Suchoj Su-30MK (‘Flanker G/H’)

Typ:  exportní víceúčelová bojová modifikace dálkového přepadového stíhacího letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti stroje Su-30MK (Flanker F variant 2) od letounu Su-30 (Flanker F variant 1):

- instalace radiolokátoru typu N001VEP (na místo radaru typu N001E) – tento typ radaru vykazuje mírně větším dosahem a navíc je schopen vyhledávat a sledovat i pozemní a hladinové cíle a provádět mapování terénu (typ N001E sloužil výhradně pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny posádky – jeho součástí se staly též multifunkční displeje (MFD)

- větší nosnost podvěsné výzbroje (8 000 kg na místo 6 000 kg) – toho bylo docíleno instalací dalšího páru zbraňových závěsníků pod vnější panely modifikovaného křídla se zesílenou konstrukcí (tímto celkový počet zbraňových závěsníků vzrostl z deseti na dvanáct)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o novější PLŘS středního dosahu typu R-77E (AA-12 Adder) a celou řadu typů protizemní řízené munice (zatímco navádění pum a střel s TV navedením zajišťuje podvěsný kontejner typu APK-9E, navádění protiradiolokačních řízených střel podvěsný kontejner se systémem radiotechnického průzkumu typu SPO-32, navádění střel a pum s laserovým navedením upravené elektro-optické čidlo typu OLS-27)

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, která zachvátila v 90. letech všechny postsovětské státy, včetně Ruska, mimo jiné vedla k drastickému seškrtání všech státních zbrojních zakázek, konstrukční kancelář JSC P.O. Suchoje se velmi rychle musela přeorientovat na zahraniční trh. S přihlédnutím na vysokou poptávku po dvoumístných těžkých víceúčelových bojových letounech se další úsilí této konstrukční kanceláře soustředilo na víceúčelovou bojovou modifikaci dvoumístného dálkového přepadového stíhače typu Su-30 (Flanker F variant 1). Zmíněná modifikace letounu Su-30 (Flanker F variant 1) přitom vešla ve známost pod označením Su-30MK a měla se stát plnohodnotným konkurentem amerického typu F-15E Strike Eagle. Zatímco ryze stíhací Su-30 (Flanker F variant 1), který z konstrukčního hlediska vycházel z cvičně-bojového stíhače typu Su-27UB (Flanker C), byl určen výhradně pro ničení vzdušných cílů v rámci PVO, víceúčelový bojový Su-30MK mohl kromě vzdušného boje provádět též útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice. První prototyp víceúčelového Su-30MK (černá 321) vznikl konverzí sériového Su-27UB (Flanker C). Protože jeho jediným posláním se stala prezentace na leteckých výstavách, zcela postrádal instalaci výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu a veškerého plánovaného avionického vybavení. Poprvé jej bylo přitom možné spatřit v roce 1993 na 40. Pařížské Air Show. Ještě v tom samém roce se tento stroj zúčastnil moskevského aerosalónu MAKS 93 a dubajské airshow IDEX 93. Za skutečný prototyp letounu Su-30MK lze považovat až druhý exemplář tohoto stroje (černá 603). Ten přitom vznikl v roce 1993 přestavbou prvního sériového Su-30 Flanker F variant 1 (bílá 596), který byl předtím speciálně za tímto účelem odebrán akrobatické skupině „Test Pilots“. Široké veřejnosti se tento stroj poprvé představil ještě ten samý rok na dubajské airshow IDEX 93. Rok nato se druhý demonstrační prototyp letounu Su-30MK zúčastnil též airshow FIDAE 94, berlínské airshow IDEX 94 a Farnborough International 94. Na airshow FIDAE 94, která se konala v Santiagu, přitom tento stroj dolétl přes oceán bez jediného doplnění paliva za letu. Na posledně uvedené letecké přehlídce, Farnborough International 94, zase předvedl působivé akrobatické vystoupení v konfiguraci s více než 7 t výzbroje v podvěsu. Později bylo možné tento stroj shlédnout též na moskevské airshow MAKS 95 (srpen 1995) a airshow, které se konaly v Číně, v Malajsii a v Indii. Zájem ze strany zákazníků o víceúčelový Su-30MK přitom na sebe nenechal dlouho čekat. Jako první, v roce 1994, o tento stroj projevilo zájem Indické vojenské letectvo (IAF). Krátce nato, v roce 1996, se připojilo též čínské PLAAF. Na základě specifických požadavků obou zmíněných zákazníků následně na bázi předváděcího prototypu Su-30MK vznikly dvě zcela odlišné modifikace. Zatímco pokročilejší model Su-30MKI (Flanker H) s instalací radiolokátoru kategorie AESA, ovladatelného předkřídla a motorů s řízeným vektorem tahu byl vyhrazen pro Indické vzdušné síly, na základě zadání čínského PLAAF vznikl jednodušší model Su-30MKK (Flanker G) s instalací impulzního dopplerovského radaru a motorů bez měnitelného vektoru tahu. Letouny řady Su-30MK přitom nemají díky svým kvalitám a příznivé pořizovací ceně nouzi o zakázky do dnešních dnů. K exportním úspěchům této řady rovněž nemalou mírou přispěla obchodní politika JSC P.O. Suchoje. Tato konstrukční kancelář se totiž snaží nabídnout produkt šitý přímo „na míru“ požadavkům konkrétního zákazníka. Letouny řady Su-30MK vyvezené do různých zemí světa se proto od sebe více či méně odlišují, což se týká zejména palubního vybavení. Základem všech těchto strojů se přitom stal buď „indický“ Su-30MKI (Flanker H), jehož produkcí se zabývá závod IAPO z Irkutska, nebo „čínský“ Su-30MKK (Flanker G), který zase produktem závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru. Zatímco ekvivalentem pokročilejšího modelu Su-30MKI (Flanker H) pro Ruské VVS se stal typ Su-30SM, jehož produkce se na lince závodu IAPO rozeběhla v roce 2012, za „domácí“ protějšek méně pokročilého typu Su-30MKK (Flanker G) lze považovat model Su-30M2, který byl nakonec, v roce 2011, postaven závodem KnAAPO v počtu pouhých čtyř exemplářů.

Verze:

Su-30MK – předváděcí prototypová modifikace letounu Su-30MK. Tento model vznikl v letech 1992 až 1993 v počtu dvou exemplářů. Zatímco základem prvního z nich se stal sériový Su-27UB (Flanker C), ten druhý vznikl konverzí prvního sériového Su-30 (Flanker F variant 1)

Su-30MKI (Flanker H) – modifikace letounu Su-30MK pro Indické vojenské letectvo (IAF) s radiolokátorem kategorie AESA typu N011ME Bars, modifikovanými výrovými přechody se včleněným ovladatelným předkřídlem (PGO), pohonnými jednotkami typu Al-31FP s řízeným vektorem tahu a avionickým vybavením ruského, francouzského, izraelského a indického původu. První ze dvou prototypů tohoto modelu, které vznikly přestavbou sériových Su-30 (Flanker F variant 1), se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 1. července 1997. Letoun typu Su-30MKI (Flanker H) se stal součástí výrobního programu Irkutského závodu IAPO. Jeho brány přitom opustil v počtu pěti předsériových (včetně jednoho neletového exempláře pro statické zkoušky) a 50-ti sériových strojů. V roce 2004 byl letoun typu Su-30MKI (Flanker H) zaveden též do výrobního programu indického podniku HAL (Hindustan Aeronautics Ltd.). Brány tohoto závodu by přitom mělo do roku 2018 opustit dalších 222 sériových Su-30MKI (Flanker H). viz. samostatný text

Su-30MKK (Flanker G) – modifikace letounu Su-30MK pro Čínské vojenské letectvo (PLAAF) s instalací impulzního dopplerovského radiolokátoru typu N001VE, vyšší SOP z letounu Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1), která ukrývá další palivové nádrže, a avioniky ruské značky RPKB. Pro potřeby zkušebního programu vznikly celkem dva prototypy a tři předsériové stroje. Zatímco základem prvního prototypu letounu Su-30MKK (Flanker G) se stal první prototyp letounu Su-30 (Flanker F variant 1), známý jako T10PU-5, druhý prototyp tohoto stroje vznikl konverzí sériového Su-27UB (Flanker C). Od vzletové dráhy se přitom první prototyp letounu Su-30MKK (Flanker G) poprvé odlepil dne 19. května 1999. V letech 2000 až 2003 PLAAF převzalo celkem 76 sériových Su-30MKK (Flanker G). Jejich kompletaci přitom zajistil závod KnAAPO z Komsomolska na Amuru. viz. samostatný text

Su-30MK2 (Flanker G) (1.) – modifikace letounu Su-30MKK (Flanker G) pro čínské námořnictvo (PLANAF) s instalací radiolokátoru typu N001VEP (na místo typu N001VE), který spolupracuje s naváděcím systémem protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton), modifikovaného průhledového displeje (HUD) a datového procesoru typu Baghet. Číňané si v lednu 2003 objednali celkem 24 sériových Su-30MK2. Prvních šest z nich přitom do ČLR dorazilo v únoru roku 2004. Jeden z nich byl ale krátce nato, dne 16. března téhož roku, ztracen při havárii v důsledku chyby pilota. Dodávka zbylých 18-ti Su-30MK2 přitom následovala mezi dubnem a srpnem roku 2004. Od letounů typu Su-30MKK (Flanker G) ze stavu PLAAF lze tyto stroje snadno rozpoznat díky kamufláži. Zatímco kamuflážní nátěr letounů typu Su-30MKK (Flanker G) se sestává ze dvou odstínů šedé (světle šedá na spodních plochách a tmavě šedá na horních plochách), letouny typu Su-30MK2 obdržely jednobarevný světle šedý kamuflážní nátěr. Později byla do zbraňového systému nejméně jednoho Su-30MK2 začleněna PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 čínské výroby. Existence letounu typu Su-30MK2 s takto modifikovaným zbraňovým systémem je přitom známa od října roku 2015.

Su-30MK (Flanker G) – modifikace letounu Su-30MK pro Indonéské vojenské letectvo (TNI-UA). TNI-UA si v roce 2003 objednalo celkem dva tyto dvoumístné stroje (spolu se dvěma jednomístnými Su-27SK) jako náhradu za letité podzvukové bitevníky řady A-4/TA-4 Skyhawk. Oba dvoumístné Su-30MK (TS3001 a TS3002) přitom Indonésané převzali ještě v tom samém roce. Jejich provozovatelem se stala 11. letka s domovskou základnou Saltan Hassanuddin nacházející se poblíž Makassaru. Kompletaci obou zmíněných strojů přitom zajistil závod KnAAPO z Komsomolska na Amuru.

Su-30MK2V (Flanker G) – modifikace letounu Su-30MK2 pro Vietnamské vojenské letectvo (VPAF) s instalací modifikovaného komunikačního vybavení a vylepšené vystřelovací sedačky. Na konci roku 2003 si VPAF objednalo 4 sériové Su-30MK2V jako náhradu za letité stíhací-bombardéry řady Su-22 (Fitter). Jejich kompletaci přitom zajistil závod KnAAPO z Komsomolska na Amuru. Vietnamci tyto stroje převzali v listopadu roku 2004. Tomu pak v roce 2009 následoval podpis kontraktu na dalších 8 letounů typu Su-30MK2V. Všechny tyto stoje byly dodány v průběhu léta roku 2001. První z nich přitom do Vietnamu dorazily v červnu. Dalších 12 letounů typu Su-30MK2V si Vietnamci objednali v červenci roku 2010. První 4 z nich byly předány v prosinci roku 2011. Dodávka zbylých 8 letounů typu Su-30MK2V byla uskutečněna ještě před koncem roku 2013. Zmíněné stroje obdržely rudá trupová čísla 8531 až 8542 a 8571 až 8582 a původně bázovaly v Bien Hoa. Později ale byly přelétnuty na leteckou základnu Xuan, domovskou základnu 923. stíhacího-bombardovacího regimentu. V srpnu roku 2013 si Vietnamské vzdušné síly přiobjednaly dalších 12 letounů typu Su-30MK2V. První čtyři z nich (rudá 8583 až 8586) Vietnamci převzali na konci roku 2014. Další dva letouny typu Su-30MK2V (rudá 8587 až 8588) z objednávky ze srpna roku 2013 do Vietnamu, resp. na letiště Danang, dorazily, v útrobách velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100 (Condor), dne 7. srpna 2015. Dodávka dalších dvou letounů typu Su-30MK2V (rudá 8589 a 8590) následovala dne 29. prosince toho samého roku. V únoru roku 2016 se flotila letounů typu Su-30MK2V vzdušných sil Vietnamu rozrostla o další dva stroje (rudá 8591 a 8592). Poslední dva Su-30MK2V (rudá 8593 a 8594) z objednávky ze srpna roku 2013 budou Vietnamcům předány v dohledné době. Zmíněné stroje se přitom staly vůbec posledními letouny z řady Su-30 vyrobenými závodem KnAAZ (KnAAPO). V únoru roku 2015 totiž padlo rozhodnutí, aby zde byla výroba letounů této řady ukončena. Důvodem toho rozhodnutí se stalo uvolnění výrobních kapacit pro letouny typu Su-35S a T-50.

Su-30MKV (Flanker G) – modifikace letounu Su-30MK2 pro Venezuelské vojenské letectvo (FAV). FAV si dne 25. července 2006 objednalo celkem 24 těchto strojů. Jejich kompletaci přitom zajistil závod KnAAPO z Komsomolska na Amuru. První dva sériové Su-30MKV (0460 a 1259) do Venezuely dorazily dne 30. listopadem 2006. Do výzbroje FAV byly přitom formálně zařazeny dne 5. prosince 2006. Krátce nato, dne 10. prosince toho samého roku, se oba tyto stroje zúčastnily letecké přehlídky, která se konala na letecké základně „El Libertador“ nacházející se v Macaray k příležitosti 86. výročí od založení FAV. Další dva Su-30MKV (1265 a 8963) Venezuelci převzali v prosinci roku 2006. Tomu v březnu roku 2007 následovala dodávka dalších čtyř těchto strojů. Poslední 2 Su-30MKV byly dodány v červenci roku 2008. Všechny Su-30MKV se přitom staly součástí 13. stíhací letky „Libertador Simón Bolivar“ s domovskou základnou „Luis Del Valle Gracia“ nacházející se v Barceloně.

Su-30MKM (Flanker H) – modifikace letounu Su-30MKI (Flanker H) pro Malajské vojenské letectvo (RMAF) s avionikou francouzské, jihoafrické a ruské výroby. První ze dvou prototypů letounu Su-30MKM, které vznikly přestavbou předsériových Su-30MKI (Flanker H), se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 23. května 2006. RMAF si přitom v roce 2003 objednalo celkem 18 těchto strojů. Jejich kompletaci zajistil irkutský závod IAPO. RMAF přitom tyto stroje převzalo v letech 2007 až 2009. viz. samostatný text

Su-30MKA (Flanker H) – modifikace letounu Su-30MKI (Flanker H) pro Alžírské vojenské letectvo s instalací ruské a francouzské avioniky na místo izraelské. Součástí avionického vybavení letounu Su-30MKA se mimo jiné stal podvěsný navigačně-střelecký kontejner typu Thales Damocles. Alžírské vojenské letectvo si přitom v březnu roku 2006 objednalo celkem 28 těchto strojů. Kompletaci prvních dvou sériových Su-30MKA se podařilo dokončit v červenci roku 2007. Poté byly tyto stroje přelétnuty z Irkutska do Žukovského. Zde pak prošly programem letových zkoušek. Do Alžírska přitom první dva Su-30MKA dorazily dne 25. prosince 2007. Jejich přepravu přitom zajistil velkokapacitní nákladní letoun typu An-124-100. Opětovné sestavení a zalétání těchto strojů obstaral ruský personál. Alžírským pilotům byly tyto první dva sériové Su-30MKA předány v roce 2008. Celý kontrakt na 28 sériových Su-30MKA se podařilo splnit v listopadu roku 2009. Tomu pak v květnu 2010 následoval podpis kontraktu na dalších 16 těchto strojů. Tyto Su-30MKA si přitom Alžířané objednali jako náhradu za zrušený kontrakt na 34 lehčích MiGů-29SMT/UB. Jejich dodávka byla přitom uskutečněna v letech 2011 až 2012. Dne 11. září 2015 byla podepsána objednávka na dalších 14 letounů typu Su-30MKA s termínem předání na léta 2016 až 2017. První z nich se do oblak poprvé vydal dne 10. listopadu 2016. Prvních osm letounů typu Su-30MKA z kontraktu ze září roku 2015 bylo do Alžíru dopraveno, letounem typu An-124-100 společnosti Volga-Dněpr, mezi 15. a 30. prosincem roku 2016. Produkcí tohoto modelu se zabývá závod IAPO z Irkutska.

Su-30MK2 (Flanker G) (2.) – modifikace letounu Su-30MK2 pro Indonéské vojenské letectvo (TNI-UA). První tři tyto dvoumístné stroje (spolu se třemi jednomístnými Su-27SKM) si TNI-UA objednalo dne 21. srpna 2007 na moskevském aerosalónu MAKS 2007. První dva z nich (TS3003  TS3004) do Indonésie dorazily dne 26. prosincem 2008. Jejich přepravu přitom zajistil velkokapacitní nákladní letoun typu An-124-100 (Condor). Opětovné sestavení a zalétání těchto strojů obstaral ruský personál. První zálet přitom následoval dne 6. ledna 2009. Třetí Su-30MK2 (TS3005) na palubě letounu An-124-100 (Condor) do Indonésie dorazil dne 17. lednem 2009. Indonéským pilotům byl tento stroj předán 25. dne toho samého měsíce. Do výzbroje TNI-UA byly všechny tři zmíněné letouny typu Su-30MK2, TS3003 až TS3005, formálně zařazeny dne 2. února 2009. Jejich provozovatelem se přitom stala 11. letka s domovskou základnou Saltan Hassanuddin nacházející se poblíž Makassaru. Tomu v prosinci roku 2011 následoval podpis objednávky na dalších 6 sériových Su-30MK2. Dodávky těchto byly přitom uskutečněny dne 22. února (TS3006 a TS3007), 16. května (TS3008 a TS3009) a 4. září (TS3010 a TS3011) roku 2013. Produkcí letounu Su-30MK2 se zabývá závod KnAAPO z Komsomolska na Amuru.

Su-30MK2 (Flanker G) (3.) – modifikace letounu Su-30MK2 pro Ugandské vojenské letectvo. Ugandské vojenské letectvo si v květnu roku 2009 objednalo celkem 6 těchto strojů. První dva z nich (AF011 a AF015) do Ugandy dorazily v červenci roku 2011. Jejich přepravu přitom zajistil velkokapacitní nákladní letoun typu An-124-100 (Condor). Opětovné sestavení a zalétání těchto strojů obstaral ruský personál. Dodávka dalších dvou letounů typu Su-30MK2 (AF019 a AF023)) následovala dne 16. října toho samého roku. Poslední dva tyto stroje (AF027 a AF031) Ugandské vojenské letectvo převzalo v květnu roku 2012. Výrobu všech šesti letounů typu Su-30MK2 pro Ugandské vojenské letectvo zajistil závod KnAAPO z Komsomolska na Amuru. V létě roku 2016 se ve stavu vzdušných sil Ugandy nacházely již jen tři tyto stroje.

Vyrobeno:  Rusko: dva demonstrační prototypy (zatímco ten první vznikl konverzí sériového Su-27UB, základem toho druhého se stal sériový Su-30) a 305 sériových strojů všech verzí (55 Su-30MKI, 79 Su-30MKK, 39 Su-30MK2, 2 Su-30MK, 36 Su-30MK2V, 24 Su-30MKV, 18 Su-30MKM a 52 Su-30MKA); Indie: 150 Su-30MKI (objednáno 222); Indie: 150 Su-30MKI (objednáno 222)

Uživatelé:  Alžír (Su-30MKA), ČLR (Su-30MKK/MK2), Indie (Su-30MKI), Indonésie (Su-30MK/MK2), Malajsie (Su-30MKM), Uganda (Su-30MK2), Venezuela (Su-30MKV) a Vietnam (Su-30MK2V)

 

 

Su-30MK (prototypová modifikace)

 

 

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 12 500 kp s přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VEP Mječ radiolokačního systému typu RLPK-27VEP, instalovaný uvnitř špice přední trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m2 je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu N001VEP může najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco kontrastní pozemní cíle dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km, velká hladinová plavidla na vzdálenost 350 km, malé čluny na vzdálenost 120 km.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem s dosahem 0,3 až 3 km a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou vpravo od osy trupu.

                   - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                   - obranné: výstražný RL systém typu SPO-15 Berjoza, který zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla), podvěsný kontejner se systémem radiotechnického průzkumu typu SPO-32 Pastel, který zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka a navádění protiradiolokačních ŘS, a podvěsný kontejner s aktivním rušičem typu SPS-161 Geraň

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 8 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen), Ch-29L (AS-14 Kedge) a S-25L, protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr, řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L a KAB-1500L, neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm), neřízené 340 mm rakety typu S-25, submuniční kontejnery typu KMGU a zápalné nádrže

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 6,36 m
Prázdná hmotnost: 17 700 kg
Max. vzletová hmotnost: 33 000 kg
Max. rychlost: 2 125 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet:    3 000 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 1.1.2017