Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9 (Frank)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních vojsk

Odlišnosti od letounu typu Jak-9 (Frank):

- instalace 20 mm synchronního kanónu typu SP-20 se zásobníkem na 175 nábojů nad motorem, vlevo od podélné osy trupu, na místo 12,7 mm synchronního kulometu typu UBS se zásobníkem na 200 nábojů

- instalace pneumatického nabíjecího systému 20 mm kanónu typu ŠVAK na místo mechanického. To si vyžádalo přesunout tlakové lahve se vzduchem, který slouží k startování motoru, do zadní části trupu.

Historie:  Jedním z prvních pokusů o zvýšení palebné síly stíhacího letounu typu Jak-9 (Frank) se stala záměna 12,7 mm synchronního kulometu typu UBS, jehož instalace se nacházela nad motorem, 20 mm synchronním kanónem typu SP-20 z dílny B.G. Špitalnego. Záměna kulometu typu UBS zmíněným kanónem se přitom obešla bez dalších zásahů do konstrukce. Takto modifikovaný letoun typu Jak-9 (Frank) vešel ve známost jako Jak-9P a kromě výše uvedeného obdržel též instalaci pneumatického nabíjecího systému 20 mm kanónu typu ŠVAK na místo mechanického. Prototyp Jaku-9P vznikl konverzí sériového Jaku-9 (Frank) z produkce závodu č.153 z Novosibirsku. Konkrétně se jednalo o letoun s v.č. 0120), který brány zmíněného podniku opustil v prosinci roku 1942. Kompletaci prototypu Jaku-9P se podařilo završit v březnu roku 1943. Státními zkouškami, které byly realizovány u NII VVS (vědecko-výzkumný institut VVS), tento stroj prošel mezi 17. a 28. dubnem toho samého roku. Z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že prototyp Jaku-9P má o nějakých 15 až 20 km/h nižší rychlost než standardní Jak-9 (Frank). Zmíněný stroj přitom dosahoval rychlosti 578 km/h ve výšce 4 000 m, resp. 505 km/h v přízemní výšce. To ale bylo důsledkem samovolného vychylování vztlakových klapek vlivem nasávání proudu vzduchu. Z hlediska ovladatelnosti se nicméně od standardního Jaku-9 (Frank) nijak nelišil. V porovnání s tímto typem měl ale o nějakých 25 % větší palebnou sílu. Kanón typu SP-20 pracoval spolehlivě a bezproblémové ve všech letových režimech a ve všech letových výškách. Potíže se synchronizací se rovněž nevyskytly. S kritikou se pouze setkal zaměřovač typu VV-1 a potíže s průniky povýstřelových zplodin do kokpitu. Součástí závěrečné zprávy ze zkoušek prototypu Jaku-9P se stalo doporučení, aby byla před zahájením plné produkce tohoto modelu postavena ověřovací série o 100 až 150-ti exemplářích. Sériové výroby se ale nakonec letoun typu Jak-9P nedočkal. Zvyšování palebné síly Jaku-9 (Frank) záměnou 12,7 mm synchronního kulometu typu UBS, který se nacházel nad motorem, synchronním kanónem ráže 20 mm bylo totiž zamítnuto ve prospěch záměny 20 mm kanónu typu ŠVAK, který byl instalován mezi motorovými válci, kanónem větší ráže (37 mm nebo 45 mm). Označení Jak-9P bylo přitom později použito pro jinou modifikaci stíhacího Jaku-9 (Frank).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-9)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot (popř. ještě jeden pasažér)

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PF s max. výkonem 1 180 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač typu VV-1

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců, a jeden 20 mm synchronní kanón typu SP-20 se zásobou 175 nábojů, instalovaný nad motorem