Jakovlev Jak-25R

Typ:  pokročilá (předsériová) modifikace taktického průzkumného letounu typu Jak-125

Určení:  zjišťování pozice vojsk, inženýrsko-technických konstrukcí a hladinových plavidel, hrubé vzdušné mapování a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku

Odlišnosti od letounu Jak-125:

- instalace kabiny navigátora uvnitř přední části trupu nové konstrukce, v oblasti před pilotní kabinou, s plně prosklenou zaoblenou špicí (u modelu Jak-125 se sedadlo navigátora nacházelo přímo za sedadlem pilota) – kabina navigátora tohoto modelu je přístupná hřbetními dvířky (ty se nacházejí přímo před překrytem pilotní kabiny) a její zasklení se sestává z jednoho rozměrného kopulovitého čelního okénka, jednoho plochého břišního okénka s oválním průřezem zhotoveného z opticky čistého křemičitého skla (za ním je umístěn bombardovací zaměřovač) a pěti párů zaoblených postranních okének

- instalace modifikovaného překrytu pilotní kabiny – zadní odsuvný díl překrytu pilotní kabiny tohoto modelu je znatelně kratší a ve štíhlou hřbetní nástavbu přechází přímo za sedadlem pilota (za sedadlem pilota tohoto modelu se totiž nenachází sedadlo navigátora, jak je tomu u výchozího modelu Jak-125)

- instalace fotoaparátu pro šikmé snímkování, který využívá jeden pár postranních uzavíratelných obdélníkových okének, přímo mezi kabinou navigátora a pilotní kabiny (u modelu Jak-125 se jeho instalace nacházela přímo ve špici trupu)

- instalace fotoaparátů pro vertikální snímkování uvnitř střední části trupu (u modelu Jak-125 se jejich instalace nacházela ve špici trupu, přímo mezi instalací fotoaparátu pro šikmé snímkování a pilotní kabinou)

- instalace hřebenovité antény radiokompasu po pravoboku zadní části trupu (zmíněná anténa se táhne od kořenů křídla až pod ocasní plochy)

Historie:  Protože VVS na počátku 50. let stále nemělo k dispozici moderní průzkumný letoun s proudovým pohonem, výnos ze dne 10. srpna 1951, který dal oficiální zelenou Jakovlevovu iniciativnímu projektu těžkého dvoumotorového dálkového přepadového stíhače typu Jak-120 (budoucí Jak-25 Flashlight A), obsahoval též specifikace na specializovanou průzkumnou modifikaci tohoto stroje. Volba právě tohoto typu jako základu nového průzkumného stroje přitom nepadla náhodou, neboť disponoval velkým doletem a objemnými vnitřními prostory. Prototyp průzkumného Jaku-25 (Flashlight A) vešel ve známost jako Jak-125 a od svého vývojového předchůdce se odlišoval v podstatě pouze konstrukcí přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou. Zatímco špice trupu stíhacího Jaku-25 (Flashlight A) ukrývala střelecký radiolokátor, u průzkumného Jaku-125 se zde nacházela sestava tří fotoaparátů (jeden pro šikmé a dva pro vertikální snímkování). Státní zkoušky průzkumného Jaku-125 byly završeny dnem 26. února 1954. Protože tento stroj z hlediska výkonnostních parametrů všechny proudové průzkumné letouny domácí konstrukce v podobě letounů typu Il-28R (Beagle) a MiG-15bisR (Fagot) znatelně překonával, jeho státní zkoušky byly zakončeny objednávkou 10-ti strojů ověřovací série. Jejich stavbou byl přitom, výnosem ze dne 10. března 1955, pověřen závod č.292 ze Saratova, závod, který se zabýval produkcí stíhacích Jaků-25 (Flashlight A). Protože se ale prototyp Jaku-125 neobešel též bez některých nedostatků, do konstrukce předsériových letounů, které vešly ve známost pod označením Jak-25R, byly vneseny některé změny. Zdaleka největší kritiku ze strany Státní komise přitom sklidil velmi omezený výhled z pracoviště operátora, které se nacházelo přímo za pracovištěm pilota. U předsériových Jaků-25R bylo proto pracoviště operátora přesunulo, po vzoru bombardovacího modelu Jak-125B, do bohatě zasklené špice trupu. To si ale vyžádalo vestavět fotoaparáty do střední části trupu. Brány závodu č.292 ze Saratova všech 10 předsériových Jaků-25R opustilo v průběhu roku 1957. Kontrolními zkouškami tento model prošel mezi 17. červencem a 30. srpnem toho samého roku. Jediným provozovatelem průzkumných Jaků-25R se stala 3. letka 47. GvRAP (gardový pluk průzkumných letounů) s domovskou základnou Migalovo. První z nich přitom do Migalova ze Saratova dorazily dne 17. května 1957. Provoz Jaků-25R u 47. GvRAP ale nebyl zahájen dříve než v srpnu toho samého roku, tedy po završení kontrolních zkoušek. Na konci roku 1957 se na inventáři 3. letky 47. GvRAP nacházelo celkem osm z deseti postavených Jaků-25R. Zmíněný pluk tyto podzvukové stroje provozoval do roku 1960. Poté je zaměnil za nadzvukové Jaky-27R (Mangrove). Vzhledem k tomu, že letoun typu Jak-25R bylo možné, díky podzvukové letové rychlosti, již v době, kdy vznikl, považovat za morálně zastaralou techniku, jeho produkce se nakonec omezila na oněch 10 strojů ověřovací série.

Verze:  -

Vyrobeno:  10 strojů ověřovací série

Uživatelé:  pouze SSSR

 

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor průzkumných systémů

Pohon:       dva proudové motory Tumanskij RD-5A (Mikulin AM-5A) s max. tahem po 2 000 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor (jeho instalace se nachází v kabině pilota) a jeden optický bombardovací zaměřovač (jeho instalace se nachází za čelním okénkem příďové kabiny s pracovištěm operátora)

                  - průzkumné: jeden výkyvný (směrem do stran) fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-33/75M nebo AFA-22/50M, instalovaný v přídi trupu, přímo mezi kabinou navigátora a pilota (po jednom průzoru na levo- a pravoboku trupu), a dva samočinně se pohybující fotoaparáty pro vertikální snímkování typu AFA-33/100M, AFA-33/75M nebo AFA-33/50M, instalované uvnitř střední části trupu, přímo za zadní palivovou nádrží. V průběhu letu ve výškách od 2 800 m do 15 000 m tento stroj dokáže, za pomoci vertikálních fotoaparátů, nasnímat pás terénu o šířce 3 až 8 km.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří drobných nestejně velkých tyčových antén umístěné po jedné na hřbetu přídě trupu, v oblasti před pilotní kabinou, a na břichu koncového krytu trupu)

Výzbroj:    jeden 23 mm kanón typu NR-23 se zásobou 80 nábojů, instalovaný na pravém boku trupu

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,96 m 
Délka:   15,71 m
Výška: 4,32 m
Prázdná hmotnost: 5 800 kg
Max. vzletová hmotnost: 9 840 kg
Max. rychlost: 1 097 km/h
Praktický dostup:   13 650 m
Max. dolet s 1 PTB:    3 000 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 1.2.2015