Jakovlev Jak-152 Ptička-VVS (UTK-PNP)

Typ:  letoun pro základní výcvik pilotů

Určení:  výcvik pilotáže, výcvik letu ve formacích, výcvik letecké akrobacie, výcvik procedur vybírání vývrtky, výcvik letu podle přístrojů a výcvik základů navigace

Historie:  V roce 1999 se JSC A.S. Jakovleva z vlastní iniciativy pustila do prací na projektu nového pístového letounu pro základní výcvik pilotů. Zmíněný stroj byl zpočátku znám jako Jak-54M a měl se stát, spolu s proudovým cvičným letounem typu Jak-130 (Mitten) a pozemními simulátory, jednou z komponent výcvikového komplexu typu Jak-UTK. Protože ale letoun typu Jak-54M neměl z konstrukčního hlediska s dvoumístným akrobatickým letounem typu Jak-54 prakticky nic společného, krátce nato, v prosinci roku 2000, obdržel nové typové označení Jak-152. JSC A.S. Jakovleva projekt tohoto stroje přihlásila do výběrového řízení Ministerstva obrany Ruska z června roku 2001 na pokročilý základový cvičný letoun. Přímým konkurentem Jaku-152 v rámci zmíněného konkurzu se stal letoun typ Su-49 z dílny JSC P.O. Suchoje. Ten byl nakonec, v listopadu roku 2001, vyhlášen za vítěze. Protože ale Suchoj nedostal na vývoj letouny typu Su-49 žádné státní finance, již v roce 2002 veškeré práce na toto téma zastavil. V roce 2007 proto Ministerstvo obrany vypsalo, v rámci programu UTK-PNP (Učebno-Trenirovočnyj Komplex Pervonačalnoj Podgotovki = výcvikový komplex základního výcviku), nové výběrové řízení na základový cvičný letoun pro VVS. V něm se Jak-152 utkal s letounem typem M-107 z dílny EMZ V.M. Mjasiščeva, který vycházel z lehkého jednomotorového obchodního letounu typu M-101T. Dne 17. března 2014 Ministerstvo obrany Ruska nakonec oficiálně objednalo vývoj Jakovleva typu Jak-152. Podpisem zmíněného kontraktu se přitom konstrukční tým Jakovlevovi konstrukční kanceláře zavázal dokončením výkresových podkladů prototypů ke dni 30. září téhož roku. Termín předání čtyř prototypů, dvou pro letové (0001 a 0002), jednoho pro statické (0003) a jednoho pro únavové (0004) zkoušky, pozemního simulátoru, digitální učebny a záznamníků letových dat ke státním zkouškám byl stanoven na 30. říjen 2015. Kompletaci prototypů, včetně sériové výroby, přitom dostal na starost závod IAP z Irkutska. Se završením státních zkoušek tehdejší plány počítaly v závěru září roku 2016. Datum schválení letounu typu Jak-152 pro sériovou výrobu bylo naplánováno na 25. listopadu téhož roku. Do té doby bude muset výrobce odstranit případné nedostatky odhalené v průběhu státních zkoušek. Ještě předtím ale o letoun typu Jak-152 projevili zájem Číňané. Číňané totiž v tomto stroji shlédli ideálního nástupce letounů typu CJ-6 z dílny Hongdu Aircraft Industry Group (HAIG) používaných k výcviku pilotů PLAAF již od 60. let 20. století. Modifikace letounu typu Jak-152 pro PLAAF a PLANAF vešla ve známost pod označením L-7 (Jak-152K) a měla se stát součástí výrobního programu závodu HAIG. Celá produkce letounu typu L-7 se ale nakonec omezila na jeden prototyp. Ten brány závodu HAIG opustil v říjnu roku 2010 a do oblak se údajně poprvé vydal v roce 2014. Technologická 1:1 maketa Jaku-152, kterou pro JSC A.S. Jakovleva zhotovila konstrukční kancelář Moskevského aviatického institutu OSKBES MAI, byla státní komisí přezkoumána mezi 23. a 25. zářím roku 2014. Státní komise na letounu typu Jak-152 mimo jiné ocenila schopnost provozu i z nezpevněných VPD a možnost skladování pod širým nebem. Ku prospěchu tohoto stroje přitom hovoří též skutečnost, že jej lze opatřit několika typy alternativních pohonných jednotek bez větších zásahů do konstrukce. Piloty zase potěšila ergonomie kabiny, neboť lze její interiér uzpůsobit výšce a postavě konkrétní osoby. Pilotní kabina Jaku-152 bude přitom ukrývat čtveřici MFD (po dvou v předním a zadním kokpitu) identického typu, jako kabina proudového Jaku-130 (Mitten), a vystřelovací sedačky typu SKS-94M2-152. Dle původních plánů se pohonnou jednotkou Jaku-152 měl stát osvědčený 360 hp pístový motor typu M-14Ch. Vzhledem k tomu, že byla výroba tohoto motoru mezitím zastavena a žádný jiný motor domácí výroby vhodný pro pohon letounu této kategorie tehdy nebyl k dispozici, konstrukční tým Jakovlevovi konstrukční kanceláře se nakonec musel pohlédnout po vhodné alternativě v zahraničí. Nehledě na sankce vůči Rusku ze strany západních zemí, které představovaly přímou reakci na ruskou anexi Krymu a ruskou podporu ukrajinských separatistů, volba nakonec padla na 500 hp 12-ti válcový diesel typu RED A03 V12 německé značky RED Aircraft. Vývoj letounu typu Jak-152 probíhá v rámci OKR (zkušebně konstrukční práce) Ptička-VVS. První letový prototyp tohoto stroje (bílá 01) brány závodu Irkut opustil dne 27. srpna 2016. Rolovací zkoušky prototypu Jak-152 (bílá 01) se rozeběhly dne 1. září toho samého roku. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 29. září 2016. Svůj veřejný debut si prototyp Jak-152 (bílá 01) odbyl, spolu s prototypem druhým (bílá 02), na moskevské airshow MAKS 2017, která se konala v červenci roku 2017. Zatímco prototyp Jak-152 (bílá 01) zde byl prezentován za letu, tehdy ještě nezalétaný prototyp Jak-152 (bílá 02) se stal součástí statické ukázky. Do konce roku 2017 bude postaveno ještě pět Jaků-152. Zatímco tři z nich budou předány VVS, zbylé dva tyto stroje jsou vyhrazeny pro certifikační zkoušky. Výrobní plány závodu Irkut na rok 2018 počítají nejméně s deseti Jaky-152. Mezitím, dne 7. června 2016, bylo oznámeno, že Ministerstvo obrany pro VVS objedná celkem 150 těchto strojů. Dalších 105 Jaků-152 by měly do roku 2020 převzít aerokluby DOSAAFu. Závazná objednávka na první tři tyto stroje by přitom měla být podepsána ještě před koncem roku 2017.

Verze:

Jak-152 – základní modifikace letounu typu Jak-152 určená pro Ruské VVS. První prototyp tohoto modelu poprvé vzlétl dne 29. září 2016.

L-7 Baby Eagle (Jak-152K) – modifikace letounu typu Jak-152 vyráběná na základně licence závodem čínského konsorcia Hongdu Aircraft Industry Group (HAIG). Produkce tohoto modelu se nakonec omezila na jeden prototyp. Ten přitom brány závodu HAIG opustil v říjnu roku 2010 a do oblak se údajně poprvé vydal v roce 2014. viz. samostatný text

Vyrobeno:  dva letové prototypy, jeden neletový prototyp pro statické zkoušky a jeden neletový prototyp pro únavové zkoušky

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden dieselový motor typu RED A03 V12 německé výroby s max. výkonem 500 hp

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 550 kg, přepravovaná na dvou párech křídleních závěsníků – PLŘS krátkého dosahu, raketové bloky, střelecké kontejnery a pumy

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 8,80 m 
Délka:   7,80 m
Výška: 3,11 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 1 490 kg
Max. rychlost: 500 km/h
Praktický dostup:   4 000 m
Max. dolet:    1 500 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.7.2017