Suchoj SuperJet 100-95

Typ:  středně těžký dopravní letoun

Určení:  doprava osob na místních a středně dlouhých linkách

Historie:  Protože se v důsledku těžké ekonomické krize, která zachvátila v 90. letech všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, produkce středně těžkých dvoumotorových dopravních letounů řady Tu-204 a Tu-214 omezila na kusovou výrobu, zatímco lehčímu dvoumotorovému typu Tu-334 nebylo dovoleno překročit ani prototypové stádium, ruští dopravci se na přelomu 20. a 21. století nadále museli spoléhat zejména na dvoumotorové letouny řady Tu-134 (Crusty) a třímotorové letouny řady Jak-42 (Clobber) a Tu-154 (Careless), tedy na letouny, jejichž původ lze vystopovat v 60. a 70. letech. Kromě toho, že z hlediska provozní ekonomiky tyto stroje nemohly svým západním protějškům konkurovat, některé z nich, konkrétně starší verze letounů typu Tu-134 (Crusty) a Tu-154 (Careless) nesplňovaly ani požadavky nových evropských hlukových a emisních norem. Díky tomu jim hrozil zákaz provozu na území západní Evropy. Letouny řady Tu-134 (Crusty) se již navíc dávno, od roku 1984, nenacházely v sériové výrobě, zatímco produkce letounů řady Jak-42 (Clobber) právě tehdy, v roce 2000, končila. Sériová výroba letounů řady Tu-154 (Careless) zase již řadu let probíhala velmi omezeným tempem. Protože si řada ruských dopravců nemohla dovolit nákup nebo pronájem dopravních letounů západní výroby, a ti co tak učinily, se vesměs zmohli pouze na hodně „olétané“ letouny americké značky Boeing nebo evropské značky Airbus, v roce 1999 se JSC P.O. Suchoje z vlastní iniciativy rozhodla zpracovat projekt nového proudového regionálního dopravního letounu. Ten přitom zpočátku nesl označení RRJ (Russian Regional Jet). Počínaje dnem 17. července 2006 byl však znám jako SuperJet 100. Jelikož z předběžného průzkumu trhu vyšlo, že bude ve světě do roku 2022 poptávka po více než 5 000 letounů této kategorie, letoun typu SuperJet 100 (RRJ) se následně stal prioritním programem společnosti SCAC (Sukhoi Civil Aviation Corp.), civilní divize Suchojovi JSC založené v roce 2000. Krátce nato, po předchozím vítězství v tendru agentury Rosaviakosmos, byl projekt letounu SuperJet 100 (RRJ) začleněn do státem podporovaného „Programu obnovy ruského civilního letectví na léta 2002 až 2010“, který spatřil světlo světa v červenci roku 2001. Protože se měl letoun typu SuperJet 100 (RRJ) stát nejen nástupcem početné flotily výše uvedených středně těžkých dopravních letounů řady Jak-42 (Clobber), Tu-134 (Crusty) a Tu-154 (Careless) domácí výroby, ale i plnohodnotným konkurentem letounů této kategorie západní konstrukce, jakými jsou např. letouny řady Embraer EMB190/195 nebo Bombardier CRJ700, již od počátku byl projektován s ohledem požadavky ruské normy AP-25, evropské normy CS-25 (původně JAR-25) i americké normy FAR 25. Před svými konkurenty západní výroby měl mít přitom tento stroj navrch zejména v nižších provozních nákladech a nižší pořizovací ceně. Tehdejší předběžné odhady počítaly s odbytem nejméně 1 100 letounů typu SuperJet 100 (RRJ), z toho 300 na území států SNS. Tomu v prosinci roku 2002 následoval podpis dlouhodobého kontraktu s americkou společností Boeing a francouzskou společností SNECMA. Druhá uvedená společnost, SNECMA, se tímto zavázala účasti na vývoji dvouproudové pohonné jednotky SuperJetu 100 (RRJ), později známé jako SaM146 (původně jako SM146). Motor typu SaM146 byl přitom pro použití na tomto letounu formálně schválen v dubnu roku 2003. Na jeho vývoji se podílela též ruská společnost Ljulka-Saturn. Obě zmíněné společnosti, SNECMA a Ljulka-Saturn, v této souvislosti založily nadnárodní konsorcium PowerJet. Zatímco Rusové si v rámci programu SaM146 (SM146) vzali na starosti vývoj jádra, Francouzům připadl vývoj vnějšího okruhu. Americká společnost Boeing se zase na programu SuperJet 100 (RRJ) podílela v roli konzultanta programového managementu a marketingové strategie. Kromě toho si na své bedra vzala certifikaci a údržbu v provozu. Kromě výše uvedených společností se na vývoji tohoto letounu podílela též italská společnost Alenia Aeronatica (zabezpečení certifikace a marketingu a pronájmu v západních zemích), jakožto 25%-ní vlastník společnosti SCAC, francouzská společnost Thales (avionika) a Imtertechnique Zodiac Group (palivový systém), německá společnost Leibherr Aerospace (systém životní podpory), mezinárodní společnost Messier-Dowty (podvozek), americká společnost B/E Aerospace (interiér kabiny, kyslíkový systém a přístupové dveře), Autronics (požární systém), Honeywell (pomocná palubní energetická jednotka), Parker Aerospace (hydraulický systém), Hamilton Sundstrand (elektrický systém) a Goodrich (podvozková kola a brzdy), britská společnost IPECO (sedadla posádky) a Vibro-Meter (vibrační senzory pohonných jednotek) a společnost Sully (pilotní kabina a zasklení pilotní kabiny). Letoun typu SuperJet 100 (RRJ) se tak stal historicky vůbec prvním letounem ruského původu s širokým zastoupením palubních systémů zahraničního původu. Na západě toto ale bylo běžnou praxí již řadu let předtím. S oficiální zelenou se celý program SuperJet 100 (RRJ) setkal v březnu roku 2003. Tehdy se přitom podařilo uzavřít předběžné objednávky na 200 těchto strojů. Dle původních plánů měl být tento stroj do výrobního programu závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru zaveden hned ve třech verzích, a to SuperJet 100-60 (původně RRJ60) s přepravní kapacitou 60 až 63 osob, SuperJet 100-75 (RRJ75) s přepravní kapacitou 75 až 78 osob a SuperJet 100-95 (RRJ95) s přepravní kapacitou 95 až 98 osob. Každá z těchto verzí měla být navíc vyráběna ve dvou úpravách, a to v základní úpravě (B) a v úpravě s prodlouženým doletem (LR). S přihlédnutím na ekonomickou stránku věci měly všechny výše uvedené modifikace SuperJetu 100 sdílet konstrukci křídla, ocasních ploch, přední partie trupu s pilotní kabinou, přistávacího zařízení, pohonných jednotek a všech palubních systémů bez změn. Navzájem od sebe se měly odlišovat pouze délkou střední části trupu. Tu přitom mělo být možné měnit, obdobně jako u letounů řady Airbus, pouhou vestavbou nebo vyjmutím dvou sekcí, z nichž jedna se měla nacházet přímo před a jedna přímo za křídlem. Kromě komsomolského výrobního závodu KnAAPO se na sériové výrobě letounů řady SuperJet 100 podílejí též výrobní společnosti NAPO z Novosibirska a VASO z Voroněže. Zatímco podnik NAPO dostal na starost produkci příďové a záďové sekce trupu, závod VASO se zhostil produkce všech ovládacích ploch křídla. Zkoušky zmenšených modelů tohoto stroje v aerodynamickém tunelu zase dostaly na starost instituty CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky) a SibNIA (Sibiřský výzkumný institut letectví). Všech šest prototypů SuperJetu 100-95 (čtyři letové a dva neletové pro statické zkoušky) byly dokončeny (stejně jako všechny budoucí sériové stroje) ve verzi SuperJet 100-95. Jejich kompletaci zajistil přímo výrobní závod KnAAPO. Práce na prvním z nich se přitom rozeběhla dnem 17. února 2006. Jako první brány zmíněného podniku opustil druhý prototyp SuperJetu 100-95 (97002), který byl vyhrazen pro statické zkoušky. Jeho kompletaci se přitom podařilo završit v prosinci toho samého roku. Dne 28. ledna 2007 byl tento stroj přepraven za pomoci obřího transportního letounu typu An-124-100 (Condor) do Žukovského. Poté, mezi 5. červencem a 13. listopadu téhož roku, prošel destruktivními statickými zkouškami. Těch se přitom zhostil institut CAGI. Další neletový exemplář SuperJetu 100-95 (97006) zase počínaje listopadem 2008 prošel v prostorách novosibirského institutu SibNIA zátěžovými zkouškami. První letový a zároveň první prototyp SuperJetu 100-95 (97001) v celkovém pořadí si svůj „roll-out“ odbyl dne 26. září 2008. Součástí příprav tohoto stroje na první let, jehož datum několikrát posunuly průtahy s dodávkami některých nasmlouvaných komponent, se staly též pozemí zkoušky dvouproudového motoru typu SaM146. Zmíněné zkoušky se přitom rozeběhly dnem 20. února 2008. Za letu byla však tato pohonná jednotka nejprve, počínaje dnem 6. prosince 2007, odzkoušena na speciální vzdušné zkušebně typu Il-76LL. Pojížděcí zkoušky prvního letového Superjetu 100-95 se rozeběhly dnem 14. května 2008. První let následoval dne 19. května toho samého roku. Ke svému druhému letu tento stroj odstartoval 24. dne toho samého měsíce. Při tomto druhém letu byl poprvé zatažen podvozek. První etapu továrních zkoušek prvního Superjetu 100-95 (97001) se podařilo úspěšně završit v říjnu roku 2008. K certifikačním zkouškám dle ruské normy AP-25 byl tento stroj předán 24. dne toho samého měsíce. Krátce nato, dne 24. prosince 2008, se od vzletové dráhy podnikového letiště závodu KnAAPO poprvé odlepil druhý letový prototyp Superjetu 100-95 (97003). Dne 1. dubna 2009 pak oba zmíněné prototypy SuperJetu 100-95 (97001 a 97003) vykonaly svůj první dálkový let, a to na 3 000 km dlouhé trase Novosibirsk – Žukovskyj. Následně, v červnu téhož roku, byl druhý prototyp tohoto stroje (97003) prezentován široké veřejnosti na 48. Pařížské Air Show. Dne 25. července 2009 se realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil též třetí letový prototyp SuperJetu 100-95 (97004). Tento stroj přitom jako první z této řady obdržel kompletní vybavení kabiny cestujících. Zatímco posláním prvních dvou letových prototypů (97001 a 97003) se stalo prověření letových vlastností a výkonů, prototyp třetí (97004) spolu s posledním, čtvrtým, prototypem (97005), který se do oblak poprvé vydal dne 4. února 2010, byl vyhrazen pro zkoušky palubního vybavení. Mezitím, v srpnu roku 2009, se první tři letové prototypy SuperJetu 100-95 (97001, 97003 a 97004) zúčastnily moskevské airshow MAKS 2009. Jelikož se zavádění pohonných jednotek typu SaM146 do výrobního programu závodu NPO Saturn nacházelo ve skluzu (a navíc se potýkalo s nevyhovující výrobní kvalitou), čtvrtý letový prototyp SuperJetu 100-95 (97005) obdržel motory, které byly předtím vyjmuty z prototypu prvního. Přestože původní plány počítaly s tím, že budou certifikační zkoušky dopravního SuperJetu 100-95, završeny již v listopadu roku 2010, certifikát o letové způsobilosti dle ruské normy AP-25 tento stroj nakonec obdržel až dne 28. ledna 2011. Mezitím, dne 23. června 2010, byly zahájeny též práce na certifikaci dle evropské normy CS-25. Zmíněné evropské osvědčení přitom dopravní SuperJet 100-95 obdržel dne 17. května 2012. Tímto se tento stroj stal historicky vůbec prvním dopravním letounem ruské konstrukce certifikovaným v Evropě. Krátce předtím, dne 9. května téhož roku, ale druhý převáděcí let třetího prototypu tohoto stroje, který byl realizován na území Indie, předčasně ukončila tragická havárie. První sériový SuperJet 100-95 (EK-95015) byl vyhrazen pro arménského dopravce Armavia. Svůj první linkový let přitom tento stroj vykonal dne 21. dubna 2011. Prvním tuzemským a zároveň druhým provozovatelem regionálního SuperJetu 100-95 v celkovém pořadí se stal Aeroflot. Tato tradiční ruská společnost přitom svůj první letoun tohoto typu do provozu uvedla dne 16. června 2011. Prvním západním provozovatelem SuperJetu 100-95 se stal mexický dopravce Interjet. První dva SuperJety 100-95 Interjetu se ke svému prvnímu linkovému letu vydaly dne 18. září 2013. Mezi první asijské provozovatele SuperJetu 100-95 lze zase řadit indonéskou společnost Sky Aviation a laoskou společnost Lao Central Airlines. Zatímco indonéský Sky Aviation svůj první SuperJet 100-95 uvedl do provozu dne 23. března 2013, první a nakonec jediný letoun tohoto typu laoské společnosti Lao Central Airlines se ke svému prvnímu linkovému letu vydal dne 24. března 2013. Od dubna roku 2011 do května roku 2015 sériové SuperJety 100-95 v rámci komerčního provozu dohromady nalétaly již 100 000 hodin. Tehdy se přitom v aktivní službě nacházelo 52 těchto strojů, které zajišťovaly obsluhu více než 130-ti destinací rozesetých po celém světě. Letoun typu SuperJet 100-95 se již v průběhu prvních let služby ukázal být velmi spolehlivým a zároveň efektivním strojem s bezproblémovým provozem i v extrémních podmínkách. Zatímco některé SuperJety 100-95 operují v tropických oblastech s teplotou vzduchu až +50°C, jiné jsou provozovány v chladných sibiřských oblastech, kde teplota vzduchu často klesá až k -45°C. Do června roku 2013 se výrobci SuperJetu 100-95 podařilo získat závazné objednávky na celkem 179 těchto strojů. Zatímco provozovatelem 72-ti SuperJetů 100-95 se stanou tuzemští dopravci, zbylých 107 těchto strojů bude předáno zahraničním provozovatelům nebo leasingovým společnostem. Do května roku 2015 počet objednaných strojů vzrostl až na 220 exemplářů.

Popis:  Středně těžký regionální dopravní letoun typu SuperJet 100 je řešen jako dvoumotorový dolnoplošník s klasicky uspořádanými ocasními plochami. Špici trupu tohoto stroje, který dostal do vínku kruhový průřez, tvoří zaoblený dielektrický kryt povětrnostního radiolokátoru. Poté následuje dvoumístný kokpit opatřený dvojicí „side-sticků“ a přístrojovým vybavením francouzské značky Thales. Jeho součástí se stala též pětice barevných multifunkčních displejů (MFD), které pilotům poskytují pilotážně-navigační informace spolu s údaji o činnosti palubních systémů. Digitální elektro-impulsní systém řízení (FBW) SuperJetu 100 je zase společným dílem německé společnosti Liebherr a ruské společnosti Voschod. Uvnitř střední části trupu tohoto stroje se nachází vlastní kabina cestujících. Ta je v základním provedení rozdělena na dvě oddělení, oddělení v obchodní třídě s průměrem 3,12 m, max. výškou 2,12 m, 50 cm širokou uličkou uprostřed a čtyřmi 50 cm širokými sedadly v každé řadě a oddělení v ekonomické třídě s průměrem 3,17 m, max. výškou 2,12 m, 51 cm širokou uličkou uprostřed a pěti 43 cm širokými sedadly v každé řadě. Rozteč mezi jednotlivými sedadly přitom činí celých 81,3 cm. Přímo nad sedadly cestujících jsou umístěny police pro příruční zavazadla, které jsou navrženy tak, aby neomezovaly cestující v pohybu. Kabina cestujících SuperJet 100 je opatřena celkem 30-ti páry bočních okének s oválným průřezem. 13-tý z nich (počítaje odpředu) nacházející se přímo nad křídlem je navíc včleněn do nouzového výstupu. V nabídce výrobce se letoun typu SuperJet 100 nachází hned ve třech provedeních navzájem se od sebe odlišujících uspořádáním interiéru, a to v provedení s 8 sedadly v obchodní třídě a 78 sedadly v ekonomické třídě, v celoekonomickém provedení s 98 sedadly a v celoekonomickém provedení se 103 sedadly. Přímo mezi pilotní kabinou a kabinou cestujících a přímo za kabinou cestujících je umístěn vstupní vestibul. Zatímco po levoboku obou vstupních vestibulů se nacházejí vstupní dveře, po jejich pravoboku jsou umístěny servisní dveře. Uvnitř obou vestibulů se nachází též palubní kuchyňka, palubní WC s umývárnou a palubní šatna. Všechny tyto palubní komponenty mají modulovou konstrukci, což umožňuje jejich snadnou instalaci dle požadavků konkrétního zákazníka. Přímo pod podlahou kabiny cestujících, v oblasti před a za centroplánem, jsou umístěny zavazadlové úložné prostory s celkovým objemem 23,24 m2. Jejich předností je poměrně velká výška a snadná dosažitelnost ze země. Oba zmíněné podpalubní zavazadlové úložné prostory jsou přístupné z pravoboku a součástí jejich vybavení je zařízení pro automatickou manipulaci s nákladem. Ocasní část trupu SuperJetu 100 ukrývá instalaci pomocné palubní energetické jednotky (APU). Zmíněná APU je společným dílem americké společnosti Honeywell a ruské společnosti MMPP Saljut a využívá výklopný kapsovitý lapač vzduchu nacházející se po pravoboku a kruhovou výtokovou trubici. Ta je zase včleněna do koncového trupového krytu. Poměrně štíhlé dolnoplošně uspořádané šípové křídlo SuperJetu 100 je uchyceno ke střední části trupu a vyznačuje se značným kladným vzepětím. Mechanizace křídla tohoto stroje se sestává ze slotů, vztlakových klapek, křidélek a interceptorů. Přímo pod náběžnou hranou křídla SuperJetu 100 se nachází jeden pár pylonů s krátkými válcovitými gondolami pohonných jednotek. Pohon tohoto stroje obstarává dvojice 6 965 kp dvouproudových motorů typu Powerjet SaM146 francouzsko-ruského konsorcia PowerJet s ovládacím systémem FADEC. Zmíněné motory vyhovují evropským i americkým hlukovým a emisním předpisům. Veškeré palivo je přepravováno uvnitř křídleních nádrží. Ty jsou produktem francouzské společnosti Intertechnique Zodiac Group a pojmou celkem 13 135 l paliva. Ocasní plochy SuperJetu 100 jsou uchyceny k zadní části trupu a sestávají se z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a dvou lichoběžníkových vodorovných ploch (VOP) s výrazným kladným vzepětím. Zatímco na odtokové hraně SOP se nachází jednodílné směrové kormidlo, odtokovou hranu obou VOP okupují jednodílná výšková kormidla. Vzletové a přistávací zařízení SuperJetu 100 tvoří zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Zatímco zdvojené kolo příďového podvozku se zatahuje (proti směru letu) pod podlahu pilotní kabiny, vzpěry hlavního podvozku opatřené dvěma tandemově uspořádanými páry kol se zasouvají (směrem k podélné ose trupu) do centroplánu křídla. Zatímco vlastní podvozek je dílem mezinárodní společnosti Messier-Dowty, podvozková kola a brzdy tohoto stroje jsou americké značky Goodrich.

Verze:

SuperJet 100-95 – první sériově vyráběná modifikace letounu typu SuperJet 100-95. Tento model vykazuje max. vzletovou hmotností 45 880 kg. Jeho dolet s 98-ti cestujícími na palubě přitom činí 3 050 km. Prototyp SuperJetu 100-95 se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 19. května 2008. Prvním provozovatelem tohoto modelu se stala společnost Armavia. Do pravidelního linkového provozu byl přitom první sériový exemplář SuperJetu 100-95 zařazen v dubnu roku 2011.

SuperJet 100-95LR – modifikace letounu typu SuperJet 100-95 s prodlouženým doletem. Tento model vykazuje max. vzletovou hmotností 49 450 kg. Jeho dolet s 98-ti cestujícími na palubě přitom činí 4 580 km. Prototyp SuperJetu 100-95LR se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 12. února 2013. Prvním provozovatelem tohoto modelu se stala společnost Gazpromavia. Do pravidelního linkového provozu byl přitom první sériový exemplář SuperJetu 100-95LR zařazen dne 4. března 2014. viz. samostatný text

SuperJet 100-95VIP – modifikace letounu typu SuperJet 100-95 s luxusně zařízeným interiérem určená pro přepravu VIP osob. Interiér kabiny tohoto modelu je rozdělen na tři účelová oddělení a pojme celkem 19 osob. Jediný exemplář SuperJetu 100-95VIP se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 29. června 2013. Provozovatelem tohoto stroje se stane společnost RusJet. Do linkového provozu bude přitom zařazen v roce 2014. viz. samostatný text

SuperJet 100-95LR (pro MČS) – speciální konvertibilní dopravní-sanitní modifikace letounu typu SuperJet 100-95LR určená pro přepravu osob, operativní dopravu příslušníků MČS do lokalit postižených přírodní nebo humanitární katastrofou, odsun raněných a poskytování neodkladné zdravotnické pomoci. Tento model vzešel ze zadání Ministerstvo pro mimořádné situace Ruské federace (MČS). První z osmi objednaných exemplářů tohoto speciálu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 26. května 2014. viz. samostatný text

SuperJet 100SV – vyvíjená modifikace letounu typu SuperJet 100-95 s prodlouženým trupem v oblasti kabiny cestujících, zvýšenou přepravní kapacitou na 110 až 125 osob a zvětšeným křídlem s winglety. viz. samostatný text

Vyrobeno:  šest prototypů modelu SuperJet 100-95 (čtyři letové a dva neletové), jeden prototyp modelu SuperJet 100-95LR a 119 sériových strojů všech verzí (87 SuperJet 100-95, 31 SuperJet 100-95LR a 1 SuperJet 100-95VIP)

Uživatelé (model SuperJet 100-95):  Arménie (Armavia) – V září roku 2007 si arménský dopravce Armavia závazně objednal dva SuperJety 100-95 (s opcí na další tři) v provedení s 98-ti sedadly v kabině cestujících (v celoekonomické třídě). První z nich (EK-95015) byl zároveň vůbec prvním sériovým exemplářem tohoto stroje a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 4. listopadu 2010. Armavia jej přitom převzala dne 19. dubna 2011. Svůj první linkový let tento stroj uskutečnil dva dny nato, a to na trase Jerevany – Moskva. Druhý objednaný SuperJet 100-95 (EK-95016) poprvé vzlétl dne 3. června 2012. Protože se Armavia na počátku toho samého měsíce, po předchozí neshodě s výrobcem ohledně nákladů na údržbu, rozhodla provoz svých SuperJetů 100-95 ukončit, nakonec jeho převzetí odřekla. Po celých čtyřech měsících, na počátku října roku 2012, ale svůj jediný SuperJet 100-95 (EK-95015), který od počátku června postával zcela bez využití v Žukovském, nakonec znovu uvedla do provozu. Zmíněný stroj přitom převzala 2. dne toho samého měsíce. Již dne 22. října 2012 ale jeho provoz opět zastavil fatální nedostatek financí. Tehdy měl přitom na svém kontě pouhých 932 linkových letů s celkovou délkou trvání 2 300 hodin. Nedodaný druhý SuperJet 100-95 (EK-95016) si ale krátce nato našel nového majitele v podobě moskevské společnosti Moskovia.

Indonésie (Sky Aviation) – Indonéská společnost Sky Aviation si objednala celkem dvanáct SuperJetů 100-95, tři v provedení se sedadly pro 87 osob uvnitř kabiny cestujících (12 obchodní třídě a 75 v ekonomické třídě) a devět v provedení se sedadly pro 93 osob uvnitř kabiny cestujících (8 obchodní třídě a 90 v ekonomické třídě), s termínem dodání do roku 2015. Letové zkoušky prvního z nich (PK-ECL) se rozeběhly dne 20. října 2012. Instalaci interiéru kabiny cestujících a finální nástřik tento stroj obdržel v Uljanovsku, kam byl přelétnut 26. dne toho samého měsíce. Společnost Sky Aviation jej přitom převzala dne 29. prosince 2012. Svůj první linkový let tento stroj vykonal dne 23. března 2013, a to na vnitrostátní lince Makassar – Sorong. Druhý (PK-ECM) a třetí (PK-ECN) objednaný SuperJet 100-95 se do oblak poprvé vydal dne 27. dubna a 3. června 2013. První z nich (PK-ECM) byl přitom společnosti Sky Aviation předán dne 21. srpna téhož roku. V průběhu prvního roku služby SuperJety 100-95 společnosti Sky Aviation vykonaly 2 340 letů s celkovou délkou trvání 2 262 hodin a navštívily celkem 18 letišť rozesetých po ostrovech Indonésie. Již dne 19. března 2014 ale provoz těchto strojů, stejně jako plnění zakázky na zbylých devět SuperJetů 100-95, zcela zastavily ekonomické problémy.  

Irsko (CityJet) – Dne 13. října 2015 si irský regionální dopravce CityJet objednal celkem 15 SuperJetů 100-95 (s opcí na dalších 10) v provedení se sedadly pro 98 osob v kabině cestujících jako náhradu za tehdejší flotilu britských čtyřmotorových letounů typu Avro RJ85 (BAe-146). Krátce nato, dne 21. prosince toho samého roku, ale opci navýšil o dalších 6 exemplářů. Zatímco předání prvních 4 těchto strojů bylo stanoveno na rok 2016, dodání zbylých 11-ti objednaných SuperJetů 100-95 bylo naplánováno na rok 2017. První z nich (EI-FWA) se do oblak poprvé vydal dne 11. prosince 2015. Instalaci interiéru kabiny cestujících tento stroj obdržel v Benátkách. Společnosti CityJet byl SuperJet 100-95 (EI-FWA) formálně předán dne 24. května 2016. Tímto se tato společnost stala historicky vůbec prvním západoevropským provozovatelem letounu typu SuperJet 100-95. Z Benátek na domovské letiště společnosti CityJet, Dublin, byl letoun SuperJet 100-95 (EI-FWA) přelétnut dne 2. června téhož roku. Svůj první obchodní let letoun SuperJet 100-95 (EI-FWA) vykonal dne 8. června 2016 na trase Dublin – Paříž. Na jeho palubě se přitom tehdy nacházel Irský národní fotbalový tým, který mířil na UEFA Euro 2016. Druhý SuperJet 100-95 CityJetu (EI-FBW) poprvé vzlétl dne 31. března 2016 a do linkového provozu byl zařazen dne 2. července toho samého roku. Veřejný debut si tento stroj odbyl v červenci roku 2016 na Farnborough International Airshow 2016. Svůj třetí SuperJet 100-95 (EI-FWC) tato společnost převzala dne 27. října 2016. V průběhu roku 2017 by se měla flotila SuperJetů 100-95 společnosti CityJet rozrůst o dalších pět strojů. Předání zbylých sedmi objednaných SuperJetů 100-95 je naplánováno na rok 2018. Společnost CityJet SuperJety 100-95 využívá k charterovým letům po Evropě, zejména pak k přepravě sportovních týmů na utkání a turistů do letovisek ve Francii a Španělsku. Kromě toho počítá s jejich pronajímáním jiným evropským společnostem. Do budoucna tato společnost plánuje za pomoci svých SuperJetů 100-95 zajistit též obsluhu letiště London City Airport. To si ale vyžádá tento stroj certifikovat pro činnost z krátkých VPD a strmé přiblížení na přistání. Zmíněné letiště má totiž VPD s délkou pouhých 1 500 m a navíc se nachází v husté městské zástavbě. Činnost z takto krátké VPD by přitom měla SuperJetu 100-95 usnadnit instalace wingletů. Ty budou odzkoušeny na SuperJetu 100-95 (97006). Se završením certifikace tohoto stroje pro činnost z VPD s délkou 1 500 m se počítá v roce 2018.

Laos (Lao Central Airlines) – V květnu roku 2011 laoská společnost Lao Central Airlines podepsala kontrakt na tři SuperJety 100-95 v provedení se sedadly pro 93 osob uvnitř kabiny cestujících (8 obchodní třídě a 85 v ekonomické třídě) s termínem dodání do roku 2014. První z nich (RDPL-34195) se do oblak poprvé vydal dne 12. prosince 2012. Instalaci interiéru kabiny cestujících a finální nástřik tento stroj obdržel v Uljanovsku, kam byl přelétnut 14. dne toho samého měsíce. Lao Central Airlines jej přitom převzala dne 15. února 2013. Svůj první linkový let tento stroj vykonal dne 24. března toho samého roku, a to na trase Vientiane – Luang Prabang. Již dne 24. prosince 2013 ale jeho provoz zcela zastavily ekonomické problémy společnosti Lao Central Airlines. Druhý objednaný SuperJet 100-95 (RDPL-34196) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 20. května 2013 a krátce nato, v srpnu téhož roku, se zúčastnil moskevské airshow MAKS 2013. Jeho předání ale zabránily již zmíněné ekonomické problémy. Shodný osud přitom potkal i poslední objednaný SuperJet 100-95  (RDPL-34197). Oba zmíněné stroje byly proto nakonec prodány ruské společnosti Rossija.

Mexiko (Interjet) V lednu roku 2011 si mexický dopravce Interjet závazně objednal celkem 15 SuperJetů 100-95 v provedení s interiérem italské značky Pininfarina se sedadly pro 93 osob v ekonomické třídě. Jeho zástavbu, stejně jako provedení finálního nástřiku, přitom dostala na starost rusko-italská společnost SuperJet International se sídlem v Benátkách. Později ale Interjet počet závazně objednaných letounů navýšil na 20 exemplářů (s opcí na dalších 10) a ještě později, na počátku roku 2016, na 30 exemplářů. První z nich (XA-JLG) se přitom do oblak poprvé vydal dne 12. září 2012. Společnosti SuperJet International byl tento stroj, za účelem vestavby interiéru kabiny cestujících a provedení finálního nástřiku, předán dne 6. října toho samého roku. Protože kabina cestujících značky Pininfarina nebyla v době, kdy byly veškeré práce na letounu SuperJet 100-95 (XA-JLG) završeny, ještě certifikována pro civilní provoz, Interjet nakonec tento stroj formálně převzal až dne 18. června 2013. Do Mexika přitom letoun XA-JLG dorazil 23. dne toho samého měsíce. Ke svému prvnímu linkovému letu se první dva SuperJety 100-95 Interjetu (XA-JLG a XA-YJR) vydaly dne 18. září toho samého roku. Tímto se Interjet stal vůbec prvním provozovatelem tohoto typu letounu z řad západních zemí. Do podzimu roku 2016 společnost Interjet převzala celkem 22 SuperJetů 100-95, z toho 4 v roce 2013 (XA-JLG, -IJR, -JLV a -ABM), 8 v roce 2014 (XA-NSG, -OAA, -PBA, -JPL, -LME, -ALJ, -BMO a -LLV), 7 v roce 2015 (XA-OUI, -GCD, XA-PPY, -BVM, -NGO, -VER a -VAS) a 3 v roce 2016 (XA-DAS, XA-JBA a XA-MRM). Splnění celého kontraktu na 30 strojů se očekává v roce 2017. Nasazení SuperJetů 100-95 Interjetu bylo již od počátku velmi intenzivní. Průměrný měsíční nálet těchto strojů za první čtyři měsíce provozu činil 210 h. V případě průměrného měsíčního počtu vzletů tomu bylo 194. V průběhu prvního 1,5 roku služby SuperJety 100-95 Interjetu dohromady vykonaly více než 25 000 letů s celkovou délkou trvání více než 27 000 hodin. Do léta roku 2016 tyto stroje nalétaly okolo 60 000 hodin a přepravily přes 50 000 pasažérů. Do dnešních dnů Interjet tyto stroje nasadil na několik desítek linek. Většina z nich přitom zajišťuje spojení měst Mexico-City, Monterrey, Toulca, Guadalajara a Leon. SuperJety 100-95 Interjetu běžně operují i z letišť, které se nacházejí ve vysokohorských oblastech. Některé z nich jsou dokonce umístěny ve výškách větších než 2 200 km. Let SuperJetu 100-95 na nejdelší lince Interjetu, Mexico-City – Tiujana, zabere 3 h 10 min. Od podzimu roku 2014 začal Interjet své SuperJety 100-95 nasazovat též na první mezinárodní linky, a to Monterrey – San Antonio (USA) a Monterrey – Houston (USA).

Rusko (Aeroflot) – V prosinci roku 2005 si tradiční ruská společnost Aeroflot závazně objednala 30 SuperJetů 100-95  (s opcí na dalších 15) v provedení se sedadly pro 87 osob v kabině cestujících (12 v obchodní a 75 v ekonomické třídě). První z nich (RA-89001) se přitom do oblak poprvé vydal dne 31. ledna 2011. Aeroflotu byl tento stroj předán dne 9. června toho samého roku. Svůj první linkový let zmíněný letoun vykonal 16. dne toho samého měsíce, a to na lince Moskva – Petrohrad. Prvních 10 objednaných SuperJetů 100-95 (RA-89001 až -89010) Aeroflot převzal mezi červnem roku 2011 a zářím roku 2012 (4 v roce 2011 a 6 v roce 2012). S těmito deseti stroji ale Aeroflot již od počátku počítal pouze na přechodné období, a to do příchodu letounů odpovídajících plnému výrobnímu standardu. Ty přitom obdržely výrazně modifikovanou avioniku. Kromě toho se tyto stroje od prvních deseti letounů odlišují zlepšeným cestovním komfortem. Asi nejvíce významnými úpravami se stala instalace modifikovaného systému řízení, modifikovaného radaru, dalšího sedadla pro palubního průvodčího, třetí palubní toalety, čtvrtého modulu palubního bufetu a individuální ventilace u každé sedačky pasažérů. První z nich (RA-89014) přitom Aeroflot převzal dne 5. června 2013. Všech deset SuperJetů 100-95 z dodávek z let 2011 až 2012 se podařilo za nové vylepšené letouny postupně směnit do července roku 2014 (RA-89014, -89015, -89017, -89022 až -89027 a -89032). SuperJety 100-95 (RA-89001 až -89010) byly přitom mezi dubnem roku 2013 a červnem roku 2014 vráceny zpět výrobci, aby mohly být prodány jiným společnostem. Mezi listopadem roku 2014 a květnem roku 2015 se flotila SuperJetů 100-95 Aeroflotu rozrostla o dalších deset strojů (RA-89028, -89041 až -89047, -89051 a -89052). Zatímco všechny předchozí SuperJety 100-95 si Aeroflot pořídil prostřednictvím společnosti VEB-Leasing, těchto deset strojů získal od leasingové společnosti Sberbank Leasing. Mezitím, v lednu roku 2015, vedení Aeroflotu podepsalo předběžnou objednávku na dalších 20 letounů s termínem dodání do roku 2017. Posledních 10 SuperJetů 100-95 z kontraktu z prosince roku 2005 Aeroflot převzal mezi říjnem roku 2015 a červnem roku 2016 (RA-89060 až -89065 a RA-89056 až -89059). Tyto stroje si Aeroflot pořídil rovněž prostřednictvím leasingové společnosti Sberbank Leasing. V průběhu prvních pěti let služby u Aeroflotu letouny typu SuperJet 100-95 vykonaly přes 55 000 letů a přepravily přes 3,5 miliónů pasažérů.

Rusko (Center-South) – Společnost Center-South se zaměřením na charterovou přepravu osob (VIP osoby, sportovní týmy ...) se stala provozovatelem dvou bývalých SuperJetů 100-95 Aeroflotu (RA-89004 a -89007). Oba zmíněné letouny přitom do svého stavu zařadila v původním provedení se sedadly pro 87 osob v kabině cestujících (12 v obchodní a 75 v ekonomické třídě). První z nich (RA-89004) svůj první komerční let v barvách Center-South vykonal dne 22. března 2014, a to na trase Šeremetjevo – Bajkonur s delegací NASA na palubě. Ke svému prvnímu letu do zahraničí, do irácké Basry, se tento stroj vydal krátce nato, dne 28. května téhož roku. Svůj druhý SuperJet 100-95 (RA-89007) společnost Center-South do provozu uvedla dnem 15. června 2014, a to letem na trase Moskva - Vídeň.

Rusko (Moskovia) – Dne 28. prosince 2012 si moskevská společnost Moskovia závazně objednala dva letouny typu SuperJet 100-95 (s opcí na další dva). První z nich (RA-89021) zmíněná společnost uvedla do pravidelného linkového provozu dne 11. srpna 2013. Tento konkrétní stroj původně nesl registraci EK-95016 a jeho provozovatelem se měla stát arménská společnost Armavia. Ta jej ale nakonec nepřevzala. Důvodem toho se staly ekonomické problémy. Druhý SuperJet 100-95 (RA-89001) společnosti Moskovia se ke svému prvnímu linkovému letu vydal dne 23. srpna toho samého roku. V tomto případě zase šlo o bývalý stroj Aeroflotu. Ten ale ještě předtím, než byl předán společnosti Moskovia, obdržel modifikovaný interiér se sedadly pro 93 osob (8 v obchodní a 85 v ekonomické třídě) alá RA-89021. V průběhu prvních devíti měsíců společnost Moskovia stihla za pomoci svých SuperJetů 100-95 zajistit obsluhu 30-ti destinací. Ke dni 1. května 2014 přitom oba SuperJety 100-95 zmíněné společnosti vykonaly 513 letů s celkovou délkou trvání 1 258 hodin. Dnem 3. července 2014 se rozeběhly přípravy dalšího bývalého SuperJetu 100-95 Aeroflotu (RA-89002) na řadový provoz v barvách této společnosti. V průběhu první poloviny roku 2015 všechny tři SuperJety 100-95 společnosti Moskovia převzala společnost Red Wings.

Rusko (MVD) – Dne 19. prosince 2013 Ministerstvo vnitřních věcí (MVD) Ruska objednalo jeden letoun typu SuperJety 100-95 pro potřeby speciální jednotky Jastreb, letecké složky Centra zvláštního určení rychlé reakce, jako náhradu za letitý letoun typu Jak-40 (Codling). Výrobce přitom zmíněný kontrakt naplnil dodáním třetího letounu vyřazeného Aeroflotem (RA-89003). MVD byl tento stroj předán dne 23. prosince toho samého roku. MVD jej přitom provozuje s nezměněným interiérem kabiny cestujících se sedadly pro 87 osob (12 v obchodní a 75 v ekonomické třídě) a novou registrací RF-89151.

Rusko (Red Wings) – Dne 30. října 2014 společnost Red Wings podepsala smlouvu se společností SCAC na tříletý pronájem tří letounů typu SuperJet 100-95. Na letiště Moskva-Domodedovo, domovské letiště společnosti Red Wings, přitom zmíněné letouny dorazily dne 19. ledna (RA-89021), 6. února (RA-89002) a 2. dubna (RA-89001) roku 2015. Všechny tři výše uvedené SuperJety 100-95 byly opatřeny kabinou se sedadly pro 93 osob (8 v obchodní a 85 v ekonomické třídě) a předtím létaly v barvách společnosti Moskovia (s identickým uspořádáním kabiny). Ke svému prvnímu letu na pravidelné lince se první SuperJet 100-95 (RA-89021) společnosti Red Wings vydal dne 6. února toho samého roku. Zpočátku Red Wings své SuperJety 100-95 nasazoval pouze na linky Moskva – Makhachkala a Moskva – Groznyj. Později ale s nimi spojila též Moskvu s Gelendžikem, Kazaní, Nalčikem a Uljanovskem. Od dubna roku 2015 začala společnost Red Wings se svými SuperJety 100-95 létat též ze St. Petěrsburgu do Makhachkaly. V průběhu prvních šesti měsíců trojice SuperJetů 100-95 společnosti Red Wings přepravila okolo 120 000 pasažérů. Podpisem smlouvy ze dne 28. července 2015 si společnost Red Wings pronajala další dva letouny typu SuperJet 100-95. Zatímco první z nich (RA-89008) na letiště Moskva-Domodedovo dorazil dne 31. července 2015, ten druhý (RA-89010) byl společnosti Red Wings předán dne 12. listopadu samého roku. Oba zmíněné letouny přitom předtím létaly v barvách Aeroflotu. Kuli problémům se splácením leasingových poplatků byla ale společnost Red Wings již v dubnu roku 2016 nucena dva z pěti svých SuperJetů 100-95 navrátit výrobci (RA-89008 a RA-89010). V závěru května toho samého roku se byla z toho samého důvodu nucena zbavit dalších dvou těchto strojů (RA-89002 a RA-89021). Provoz svého posledního SuperJetu 100-95 společnost Red Wings (RA-89001) ukončila dne 1. července 2016.

Rusko (Rossija) – V prosinci roku 2014 si ruská státní společnost Rossija objednala dvojici SuperJetů 100-95 v provedení s luxusně zařízeným VIP interiérem. Základem obou zmíněných letounů (RA-89039 a RA-89040) se staly nedodané SuperJety 100-95 společnosti Lao Central Airlines. Interiér kabiny obou SuperJetů 100-95 společnosti Rossija je rozdělen na tři oddělení, a to VIP oddělení se dvěma pohodlnými křesly a jednou pohovkou, oddělení v obchodní třídě se sedadly pro 12 osob a oddělení v ekonomické třídě se sedadly pro 45 osob. Společnosti Rossija byly zmíněné letouny předány v červnu roku 2016. Zmíněná společnost je provozuje od srpna toho samého roku v zájmu Ruské vlády.

Rusko (Yakutia) – V srpnu roku 2005 si společnost Yakutia z Jakutska objednala, prostřednictvím leasingové společnosti FLC, deset SuperJetů 100-95. Realizaci zmíněného kontraktu ale nakonec zabránil bankrot společnosti FLC. Tomu na konci ledna roku 2012 následoval podpis kontraktu s leasingovou společností VEB-Leasing na dodávku dvou SuperJetů 100-95 v provedení s 93-ti sedadly v kabině cestujících (8 v obchodní a 85 v ekonomické třídě). První z nich (RA-89011) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 13. srpna 2012. Instalaci interiéru kabiny cestujících a finální nástřik tento stroj obdržel v Uljanovsku, kam byl přelétnut čtyři dny nato. Poté, v listopadu téhož roku, se zúčastnil Airshow China 2012, která se konala v Zhuhai. Do Jakutska byl přelétnut dne 18. prosince 2012 a svůj první let na pravidelné lince, Jakutsko – Chabanovsk, vykonal dne 23. ledna 2013. Druhý objednaný SuperJet 100-95 (RA-89012) se do oblak poprvé vydal dne 25. listopadu 2012. Finální nástřik tento stroj obdržel v České republice, kam dorazil v polovině prosince téhož roku. Na Jakutském letišti SuperJet 100-95 (RA-89012) přistál dne 31. ledna 2013. Svůj první linkový let přitom vykonal dne 9. února toho samého roku. Zpočátku Yakutia své SuperJety 100-95 nasazovala pouze na vnitrostátní linky. Svůj první let na mezinárodní lince, Jakutsko – Harbin (ČLR), jeden ze SuperJetů 100-95 této společnosti vykonal dne 28. února 2013. V srpnu roku 2013 Yakutia za pomoci svých SuperJetů 100-95 zajišťovala odsluhu již více než 13-ti destinací nacházejících se na území Ruska i mimo něj. Přestože v Jakutsku teploty často padají až k -45 °C a Yakutia nemá vytápěné hangáry, provoz obou SuperJetů 100-95 této společnosti neprovázejí žádné problémy. V srpnu roku 2015, na airshow MAKS 2015, si společnost Yakutia u leasingové společnosti GTLC objednala pět SuperJetů 100-95. Součástí zmíněného kontraktu se ale staly i oba již dodané stroje, získané přes VEB-Leasing. V případě prvního z nich (RA-89021) nešlo o nově vyrobený letoun, ale o stroj, který předtím provozovaly společnosti Moskovia a Red Wings. Zbarvení společnosti Yakutia letoun SuperJet 100-95 (RA-89021) obdržel na počátku června roku 2016 u společnosti Spektr-Avia z Uljanovska. Do Jakutska byl přelétnut dne 10. června toho samého roku. Ke svému prvnímu linkovému letu v barvách společnosti Yakutia se tento stroj vydal dne 12. června 2016, a to na trase Jakutsko – Novosibirsk – Jekaterinburg. S předáním zbylých dvou SuperJetů 100-95 z kontraktu ze srpna roku 2015 se počítá v září roku 2016 a na jaře roku 2017. Do března roku 2016 SuperJety 100-95 společnosti Yakutia vykonaly 5 010 letů a přepravily 260 000 pasažérů.

 

 

 

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva dvouproudové motory Powerjet SaM146 francouzko-ruské konstrukce s max. tahem po 7 835 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor, instalovaný v přední části trupu

Kapacita:    95 až 98 osob

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 27,80 m 
Délka:   29,94 m
Výška: 10,28 m
Prázdná hmotnost: 25 100 kg
Max. vzletová hmotnost: 45 880 kg
Max. rychlost: 870 km/h
Praktický dostup:   12 500 m
Max. dolet:    3 080* km

 

 

* s 98-ti cestujícími na palubě

 

 

Poslední úpravy provedeny: 14.3.2017