Suchoj Su-35UB / T-10UBM

Typ:  pokročilá modifikace exportního víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKK (Flanker G)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, útoky na pozemní a hladinové cíle přesně řízenou municí, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-30MKK (Flanker G):

- instalace pohonných jednotek typu Al-31FP s pohyblivými hydraulicky ovládanými kruhovými tryskami typu AL-100, které lze vychylovat pod úhlem ±15° ve vertikální rovině, a systémem řízení typu FADEC na místo motorů typu Al-31F

- instalace nového digitálního elektro-impulsního systému řízení – v této souvislosti klasický knipl nahradil malý joystick (jeho instalace se nachází na pravém bočním pultu)

- modifikované vírové přechody se včleněným ovladatelným předkřídlem (PGO) s rozpětím 6,43 m, úhlem šípu náběžné hrany 53°30‘ a mezními úhly vychýlení +3°30‘ a -51°30‘ (obdobná konstrukce jako u letounů typu Su-30MKI, Su-33 a Su-35/-37)

- instalace radiolokátoru s pohyblivou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars na místo méně výkonného dopplerovského radaru s mechanicky natáčenou anténou typu N001E

Historie:  Stíhací letouny řady Su-27 (Flanker) z dílny OKB P.O. Suchoje (nyní JSC P.O. Suchoje) byly postupně zavedeny do výrobního programu hned dvou výrobních závodů, a to KnAAPO (č.126) z Komsomolska na Amuru a IAPO (č.39) z Irkutska. Zatímco prvně uvedený podnik se zabýval produkcí všech jednomístných verzí, počínaje ryze stíhacím modelem Su-27 (Flanker B) konče víceúčelovým bojovým modelem Su-35 (Flanker E variant 1), druhý uvedený podnik dostal na starost sériovou výrobu všech dvoumístných modifikací tohoto sovětského protějšku amerického těžkého stíhače typu F-15 Eagle. Konkrétně přitom šlo o cvičně-bojový model Su-27UB (Flanker C), dálkový přepadový stíhací model Su-30 (Flanker F variant 1) a exportní víceúčelový bojový model Su-30MK (Flanker). Přestože program Su-30MK (Flanker) Suchojova JSC původně vůbec nepovažovala za prioritní, tento víceúčelový bojový derivát dvoumístného dálkového přepadového stíhače typu Su-30 (Flanker F variant 1) nakonec zaznamenal překvapující úspěchy na mezinárodním trhu. Naproti tomu o jednomístný Su-35 (Flanker E variant 1), který vstoupil do výrobního programu komsomolského závodu KnAAPO, nebyl zájem ani v doma, ani v zahraničí. Zatímco Ruské VVS jej muselo odmítnout kuli fatálnímu nedostatku financí, což byl jeden z mnoha důsledků těžké ekonomické krize, která zachvátila v 90. letech všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, případní zahraniční zákazníci dali raději přednost již zmíněnému dvoumístnému modelu Su-30MK (Flanker). Odpovědí ze strany závodu KnAAPO, který ukončením programu Su-35 (Flanker E variant 1) v podstatě přišel o všechny zakázky, na obchodní úspěchy dvoumístného Su-30MK (Flanker) se stal model Su-35UB (T-10UBM). Při jeho návrhu přitom inženýři zmíněného podniku vůbec poprvé použili počítačové modelování (CAD/CAM). Přestože tento přímý konkurent dvoumístného letounu Su-30MK (Flanker) obdržel služební označení Su-35UB, s jednomístným Su-35 (Flanker E variant 1) neměl prakticky nic společného. Ve skutečnosti šlo o jakéhosi křížence dvoumístného Su-30MK (Flanker) s pokročilejším jednomístným modelem Su-37 (Flanker E variant 2), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu Su-35 (Flanker E variant 1) s motory typu Al-31FP s řízeným vektorem tahu, modifikovaným elektro-impulsním systémem řízení, který využíval side-stick, a radarem s pohyblivou fázovanou mřížkou typu N011M Bars. Zatímco typ Su-30MK (Flanker) se stal vzorem pro konstrukční řešení přední partie trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou pilotní kabinou, od typu Su-37 (Flanker E variant 2) tento stroj přebíral motory, systém řízení a palubní radar. Z hlediska celkového uspořádání i vnějšího vzhledu byl tedy prakticky identický s modelem Su-30MKI (Flanker H), který vznikl na základě zadání Indického vojenského letectva. Základem jediného prototypu letounu Su-35UB (modrá 801), který vešel ve známost pod továrním označením T10UBM-1, se stal drak jednoho ze sériových Su-30MKK (Flanker G). Od vzletové dráhy podnikového letiště závodu KnAAPO se tento stroj poprvé odlepil dne 7. srpna 2000. Po realizaci prvních šesti zkušebních letů byl zkušební program jediného prototypu letounu Su-35UB přesunut do Žukovského. Závod KnAAPO měl přitom již od počátku v úmyslu se s tímto modelem zúčastnit v konkurzu Jihokorejského letectva na nový víceúčelový bojový letoun. V rámci zmíněného výběrového řízení jediný prototyp letounu Su-35UB vykonal ke dni 1. listopadu 2000 celkem osmnáct zkušebních letů s celkem pěti jihokorejskými piloty za kniplem. Přestože byl dle neoficiálních zdrojů favoritem konkurzu, na údajný nátlak ze strany USA se Jižní Korea nakonec rozhodla pro konkurenční typ F-15K Strike Eagle americké společnosti Boeing. Široké veřejnosti se jediný prototyp letounu Su-35UB poprvé představil v září roku 2001 na moskevské airshow MAKS 2001. V tom samém roce se závod KnAAPO rozhodl přihlásit tento typ do konkurzu Brazilského vojenského letectva. Tento záměr ale okamžitě vyvolal roztržku s irkutským závodem IAPO, neboť ten se chtěl do toho samého výběrového řízení zapojit se svým modelem Su-30MK (Flanker). Jelikož Ruská vláda rozhodně neměla zájem o soupeření mezi oběma zmíněnými podniky, krátce nato odkoupila většinový podíl akcií závodu IAPO, které do té doby z větší části drželi soukromí akcionáři, a následně jej začlenila do struktury OAO P.O. Suchoje. Protože krátce nato padlo rozhodnutí, aby byly letouny řady Su-30MK (Flanker) zavedeny do výrobního programu obou zmíněných podniků, KnAAPO a IAPO, model Su-35UB nakonec nikdy nepřekročil prototypové stádium. Jediný postavený prototyp tohoto stroje se proto následně stal vzdušnou zkušebnou nové avioniky. Za jeho pomoci mimo jiné prošel zkouškami palubní radiolokátor typu Žuk-MSE. Ten byl přitom do příďového krytu jediného prototypu letounu Su-35UB vestavěn v únoru roku 2003. Kromě toho se jediný prototyp letounu Su-35UB objevil ve špionážním thrilleru „Mirror Wars“, který měl premiéru dne 30. srpna 2005. Ve zmíněném snímku přitom tento stroj ztvárnil fiktivní stíhací letoun 5. generace typu Su-XX.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Su-30MKK)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor nebo pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31FP s řízeným vektorem tahu ve vertikální rovině (±15°) a max. tahem po 7 670 kg / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:                    víceúčelový radiolokátor s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars radiolokačního systému typu RLSU-30M se zorným polem ±70° ve vertikální rovině a ±45° v horizontální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Bars je schopen vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušný cíl typu stíhací letoun je tento typ radaru schopen detekovat na vzdálenost až 120 až 140 km z přední, resp. na vzdálenost 60 km ze zadní polosféry. Najednou dokáže sledovat až 15 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Zatímco železničním most je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km, skupinu bojových vozidel dokáže detekovat na vzdálenost 40 až 50 km. Hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27K s vyhledávacím dosahem 90 km, zorným polem v horizontální rovině 120° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-12°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se nachází přímo před pilotní kabinou vpravo od osy trupu.

                   - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol (Slap Shot), stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32 (L150) Pastel, výstražný IČ systém typu L082 Mak (nevelký polokulovitý senzor nacházející se na hřbetu trupu v oblasti za pilotní kabinou), výmetnice klamných IČ/RL cílů (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171/L005S Sorbcija-S (jeho štíhlá válcovitá pouzdra se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích se umisťují na konce křídla na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 8 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 6 ks) a S-25L (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 6 ks) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks),  protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 6 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (6 ks) a KAB-1500L, řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (6 ks) a KAB-1500Kr, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg (36 pum typu FAB-250M54 s hmotností 250 kg, 18 pum typu FAB-250M62 s hmotností 250 kg, 16 pum typu FAB-500M54 s hmotností 500 kg nebo 10 pum typu FAB-500M62 s hmotností 500 kg), zápalné nádrže typu ZAB-500 (max. 14 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 6 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 6 ks), submuniční kontejnery typu KMGU (max. 8 ks) a 2 000 l PTB typu PTB-2000 (max. 2 ks)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 6,36 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 34 000* kg
Max. rychlost: 2 020 km/h
Praktický dostup:   17 000 m
Max. dolet:    3 300** km

 

 

* 38 800 kg v přetížené konfiguraci

** 5 400 km s jedním doplněním paliva za letu

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 26.2.2013