Jakovlev Jak-28U (‘Maestro’) / Jak-129U

Typ:  neozbrojená cvičná modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Jak-28

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů a letu ve formacích v rámci přeškolování na bojové letouny řady Jak-28 (Brewer/Firebar)

Odlišnosti od letounu Jak-28:

- nová konstrukce přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou – uvnitř přední „plechovou“ špicí opatřené části trupu tohoto modelu se nachází kabina instruktora, která je opatřena dvoudílným „stíhačkovým“ polokapkovitým překrytem sestávajícím se z pevného čelního štítku (obdobné konstrukce jako u překrytu pilotní kabiny) a výklopného (směrem doprava) krytu, zatímco přední část trupu Jaku-28 je opatřena kompletně prosklenou špicí a ukrývá hřbetními dvířky přístupnou kabinu navigátora-bombometčíka (překrytu kabiny instruktora se přitom nachází až pod úrovní čelního štítku překrytu kabiny žáka)

- instalace plně zdvojeného řízení

- absence kompletního zbraňového systému – do zachované trupové pumovnice tohoto modelu se umisťuje pouze 1 350 l přídavná palivová nádrž

Historie:  Zavádění nadzvukových bombardovacích letounů řady Jak-28 (Brewer) se rozhodně nemohlo obejít bez specializované cvičné modifikace se zdvojeným řízením. Důvodem toho se stala skutečnost, že se tyto stroje z hlediska pilotáže od všech ostatních letounů, které se tehdy nacházely u bojových útvarů VVS, v mnohém odlišovaly. Potřeba cvičné verze nadzvukového Jaku-28 (Brewer) se přitom stala o to aktuálnější, když vyšlo najevo, že pilotáž těchto strojů v konfiguraci s jedním pracujícím motorem představuje nanejvýš náročnou záležitost. Cvičný Jak-28 (Brewer) byl zpočátku znám jako Jak-129U. Později se ale pro tento model začalo používat označení Jak-28U (Maestro). Cvičný Jak-28U (Maestro) po konstrukční stránce vycházel přímo z prototypové, resp. předsériové, modifikace Jaku-28 (Brewer), která se mimo jiné vyznačovala instalací 5 750 kp motorů typu R-11AF-300. Naproti tomu pohon všech operačních verzí tohoto nadzvukového stroje obstarávaly 6 200 kp motory typu R-11AF2-300. Od předsériového Jaku-28 se cvičný Jak-28U (Maestro) odlišoval zejména absencí zbraňového systému a konstrukcí přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou. Zde se totiž nyní nacházela kabina instruktora. Naproti tomu kompletně prosklené špice trupu bojového Jaku-28 ukrývala pracoviště navigátora-bombometčíka. Kabinu instruktora cvičného Jaku-28U (Maestro) konstrukční tým Jakovlevovi OKB opatřil „stíhačkovým“ polokapkovitým překrytem nepodobným překrytu kabiny pilota, která se nyní ukrývala pracoviště žáka. Aby překryt kabiny navigátora nepřekážel ve výhledu z kabiny žáka, konstrukční tým Jakovlevovi OKB pro překryty obou dvou členů posádky cvičného Jaku-28 (Maestro) zvolil stupňovité uspořádání. Stupňovité uspořádání kabin posádky cvičných verzí bojových letounů bylo tehdy u sovětských konstruktérů velmi populární, neboť zajišťovalo stejně dobrý výhled z pracoviště instruktora jako z pracoviště žáka. Kromě pilotních kabin Jaku-28 (Maestro) byly přitom takto pojaty též pilotní kabiny letounů typu Il-28U (Mascot), MiG-25PU/RU (Foxbat C), Tu-22U/UD (Blinder D) a Tu-128UT (Fiddler C). Prototyp cvičného Jaku-28U (Maestro) brány prototypové dílny opustil v roce 1962 a závodními zkouškami prošel mezi červencem a zářím toho samého roku. Státní zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dne 23. listopadu 1962 a byly završeny dnem 15. března 1963. Protože v průběhu státních zkoušek vypluly na povrch některé nedostatky, které bylo nezbytné odstranit, zkušební program cvičného Jaku-28U (Maestro) se nakonec zatáhl až do 3. září 1964. Do výrobního programu závodu č.39 z Irkutska byl ale tento model zaveden již v roce 1962, tedy ještě za chodu státních zkoušek. Brány zmíněného podniku přitom do konce roku 1968 opustilo celkem 183 sériových Jaků-28U (Maestro), 32 v roce 1962, 40 v roce 1963, 20 v roce 1964, 30 v roce 1965, 23 v roce 1966, 20 v roce 1967 a 18 v roce 1968. Cvičný Jak-28U (Maestro) se v aktivní službě udržel, spolu s REB speciálem typu Jak-28PP (Brewer E), ze všech verzí Jaku-28 (Brewer/Firebar) nejdéle, a to až do roku 1993. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se cvičné Jaky-28U (Maestro), spolu s REB speciály typu Jak-28PP (Brewer E), staly součástí výzbroje nejen vzdušných sil Ruska, ale i osamostatněné Ukrajiny. Poslední ukrajinské Jaky-28U (Maestro) a -28PP (Brewer E) přitom dolétaly v roce 1994, a to u 118. OAPREP (samostatný pluk REB letounů).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a 183 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-11AF-300 s max. tahem po 3 900 kp / 5 750 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: žádné

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods) (toto zařízení využívá sestavu tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén nacházející se na hřbetu přídě trupu, přímo před překrytem kabiny instruktora, a antény umístěné na koncovém trupovém krytu)

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 19.2.2015