Jakovlev UTI Jak-23 (Jak-23UTI-2)

Typ:  pokročilá modifikace cvičného letounu typu UTI Jak-23 (Jak-23UTI-1)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojový letoun typu Jak-23 (Flora), včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu UTI Jak-23 (Jak-23UTI-1):

- instalace dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny blíže u přídě trupu – zatímco pracoviště instruktora se nyní nachází na pozici pracoviště žáka předchozího modelu (resp. na pozici jednomístné pilotní kabiny bojového Jaku-23), pracoviště žáka je nyní umístěno nad náběžnou hranou křídla (to si vyžádalo vyjmout hlavní palivovou nádrž, zvětšit délku přední části trupu v oblasti před křídlem o 20 cm, posunout pohonnou jednotku o 20 cm směrem dopředu a zároveň ji opatřit náležitě prodlouženou výtokovou trubicí)

- instalace nového překrytu dvoumístné pilotní kabiny sestávajícího se ze tří částí, a to pevného čelního štítku, výklopné (směrem doprava) střední části a odsuvné (směrem dozadu) zadní části (naproti tomu překryt dvoumístné pilotní kabiny předchozího modelu se sestával z pevného čelního štítku, pevné střední části a dvou výklopných, směrem doprava, krytů a navíc svou zadní částí zasahoval až ke kořenům náběžné hrany VOP)

- instalace palivové nádrže v zadní části trupu, přímo za pilotní kabinou, alá jednomístný Jak-23 – součástí palivového systému tohoto modelu se staly čtyři nádrže s celkovým objemem 631 l, z nichž tři se nacházely v přední části trupu, jedna (55 l) pod pohonnou jednotkou a dvě (120 l + 170 l) po stranách pohonné jednotky, a jedna (286 l) v zadní části trupu (naproti tomu všechny čtyři palivové nádrže prototypu Jak-23UTI-1 byly umístěny v přední části trupu)

- instalace modifikované SOP s širším vrcholovým krytem (díky tomu vykazuje o 5,5 % větší plochou)

- absence mezery mezi vztlakovými klapkami a křidélky alá sériový Jak-23

- rozšířené přídavné vybavení o nové přídavné palivové nádrže (pod koncové křídlení závěsníky Jaku-23UTI-2 lze kromě standardních 195 l přídavných nádrží umístit též speciálně pro tento model navržené přídavné nádrže s objemem po 130 l)

- instalace 12,7 mm kulometu typu UBS pod potahem břicha přední části trupu, vlevo od pohonné jednotky

- instalace střeleckého zaměřovače typu ASP-3N za čelním štítkem překrytu pilotní kabiny

- instalace fotokulometu typu S-13 uvnitř vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu

- instalace druhého fotokulometu typu S-13 nad čelním okénkem pevného čelního štítku průzračného překrytu pilotní kabiny (za jeho pomoci je snímán střelecký zaměřovač)

- instalace experimentálního startéru pohonné jednotky typu ST-500-48 s dodatečnou akumulátorovou baterií (díky tomu je pohonnou jednotku tohoto modelu možné startovat bez vnějšího zdroje)

- instalace výsuvného přistávacího reflektoru typu LFSV-45 (jeho instalace se nachází pod levým křídlem) na místo „pevného“ přistávacího reflektoru typu FS-155 (jeho instalace se nacházela ve vertikální dělící přepážce příďového kruhového vstupu vzduchu)

- instalace fotoaparátu typu AFA-39 pod vystouplým polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před levou šachtou hlavního podvozku

- instalace radiostanice typu RSIU-3 na místo radiostanice typu RSI-6

- instalace systému pro přístrojové přistání „naslepo“ typu OSP-48 – jeho součástí se stal radiovýškoměr typu RV-2 (tohoto zařízení využívá dvojici antén s tvarem písmene „T“, z nichž jedna se nachází pod levou polovinou křídla a jedna pod levou polovinou VOP) a radiokompas typu ARK-5 (toto zařízení využívá drátovou anténu táhnoucí se od vrcholu stožáru drátové antény radiostanice ke hřbetu trupu)

Historie:  Do prací na projektu dvoumístné cvičné modifikace jednomístného frontového stíhacího letounu typu Jak-23 (Flora), která vešla ve známost pod označením UTI Jak-23, se Jakovlev pustil krátce poté, co se rozeběhly závodní zkoušky tohoto nástupce stíhacích letounů řady Jak-15/-17 (Feather). Protože se Jakovlev chtěl vyhnout větším zásahům do původní konstrukce, druhý kokpit s pracovištěm instruktora umístil do zadní části trupu, přímo za původní kokpit, který byl nyní vyhrazen pro žáka, na místo zadní palivové nádrže. Toto řešení dvoumístné pilotní kabiny se ale nakonec ukázalo být jako ne zrovna ideální. Důvodem toho byl nevyhovující výhled z pracoviště instruktora. Z tohoto důvodu druhý prototyp cvičného UTI Jaku-23 doznal proti prototypu prvnímu, který vznikl v roce 1949 konverzí druhého prototypu jednomístného Jaku-23 (Flora), řady změn. U druhého prototypu tohoto modelu, jehož základem se zase stal sériový Jak-23 (Flora), přitom Jakovlev pracoviště instruktora umístil na pozici pracoviště pilota výchozího jednomístného modelu, resp. na pozici pracoviště žáka prvního UTI Jaku-23, a pracoviště žáka vestavěl přímo před něj. To si ale vyžádalo zvětšit délku trupu v oblasti před křídlem o 20 cm, posunout pohonnou jednotku o 20 cm směrem dopředu, náležitě prodloužit výtokovou trubici pohonné jednotky a zároveň se zcela vzdát hlavní palivové nádrže. Posledně uvedené Jakovlev nicméně alespoň částečně vykompenzoval vestavbou další nádrže do zádě trupu, přímo za pilotní kabinu alá jednomístný Jak-23 (Flora). Kromě výše uvedeného druhý prototyp UTI Jaku-23 obdržel instalaci 12,7 mm kulometu typu UBS, kterou požadovalo zadání. Druhý UTI Jak-23 nesl identické trupové číslo jako prototyp první (žlutá 50 / žlutá 2) a v průběhu závodních zkoušek vykonal, mezi 7. zářím a 17. prosincem roku 1949, celkem 41 letů s celkovou délkou trvání 11 hodin a 27 minut. Za chodu závodních zkoušek přitom doznal menších změn. Konkrétně bylo zvětšeno rozpětí vztlakových klapek na úkor křidélek. V průběhu závodních zkoušek se druhý prototyp UTI Jaku-23, který byl znám též jako Jak-23UTI-II, podařilo rozehnat na 875 km/h. Tato hodnota rychlosti byla přitom naměřena ve výšce 5 000 m. Na tu se byl tento stroj schopen vyškrábat za 2,3 min. Délka rozjezdu a dojezdu při vzletu a přistání prototypu Jak-23UTI-II činila 400 m a 500 m. Součástí státních zkoušek Jaku-23UTI-II, které se rozeběhly dne 3. ledna 1950, se stal též jeden let zaměřený na prověření „vývrtkových“ charakteristik. Pro tyto potřeby byl přitom zmíněný prototyp opatřen záchrannými „protivývrtkovými“ raketami. Státní zkoušky Jaku-23UTI-II byly nicméně již dne 7. února toho samého roku pozastaveny a prototyp odvezen zpět do prototypové dílny k úpravám. Zde konkrétně obdržel nový čelní štítek a nový výklopný kryt kabiny žáka. Čelní okénko Jaku-23UTI-II nyní zaujímalo sklon pod menším úhlem, zatímco postranní okénka obdržela tvar lichoběžníku na místo trojúhelníkového tvaru. Díky tomu se na hřbetu čelního štítku pilotní kabiny uvolnilo místo pro druhý fotokulomet typu S-13. Ten sloužil pro snímání střeleckého zaměřovače. Výklopný kryt kabiny žáka zase obdržel dvojici podélných hřbetních výztuh. Ještě později byl vyjmut pevný střední díl a výklopný kryt kabiny žáka protažen až k odsuvnému krytu kabiny instruktora. Protože zadní kokpit Jaku-23UTI-II neposkytoval instruktorovi dostatečný výhled, neboť se jeho sedadlo nacházelo ve stejné výšce jako sedadlo žáka, při další revizi, kterou tento stroj prošel mezi březnem a dubnem roku 1950, bylo sedadlo instruktora umístěno do mírně větší výšky a součastně vystouplé postranní polokapkovité průzory vetknuté do odsuvného překrytu nahrazeny jedním hřbetním. Současně prošlo úpravami palubní vybavení. Konkrétně tento stroj obdržel experimentální startér pohonné jednotky typu ST-500-48 s dodatečnou akumulátorovou baterií, systém pro přístrojové přistání „naslepo“ typu OSP-48, výsuvný přistávací reflektor typu LFSV-45 na místo „pevného“ reflektoru typu FS-155 a fotoaparát typu AFA-39. Závodními zkouškami přitom takto modifikovaný druhý prototyp UTI Jaku-23 prošel mezi 20. dubnem a 16. květnem roku 1950. Státní zkoušky Jaku-23UTI-II v této již definitivní podobě se rozeběhly dne 1. července a byly završeny dnem 19. července toho samého roku. Jeho rychlost nyní činila 816 km/h v přízemní výšce, resp. 850 km/h ve výšce 5 000 m. Na tu se byl přitom schopen vyškrábat za 2,5 min. Závěrečná zpráva ze státních zkoušek dvoumístného Jaku-23UTI-II byla podepsána dne 8. října 1950 a obsahovala doporučující stanovisko pro sériovou výrobu. Výrobní plány na rok 1951 ze dne 31. prosince 1950 počítaly se 100 dvoumístnými UTI Jaky-23. Dle výnosu ze dne 9. ledna 1951 měla být produkce tohoto stroje rozdělena rovným dílem mezi závod č.31 z Tbilisi, který se zabýval výrobou jednomístných Jaků-23 (Flora), a závod č.272 z Leningradu. Deset dní nato, dne 19. ledna 1951, bylo ale závodu č.31 nařízeno zastavení produkce Jaku-23 (Flora) ve prospěch pokročilejšího MiGu-15bis (Fagot). Z tohoto důvodu nakonec vývoj dvoumístného UTI Jaku-23 nepřekročil prototypové stádium. Zavedení tohoto modelu do výroby bylo přitom shledáno za bezúčelné nejen díky zastavení produkce jednomístného Jaku-23 (Flora), která se navíc omezila na pouhých 313 exemplářů, ale též díky dostupnosti obdobně koncipovaného proudového cvičného letounu typu UTI Jak-17 (Magnet). Po ukončení stáních zkoušek byl prototyp Jak-23UTI-II nějakou využíván ke státním zkouškám vystřelovacích sedaček z dílny Jakovlevovi OKB. Z provozu byl tento stroj vyřazen v březnu roku 1951. To již měl za sebou 102 letových hodin. V květnu toho samého roku byl prototyp Jak-23UTI-II dočasně vystaven na letecké základně Kubinka. Později se stal součástí sbírek moskevského musea vlastněného přímo Jakovlevovou konstrukční kanceláří. Mezitím, mezi srpnem a zářím roku 1993, byl ale krátce vystaven, k příležitosti konání moskevské airshow MKAS 93, na letišti Moskva-Chodynka. V roce 2006 byl odkoupen, spolu s celou sbírkou Jakovlevova musea, soukromým technickým museem Vadima Zadorožného z Archangelska. Zde se přitom nachází do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Jaku-23)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor typu Jakovlev RD-500 (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Derwent V) s max. tahem 1 590 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3N (jeho instalace se nachází uvnitř přední pilotní kabiny)

                   - obranné: žádné

                   - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-39 (jeho instalace je umístěna pod vystouplým polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před levou šachtou hlavního podvozku)

Výzbroj:    jeden 12,7 mm kulomet typu UBS se zásobou 50 nábojů, vestavěný do břicha přední části trupu, vlevo od příďového podvozku

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 8,73 m 
Délka:   8,33 m
Výška: 3,44 m
Prázdná hmotnost: 2 220 kg
Max. vzletová hmotnost: 3 410 kg
Max. rychlost: 850 km/h
Praktický dostup:   14 000 m
Max. dolet bez/se 2 PTB:    680/880 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 3.1.2015