Jakovlev Jak-16/II

Typ:  vojenská taktická transportní modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu Jak-16/I (Cork)

Určení:  přeprava materiálu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, odsun raněných, vlekání bezmotorových kluzáků a plnění úkolů pomocného bombardéru

Odlišnosti od letounu Jak-16/I (Cork):

- větší délka přední části trupu

- instalace bohatě prosklené otočné kulovité střelecké věže typu UTK-1 s jedním 12,7 mm pohyblivým kulometem typu UBT se zásobou 200 nábojů na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, na místo drobného polokulovitého průzračného průzoru

- nový interiér kabiny v oblasti za pilotním prostorem – zde se nyní nachází nákladový prostor s přepravní kapacitou 1 000 kg a nikoliv osobní kabina se sedadly pro deset osob (to si vyžádalo náležitě zesílit konstrukci podlahy)

- instalace rozměrných obdélníkových výklopných (směrem ven) dvoukřídlých vertikálně dělených nákladových vrat (se vstupnými dveřmi v předním křídle) na pravoboku zadní části trupu, přímo za posledním postranním okénkem, na místo vstupních dveří

- instalace tří závěsníků pod střední částí křídla (na ty lze umístit padákem opatřené výsadkové kontejnery typu CDMM-120 nebo 100 kg pumy typu FAB-100)

- instalace modifikovaných vodorovných ocasních ploch (VOP) s mírně větší plochou

- instalace úchytu vlečného lana bezmotorového kluzáku v zakončení trupu

- instalace třílistých vrtulí typu V-511 s šavlovitými listy na místo dvoulistých vrtulí typu VIŠ-111V-20 s rovnými listy

- instalace kapalinového protinámrazového systému čelních okének pilotní kabiny a vrtulových listů

Historie:  V roce 1946 vedení GVF (Civilní vzdušná flotila) pověřilo A.S. Jakovleva vývojem lehkého dvoumotorového dopravního letounu s kabinou pro 10 osob. Zmíněný stroj vešel ve známost pod označením Jak-16 (Cork) a jeho pohon měla dle zadání obstarávat dvojice 570 hp pístových motorů typu AŠ-21. Příslušné technické zadání ale obsahovalo též specifikace na vojenskou transportní modifikaci tohoto stroje s přepravní kapacitou 1 000 kg nákladu a obrannou střeleckou věží s pohyblivým 20 mm kanónem. Ve vojenské transportní modifikaci měl být přitom dokončen druhý prototyp Jaku-16 (Cork), který vešel ve známost jako Jak-16/II. Zmíněný stroj vznikl, stejně jako prototyp první, v prostorách závodu č.464 z Dolgoprudného a k závodním zkouškám byl předán na jaře roku 1948. V průběhu závodních zkoušek, které započaly poslední březnový den a zabraly čtyři týdny, prototyp Jak-16/II vykonal 17 letů s celkovou délkou trvání 9,5 h. Poté byl předán ke zkouškám státním. Prototyp Jak-16/II disponoval, stejně jako prototyp dopravního modelu, který zase vešel ve známost jako Jak-16/I, dobrou stabilitou i ovladatelností. Některými parametry však za požadavky technického zadání zaostával. Po ukončení státních zkoušek proto mimo jiné obdržel instalaci VOP se zvětšenou plochou (za účelem zlepšení nedostatečné podélné stability), odmrazovacího systému čelních okének pilotní kabiny a vrtulových listů, radiokompasu typu ARK-5 (na místo radiopolokompasu typu RPKO-10), ovladatelné vyvažovací plošky na odtokové hraně křidélka a výsuvného reflektoru. Protože všechny zmíněné změny sebou přinesly vzrůst vzletové hmotnosti, současně konstrukční tým Jakovlevovi OKB musel prototyp Jak-16/II zbavit některého palubního vybavení a zároveň vnést změny do vnitřní konstrukce jeho draku vedoucí k poklesu hmotnosti. Konkrétně odstranil statická lana výsadkářů, okénka u sedadla ošetřovatele, padákové osvětlovací rakety a osobní ventilaci výsadkářů. Kromě toho zmenšil tloušťku okének a podlahy nákladové kabiny a aerodynamických přechodů ocasních ploch. To vše přitom vedlo ke vzrůstu „prázdné“ hmotnosti o pouhých 33 kg. Ke kompenzaci standardní vzletové hmotnosti bylo navíc nutné se vzdát 10-ti kg paliva a 5-ti kg oleje. V této podobě byl prototyp Jak-16/II předán k další etapě státních zkoušek. Přestože byl nyní již hodnocen kladně, sériové výroby nedočkal. Důvody toho byly identické, jako u dopravního modelu Jak-16/I. Po ukončení zkušebního programu prototyp Jak-16/II nějakou dobu postával bez jakéhokoliv využití v areálu závodu č.464. Svůj život skončil v železném šrotu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti a střelec

Pohon:        dva pístové motory typu Švecov AŠ-21 s max. výkonem po 570 hp

Kapacita:   10 plně vyzbrojených vojáků, 7 výsadkářů, 6 ležících raněných s jedním ošetřovatelem nebo náklad do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladového prostoru. Další náklad lze přepravovat uvnitř padákem opatřených výsadkových kontejnerů typu CDMM-120, které se umisťují na závěsníky nacházející se pod střední částí křídla. V kombinaci se třemi výsadkovými kontejnery typu CDMM-120 pod křídlem lze ale v útrobách nákladového prostoru tohoto stroje přepravovat pouze 500 kg nákladu.

Výzbroj:     jeden 12,7 mm pohyblivý kulomet typu UBT se zásobou 200 nábojů, instalovaný v otočné střelecké věži typu UTK-1 umístěné na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou. Na závěsníky, které se nacházejí pod střední částí křídla, lze umístit tři 100 kg pumy typu FAB-100.

Poslední úpravy provedeny dne: 23.7.2015