Suchoj Su-27SM3 (‘Flanker J’)

Typ:  pokročilá modifikace víceúčelového bojového letounu typu Su-27SM (Flanker J)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu Su-27SM (Flanker J):

- instalace motorů typu Al-31F-M1 na místo motorů typu Al-31F. Motor typu Al-31F-M1 má přitom v porovnání s motorem typu Al-31F vyšší tah (13 300 kp vs 12 500 kp) a dvojnásobný resurs.

- zesílená konstrukce draku a podvozku

- větší nosnost podvěsné výzbroje (8 000 kg vs 6 000 kg). Toho bylo docíleno instalací dalšího páru zbraňových závěsníků pod vnější panely křídla s náležitě zesílenou konstrukcí (tímto celkový počet zbraňových závěsníků vzrostl z deseti na dvanáct).

- instalace střeleckého systému typu SUV-P-RM na místo typu SUV-P-R

- instalace modifikovaného radaru se zlepšenou anténou, přijímačem a vysílačem

- modifikovaný obranný systém záměnou aktivního rušiče typu SPS-171 (L005S) Sorbcija-S aktivním rušičem typu L265M10 Čibiny-M

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-77-1 (AA-12 Adder)

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, která zachvátila v 90. letech všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, sebou přinesla razantní škrty ve zbrojním rozpočtu, VVS se muselo zcela vzdát nových víceúčelových bojových letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1). V této souvislosti se na přelomu nového tisíciletí rozeběhl modernizační program, který si kladl za cíl přetvořit ryze stíhací letouny typu Su-27 (Flanker B), Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1) ze stavu VVS v plnohodnotné víceúčelové bojové stroje. Toho mělo být docíleno zejména jednoduchou výměnou některých avionických systémů za nové. Projekt takto modernizovaného jednomístného stíhače typu Su-27 (Flanker B), který následně vešel ve známost jako Su-27SM, se přitom s oficiální zelenou setkal v roce 2002. Mezi prosincem 2003 a listopadem 2009 bylo VVS předáno celkem 53 do standardu Su-27SM dopracovaných letounů typu Su-27 (Flanker B). Zatímco pět z nich převzalo Lipecké výcvikové centrum bojové přípravy, zbylých 48 bylo rozděleno rovným dílem mezi dva bojové pluky, a to 23. IAP (stíhací letecký pluk) a 22. GIAP (gardový stíhací letecký pluk). Mezitím, dne 18. srpna 2009, VVS podepsalo kontrakt na dalších 12 těchto strojů. Zatímco všechny předchozí letouny typu Su-27SM vznikly konverzí operačních Su-27 (Flanker B) ze stavu VVS, těchto 12 strojů již pocházelo z novovýroby. Jejich kompletaci přitom zajistil závod KnAAPO z Komsomolska na Amuru. Protože tyto „nové“ Su-27SM navíc obdržely instalaci modifikovaných pohonných jednotek s větším tahem a delším meziopravním resursem, vylepšeného radaru a dalšího páru zbraňových závěsníků pod zesíleným křídlem, do výzbroje VVS byly zařazeny pod novým typovým označením Su-27SM3. Zmíněný kontrakt ze dne 18. srpna, který byl podepsán na moskevské airshow MAKS 2009, přitom obsahoval též požadavek na 48 exemplářů ještě pokročilejšího jednomístného modelu Su-35S a 4 exempláře dvoumístného modelu Su-30M2 (2. s tímto označením). Základem všech 12-ti sériových Su-27SM3 se staly uskladněné draky exportních Su-27SK (Flanker B) ze zrušené čínské zakázky. První čtyři tyto stroje (rudá 51 až 54) přitom VVS převzalo v únoru roku 2011. Další čtyři sériové Su-27M3 (rudá 55 až 58) byly VVS předány dne 26. listopadu toho samého roku. Dodávka posledních čtyř těchto strojů (rudá 59 až 62) přitom následovala dne 22. prosince 2011. Domovskou základnou všech 12-ti letounů typu Su-27SM3 se stal Krymsk, který se nachází poblíž Krasnojarsku.

Verze:  -

Vyrobeno:  12 sériových strojů

Uživatelé:  pouze Rusko

 

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F-M1 s max. tahem po 8 300 kp / 13 300 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu Mječ-M radiolokačního komplexu typu RPLK-27P, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m2 je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu Mječ-M může sledovat najednou až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco kontrastní pozemní cíle dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km, velká hladinová plavidla na vzdálenost 350 km, malé čluny na vzdálenost 120 km.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27M. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-27M se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150-27.2 Pastel (toto zařízení dokáže též detekovat cíle pro protiradiolokační střely), 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (L029) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu L265M10 Čibiny-M (štíhlá válcovitá pouzdra se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích tohoto zařízení se umisťují na konce křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73)

Výzbroj:   jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením řady R-27 (AA-10 Alamo) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77/-77-1 (AA-12 Adder), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 4 ks) a S-25LD (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks) a KAB-1500Kr (max. 1 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm), neřízené 340 mm rakety typu S-25 a submuniční kontejnery typu KMGU

 

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 14,70 m
Délka: 21,94 m
Výška: 5,93 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 33 000 kg
Max. rychlost: 2 300 km/h
Praktický dostup: 17 750 m
Max. dolet: 3 350 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 22.7.2016