Suchoj Su-30SM (‘Flanker H’)

Typ:  modifikace exportního víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKI (Flanker H) vyhrazená pro Ruské VVS

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, útoky na pozemní a hladinové cíle přesně naváděnou municí, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů u bojových útvarů

Odlišnosti od letounu Su-30MKI (Flanker H):

- instalace radiolokačního systému typu RLSU-30MK-R, který je vystavěn na radiolokátoru typu N011M-R Bars-R, na místo radiolokačního systému typu RLSU-30MK, který je vystavěn na radiolokátoru typu N011M Bars (součástí radiolokačního systému typu RLSU-30MK-R jsou, stejně jako v případě místo radiolokačního systému typu RLSU-30MK, počítače indické výroby)

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí" ruské výroby na místo identifikačního systému „vlastní-cizí" indické výroby

- instalace komunikačního systému typu S-107-1 ruské výroby

- instalace průhledového displeje (HUD) typu HUD3022 francouzské značky Thales na místo HUD typu SU967 izraelské značky ElOp (na přelomu let 2015 a 2016 byly do kabiny všech letounů tohoto typu namontovány HUD typu IKŠ-1M ruské výroby)

Historie:  Kontrakt na 12 jednomístných bojových letounů typu Su-27SM3, 48 jednomístných bojových letounů typu Su-35S a 4 dvoumístné bojové letouny typu Su-30M2, který byl uzavřen dne 18. srpna 2009 na moskevské airshow MAKS 2009, následoval dne 20. března 2012 podpis kontraktu na 30 dvoumístných bojových letounů typu Su-30SM s termínem dodání na léta 2012 až 2015. Zatímco letoun typu Su-30M2 nebyl ničím jiným, než modifikací exportního typu Su-30MK2, který vzešel z požadavků čínského PLANAF, s avionikou letounu typu Su-27SM3, základem typu Su-30SM se stal podstatně pokročilejší exportní model Su-30MKI (Flanker H). Ten byl zase ušit na míru požadavkům Indického vojenského letectva (IAF). Typ Su-30SM, jehož produkci dostal na starost závod IAPO z Irkutska, tedy obdržel, na rozdíl od typu Su-30M2, který byl zase vyráběn závodem KnAAPO z Komsomolska na Amuru, pohyblivé předkřídlo, pohonné jednotky s řízeným vektorem tahu a pokročilejší radiolokátor kategorie AESA (na místo impulzního dopplerovského). Typ Su-30SM od exportního modelu Su-30MKI přebírá dokonce i některé komponenty zahraniční výroby. Konkrétně přitom jde o produkty indické společnosti HAL (palubní počítače typu RC-1 a RC-2) a francouzských společností Thales (průhledový displej typu HUD3022 a multifunkční displeje typu SMD-55S) a Sagem (inerciální navigační systém typu LINS-1000 a navigační GPS přijímač), které jsou kompletovány francouzsko-ruskou společností RS Alliance. Díky tomu teoreticky může využívat i podvěsnou výzbroj západní provenience. První dva sériové Su-30SM (v.č. 10MK5 1001 a 1002 / černá 01 a 02) se od vzletové dráhy poprvé odlepily dne 21. a 25. září roku 2012. VVS přitom oba zmíněné stroje převzalo dne 22. listopadu 2012. Jejich provozovatelem se konkrétně stalo 929. GLIC (Státní letecké zkušební středisko) z Achtubinska. Tomu dne 19. prosince téhož roku následoval podpis objednávky na dalších 30 sériových strojů. Dne 6. května 2013 do Achtubinska dorazil další, třetí, sériový Su-30SM (10MK5 1003 / černá 54). Předběžná zpráva ze zkoušek letounu typu Su-30SM, která tomuto stroji otevřela cestu k bojovým útvarům, byla podepsána dne 28. června téhož roku. Další dva sériové Su-30SM (10MK5 1004 a 1005 / černá 55 a 56) VVS formálně převzalo dne 13. září 2013, na podnikovém letišti irkutského závodu IAPO. Ještě předtím se ale oba tyto stroje zúčastnily moskevské airshow MAKS 2013. Jejich provozovatelem se zase stalo 4. CBP i PLS (Středisko bojové přípravy) z Lipecka. Sem přitom přelétly 14. dne toho samého měsíce. Dne 25. září 2013 do Lipecka dorazil též šestý sériový Su-30SM (10MK5 1006 / černá 57). Ten samý měsíc se rozeběhly vojskové zkoušky. Mezi zářím a listopadem se podařilo dokončit a zalétat dalších deset sériových strojů (černá 01 až 07, 14, 15 a 10), dva v září, čtyři v říjnu a čtyři v listopadu. Ten poslední (černá 10) se přitom do oblak poprvé vydal dne 29. listopadu 2013. Jako první z bojových útvarů VVS letouny typu Su-30SM obdržel 120. SAP (smíšený letecký pluk) 11. armády VVS a PVO Východního vojenského okruhu. Zmíněný pluk operuje ze základny Domna, která se nachází poblíž Čity (Zabajkalský kraj), a předtím provozoval letouny typu MiG-29 (Fulcrum A/C). Prvních deset letounů typu Su-30SM (černá 01 až 07, 14, 15 a 10) do Domny dorazilo mezi 9. listopadem a 23. prosincem roku 2013. Zatímco prvních šest sériových Su-30SM (10MK5 1001 až 1006) bylo opatřeno šedo-modrou kamufláží (tmavě šedá na horních plochách a světle modrá na spodních plochách), která se měla stát standardem pro všechny bojové letouny Ruského VVS, kamuflážní nátěr všech letounů tohoto typu počínaje sedmým sériovým a zároveň prvním operačním strojem (10MK5 1007 / černá 01) se sestával z nepravidelných polí světle šedé a modré alá Su-27 (Flanker B). Mezi květnem a červnem roku 2014 se flotila letounů typu Su-30SM 120. SAP rozrostla o dalších pět strojů (rudá 16 až 20). Jeden z nich (rudá 16) se přitom zúčastnil airshow KADEX 2014, která se konala v květnu roku 2014 v kazašské Astani. Mezi srpnem a zářím téhož roku 120. SAP převzal dalších pět letounů typu Su-30SM (rudá 21 a 23 až 26). Tomu v listopadu roku 2014 následovala dodávka dalších dvou strojů (rudá 27 a 28). Své poslední dva letouny typu Su-30SM (rudá 29 a 30) 120. SAP převzal v prosinci toho samého roku. Na konci roku 2014 tedy zmíněný pluk disponoval dvěma letkami letounů typu Su-30SM po 12-ti strojích. Ten samý měsíc byly čtyři tyto letouny (černá 14 až 17) předány též 23. IAP (stíhací letecký pluk) 303. gardové smíšené letecké divize 11. armády VVS a PVO s domovskou základnou Dzemgi (Chabarovský kraj). U zmíněného pluku ale letouny typu Su-30SM primárně slouží pouze k přeškolování pilotů na jednomístné bojové letouny typu Su-35S. V říjnu roku 2015 započalo, převzetím tří strojů (rudá 03, 04 a 05), přezbrojování dalšího pluku VVS z typu MiG-29 (Fulcrum A/C) na typ Su-30SM, a to 31. IAP (stíhací letecký pluk) 1. smíšené letecké divize 4. armády VVS a PVO Jižního vojenského okruhu s domovskou základnou Millerovo (Rostovská oblast). Zmíněné stroje se do oblak poprvé vydaly v červenci roku 2015, jako první letouny typu Su-30SM vyrobené v roce 2015 pro Ruské VVS, a přelet z Novosibirska na leteckou základnu Millerovo uskutečnily mezi 12. a 13. říjnem. Dne 6. listopadu toho samého roku se flotila letounů typu Su-30SM 31. IAP rozrostla o další dva stroje (rudá 07 a 08). Další tři tyto letouny (rudá 06, 09 a 11) zmíněný pluk převzal dne 14. prosince 2015. Dne 6. února 2016 se flotila letounů typu Su-30SM 31. IAP rozrostla o další čtyři tyto stroje (rudá 01, 10, 12 a 24). Mezitím, dne 25. prosince 2015, byly dva letouny typu Su-30SM (rudá 03 a 04) předány 929. GLIC z Čkalovska. 12. a 13. února 2016 se na cestu z Irkutska na leteckou základnu Millerovo vydalo dalších osm letounů typu Su-30SM (rudá 02, 21, 22, 23, 25, 26, 27 a 28). Po jejich převzetí 31. IAP disponovalo již 20-ti těmito stroji. Dne 19. října toho samého roku se sem vydaly další dva letouny typu Su-30SM (rudá 29 a 30). V roce 2017 započalo přezbrojování, z typu MiG-29SMT (Fulcrum F), na typ Su-30SM 14. GvIAP 105. SAD (smíšená letecká divize) 6. Armády VVS Západního vojenského okruhu s domovskou základnou Chalino (Kursk). První dva letouny typu Su-30SM (rudá 71 a 72) přitom na zmíněnou leteckou základnu dorazily dne 3. června 2017. Mezi 26. a 27. červencem téhož roku na leteckou základnu Chalino dorazily další dva tyto stroje (rudá 73 a 74). Mezitím, na konci března nebo počátku dubna roku 2016, Ministerstvo obrany pro VVS přiobjednalo dalších 36 letounů typu Su-30SM. Svůj bojový křest si letoun typu Su-30SM odbyl při protiteroristické operaci v Sýrii. Zmíněná operace byla oficiálně zahájena vládním výnosem ze dne 30. září 2015 a jejím cílem se stala podpora vládních vojsk při boji proti ISIL a dalším islámským protivládním vzbouřencům. Do operací v Sýrii byly nasazeny celkem čtyři letouny typu Su-30SM ze stavu 120. SAP. Zpět ze Sýrie na svou domovskou základnu se tyto stroje navrátily dne 18. srpna 2016. Do budoucna VVS plánuje celou flotilu letounů typu Su-30SM podrobit dvoustupňovému modernizačnímu programu. Zatímco první etapa zmíněného modernizačního programu počítá s náhradou počítačů indické výroby počítači domácí výroby, v rámci druhé etapy modernizačního programu by měly být navýšeny výkony radiolokátoru, a to náhradou antény kategorie PESA anténou kategorie AESA z radaru typu N036 bojového letounu 5. generace typu T-50. Na počátku roku 2016 byl letoun typu Su-30SM uvolněn, pod označením Su-30SME, na vývoz. Letoun typu Su-30SME přitom představuje alternativu za letoun typu Su-30MKI (Flanker H), který vzešel ze zadání Indických vzdušných sil, s avionikou domácí výroby na místo kombinace avioniky francouzské a izraelské. 

Verze:  -

Vyrobeno:  97 sériových strojů (74 pro Ruské VVS, 17 pro Ruské VMF a 6 pro Kazašské vzdušné síly)

Uživatelé:  Bangladéš (vojenské letectvo) V květnu roku 2017 si vzdušné síly Bangladéše objednaly osm letounů typu Su-30SM (s opcí na další čtyři). Jakékoliv bližší informace o zmíněném kontraktu nejsou zatím bohužel k dispozici. 

Kazachstán (vojenské letectvo) – V roce 2014 si vzdušné síly Kazachstánu objednaly čtyři letouny typu Su-30SM, s termínem předání do počátku května roku 2015. Tomu přitom v květnu roku 2014 předcházela prezentace jednoho letounu tohoto typu na airshow KADEX 2014, která se konala v kazašské Astani. Všechny čtyři Kazašskými vzdušnými silami objednané letouny typu Su-30SM vznikly dostavou rozestavěných strojů, které byly původně vyhrazeny pro Ruské VVS. Jejich letové zkoušky se přitom rozeběhly dnem 31. ledna (rudá 01 / 10MK5 1118), 19. února (rudá 02 / 10MK5 1119), 8. února (rudá 03 / 10MK5 1120) a 27. února (rudá 04 / 10MK5 1201) roku 2015. Domovinou všech čtyř zmíněných letounů typu Su-30SM se stala 604. letecká základna, která se nachází v Taldy-Kurganu. Sem se přitom z Irkutska vydaly dne 7. (rudá 01 a 02), 14. (rudá 03) a 17. (rudá 04) dubna téhož roku, ihned po završení předávacích zkoušek. Krátce nato, dne 7. května toho samého roku, se pak všechny čtyři kazašské Su-30SM zúčastnili vojenské přehlídky, která se konala v Astani k příležitosti oslav 70. výročí konce druhé světové války. Tomu na konci roku 2015 následoval podpis objednávky na dalších sedm letounů typu Su-30SM. První dva z nich (rudá 05 / 10MK5 1315 a rudá 06 / 10MK5 1316) přitom do Kazachstánu dorazily dne 27. prosince 2016. Současné plány vzdušných sil Kazachstánu počítají s pořízením celkem 36-ti letounů typu Su-30SM do roku 2020.

Rusko (VVS) – Ruské VVS od listopadu roku 2012 do dnešních převzalo celkem 66 letounů typu Su-30SM (blíže viz. historie)


Rusko (VVS/Russkie Vitjazi) – Letecká akrobatická skupina „Russkie Vitjazi“, která byla založena v dubnu roku 1991, se stala provozovatelem osmi letounů typu Su-30SM. Zmíněné stroje prošly zkouškami mezi květnem a listopadem roku 2016 a u této oficiální akrobatické skupiny Ruského VVS nahradily letité jednomístné letouny typu Su-27 (Flanker B). První čtyři z nich (modrá 30 až 33) se z Irkutska na domovskou základnu skupiny „Russkie Vitjazi“, Moskva-Kubinka, vydaly dne 8. října 2016. V průběhu zmíněného přeletu přitom vykonaly dvě mezipřistání, a to v Novosibirsku a Uljanovsku. Přelet zbylých čtyř akrobatických Su-30SM (modrá 34 až 37) z Irkutska do Moskvy byl uskutečněn dne 29. listopadu 2016.

Rusko (VMF) – Ruské VMF si v prosinci roku 2013 objednalo pět letounů typu Su-30SM. Přestože termín předání těchto strojů byl stanoven na rok 2015, první tři z nich (10MK5 1002 / modrá 35, 10MK5 1003 / modrá 36 a 10MK5 1004 / modrá 37) se do oblak poprvé vydaly již dne 30. května, 31. května a 15. června roku 2014. Důvodem tak rychlého plnění zmíněné zakázky se stala naléhavá potřeba VMF po přeškolení personálu 43. OMŠAP (samostatný pluk námořních útočných letounů) Černomořské flotily, který tehdy provozoval již ne zcela vyhovující nadzvukové taktické bombardéry typu Su-24M (Fencer D), na tento typ. Zmíněný pluk totiž působí z letecké základny Novofjodorovka, která se nachází na právě tehdy anektovaném Krymu, poblíž Saki. Zpočátku ale první tři „námořní“ Su-30SM provozovalo 859. CBP i PLS (centrum bojové přípravy), které se nachází v Ejsku. Sem přitom tyto stroje dorazily dne 19. července 2014. 43. OMŠAP byly předány krátce nato, v prosinci toho samého roku. Další „námořní“ Su-30SM (modrá 38 / 10MK5 1202) poprvé vzlétl dne 15. března 2015, jako první letoun tohoto typu postavený v roce 2015 pro potřeby domácích ozbrojených sil. Poslední, pátý, letoun typu Su-30SM z objednávky z prosince roku 2013 (modrá 39 / 10MK5 1203) se do oblak poprvé vydal v dubnu roku. 43. OMŠAP byly oba zmíněné stroje předány v červenci roku 2015. Mezitím, dne 6. září 2014, VMF navýšilo závaznou objednávku letounů typu Su-30SM na 12 strojů (o 7 strojů). Tomu se přitom stalo na airshow Gelendžik 2014. Letové zkoušky prvních tří z nich (modrá 40 / 10MK5 1204, modrá 41 / 10MK5 1205 a modrá 42 / 10MK5 1206) se rozeběhly dne 19. dubna, 2. května a 5. května roku 2015. Na domovskou základnu 43. OMŠAP tyto stroje dorazily mezi 29. a 30. zářím toho samého roku. Mezitím, dne 7. září 2015, si VMF přiobjednalo dalších osm letounů typu Su-30SM. Další letoun typu Su-30SM pro VMF (modrá 43 / 10MK5 1317) poprvé vzlétl dne 20. června 2016 a na svou domovskou základnu, Novofjodorovku, se vydal dne 1. října toho samého roku. Dne 28. listopadu 2016 VMF formálně převzalo další letoun tohoto typu (modrá 45 / 10MK5 1403). Tento letoun se stal, spolu s letouny Su-30SM (modrá 47 / 10MK5 1404) a Su-30SM (modrá 48 / 10MK5 1405), též součástí výzbroje 43. OMŠAP. Z Irkutska na Novofjodorovku se tyto tři stroje vydaly dne 7. prosince 2016. Tímto se flotila letounů typu Su-30SM 43. OMŠAP rozrostla na 12 exemplářů, tedy na velikost jedné letky. Letouny Su-30SM (modrá 45, 47 a 48) se přitom staly posledními ze zakázky na sedm letounů typu Su-30SM ze dne 6. září 2014. Mezitím, dne 15. listopadu 2016, se rozeběhly letové zkoušky letounu Su-30SM (modrá 70 / 10MK5 1406). Provozovatelem tohoto konkrétního stroje se stala 72. letecká základna letectva Baltského loďstva Černjachovsk, která se nachází v Kaliningradské oblasti. Sem letoun Su-30SM (modrá 70) dorazil dne 13. prosince toho samého roku. Všechny bojové letouny, které tehdy bázovaly v Kaliningradské oblasti, byly přitom starší 20-ti let. Dne 27. května 2017 se flotila letounů typu Su-30SM 72. letecké základny rozrostla o další dva stroje (modrá 71 / 10MK5 1410 a modrá 72 / 10MK5 1411). Mezitím, dne 28. prosince 2016, své první dva letouny typu Su-30SM (modrá 22 / 10MK5 1408 a modrá 23 / 10MK5 1408) převzala též Severní flotila VMF. Zmíněné stroje se konkrétně staly součástí výzbroje 279. samostatného námořního stíhacího leteckého pluku 45. armády s domovskou základnou Severomorsk-3. Současné plány VMF počítají s pořízením nejméně 50-ti letounů typu Su-30SM do roku 2020.


 

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31FP s řízeným vektorem tahu ve vertikální rovině (±15°) a max. tahem po 7 670 kg / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M-R Bars-R radiolokačního systému typu RLSU-30MK-R se zorným polem ±70° ve vertikální rovině a ±45° v horizontální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Bars-R je schopen vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušný cíl typu stíhací letoun je tento typ radaru schopen detekovat na vzdálenost až 120 až 140 km z přední, resp. na vzdálenost 60 km ze zadní polosféry. Najednou dokáže sledovat až 15 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Zatímco železničním most je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km, skupinu bojových vozidel dokáže detekovat na vzdálenost 40 až 50 km. Hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-30 se zorným polem 120° v horizontální rovině a -15° až +60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl z přední/zadní polosféry je přitom IČ senzor systému typu OLS-30 schopen detekovat na vzdálenost 50/90 km. Dosah laserového dálkoměru tohoto systému činí 3 km v případě vzdušných, resp. 5 km v případě pozemních cílů. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-30  se přitom nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ blíže nespecifikovaného typu, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150 Pastel (toto zařízení dokáže též detekovat cíle pro protiradiolokační střely) a sedm výmetnic 14-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-30 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením řady R-27 (AA-10 Alamo) (max. 8 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-29L (AS-14 Kedge), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) a Ch-59M (AS-18 Kazoo), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm), neřízené 340 mm rakety typu S-25 a submuniční kontejnery typu KMGU

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 6,36 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 38 800 kg
Max. rychlost: 2 020 km/h
Praktický dostup:   17 300 m
Max. dolet:    3 000 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 30.7.2017