Jakovlev Jak-152 Ptička-VVS (UTK-PNP)

Typ:  letoun pro základní výcvik pilotů

Určení:  výcvik pilotáže, výcvik letu ve formacích, výcvik letecké akrobacie, výcvik procedur vybírání vývrtky, výcvik letu podle přístrojů a výcvik základů navigace

Historie:  V roce 1999 se JSC A.S. Jakovleva z vlastní iniciativy pustila do prací na projektu nového pístového letounu pro základní výcvik pilotů. Zmíněný stroj byl zpočátku znám jako Jak-54M a měl se stát, spolu s proudovým cvičným letounem typu Jak-130 (Mitten) a pozemními simulátory, jednou z komponent výcvikového komplexu typu Jak-UTK. Protože ale letoun typu Jak-54M neměl z konstrukčního hlediska s dvoumístným akrobatickým letounem typu Jak-54 prakticky nic společného, krátce nato, v prosinci roku 2000, obdržel nové typové označení Jak-152. JSC A.S. Jakovleva projekt tohoto stroje přihlásila do výběrového řízení Ministerstva obrany Ruska z června roku 2001 na pokročilý základový cvičný letoun. Přímým konkurentem Jaku-152 v rámci zmíněného konkurzu se stal letoun typ Su-49 z dílny JSC P.O. Suchoje. Ten byl nakonec, v listopadu roku 2001, vyhlášen za vítěze. Protože ale Suchoj nedostal na vývoj letouny typu Su-49 žádné státní finance, již v roce 2002 veškeré práce na toto téma zastavil. V roce 2007 proto Ministerstvo obrany vypsalo, v rámci programu UTK-PNP (Učebno-Trenirovočnyj Komplex Pervonačalnoj Podgotovki = výcvikový komplex základního výcviku), nové výběrové řízení na základový cvičný letoun pro VVS. V něm se Jak-152 utkal s letounem typem M-107 z dílny EMZ V.M. Mjasiščeva, který vycházel z lehkého jednomotorového obchodního letounu typu M-101T. Dne 17. března 2014 Ministerstvo obrany Ruska nakonec oficiálně objednalo vývoj Jakovleva typu Jak-152. Podpisem zmíněného kontraktu se přitom konstrukční tým Jakovlevovi konstrukční kanceláře zavázal dokončením výkresových podkladů prototypů ke dni 30. září téhož roku. Termín předání čtyř prototypů, dvou pro letové (0001 a 0002), jednoho pro statické (0003) a jednoho pro únavové (0004) zkoušky, pozemního simulátoru, digitální učebny a záznamníků letových dat ke státním zkouškám byl stanoven na 30. říjen 2015. Kompletaci prototypů, včetně sériové výroby, přitom dostal na starost závod IAP z Irkutska. Se završením státních zkoušek tehdejší plány počítaly v závěru září roku 2016. Datum schválení letounu typu Jak-152 pro sériovou výrobu bylo naplánováno na 25. listopadu téhož roku. Do té doby bude muset výrobce odstranit případné nedostatky odhalené v průběhu státních zkoušek. Ještě předtím ale o letoun typu Jak-152 projevili zájem Číňané. Číňané totiž v tomto stroji shlédli ideálního nástupce letounů typu CJ-6 (Max) z dílny Hongdu Aircraft Industry Group (HAIG) používaných k výcviku pilotů PLAAF již od 60. let 20. století. Modifikace letounu typu Jak-152 pro PLAAF a PLANAF vešla ve známost pod označením L-7 (Jak-152K) a měla se stát součástí výrobního programu závodu HAIG. Celá produkce letounu typu L-7 se ale nakonec omezila na jeden prototyp. Ten brány závodu HAIG opustil v říjnu roku 2010 a do oblak se údajně poprvé vydal v roce 2014. Technologická 1:1 maketa Jaku-152, kterou pro JSC A.S. Jakovleva zhotovila konstrukční kancelář Moskevského aviatického institutu OSKBES MAI, byla státní komisí přezkoumána mezi 23. a 25. zářím roku 2014. Státní komise na letounu typu Jak-152 mimo jiné ocenila schopnost provozu i z nezpevněných VPD a možnost skladování pod širým nebem. Ku prospěchu tohoto stroje přitom hovoří též skutečnost, že jej lze opatřit několika typy alternativních pohonných jednotek bez větších zásahů do konstrukce. Piloty zase potěšila ergonomie kabiny, neboť lze její interiér uzpůsobit výšce a postavě konkrétní osoby. Dle původních plánů se pohonnou jednotkou Jaku-152 měl stát osvědčený 360 hp pístový motor typu M-14Ch. Vzhledem k tomu, že byla výroba tohoto motoru mezitím zastavena a žádný jiný motor domácí výroby vhodný pro pohon letounu této kategorie tehdy nebyl k dispozici, konstrukční tým Jakovlevovi konstrukční kanceláře se nakonec musel pohlédnout po vhodné alternativě v zahraničí. Nehledě na sankce vůči Rusku ze strany západních zemí, které představovaly přímou reakci na ruskou anexi Krymu a ruskou podporu ukrajinských separatistů, volba nakonec padla na 500 hp 12-ti válcový diesel typu RED A03 V12 německé značky RED Aircraft, kterou založil ruský imigrant V. Rajchlin s několika společníky. Zmíněná společnost by měla do roku 2020 dodat motory pro 150 Jaků-152. V případě, že bude na dodávky motorů typu RED A03 V12 do Ruska, uvaleno embargo, výrobní linka těchto pohonných jednotek bude zřízena přímo na území Ruska. K tomu ale bude zapotřebí přibližně dva roky. Podle posledních zpráv by výrobu a servis motorů typu RED A03 V12 mohla zabezpečovat firma OOO Russo-Balt. Vývoj letounu typu Jak-152 probíhá v rámci OKR (zkušebně konstrukční práce) Ptička-VVS. První letový prototyp tohoto stroje (bílá 01) brány závodu Irkut opustil dne 27. srpna 2016. Rolovací zkoušky prototypu Jak-152 (bílá 01) se rozeběhly dne 1. září toho samého roku. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 29. září 2016. Svůj veřejný debut si prototyp Jak-152 (bílá 01) odbyl, spolu s prototypem druhým (bílá 02), na moskevské airshow MAKS 2017, která se konala v červenci roku 2017. Zatímco prototyp Jak-152 (bílá 01) zde byl prezentován za letu, tehdy ještě nezalétaný prototyp Jak-152 (bílá 02) se stal součástí statické ukázky. Do konce roku 2017 bude postaveno ještě pět Jaků-152. Zatímco tři z nich budou předány VVS, zbylé dva tyto stroje jsou vyhrazeny pro certifikační zkoušky. Výrobní plány závodu Irkut na rok 2018 počítají nejméně s deseti Jaky-152. Mezitím, dne 7. června 2016, bylo oznámeno, že Ministerstvo obrany pro VVS objedná celkem 150 těchto strojů. Dalších 105 Jaků-152 by měly do roku 2020 převzít aerokluby DOSAAFu. Závazná objednávka na první tři tyto stroje by přitom měla být podepsána ještě před koncem roku 2017. Prvním zahraničním provozovatelem Jaku-152 se zřejmě stane Bělorusko, které si předběžně objednalo pět těchto strojů. Ty by přitom měly ve výcvikovém systému Běloruských vzdušných sil doplnit osm proudových letounů typu Jak-130 (Mitten), pořízených v letech 2015 až 2016. Vývojové plány do budoucna počítají též s ozbrojenou modifikací Jaku-152 se čtyřmi závěsníky s celkovou nosností 550 kg pod křídlem. Zmíněná verze tohoto stroje by přitom mohla sloužit nejen k zbraňovému výcviku, ale též k přímé palebné podpoře pozemních jednotek. Zatímco na vnitřním páru zbraňových závěsníků bude ozbrojený Jak-152 moci přepravovat raketové bloky nebo PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer), vnější pár zbraňových závěsníků tohoto modelu bude vyhrazen pro pumy o hmotnosti 50 až 100 kg. Pod křídlo ozbrojeného Jaku-152 bude ale možné umisťovat i kontejnery s průzkumným vybavením.

Popis:  Jednomotorový pístový letoun pro základní výcvik pilotů typu Jak-152 je řešen jako dvoumístný dolnoplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami a zatahovatelným podvozkem příďového typu. Drak tohoto stroje má celokovovou konstrukci. Pouze koncové oblouky křídla a ocasních ploch jsou zhotoveny z kompozitu. V přední části trupu letounu typu Jak-152, který je řešen jako celokovová poloskořepina s oválným průřezem, se nachází motorová sekce. Pohon tohoto stroje obstarává pístový dieselový dvanáctiválec typu RED A03 V12 s max. výkonem 500 hp. Zmíněný motor roztáčí třílistou vrtuli typu MTV-9-E-C/CL250-29 s průměrem 2,50 m a využívá ledvinovitý lapač vzduchu, který se nachází přímo pod vrtulovým kuželem. Vývod ohřátého vzduchu je umístěn pod trupem, na zádi motorové kapoty. Přímo za motorovou sekcí se nachází dvoumístná tandemově uspořádaná pilotní kabina se sedadlem žáka vpředu a sedadlem instruktora vzadu. Pilotní kabina letounu typu Jak-152 není přetlaková. Je však opatřena větráním a vytápěním. Oba piloti tohoto stroje sedí na lehkých vystřelovacích sedačkách typu SKS-94M2-152 značky Zvezda záchranného systému typu KSAP-152, které dokážou zabezpečit nouzové opuštění kabiny při rychlostech 60 až 400 km/h a ve výškách 7 až 4 000 m. Rozhraní člověk-letadlo je letounu typu Jak-152 identické jako u proudového letounu pro pokračovací pilotní výcvik typu Jak-130. Součástí přístrojového vybavení obou kokpitů tohoto stroje je dvojice MFD. Na pracovišti instruktora se navíc nachází instalace systému, který umožňuje provádět simulované poruchy různých palubních systémů. Ovládání letounu typu Jak-152 je vystavěno na principu HOTAS. Instalace ovladačů hlavních systémů se tedy u tohoto stroje nachází na kniplu a na páce pro ovládání motoru. Přímé jednodílné jednonosníkové dolnoplošně uspořádané křídlo letounu typu Jak-152 má lichoběžníkový půdorys, rozpětí 8,82 m, plochu 12,90 m2, kladné vzepětí a asymetrický profil. Odtokovou hranu křídla tohoto stroje v celém rozpětí okupuje jedna rozměrná vztlaková klapka a dvojice křidélek. Do náběžné hrany křídla letounu typu Jak-152 je zase vetknuta dvojice PVD. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávají z jedné svislé plochy (SOP) a jedné středoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP). SOP letounu typu Jak-152 se skládala z pevného kýlu s lichoběžníkovým tvarem, který tvoří zakončení trupu, a směrového kormidla se zaoblenou odtokovou hranou. Směrovka tohoto stroje je opatřena rozměrnou rohovou odlehčovací ploškou. Ta přesahuje vrchol kýlu až k náběžné hraně a v podstatě tvoří vrchol celé SOP. VOP letounu typu Jak-152 je uchycena k bokům kýlu, přímo před směrovým kormidlem, a má lichoběžníkový půdorys. Její odtokovou hranu okupuje v celém rozpětí dvojice výškových kormidel. Obě výšková kormidla tohoto stroje jsou opatřena rohovými odlehčovacími ploškami, které zasahují až náběžné hraně. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu Jak-152 tvoří zatahovatelný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Příďový podvozek tohoto stroje je osazen jednoduchým kolem a zatahuje se (po směru letu) do břicha přední části trupu, v oblasti za motorovou kapotou. Hlavní podvozky letounu typu Jak-152 jsou rovněž osazeny jednoduchými koly a zasouvají se (směrem k podélné ose trupu) do útrob křídla, v oblasti před vztlakovou klapkou. Zatímco šachta příďového podvozku není opatřena dvířky, u šachet hlavního podvozku se uzavírají pouze vnější části, které ukrývají podvozkové vzpěry. Naproti tomu vnitřní části šachet hlavního podvozku, do kterých se zasouvají (naplocho) kola, dvířky nemají.

Verze:

Jak-152 – základní modifikace letounu typu Jak-152 určená pro Ruské VVS. První prototyp tohoto modelu poprvé vzlétl dne 29. září 2016.

L-7 Baby Eagle (Jak-152K) – modifikace letounu typu Jak-152 vyráběná na základně licence závodem čínského konsorcia Hongdu Aircraft Industry Group (HAIG). Produkce tohoto modelu se nakonec omezila na jeden prototyp. Ten přitom brány závodu HAIG opustil v říjnu roku 2010 a do oblak se údajně poprvé vydal v roce 2014. viz. samostatný text

Vyrobeno:  dva letové prototypy, jeden neletový prototyp pro statické zkoušky a jeden neletový prototyp pro únavové zkoušky

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden dieselový motor typu RED A03 V12 německé výroby s max. výkonem 500 hp

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 550 kg, přepravovaná na dvou párech křídleních závěsníků – PLŘS krátkého dosahu, raketové bloky, střelecké kontejnery a pumy

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 8,82 m 
Délka:   7,72 m
Výška: 3,11 m
Prázdná hmotnost: 940 kg
Max. vzletová hmotnost: 1 490 kg
Max. rychlost: 383 km/h
Praktický dostup:   4 000 m
Max. dolet:    1 500 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.7.2017