Suchoj Su-30KN

Typ:  víceúčelová bojová modifikace těžkého dálkového přepadového stíhacího letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1); tento model vznikl v rámci modernizačního programu

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-30 (Flanker F variant 1):

- instalace radiolokátoru typu N001VEP (na místo typu RPLK-27/N001), který je modifikací radaru typu RPLK-27/N001 se začleněným autonomním kanálem OAO a střeleckým počítačem MVK (díky tomu je schopen vyhledávat a sledovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle a provádět mapování terénu)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se stal jeden průhledový displej (HUD) spolu s několika barevnými multifunkčními displeji (MFD)

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení na místo analogového elektro-impulsního systému řízení

- instalace modifikovaného pilotážně-navigačního komplexu – jeho součástí se stal též systém družicové navigace typu A737

- instalace nového radiovybavení

- instalace nového kódovaného datalinku – ten zajišťuje spojení s velitelskými stanovišti a ostatními letouny v bojové skupině

- modifikovaný obranný systém – jeho součástí se stal modernější výstražný RL systém typu SPO-32/L150 Pastel, který je na rozdíl od typu SPO-15 Berjoza modelu Su-27 kompatibilní s naváděcím systémem protiradiolokačních řízených střel typu Ch-31A (AS-17 Krypton)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o novější PLŘS středního dosahu typu R-77 (AA-12 Adder), protizemní ŘS typu Ch-29T (AS-14 Kedge) a Ch-59M (AS-18 Kazoo), protiradarové ŘS typu Ch-31P (AS-17 Krypton), protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton) a řízené pumy typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr

- instalace modifikovaného vnitřního páru křídelních zbraňových závěsníků – na ten lze nyní umístit též dvojici 2 000 l přídavných palivových nádrží typu PTB-2000

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, která zachvátila v 90. letech všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, sebou přinesla razantní škrty ve zbrojním rozpočtu, VVS se muselo zcela vzdát nových víceúčelových bojových letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1). Na tuto skutečnost přitom kooperace sestávající se z konstrukční kanceláře JSC P.O. Suchoje, výrobního závodu IAPO z Irkutska a společnosti Rossijskaja avionika v únoru roku 1999 zareagovala modernizačním projektem, který si kladl za cíl přetvořit ryze stíhací letouny typu Su-27 (Flanker B), Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1) ze stavu VVS v plnohodnotné víceúčelové bojové stroje. Toho mělo být docíleno zejména výměnou některých původních avionických systémů za nové. Jelikož zmíněný modernizační program měl VVS umožnit získat bojové letouny disponující schopností napadat vzdušné cíle za pomoci nové střednědosahové PLŘS typu R-77 (AA-12 Adder) a pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice za zlomek ceny nově vyrobených letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1), brzy se setkal s oficiální podporou. Jako první se realizace dočkal modernizační projekt pro dvoumístné stroje Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1). Ten přitom dal nejprve za vznik demonstračnímu prototypu, který vešel ve známost pod označením Su-30KN (modrá 302). Jediný exemplář tohoto stroje zastával roli vzdušné zkušebny plánované avioniky společnosti Rossijskaja avionika a brány závodu IAPO z Irkutska opustil v roce 1999. Protože instalace zmíněného avionického vybavení sebou přinesla jen nepatrný vzrůst hmotnosti (o nějakých 30 kg), nikterak se neprojevila na letových výkonech. Od vzletové dráhy se jediný exemplář letounu Su-30KN poprvé odlepil v březnu téhož roku. Krátce nato, v srpnu roku 1999, se zúčastnil moskevské airshow MAKS 99. To již měl za sebou první etapu státních zkoušek. Její součástí se přitom staly též ostré střelby za pomoci PLŘS typu R-77 (AA-12 Adder) a protizemní řízené munice. Na MAKS 99 bylo možné jediný prototyp letounu Su-30KN shlédnout ještě bez kamuflážního nátěru (a s maketami protilodních řízených střel typu Ch-31A a neřízených pum v podvěsu). Součástí zmíněné demonstrace se přitom stalo též simulované přečerpání paliva za letu od vzdušného tankeru typu Il-78M (Midas B). Na Hydro Aviation Show 2000, která se konala v září roku 2000 v Ghelendžiku, se tento stroj široké veřejnosti již představil v kamuflážním nátěru sestávajícím se ze tří odstínů šedé. Státní zkoušky letounu Su-30KN, které byly realizovány na letecké základně Vladimírovka, domovské základně 929. Státního zkušebního centra (GLIC), se podařilo úspěšně završit dnem 9. listopadu roku 2001. V jejich průběhu přitom tento stroj vypustil celkem 15 řízených střel a shodil celkem 10 pum. Protože prototyp víceúčelového Su-30KN vykazoval v porovnání s ryze stíhacími letouny typu Su-30 (Flanker F variant 1) a Su-27UB (Flanker C) znatelně vyšší bojovou hodnotou, tomu krátce nato následovala objednávka na prvních 30 do tohoto standardu dopracovaných letounů typu Su-30 (Flanker F variant 1) a Su-27UB (Flanker C). Zatímco pro takto v prostorách závodu IAPO z Irkutska upravené Su-27UB (Flanker C) bylo vyhrazeno označení Su-27UBM, do standardu Su-30KN dopracované Su-30 (Flanker F variant 1) měly nést označení Su-30M2 (1. s tímto označením). Prakticky ve stejnou dobu ale došlo ke změně na postech nejvyššího velení VVS. Protože nová garnitura Ruského VVS vyžadovala použití avioniky z dílny zkušenějšího státního výrobce RPKB na místo produktů soukromé společnosti Rossijskaja avionika, nakonec byl do standardu Su-30KN v rámci modernizačního programu dopracován jediný letoun typu Su-27UB Flanker C (rudá 20).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VEP Mječ radiolokačního systému typu RLPK-27VEP, instalovaný uvnitř špice přední trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m2 je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu N001VEP může najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco kontrastní pozemní cíle dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km, velká hladinová plavidla na vzdálenost 350 km, malé čluny na vzdálenost 120 km.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem s dosahem 0,3 až 3 km a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32/L150 Pastel, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171/L005S Sorbcija-S (dvojici štíhlých válcovitých kontejnerů tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze umístit na konce křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R/T/ER/ET (AA-10 Alamo) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 4 ks) a Ch-59M (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 6 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks) a KAB-1500Kr (max. 2 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu OFAB-100-120 s hmotností 100 kg, 28 pum typu OFAB-250-270 s hmotností 250 kg, 8 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg, 8 protiletištních pum typu BetAB-500ŠR s hmotností 500 kg nebo 8 objemově detonujících pum typu ODAB-500PM s hmotností 500 kg), kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 4 ks), zápalné nálože typu ZAB-500PT (max. 8 ks) a 2 000 l PTB typu PTB-2000 (max. 2 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 6,36 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 24.3.2013