrukční skupina OKB A.S. Jakovleva zaměřená na vývoj lehkých letounů pustila do prací na projektu čtyřmístného derivátu jednomístného sportovního akrobatického speciálu typu Jak-18PM. Zmíněný čtyřmístný jednomotorový letoun vešel ve známost pod označením Jak-18T a v roce 1973 se stal součástí výrobního programu závodu č.475 (SmAZ) ze Smolenska. Letoun typu Jak-18T byl určen zejména k výcviku pilotů dopravních letounů Aeroflotu. Konstrukční tým Jakovlevovi OKB jej však zpracoval též v celé řadě dalších verzí, včetně dopravní, nákladní, hlídkové a sanitní. Díky absolutnímu nezájmu ze strany zákazníků byl ale tento letoun nakonec certifikován pouze pro roli cvičného stroje. Ostatní navrhované verze Jaku-18T proto neopustily ani rýsovací prkno, tedy vyjma sanitního modelu. Sanitní verze tohoto stroje vešla ve známost pod označením Jak-18TS a primárně byla určena pro přepravu jednoho ležícího raněného s jedním ošetřovatelem. Kromě toho tento model mělo být možné používat k dopravě skupiny tří zdravotníků k akutním případům. V prvně uvedeném provedení byla po pravoboku kabiny Jaku-18TS umístěna nosítka. Po levoboku seděl pilot a za ním ošetřovatel. Nakládka nosítek byla realizována standardním vstupem do zavazadlového úložného prostoru, který se nacházel na levoboku trupu. Speciální zdravotnické vybavení se umísťovalo do zavazadlového úložného prostoru. Vývoj sanitního speciálu typu Jak-18TS byl oficiálně posvěcen výnosem ze dne 18. srpna 1971. Stavbu prototypu tohoto modelu MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) schválilo v říjnu toho samého roku. Tehdejší plány přitom počítaly s pořízením 300 až 400 sanitních Jaků-18TS. Jediný prototyp tohoto modelu vznikl v roce 1976 konverzí jednoho z prvních sériových Jaků-18T (CCCP-81400 / v.č. 4200305) a dle tehdejších sovětských zvyklostí byl opatřen bílým „kabátem“ a kresbami velkých červených křížů na bocích trupu. Provozními zkouškami tento stroj prošel mezi únorem a březnem roku 1976 na letišti Bykovo. Zmíněné zkoušky se obešly bez problémů a byly zakončeny doporučujícím stanoviskem pro předání ke klinickým zkouškám. Těmi jediný prototyp sanitního Jaku-18TS prošel v průběhu roku 1977 na základnách vzdušné ambulance z Voroněžské a Vladimírovské oblasti. Přestože klinické zkoušky sanitního Jaku-18TS zakončilo doporučení k zavedení do řadové služby, vývoj tohoto modelu nakonec nepřekročil prototypové stádium. Ministerstvo zdravotnictví, z jehož zadání letoun typu Jak-18TS vzešel, totiž nemělo vlastní leteckou složku a letecké služby si objednávalo u Ministerstva civilního letectví (MGA). To ale o pořízení početné flotily tak specializovaných letounů, jakým byl typ Jak-18TS, nestálo. Důvody toho měly ryze ekonomický podtext. Letouny typu Jak-18TS by totiž muselo nepřetržitě držet v pohotovosti, což vždy sebou přináší nemalé náklady. Mezi sanitními lety by navíc tyto stroje nemohlo používat k jiným účelům, včetně přepravy nákladu a osob. Ono totiž u sanitních letounů není nikdy dopředu známo, kdy budou muset vyrazit k případu. Kromě toho vlastní demontáž a následná zpětná montáž speciálního zdravotnického zařízení si vždy žádá svůj čas. Svůj veřejný debut si jediný prototyp sanitního Jaku-18TS odbyl v srpnu roku 1983 na letecké přehlídce v Tušinu. Vůbec naposledy byl tento stroj spatřen v září roku 1993 v Žukovském.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-18T)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu Vedenějev M-14P s max. výkonem 360 hp

Kapacita:    jeden ležící raněný s jedním ošetřovatelem nebo tři ošetřovatelé

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2015