Suchoj SuperJet 100-95B

Typ:  středně těžký dopravní letoun

Určení:  doprava osob na místních a středně dlouhých linkách

Historie:  Protože se v důsledku těžké ekonomické krize, která zachvátila v 90. letech všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, produkce středně těžkých dvoumotorových dopravních letounů řady Tu-204 a Tu-214 omezila na kusovou výrobu, zatímco lehčímu dvoumotorovému typu Tu-334 nebylo dovoleno překročit ani prototypové stádium, ruští dopravci se na přelomu 20. a 21. století nadále museli spoléhat zejména na dvoumotorové letouny řady Tu-134 (Crusty) a třímotorové letouny řady Jak-42 (Clobber) a Tu-154 (Careless), tedy na letouny, jejichž původ lze vystopovat v 60. a 70. letech. Kromě toho, že z hlediska provozní ekonomiky tyto stroje nemohly svým západním protějškům konkurovat, některé z nich, konkrétně starší verze letounů typu Tu-134 (Crusty) a Tu-154 (Careless) nesplňovaly ani požadavky nových evropských hlukových a emisních norem. Díky tomu jim hrozil zákaz provozu na území západní Evropy. Letouny řady Tu-134 (Crusty) se již navíc dávno, od roku 1984, nenacházely v sériové výrobě, zatímco produkce letounů řady Jak-42 (Clobber) právě tehdy, v roce 2000, končila. Sériová výroba letounů řady Tu-154 (Careless) zase již řadu let probíhala velmi omezeným tempem. Protože si řada ruských dopravců nemohla dovolit nákup nebo pronájem dopravních letounů západní výroby, a ti co tak učinily, se vesměs zmohli pouze na hodně „olétané“ letouny americké značky Boeing nebo evropské značky Airbus, v roce 1999 se JSC P.O. Suchoje z vlastní iniciativy rozhodla zpracovat projekt nového proudového regionálního dopravního letounu. Ten přitom zpočátku nesl označení RRJ (Russian Regional Jet). Počínaje dnem 17. července 2006 byl však znám jako SuperJet 100. Jelikož z předběžného průzkumu trhu vyšlo, že bude ve světě do roku 2022 poptávka po více než 5 000 letounů této kategorie, letoun typu SuperJet 100 (RRJ) se následně stal prioritním programem společnosti SCAC (Sukhoi Civil Aviation Corp.), civilní divize Suchojovi JSC založené v roce 2000. Krátce nato, po předchozím vítězství v tendru agentury Rosaviakosmos, byl projekt letounu SuperJet 100 (RRJ) začleněn do státem podporovaného „Programu obnovy ruského civilního letectví na léta 2002 až 2010“, který spatřil světlo světa v červenci roku 2001. Protože se měl letoun typu SuperJet 100 (RRJ) stát nejen nástupcem početné flotily výše uvedených středně těžkých dopravních letounů řady Jak-42 (Clobber), Tu-134 (Crusty) a Tu-154 (Careless) domácí výroby, ale i plnohodnotným konkurentem letounů této kategorie západní konstrukce, jakými jsou např. letouny řady Embraer EMB190/195 nebo Bombardier CRJ700, již od počátku byl projektován s ohledem požadavky ruské normy AP-25, evropské normy CS-25 (původně JAR-25) i americké normy FAR 25. Před svými konkurenty západní výroby měl mít přitom tento stroj navrch zejména v nižších provozních nákladech a nižší pořizovací ceně. Tehdejší předběžné odhady počítaly s odbytem nejméně 1 100 letounů typu SuperJet 100 (RRJ), z toho 300 na území států SNS. Tomu v prosinci roku 2002 následoval podpis dlouhodobého kontraktu s americkou společností Boeing a francouzskou společností SNECMA. Druhá uvedená společnost, SNECMA, se tímto zavázala účasti na vývoji dvouproudové pohonné jednotky SuperJetu 100 (RRJ), později známé jako SaM146 (původně jako SM146). Motor typu SaM146 byl přitom pro použití na tomto letounu formálně schválen v dubnu roku 2003. Na jeho vývoji se podílela též ruská společnost Ljulka-Saturn. Obě zmíněné společnosti, SNECMA a Ljulka-Saturn, v této souvislosti založily nadnárodní konsorcium PowerJet. Zatímco Rusové si v rámci programu SaM146 (SM146) vzali na starosti vývoj jádra, Francouzům připadl vývoj vnějšího okruhu. Americká společnost Boeing se zase na programu SuperJet 100 (RRJ) podílela v roli konzultanta programového managementu a marketingové strategie. Kromě toho si na své bedra vzala certifikaci a údržbu v provozu. Kromě výše uvedených společností se na vývoji tohoto letounu podílela též italská společnost Alenia Aeronatica (zabezpečení certifikace a marketingu a pronájmu v západních zemích), jakožto 25%-ní vlastník společnosti SCAC, francouzská společnost Thales (avionika) a Imtertechnique Zodiac Group (palivový systém), německá společnost Leibherr Aerospace (systém životní podpory), mezinárodní společnost Messier-Dowty (podvozek), americká společnost B/E Aerospace (interiér kabiny, kyslíkový systém a přístupové dveře), Autronics (požární systém), Honeywell (pomocná palubní energetická jednotka), Parker Aerospace (hydraulický systém), Hamilton Sundstrand (elektrický systém) a Goodrich (podvozková kola a brzdy), britská společnost IPECO (sedadla posádky) a Vibro-Meter (vibrační senzory pohonných jednotek) a společnost Sully (pilotní kabina a zasklení pilotní kabiny). Letoun typu SuperJet 100 (RRJ) se tak stal historicky vůbec prvním letounem ruského původu s širokým zastoupením palubních systémů zahraničního původu. Na západě toto ale bylo běžnou praxí již řadu let předtím. S oficiální zelenou se celý program SuperJet 100 (RRJ) setkal v březnu roku 2003. Tehdy se přitom podařilo uzavřít předběžné objednávky na 200 těchto strojů. Dle původních plánů měl být tento stroj do výrobního programu závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru zaveden hned ve třech verzích, a to SuperJet 100-60 (původně RRJ60) s přepravní kapacitou 60 až 63 osob, SuperJet 100-75 (RRJ75) s přepravní kapacitou 75 až 78 osob a SuperJet 100-95B (RRJ95) s přepravní kapacitou 95 až 98 osob. Každá z těchto verzí měla být navíc vyráběna ve dvou úpravách, a to v základní úpravě (B) a v úpravě s prodlouženým doletem (LR). S přihlédnutím na ekonomickou stránku věci měly všechny výše uvedené modifikace SuperJetu 100 sdílet konstrukci křídla, ocasních ploch, přední partie trupu s pilotní kabinou, přistávacího zařízení, pohonných jednotek a všech palubních systémů bez změn. Navzájem od sebe se měly odlišovat pouze délkou střední části trupu. Tu přitom mělo být možné měnit, obdobně jako u letounů řady Airbus, pouhou vestavbou nebo vyjmutím dvou sekcí, z nichž jedna se měla nacházet přímo před a jedna přímo za křídlem. Kromě komsomolského výrobního závodu KnAAPO se na sériové výrobě letounů řady SuperJet 100 podílejí též výrobní společnosti NAPO z Novosibirska a VASO z Voroněže. Zatímco podnik NAPO dostal na starost produkci příďové a záďové sekce trupu, závod VASO se zhostil produkce všech ovládacích ploch křídla. Zkoušky zmenšených modelů tohoto stroje v aerodynamickém tunelu zase dostaly na starost instituty CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky) a SibNIA (Sibiřský výzkumný institut letectví). Všech šest prototypů SuperJetu 100-95B (čtyři letové a dva neletové pro statické zkoušky) byly dokončeny (stejně jako všechny budoucí sériové stroje) ve verzi SuperJet 100-95B. Jejich kompletaci zajistil přímo výrobní závod KnAAPO. Práce na prvním z nich se přitom rozeběhla dnem 17. února 2006. Jako první brány zmíněného podniku opustil druhý prototyp SuperJetu 100-95B (97002), který byl vyhrazen pro statické zkoušky. Jeho kompletaci se přitom podařilo završit v prosinci toho samého roku. Dne 28. ledna 2007 byl tento stroj přepraven za pomoci obřího transportního letounu typu An-124-100 (Condor) do Žukovského. Poté, mezi 5. červencem a 13. listopadu téhož roku, prošel destruktivními statickými zkouškami. Těch se přitom zhostil institut CAGI. Další neletový exemplář SuperJetu 100-95B (97006) zase počínaje listopadem 2008 prošel v prostorách novosibirského institutu SibNIA zátěžovými zkouškami. První letový a zároveň první prototyp SuperJetu 100-95B (97001) v celkovém pořadí si svůj „roll-out“ odbyl dne 26. září 2008. Součástí příprav tohoto stroje na první let, jehož datum několikrát posunuly průtahy s dodávkami některých nasmlouvaných komponent, se staly též pozemí zkoušky dvouproudového motoru typu SaM146. Zmíněné zkoušky se přitom rozeběhly dnem 20. února 2008. Za letu byla však tato pohonná jednotka nejprve, počínaje dnem 6. prosince 2007, odzkoušena na speciální vzdušné zkušebně typu Il-76LL. Pojížděcí zkoušky prvního letového Superjetu 100-95B se rozeběhly dnem 14. května 2008. První let následoval dne 19. května toho samého roku. Ke svému druhému letu tento stroj odstartoval 24. dne toho samého měsíce. Při tomto druhém letu byl poprvé zatažen podvozek. První etapu továrních zkoušek prvního Superjetu 100-95B (97001) se podařilo úspěšně završit v říjnu roku 2008. K certifikačním zkouškám dle ruské normy AP-25 byl tento stroj předán 24. dne toho samého měsíce. Krátce nato, dne 24. prosince 2008, se od vzletové dráhy podnikového letiště závodu KnAAPO poprvé odlepil druhý letový prototyp Superjetu 100-95B (97003). Dne 1. dubna 2009 pak oba zmíněné prototypy SuperJetu 100-95B (97001 a 97003) vykonaly svůj první dálkový let, a to na 3 000 km dlouhé trase Novosibirsk – Žukovskyj. Následně, v červnu téhož roku, byl druhý prototyp tohoto stroje (97003) prezentován široké veřejnosti na 48. Pařížské Air Show. Dne 25. července 2009 se realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil též třetí letový prototyp SuperJetu 100-95B (97004). Tento stroj přitom jako první z této řady obdržel kompletní vybavení kabiny cestujících. Zatímco posláním prvních dvou letových prototypů (97001 a 97003) se stalo prověření letových vlastností a výkonů, prototyp třetí (97004) spolu s posledním, čtvrtým, prototypem (97005), který se do oblak poprvé vydal dne 4. února 2010, byl vyhrazen pro zkoušky palubního vybavení. Mezitím, v srpnu roku 2009, se první tři letové prototypy SuperJetu 100-95B (97001, 97003 a 97004) zúčastnily moskevské airshow MAKS 2009. Jelikož se zavádění pohonných jednotek typu SaM146 do výrobního programu závodu NPO Saturn nacházelo ve skluzu (a navíc se potýkalo s nevyhovující výrobní kvalitou), čtvrtý letový prototyp SuperJetu 100-95B (97005) obdržel motory, které byly předtím vyjmuty z prototypu prvního. Přestože původní plány počítaly s tím, že budou certifikační zkoušky dopravního SuperJetu 100-95B, završeny již v listopadu roku 2010, certifikát o letové způsobilosti dle ruské normy AP-25 tento stroj nakonec obdržel až dne 28. ledna 2011. Mezitím, dne 23. června 2010, byly zahájeny též práce na certifikaci dle evropské normy CS-25. Zmíněné evropské osvědčení přitom dopravní SuperJet 100-95B obdržel dne 17. května 2012. Tímto se tento stroj stal historicky vůbec prvním dopravním letounem ruské konstrukce certifikovaným v Evropě. Krátce předtím, dne 9. května téhož roku, ale druhý převáděcí let třetího prototypu tohoto stroje, který byl realizován na území Indie, předčasně ukončila tragická havárie. První sériový SuperJet 100-95B (EK-95015) byl vyhrazen pro arménského dopravce Armavia. Svůj první linkový let přitom tento stroj vykonal dne 21. dubna 2011. Prvním tuzemským a zároveň druhým provozovatelem regionálního SuperJetu 100-95B v celkovém pořadí se stal Aeroflot. Tato tradiční ruská společnost přitom svůj první letoun tohoto typu do provozu uvedla dne 16. června 2011. Prvním západním provozovatelem SuperJetu 100-95B se stal mexický dopravce Interjet. První dva SuperJety 100-95B Interjetu se ke svému prvnímu linkovému letu vydaly dne 18. září 2013. Mezi první asijské provozovatele SuperJetu 100-95B lze zase řadit indonéskou společnost Sky Aviation a laoskou společnost Lao Central Airlines. Zatímco indonéský Sky Aviation svůj první SuperJet 100-95B uvedl do provozu dne 23. března 2013, první a nakonec jediný letoun tohoto typu laoské společnosti Lao Central Airlines se ke svému prvnímu linkovému letu vydal dne 24. března 2013. Od dubna roku 2011 do května roku 2015 sériové SuperJety 100-95 v rámci komerčního provozu dohromady nalétaly již 100 000 hodin. Tehdy se přitom v aktivní službě nacházelo 52 těchto strojů, které zajišťovaly obsluhu více než 130-ti destinací rozesetých po celém světě. Letoun typu SuperJet 100-95 se v průběhu prvních let služby ukázal být velmi spolehlivým a zároveň efektivním strojem s bezproblémovým provozem i v extrémních podmínkách. Zatímco některé SuperJety 100-95 operují v tropických oblastech s teplotou vzduchu až +50°C, jiné jsou provozovány v chladných sibiřských oblastech, kde teplota vzduchu často klesá až k -45°C. V roce 2016 SuperJety 100-95 ruských společností podnikly 3 500 linkových letů a přepravily 2 353 000 pasažérů. Na počátku listopadu roku 2017 na linkách ruských dopravců létalo více než 70 SuperJetů 100-95. Dalších 22 těchto strojů tehdy provozoval mexický dopravce Interjet. V květnu roku 2018 tuzemští dopravci provozovali 95 SuperJetů 100-95. Dalších 32 těchto strojů tehdy létalo v zahraničí. V prosinci roku 2020 bylo v provozu u ruských dopravců již 116 SuperJetů 100-95. Z celkového počtu cestujících, které ruští dopravci přepravili proudovými regionálními dopravními letouny v průběhu roku 2020, bylo přitom celých 62 % přepraveno právě za pomoci letounů tohoto typu. Do října roku 2021 se flotila SuperJetů 100-95 ruských společností rozrostla na 139 strojů. V roce 2022 produkci všech letounu řady Superjet 100-95 zcela zastavily sankce, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, zahájenou dne 24. února toho samého roku. Díky tomu, že se na konstrukci tohoto stroje z velké části podílejí importované komponenty západní výroby, jej totiž není za sankčních podmínek vůbec možné vyrábět. Do té doby brány závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru opustilo celkem 230 letounů této řady, včetně sedmi prototypů. Poslední z nich (97022) byl přitom zalétán dne 18. listopadu 2022. K obnovení výroby letounu typu Superjet 100-95 dojde až po dokončení vývoje modelu Superjet New, u kterého by měly být všechny importované komponenty nahrazeny komponentami domácí výroby.

Popis (model SuperJet 100-95B):  Středně těžký regionální dopravní letoun typu SuperJet 100-95B je řešen jako dvoumotorový dolnoplošník s klasicky uspořádanými ocasními plochami. Špici trupu tohoto stroje, který dostal do vínku kruhový průřez, tvoří zaoblený dielektrický kryt povětrnostního radiolokátoru. Poté následuje dvoumístný kokpit opatřený dvojicí „side-sticků“ a přístrojovým vybavením francouzské značky Thales. Jeho součástí se stala též pětice barevných multifunkčních displejů (MFD), které pilotům poskytují pilotážně-navigační informace spolu s údaji o činnosti palubních systémů. Digitální elektro-impulsní systém řízení (FBW) SuperJetu 100-95B je zase společným dílem německé společnosti Liebherr a ruské společnosti Voschod. Uvnitř střední části trupu tohoto stroje se nachází vlastní kabina cestujících. Ta je v základním provedení rozdělena na dvě oddělení, oddělení v obchodní třídě s průměrem 3,12 m, max. výškou 2,12 m, 50 cm širokou uličkou uprostřed a čtyřmi 50 cm širokými sedadly v každé řadě a oddělení v ekonomické třídě s průměrem 3,17 m, max. výškou 2,12 m, 51 cm širokou uličkou uprostřed a pěti 43 cm širokými sedadly v každé řadě. Rozteč mezi jednotlivými sedadly přitom činí celých 81,3 cm. Přímo nad sedadly cestujících jsou umístěny police pro příruční zavazadla, které jsou navrženy tak, aby neomezovaly cestující v pohybu. Kabina cestujících SuperJet 100-95B je opatřena celkem 30-ti páry bočních okének s oválným průřezem. 13-tý z nich (počítaje odpředu) nacházející se přímo nad křídlem je navíc včleněn do nouzového výstupu. V nabídce výrobce se letoun typu SuperJet 100-95B nachází hned ve třech provedeních navzájem se od sebe odlišujících uspořádáním interiéru, a to v provedení s 8 sedadly v obchodní třídě a 78 sedadly v ekonomické třídě, v celoekonomickém provedení s 98 sedadly a v celoekonomickém provedení se 103 sedadly. Přímo mezi pilotní kabinou a kabinou cestujících a přímo za kabinou cestujících je umístěn vstupní vestibul. Zatímco po levoboku obou vstupních vestibulů se nacházejí vstupní dveře, po jejich pravoboku jsou umístěny servisní dveře. Uvnitř obou vestibulů se nachází též palubní kuchyňka, palubní WC s umývárnou a palubní šatna. Všechny tyto palubní komponenty mají modulovou konstrukci, což umožňuje jejich snadnou instalaci dle požadavků konkrétního zákazníka. Přímo pod podlahou kabiny cestujících, v oblasti před a za centroplánem, jsou umístěny zavazadlové úložné prostory s celkovým objemem 23,24 m². Jejich předností je poměrně velká výška a snadná dosažitelnost ze země. Oba zmíněné podpalubní zavazadlové úložné prostory jsou přístupné z pravoboku a součástí jejich vybavení je zařízení pro automatickou manipulaci s nákladem. Ocasní část trupu SuperJetu 100-95B ukrývá instalaci pomocné palubní energetické jednotky (APU). Zmíněná APU je společným dílem americké společnosti Honeywell a ruské společnosti MMPP Saljut a využívá výklopný kapsovitý lapač vzduchu nacházející se po pravoboku a kruhovou výtokovou trubici. Ta je zase včleněna do koncového trupového krytu. Poměrně štíhlé dolnoplošně uspořádané šípové křídlo SuperJetu 100-95B je uchyceno ke střední části trupu a vyznačuje se značným kladným vzepětím. Mechanizace křídla tohoto stroje se sestává ze slotů, vztlakových klapek, křidélek a interceptorů. Přímo pod náběžnou hranou křídla SuperJetu 100-95B se nachází jeden pár pylonů s krátkými válcovitými gondolami pohonných jednotek. Pohon tohoto stroje obstarává dvojice 6 965 kp dvouproudových motorů typu Powerjet SaM146 francouzsko-ruského konsorcia PowerJet s ovládacím systémem FADEC. Zmíněné motory vyhovují evropským i americkým hlukovým a emisním předpisům. Veškeré palivo je přepravováno uvnitř křídleních nádrží. Ty jsou produktem francouzské společnosti Intertechnique Zodiac Group a pojmou celkem 13 135 l paliva. Ocasní plochy SuperJetu 100-95B jsou uchyceny k zadní části trupu a sestávají se z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a dvou lichoběžníkových vodorovných ploch (VOP) s výrazným kladným vzepětím. Zatímco na odtokové hraně SOP se nachází jednodílné směrové kormidlo, odtokovou hranu obou VOP okupují jednodílná výšková kormidla. Vzletové a přistávací zařízení SuperJetu 100-95B tvoří zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Zatímco zdvojené kolo příďového podvozku se zatahuje (proti směru letu) pod podlahu pilotní kabiny, vzpěry hlavního podvozku opatřené dvěma tandemově uspořádanými páry kol se zasouvají (směrem k podélné ose trupu) do centroplánu křídla. Zatímco vlastní podvozek je dílem mezinárodní společnosti Messier-Dowty, podvozková kola a brzdy tohoto stroje jsou americké značky Goodrich.

Verze:

SuperJet 100-95B – první sériově vyráběná modifikace letounu typu SuperJet 100-95. Tento model vykazuje max. vzletovou hmotností 45 880 kg. Jeho dolet s 98-ti cestujícími na palubě přitom činí 3 050 km. Prototyp SuperJetu 100-95B se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 19. května 2008. Prvním provozovatelem tohoto modelu se stala společnost Armavia. Do pravidelního linkového provozu byl přitom první sériový exemplář SuperJetu 100-95B zařazen v dubnu roku 2011.

SuperJet 100-95LR – modifikace letounu typu SuperJet 100-95B s prodlouženým doletem. Tento model vykazuje max. vzletovou hmotností 49 450 kg. Jeho dolet s 98-ti cestujícími na palubě přitom činí 4 580 km. Prototyp SuperJetu 100-95LR se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 12. února 2013. Prvním provozovatelem tohoto modelu se stala společnost Gazpromavia. Do pravidelního linkového provozu byl přitom první sériový exemplář SuperJetu 100-95LR zařazen dne 4. března 2014. viz. samostatný text

SuperJet 100-95VIP – modifikace letounu typu SuperJet 100-95B s luxusně zařízeným interiérem určená pro přepravu VIP osob. Interiér kabiny tohoto modelu je rozdělen na tři účelová oddělení a pojme celkem 19 osob. Jediný exemplář SuperJetu 100-95VIP se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 29. června 2013. Provozovatelem tohoto stroje se stala společnost Center-South. Do linkového provozu byl přitom zařazen v roce 2014. viz. samostatný text

SuperJet 100-95LR (pro MČS) – speciální konvertibilní dopravní-sanitní modifikace letounu typu SuperJet 100-95LR určená pro přepravu osob, operativní dopravu příslušníků MČS do lokalit postižených přírodní nebo humanitární katastrofou, odsun raněných a poskytování neodkladné zdravotnické pomoci. Tento model vzešel ze zadání Ministerstvo pro mimořádné situace Ruské federace (MČS). První z osmi objednaných exemplářů tohoto speciálu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 26. května 2014. viz. samostatný text

SuperJet 100-95LR (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu SuperJet 100-95LR zastávající roli vzdušné zkušebny wingletů s šavlovitým profilem (tzv. sabreletů) kompozitní konstrukce. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí letounu SuperJet 100-95LR (97006), který využíván výrobcem v roli zkušebního stroje. Sabrelety byly přitom pro tento stroj vyrobeny závodem VASO z Voroněže. Jejich instalace byla však provedena na zkušebním letišti Žukovskyj. Do oblak se takto modifikovaný letoun SuperJet 100-95LR (97006) napoprvé vydal dne 21. prosince 2017. Zmíněný let trval 2 h a 42 min a byl zaměřen na prověření stability, ovladatelnosti a spotřeby paliva SuperJetu 100-95LR se sabrelety v různých letových režimech, a to až do výšky 11 000 m. Sabrelety pro SuperJet 100-95 přitom navrhla JSC P.O. Suchoje v kooperaci s institutem CAGI. Jejich instalace sebou přináší zlepšení vzletových a přistávacích charakteristik a v neposlední řadě též redukci spotřeby paliva (o 2,6 až 3 %). Posledně uvedené by přitom mělo vést k roční úspoře za palivo ve výši 5 miliónů rublů na jeden letoun. Dne 1. února 2018, po realizaci několika zkušebních letů, se letoun SuperJet 100-95LR (97006) vydal na propagační turné po asijských zemích. Přitom navštívil Pákistán, Singapur, kde se zúčastnil aerosalonu Singapore Airshow 2018, a Írán. Tehdejší plány počítaly se završením certifikačních zkoušek sabreletů pro letouny řady SuperJet 100-95 před koncem roku 2018 a zahájením jejich výroby, která byla svěřena již zmíněnému voroněžskému závodu VASO, v následujícím roce. Zmíněnými sabrelety bude možné opatřit (na přání zákazníka) nejen letouny řady SuperJet 100-95 z novovýroby, ale i již vyrobené letouny této řady.

SuperJet 100-95B-100 – modifikace letounu typu SuperJet 100-95B s motory typu SaM146-1S18 mající vyšší tah

Aurus Business Jet – speciální modifikace letounu typu SuperJet 100-95B s luxusně zařízenou kabinou určená k přepravě VIP osob. Uspořádání interiéru kabiny tohoto modelu je variabilní a vychází z požadavků konkrétního zákazníka. Kromě toho se speciál Aurus Business Jet vyznačuje instalací dodatečných palivových nádrží v podpalubním zavazadlovém úložné prostoru. Díky tomu dolet tohoto modelu činí celých 7 200 km. To mu přitom umožňuje podniknout non-stop let např. z Moskvy do Vladivostoku. Speciál Aurus Business Jet je ale opatřen též tzv. sabrelety a výsuvnými integrálními nástupními schůdky s elektrickým pohonem. Demonstrační prototyp tohoto modelu (97009) vznikl konverzí standardního SuperJetu 100-95B, který byl vyroben v roce 2018. Interiér kabiny cestujících přitom pro tento stroj navrhla a vyrobila kazaňská firma Tulpar. Svůj veřejný debut si demonstrační prototyp letounu typu Aurus Business Jet odbyl na airshow MAKS 2021, která se konala v červenci roku 2021. Zde byl ale ještě prezentován pod názvem Business Jet. Pod názvem Aurus Business Jet byl poprvé demonstrován při svém zahraničním debutu na Dubai Airshow 2021, která se konala v listopadu toho samého roku. Zde ale bylo možné shlédnout též vrtulníkový VIP speciál typu Ansat Aurus. Dle tehdejších plánů měly být certifikační zkoušky letounu typu Aurus Business Jet dokončeny v roce 2022.

SuperJet New – modifikace letounu typu SuperJet 100-95B s palubními systémy ruské výroby na místo palubních systémů západní provenience a modifikovanou konstrukcí trupu. Prototyp tohoto modelu se do oblak napoprvé vydal dne 29. srpna 2023. viz. samostatný text

Vyrobeno:  šest prototypů modelu SuperJet 100-95B (čtyři letové a dva neletové), jeden prototyp modelu SuperJet 100-95LR, tři prototypy modelu SuperJet New (jeden letový a dva neletové) a 223 sériových strojů všech verzí (166 SuperJet 100-95B, 56 SuperJet 100-95LR a 1 SuperJet 100-95VIP)

Uživatelé (model SuperJet 100-95):  Arménie (Armavia) – V září roku 2007 si arménský dopravce Armavia závazně objednal dva SuperJety 100-95B (s opcí na další tři) v provedení s 98-ti sedadly v kabině cestujících (v celoekonomické třídě). První z nich (EK-95015) byl zároveň vůbec prvním sériovým exemplářem tohoto stroje a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 4. listopadu 2010. Armavia jej přitom převzala dne 19. dubna 2011. Svůj první linkový let tento stroj uskutečnil dva dny nato, a to na trase Jerevany – Moskva. Druhý objednaný SuperJet 100-95B (EK-95016) poprvé vzlétl dne 3. června 2012. Protože se Armavia na počátku toho samého měsíce, po předchozí neshodě s výrobcem ohledně nákladů na údržbu, rozhodla provoz svých SuperJetů 100-95B ukončit, nakonec jeho převzetí odřekla. Po celých čtyřech měsících, na počátku října roku 2012, ale svůj jediný SuperJet 100-95B (EK-95015), který od počátku června postával zcela bez využití v Žukovském, nakonec znovu uvedla do provozu. Zmíněný stroj přitom převzala 2. dne toho samého měsíce. Již dne 22. října 2012 ale jeho provoz opět zastavil fatální nedostatek financí. Tehdy měl přitom na svém kontě pouhých 932 linkových letů s celkovou délkou trvání 2 300 hodin. Nedodaný druhý SuperJet 100-95B (EK-95016) si ale krátce nato našel nového majitele v podobě moskevské společnosti Moskovia.

Indonésie (Sky Aviation) – Indonéská společnost Sky Aviation si objednala celkem dvanáct SuperJetů 100-95B, tři v provedení se sedadly pro 87 osob uvnitř kabiny cestujících (12 obchodní třídě a 75 v ekonomické třídě) a devět v provedení se sedadly pro 93 osob uvnitř kabiny cestujících (8 obchodní třídě a 90 v ekonomické třídě), s termínem dodání do roku 2015. Letové zkoušky prvního z nich (PK-ECL) se rozeběhly dne 20. října 2012. Instalaci interiéru kabiny cestujících a finální nástřik tento stroj obdržel v Uljanovsku, kam byl přelétnut 26. dne toho samého měsíce. Společnost Sky Aviation jej přitom převzala dne 29. prosince 2012. Svůj první linkový let tento stroj vykonal dne 23. března 2013, a to na vnitrostátní lince Makassar – Sorong. Druhý (PK-ECM) a třetí (PK-ECN) objednaný SuperJet 100-95B se do oblak poprvé vydal dne 27. dubna a 3. června 2013. První z nich (PK-ECM) byl přitom společnosti Sky Aviation předán dne 21. srpna téhož roku. V průběhu prvního roku služby SuperJety 100-95B společnosti Sky Aviation vykonaly 2 340 letů s celkovou délkou trvání 2 262 hodin a navštívily celkem 18 letišť rozesetých po ostrovech Indonésie. Již dne 19. března 2014 ale provoz těchto strojů, stejně jako plnění zakázky na zbylých devět SuperJetů 100-95B, zcela zastavily ekonomické problémy.  

Irsko (CityJet/Brussels Airlines) – Dne 13. října 2015 si irský regionální dopravce CityJet objednal celkem 15 SuperJetů 100-95B (s opcí na dalších 10) v provedení se sedadly pro 98 osob v kabině cestujících jako náhradu za tehdejší flotilu britských čtyřmotorových letounů typu Avro RJ85 (BAe-146). Krátce nato, dne 21. prosince toho samého roku, ale  CityJet opci navýšil o dalších 6 exemplářů. Zatímco předání prvních 4 těchto strojů bylo stanoveno na rok 2016, dodání zbylých 11-ti objednaných SuperJetů 100-95B bylo naplánováno na rok 2017. Společnost CityJet přitom není klasickou aerolinkou. Zmíněná společnost pouze poskytuje jiným dopravcům svá letadla a posádky. Sama vlastní linky neprovozuje. Skutečným provozovatelem SuperJetů 100-95B CityJetu se staly aerolinky Brussels Airlines. První z nich (EI-FWA) se do oblak poprvé vydal dne 11. prosince 2015. Instalaci interiéru kabiny cestujících tento stroj obdržel v Benátkách. Společnosti CityJet byl SuperJet 100-95B (EI-FWA) formálně předán dne 24. května 2016. Tímto se tato společnost stala historicky vůbec prvním západoevropským provozovatelem letounu typu SuperJet 100-95B. Z Benátek na domovské letiště společnosti CityJet, Dublin, byl letoun SuperJet 100-95B (EI-FWA) přelétnut dne 2. června téhož roku. Svůj první obchodní let letoun SuperJet 100-95B (EI-FWA) vykonal dne 8. června 2016 na trase Dublin – Paříž. Na jeho palubě se přitom tehdy nacházel Irský národní fotbalový tým, který mířil na UEFA Euro 2016. Druhý SuperJet 100-95B CityJetu (EI-FWB) poprvé vzlétl dne 31. března 2016 a do linkového provozu byl zařazen dne 2. července toho samého roku. Veřejný debut si tento stroj odbyl v červenci roku 2016 na Farnborough International Airshow 2016. Svůj třetí SuperJet 100-95B (EI-FWC) společnost CityJet převzala dne 27. října 2016. V průběhu roku 2017 se měla flotila SuperJetů 100-95B společnosti CityJet rozrůst o dalších pět strojů. Předání zbylých sedmi objednaných SuperJetů 100-95B bylo naplánováno na rok 2018. Nakonec byly ale společnosti CityJet dodány, do června roku 2018, jen další čtyři SuperJety 100-95B (EI-FWD až EI-FWG). Společnost Brussels Airlines se totiž na konci roku 2018 rozhodnula kontrakt na pronájem těchto strojů se společností CityJet, který vyprší v březnu roku 2019, dále neprodlužovat. Důvodem tohoto rozhodnutí se stal nedostatek náhradních dílů, špatný přístup k servisu a údržbě a vysoká poruchovost.

Laos (Lao Central Airlines) – V květnu roku 2011 laoská společnost Lao Central Airlines podepsala kontrakt na tři SuperJety 100-95B v provedení se sedadly pro 93 osob uvnitř kabiny cestujících (8 obchodní třídě a 85 v ekonomické třídě) s termínem dodání do roku 2014. První z nich (RDPL-34195) se do oblak poprvé vydal dne 12. prosince 2012. Instalaci interiéru kabiny cestujících a finální nástřik tento stroj obdržel v Uljanovsku, kam byl přelétnut 14. dne toho samého měsíce. Lao Central Airlines jej přitom převzala dne 15. února 2013. Svůj první linkový let tento stroj vykonal dne 24. března toho samého roku, a to na trase Vientiane – Luang Prabang. Již dne 24. prosince 2013 ale jeho provoz zcela zastavily ekonomické problémy společnosti Lao Central Airlines. Druhý objednaný SuperJet 100-95B (RDPL-34196) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 20. května 2013 a krátce nato, v srpnu téhož roku, se zúčastnil moskevské airshow MAKS 2013. Jeho předání ale zabránily již zmíněné ekonomické problémy. Shodný osud přitom potkal i poslední objednaný SuperJet 100-95B  (RDPL-34197). Oba zmíněné stroje byly proto nakonec prodány ruské společnosti Rossija.

Mexiko (Interjet) – V lednu roku 2011 si mexický dopravce Interjet závazně objednal celkem 15 SuperJetů 100-95B v provedení s interiérem italské značky Pininfarina se sedadly pro 93 osob v ekonomické třídě. Jeho zástavbu, stejně jako provedení finálního nástřiku, přitom dostala na starost rusko-italská společnost SuperJet International se sídlem v Benátkách. Později ale Interjet počet závazně objednaných letounů navýšil na 20 exemplářů (s opcí na dalších 10) a ještě později, na počátku roku 2016, na 30 exemplářů. První z nich (XA-JLG) se přitom do oblak poprvé vydal dne 12. září 2012. Společnosti SuperJet International byl tento stroj, za účelem vestavby interiéru kabiny cestujících a provedení finálního nástřiku, předán dne 6. října toho samého roku. Protože kabina cestujících značky Pininfarina nebyla v době, kdy byly veškeré práce na letounu SuperJet 100-95B (XA-JLG) završeny, ještě certifikována pro civilní provoz, Interjet nakonec tento stroj formálně převzal až dne 18. června 2013. Do Mexika přitom letoun XA-JLG dorazil 23. dne toho samého měsíce. Ke svému prvnímu linkovému letu se první dva SuperJety 100-95B Interjetu (XA-JLG a XA-YJR) vydaly dne 18. září toho samého roku. Tímto se Interjet stal vůbec prvním provozovatelem tohoto typu letounu z řad západních zemí. Nasazení SuperJetů 100-95B Interjetu bylo již od počátku velmi intenzivní. Průměrný měsíční nálet těchto strojů za první čtyři měsíce provozu činil 210 h. V případě průměrného měsíčního počtu vzletů tomu bylo 194. V průběhu prvního 1,5 roku služby SuperJety 100-95B Interjetu dohromady vykonaly více než 25 000 letů s celkovou délkou trvání více než 27 000 hodin. Do léta roku 2016 tyto stroje nalétaly okolo 60 000 hodin a přepravily přes 50 000 pasažérů. Do dnešních dnů Interjet tyto stroje nasadil na několik desítek linek. Většina z nich přitom zajišťuje spojení měst Mexico-City, Monterrey, Toulca, Guadalajara a Leon. SuperJety 100-95B Interjetu běžně operují i z letišť, které se nacházejí ve vysokohorských oblastech. Některé z nich jsou dokonce umístěny ve výškách větších než 2 200 km. Let SuperJetu 100-95B na nejdelší lince Interjetu, Mexico-City – Tiujana, zabere 3 h 10 min. Od podzimu roku 2014 začal Interjet své SuperJety 100-95B nasazovat též na první mezinárodní linky, a to Monterrey – San Antonio (USA) a Monterrey – Houston (USA). Do podzimu roku 2016 společnost Interjet převzala celkem 22 SuperJetů 100-95B, z toho 4 v roce 2013 (XA-JLG, -IJR, -JLV a -ABM), 8 v roce 2014 (XA-NSG, -OAA, -PBA, -JPL, -LME, -ALJ, -BMO a -LLV), 7 v roce 2015 (XA-OUI, -GCD, XA-PPY, -BVM, -NGO, -VER a -VAS) a 3 v roce 2016 (XA-DAS, XA-JBA a XA-MRM). Splnění celého kontraktu na 30 strojů bylo naplánováno na rok 2017. Předání zbylých osmi objednaných letounů ale nebylo uskutečněno do dnešních dnů. Na počátku roku 2017 byl Interjet nucen polovinu flotily SuperJetů 100-95B dočasně odstavit kuli opravám defektů na ocasních plochách. Dne 11. září 2018 bylo vedením společnosti Interjet oznámeno, že ruské SuperJety 100-95B nahradí evropskými letouny typu Airbus A320neo. Krátce nato, 17. dne toho samého měsíce, byl ale tento záměr vedením společnosti Interjet dementován. I přesto je společnost Interjet v současnosti největším zahraničním provozovatelem SuperJetů 100-95B.

Rusko (Aeroflot) – V prosinci roku 2005 si tradiční ruská společnost Aeroflot závazně objednala 30 SuperJetů 100-95B  (s opcí na dalších 15) v provedení se sedadly pro 87 osob v kabině cestujících (12 v obchodní a 75 v ekonomické třídě). První z nich (RA-89001) se přitom do oblak poprvé vydal dne 31. ledna 2011. Aeroflotu byl tento stroj předán dne 9. června toho samého roku. Svůj první linkový let zmíněný letoun vykonal 16. dne toho samého měsíce, a to na lince Moskva – Petrohrad. Prvních 10 objednaných SuperJetů 100-95B (RA-89001 až -89010) Aeroflot převzal mezi červnem roku 2011 a zářím roku 2012 (4 v roce 2011 a 6 v roce 2012). S těmito deseti stroji ale Aeroflot již od počátku počítal pouze na přechodné období, a to do příchodu letounů odpovídajících plnému výrobnímu standardu. Ty přitom obdržely výrazně modifikovanou avioniku. Kromě toho se tyto stroje od prvních deseti letounů odlišují zlepšeným cestovním komfortem. Asi nejvíce významnými úpravami se stala instalace modifikovaného systému řízení, modifikovaného radaru, dalšího sedadla pro palubního průvodčího, třetí palubní toalety, čtvrtého modulu palubního bufetu a individuální ventilace u každé sedačky pasažérů. První z nich (RA-89014) přitom Aeroflot převzal dne 5. června 2013. Všech deset SuperJetů 100-95B z dodávek z let 2011 až 2012 se podařilo za nové vylepšené letouny (RA-89014, -89015, -89017, -89022 až -89027 a -89032) postupně směnit do července roku 2014. SuperJety 100-95B (RA-89001 až -89010) byly přitom mezi dubnem roku 2013 a červnem roku 2014 vráceny zpět výrobci, aby mohly být prodány jiným společnostem. Mezi listopadem roku 2014 a květnem roku 2015 se flotila SuperJetů 100-95B Aeroflotu rozrostla o dalších deset strojů (RA-89028, -89041 až -89047, -89051 a -89052). Zatímco všechny předchozí SuperJety 100-95B si Aeroflot pořídil prostřednictvím společnosti VEB-Leasing, těchto deset strojů získal přes leasingovou společnost Sberbank Leasing. Posledních 10 SuperJetů 100-95B z kontraktu z prosince roku 2005 na 30 těchto strojů Aeroflot převzal mezi říjnem roku 2015 a červnem roku 2016 (RA-89060 až -89065 a RA-89056 až -89059). Tyto stroje si Aeroflot pořídil rovněž prostřednictvím leasingové společnosti Sberbank Leasing. V průběhu prvních pěti let služby u Aeroflotu přitom letouny typu SuperJet 100-95B vykonaly přes 55 000 letů a přepravily přes 3,5 miliónů pasažérů. Mezitím, v lednu roku 2015, vedení Aeroflotu podepsalo předběžnou objednávku na dalších 20 SuperJetů 100-95B v provedení se sedadly pro 87 osob v kabině cestujících (12 v obchodní a 75 v ekonomické třídě), s termínem dodání do roku 2017. Závazná objednávka na tyto stroje byla ale podepsána až dne 18. července 2017, na airshow MAKS 2017. První z nich (RA-89097) byl zalétán již dne 29. května toho samého roku. Zmíněný stroj byl přitom k vidění na statické ukázce airshow MAKS 2017. První dva SuperJety 100-95B z objednávky z července roku 2017 (RA-89097 a RA-89098) byly Aeroflotu předány dne 20. a 27. září toho samého roku. Všech 20 SuperJetů 100-95B ze zmíněné objednávky Aeroflot převzal do září roku 2018, z toho 11 v roce 2017 (RA-89097 až -89105, -89107 a -89108) a 9 v roce 2018 (RA-89106 a RA-89109 až -89116). Tímto se Aeroflot stal provozovatelem rovných 50-ti SuperJetů 100-95B a současně též největším provozovatelem tohoto typu v Rusku. Poslední jubilejní 50. SuperJet 100-95B tohoto dopravce byl přitom do linkového provozu zařazen dne 26. září 2018. K tomuto datu Aeroflot za pomoci svých SuperJetů 100-95B přepravil více než 7,5 miliónů cestujících. Zmíněná společnost přitom tyto stroje provozuje nejen na vnitrostátních, ale i na mezinárodních linkách. Dne 10. září 2018, na Východním ekonomickém fóru, si Aeroflot objednal dalších 100 SuperJetů 100-95B s termínem dodání do roku 2026. Předání prvních deseti z nich bylo přitom naplánováno na rok 2019. Prvních pět SuperJetů 100-95B ze zakázky ze září roku 2018 (RA-89123 až RA-89127) bylo zalétáno mezi 25. březnem a 21. červnem roku 2019. Na domovské letiště Aeroflotu, Šeremetjevo, přitom tyto stroje dorazily v lednu roku 2020. Všechny následující stroje ze zmíněné zakázky budou ale nakonec dodány dceřiné společnosti Rossija GTK. V létě roku 2020 se totiž vedení Aeroflotu rozhodlo, že všechny letouny tuzemské výroby soustředí u této společnosti. Z tohoto důvodu Aeroflot společnosti Rossija GTK postupně předá i všechny SuperJety 100-95B dodané předtím.

Rusko (Azimut) – Společnost Azimut z Rostova na Donu se stala provozovatelem sedmi letounů typu SuperJet 100-95B (RA-89120, -89121, -89136, -89139, -89149, -89179, -89180). Zmíněné stroje byly dodány v letech 2018 až 2020 a na inventáři zmíněné společnosti doplnily osm SuperJetů 100-95B, jejichž dodávky byly uskutečněny v letech 2017 až 2018.

Rusko (Center-South) – Společnost Center-South se zaměřením na charterovou přepravu osob (VIP osoby, sportovní týmy ...) se stala provozovatelem dvou bývalých SuperJetů 100-95B Aeroflotu (RA-89004 a -89007). Oba zmíněné letouny přitom do svého stavu zařadila v původním provedení se sedadly pro 87 osob v kabině cestujících (12 v obchodní a 75 v ekonomické třídě). První z nich (RA-89004) svůj první komerční let v barvách Center-South vykonal dne 22. března 2014, a to na trase Šeremetjevo – Bajkonur s delegací NASA na palubě. Ke svému prvnímu letu do zahraničí, do irácké Basry, se tento stroj vydal krátce nato, dne 28. května téhož roku. Svůj druhý SuperJet 100-95B (RA-89007) společnost Center-South do provozu uvedla dnem 15. června 2014, a to letem na trase Moskva - Vídeň. Oba zmíněné stroje se v provozu nacházely pouze do roku 2015. Poté byly odstaveny na letišti Moskva-Šeremetjevo.

Rusko (IrAero) – Společnost IrAero z Irkutska si v dubnu roku 2016 objednala, prostřednictvím leasingové společnosti GTLC, čtyři letouny typu SuperJet 100-95B. Prvním SuperJetem 100-95B společnosti IrAero se stal letoun s registrací RA-89002, který předtím létal v barvách společností Aeroflot a Red Wings. Zbarvení společnosti IrAero tento stroj obdržel na počátku června toho samého roku u uljanovské společnosti Spectr-Avia. Do Irkutska přitom dorazil dne 10. června 2016. Ke svému prvnímu letu se letoun SuperJet 100-95B (RA-89002) v barvách společnosti IrAero vydal dne 14. června toho samého roku, a to na lince Irkutsk – Omsk – Soči. Druhým SuperJetem 100-95B této společnosti se stal letoun s registrací RA-89008, který předtím provozovaly rovněž společnosti Aeroflot a Red Wings. Zbarvení společnosti IrAero tento stroj zase obdržel v Minerálních Vodách. IrAero přitom s oběma zmíněnými letouny létá z Omska do Angary, Gelendžiku, Krasnodaru, Minerálních Vod, Soči, Moskvy (Domodedovo) a Irkutska.

Rusko (Moskovia) – Dne 28. prosince 2012 si moskevská společnost Moskovia závazně objednala dva letouny typu SuperJet 100-95B (s opcí na další dva). První z nich (RA-89021) zmíněná společnost uvedla do pravidelného linkového provozu dne 11. srpna 2013. Tento konkrétní stroj původně nesl registraci EK-95016 a jeho provozovatelem se měla stát arménská společnost Armavia. Ta jej ale nakonec nepřevzala. Důvodem toho se staly ekonomické problémy. Druhý SuperJet 100-95B (RA-89001) společnosti Moskovia se ke svému prvnímu linkovému letu vydal dne 23. srpna toho samého roku. V tomto případě zase šlo o bývalý stroj Aeroflotu. Ten ale ještě předtím, než byl předán společnosti Moskovia, obdržel modifikovaný interiér se sedadly pro 93 osob (8 v obchodní a 85 v ekonomické třídě) alá RA-89021. V průběhu prvních devíti měsíců společnost Moskovia stihla za pomoci svých SuperJetů 100-95B zajistit obsluhu 30-ti destinací. Ke dni 1. května 2014 přitom oba SuperJety 100-95B zmíněné společnosti vykonaly 513 letů s celkovou délkou trvání 1 258 hodin. Dnem 3. července 2014 se rozeběhly přípravy dalšího bývalého SuperJetu 100-95B Aeroflotu (RA-89002) na řadový provoz v barvách této společnosti. V průběhu první poloviny roku 2015 všechny tři SuperJety 100-95B společnosti Moskovia převzala společnost Red Wings.

Rusko (MVD) – Dne 19. prosince 2013 Ministerstvo vnitřních věcí (MVD) Ruska objednalo jeden letoun typu SuperJety 100-95B pro potřeby speciální jednotky Jastreb, letecké složky Centra zvláštního určení rychlé reakce, jako náhradu za letitý letoun typu Jak-40 (Codling). Výrobce přitom zmíněný kontrakt naplnil dodáním třetího letounu vyřazeného Aeroflotem (RA-89003). MVD byl tento stroj předán dne 23. prosince toho samého roku. MVD jej přitom provozuje s nezměněným interiérem kabiny cestujících se sedadly pro 87 osob (12 v obchodní a 75 v ekonomické třídě) a novou registrací RF-89151.

Rusko (Red Wings) – Dne 30. října 2014 společnost Red Wings podepsala smlouvu se společností SCAC na tříletý pronájem tří letounů typu SuperJet 100-95B. Na letiště Moskva-Domodedovo, domovské letiště společnosti Red Wings, přitom zmíněné letouny dorazily dne 19. ledna (RA-89021), 6. února (RA-89002) a 2. dubna (RA-89001) roku 2015. Všechny tři výše uvedené SuperJety 100-95B byly opatřeny kabinou se sedadly pro 93 osob (8 v obchodní a 85 v ekonomické třídě) a předtím létaly v barvách společnosti Moskovia (s identickým uspořádáním kabiny). Ke svému prvnímu letu na pravidelné lince se první SuperJet 100-95B (RA-89021) společnosti Red Wings vydal dne 6. února toho samého roku. Zpočátku Red Wings své SuperJety 100-95B nasazoval pouze na linky Moskva – Makhachkala a Moskva – Groznyj. Později ale s nimi spojila též Moskvu s Gelendžikem, Kazaní, Nalčikem a Uljanovskem. Od dubna roku 2015 začala společnost Red Wings se svými SuperJety 100-95B létat též ze St. Petěrsburgu do Makhachkaly. V průběhu prvních šesti měsíců trojice SuperJetů 100-95 společnosti Red Wings přepravila okolo 120 000 pasažérů. Podpisem smlouvy ze dne 28. července 2015 si společnost Red Wings pronajala další dva letouny typu SuperJet 100-95B. Zatímco první z nich (RA-89008) na letiště Moskva-Domodedovo dorazil dne 31. července 2015, ten druhý (RA-89010) byl společnosti Red Wings předán dne 12. listopadu samého roku. Oba zmíněné letouny přitom předtím létaly v barvách Aeroflotu. Kuli problémům se splácením leasingových poplatků byla ale společnost Red Wings již v dubnu roku 2016 nucena dva z pěti svých SuperJetů 100-95B navrátit výrobci (RA-89008 a RA-89010). V závěru května toho samého roku se byla z toho samého důvodu nucena zbavit dalších dvou těchto strojů (RA-89002 a RA-89021). Provoz svého posledního SuperJetu 100-95B společnost Red Wings (RA-89001) ukončila dne 1. července 2016. Zatímco čtyři z těchto strojů později skončily u společnosti IrAero, novým provozovatelem dalšího se stala společnost Yakutia. Tímto ale letouny typu SuperJet 100-95B u společnosti Red Wings zdaleka neskončily. Dne 13. května 2020 bylo totiž oznámeno, ruským prezidentem V.V. Putinem, o záměru učinit z této společnosti, v rámci programu podpory leteckého průmyslu a letecké přepravy, největšího provozovatele dopravních letounů tuzemské výroby. Krátce nato bylo oznámeno, že by se součástí letadlového parku společnosti Red Wings mělo stát, do roku 2024, 60 SuperJetů a 16 větších dopravních letounů typu Irkut MS-21. Kromě toho bylo oznámeno, že na dopravní letouny tuzemské výroby společnosti Red Wings bude aplikován nový model organizace servisu a oprav a že bude jejich provoz podporován státem, a to dotacemi leasingových plateb, dotacemi letových hodin a dotacemi letenek do lokalit na Dálném východě a Sibiři. První dva nové SuperJety 100-95 pro společnost Red Wings (RA-89137 a -89138) byly zalétány v únoru a dubnu roku 2019. Finální nástřik zmíněné stroje obdržely, v závodě Spectr-Avia z Uljanovska, ve druhé polovině června roku 2020. Oba výše uvedené SuperJety 100-95B přitom obdržely zbarvení, které bylo navrženo na podzim roku 2018 k 10. výročí založení společnosti Red Wings. První tři nové SuperJety 100-95B (RA-89122, -89137 a -89138) si společnost Red Wings pořídila prostřednictvím leasingové společnosti GTLK. Ten třetí (RA-89122) přitom poprvé vzlétl v listopadu roku 2018 a finální nástřik obdržel, u uljanovské společnosti Spectr-Avia, na počátku září roku 2020. Všechny tři zmíněné stroje byly dokončeny v subverzi SuperJet 100-95B-100 s motory typu SaM146-1S18, které mají zvýšený tah, a sedadly pro 100 cestujících v kabině cestujících v celoekonomické třídě. Na domovské letiště společnosti Red Wings, Kolcovo, první z nich (RA-89122) dorazil dne 11. září 2020. První regulérní linkový let tento stroj uskutečnil 15. dne toho samého měsíce, a to na lince Jekaterinburg – Saratov. Letouny RA-89138 a RA-89137 na letiště Kolcovo dorazily dne 10. a 13. října toho samého roku a do pravidelného linkového provozu byly zařazeny ještě ten samý měsíc. Do dnešních dnů se flotila SuperJetů 100-95B-100 společnosti Red Wings rozrostla o dalších šest strojů (RA-89140, -89141, -89143, -89144, -89145 a -89184). Tyto letouny byly přitom na rozdíl od předchozích tří letounů dodány leasingovou společností PSB leasing.

Rusko (Rossija GTK) – V červenci roku 2020 bylo oznámeno, že Aeroflot v rámci nové strategie všechny své letouny tuzemské výroby předá dceřiné společnosti Rossija GTK. Společnosti Rossija GTK budou přitom dodány všechny letouny typu SuperJet 100-95B ze zakázky Aeroflotu ze dne 10. září 2018, která byla uzavřena na Východním ekonomickém fóru, na 100 těchto strojů, tedy počínaje 6. vyrobených strojem. První pět z těchto letounů bylo totiž ještě dodáno Aeroflotu. Aeroflot ale současně společnosti Rossija GTK předá i všechny SuperJety 100-95B dodané předtím. Prvních sedm těchto strojů z novovýroby přitom společnost Rossija GTK převzala v prosinci roku 2020 (RA-89129 a -89132) a lednu roku 2021 (RA-89128, -89133 a -89134). Tyto stroje ale ještě pocházely z původní zakázky Aeroflotu. Prvních 15 SuperJetů 100-95B si společnost Rossija GTK objednala, prostřednictvím leasingové společnosti PSB Leasing, dne 20. července 2021, na aerosalonu MAKS 2021. První tři z nich (RA-89142, -89146 a -89147) byly společnosti Rossija GTK předány dne 7. září 2021. Zmíněné stroje byly přitom dokončeny v provedení se 100 sedadly v kabině cestujících v celoekonomickém provedení. Do dnešních dnů bylo společnosti Rossija GTK dodáno 24 SuperJetů 100-95B z novovýroby (RA-89128 až -89134, -89142, -89146 až -89148, -89169 a -89170 až -89178, -89185 a -89188). Současně jsou zmíněné společnosti postupně předávány SuperJety 100-95B Aeroflotu. Díky tomu se flotila těchto strojů společnosti Rossija GTK poměrně rychle rozrostla na celých 65 exemplářů. Tímto se společnost Rossija GTK stala vůbec největším provozovatelem SuperJetů 100-95B.

Rusko (Rossija SLO) – V prosinci roku 2014 si ruská státní společnost Rossija objednala dvojici SuperJetů 100-95B v provedení s luxusně zařízeným VIP interiérem. Základem obou zmíněných letounů (RA-89039 a RA-89040) se staly nedodané SuperJety 100-95B společnosti Lao Central Airlines. Interiér kabiny obou SuperJetů 100-95B společnosti Rossija je rozdělen na tři oddělení, a to VIP oddělení se dvěma pohodlnými křesly a jednou pohovkou, oddělení v obchodní třídě se sedadly pro 12 osob a oddělení v ekonomické třídě se sedadly pro 45 osob. Společnosti Rossija byly zmíněné letouny předány v červnu roku 2016. Zmíněná společnost je provozuje od srpna toho samého roku v zájmu Ruské vlády.

Rusko (Severstal) – Dne 8. září 2018, na výstavě Gidroaviasalon 2018, si společnost Severstal z Čibiny objednala, prostřednictvím leasingové společnosti GTLK, čtyři SuperJety 100-95B se sedadly pro 100 osob v kabině cestujících v celoekonomické třídě (s možností následné konverze na provedení se sedadly pro 93 osob v kabině rozdělené do dvou tříd, jedné v ekonomické třídě se sedadly pro 85 osob a jedné v obchodní třídě se sedadly pro 8 osob) s opcí na další dva tyto stroje, a to jako náhradu za šestici importovaných letounů typu Bombardier CRJ200 se sedadly pro 50 osob v kabině cestujících. Dodání zmíněných strojů bylo přitom naplánováno na léta 2018 a 2019. První z nich (RA-89117) zmíněná společnost převzala dne 26. prosince 2018. Další SuperJet 100-95B (RA-89118) na domovském letišti společnosti Severstal, Čerepovec, přistál dne 3. ledna 2019. Den nato sem dorazil další exemplář tohoto stroje (RA-89119). Svůj první linkový let SuperJet 100-95B společnosti Severstal vykonal dne 7. února 2019, a to na trati Čerepovev – Moskva (Šeremetjevo). Do konce toho samého roku zmíněná společnost převezme ještě jeden tento stroj. Převzetí zbylých dvou objednaných SuperJetů 100-95B je naplánováno na rok 2022.

Rusko (Yakutia) – V srpnu roku 2005 si společnost Yakutia z Jakutska objednala, prostřednictvím leasingové společnosti FLC, deset SuperJetů 100-95B. Realizaci zmíněného kontraktu ale nakonec zabránil bankrot společnosti FLC. Tomu na konci ledna roku 2012 následoval podpis kontraktu s leasingovou společností VEB-Leasing na dodávku dvou SuperJetů 100-95B v provedení s 93-ti sedadly v kabině cestujících (8 v obchodní a 85 v ekonomické třídě). První z nich (RA-89011) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 13. srpna 2012. Instalaci interiéru kabiny cestujících a finální nástřik tento stroj obdržel v Uljanovsku, kam byl přelétnut čtyři dny nato. Poté, v listopadu téhož roku, se zúčastnil Airshow China 2012, která se konala v Zhuhai. Do Jakutska byl přelétnut dne 18. prosince 2012 a svůj první let na pravidelné lince, Jakutsko – Chabanovsk, vykonal dne 23. ledna 2013. Druhý objednaný SuperJet 100-95B (RA-89012) se do oblak poprvé vydal dne 25. listopadu 2012. Finální nástřik tento stroj obdržel v České republice, kam dorazil v polovině prosince téhož roku. Na Jakutském letišti SuperJet 100-95B (RA-89012) přistál dne 31. ledna 2013. Svůj první linkový let přitom vykonal dne 9. února toho samého roku. Zpočátku Yakutia své SuperJety 100-95B nasazovala pouze na vnitrostátní linky. Svůj první let na mezinárodní lince, Jakutsko – Harbin (ČLR), jeden ze SuperJetů 100-95B této společnosti vykonal dne 28. února 2013. V srpnu roku 2013 Yakutia za pomoci svých SuperJetů 100-95B zajišťovala odsluhu již více než 13-ti destinací nacházejících se na území Ruska i mimo něj. Přestože v Jakutsku teploty často padají až k -45 °C a Yakutia nemá vytápěné hangáry, provoz obou SuperJetů 100-95B této společnosti neprovázejí žádné problémy. V srpnu roku 2015, na airshow MAKS 2015, si společnost Yakutia u leasingové společnosti GTLC objednala pět SuperJetů 100-95B. Součástí zmíněného kontraktu se ale staly i oba již dodané stroje, získané přes VEB-Leasing. V případě prvního z nich (RA-89021) nešlo o nově vyrobený letoun, ale o stroj, který předtím provozovaly společnosti Moskovia a Red Wings. Zbarvení společnosti Yakutia letoun SuperJet 100-95B (RA-89021) obdržel na počátku června roku 2016 u společnosti Spektr-Avia z Uljanovska. Do Jakutska byl přelétnut dne 10. června toho samého roku. Ke svému prvnímu linkovému letu v barvách společnosti Yakutia se tento stroj vydal dne 12. června 2016, a to na trase Jakutsko – Novosibirsk – Jekaterinburg. Zbylé dva objednané SuperJety 100-95B byly dodány ve verzi SuperJet 100-95LR. Do března roku 2016 SuperJety 100-95B společnosti Yakutia vykonaly 5 010 letů a přepravily 260 000 pasažérů.

SuperJet 100-95B

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva dvouproudové motory Powerjet SaM146 francouzko-ruské konstrukce s max. tahem po 7 835 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor, instalovaný v přední části trupu

Kapacita:    95 až 98 osob

* s 98-ti cestujícími na palubě

Poslední úpravy provedeny: 30.4.2023