Suchoj Su-30KI

Typ:  víceúčelová bojová modifikace těžkého frontového stíhacího letounu typu Su-27SK (Flanker C); tento model vznikl na základě zadání Indonéského vojenského letectva

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních cílů řízenou i neřízenou municí a zneškodňování radiolokačních stanic protivníka

Odlišnosti od letounu Su-27SK (Flanker C):

- instalace radiolokátoru typu N001VE (na místo radaru typu N001E) – tento typ radaru vykazuje mírně větším dosahem a navíc je schopen vyhledávat a sledovat i pozemní a hladinové cíle a provádět mapování terénu (typ N001E sloužil výhradně pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů)

- modifikovaný pilotážně-navigační komplex - jeho součástí se stal též systém družicové navigace typu A737

- instalace zařízení pro přístrojové přiblížení na přistání (ILS/VOR) západní provenience

- instalace výstražného RL systému typu SPO-32 (L150) Pastel, který spolupracuje s naváděcí soustavou protiradiolokačních řízených střel, na místo výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza

- instalace výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu, který je kompatibilní s tankovacím systémem vzdušných tankerů řady Il-78 (Midas) a podvěsným tankovacím systémem typu UPAZ-1A Sachalin, před pilotní kabinou vlevo o osy trupu (odlišná konstrukce než v případě modelu Su-33 a Su-35)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder), protiradiolokační ŘS typu Ch-31P (AS-17 Krypton) a protizemní ŘS typu Ch-29T (AS-14 Kedge) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo) a řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr

Historie:  V roce 1996 se těžký stíhací letoun typu Su-27SK/UBK (Flanker B/C) z dílny JSC P.O. Suchoje dostal též do středu pozornosti Indonéského vojenského letectva (TNI-AU). Tomu přitom dne 29. srpna 1997 následoval podpis kontraktu na dvanáct těchto strojů, osm v jednomístné bojové a čtyři ve dvoumístné cvičně-bojové  modifikaci, s opcí na dalších osm (v jednomístné bojové verzi). Na základě specifických požadavků TNI-AU JSC P.O. Suchoje následně vyprojektovala víceúčelovou bojovou modifikaci tohoto ryze stíhacího letounu disponující schopností vést útoky na pozemní cíle i za pomocí naváděné munice (součástí zbraňového systému modelu Su-27SK byly pouze neřízené pumy a neřízené rakety). Takto modifikovaný Su-27SK (Flanker B) obdržel typové označení Su-30KI a součástí jeho zbraňového systému se kromě celé řady protizemních řízených střel a řízených pum stala též nová střednědosahová PLŘS s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder). Ta přitom byla na rozdíl od PLŘS typu R-27 (AA-10 Alamo), nejvýkonnější protivzdušné zbraně letounu Su-27SK (Flanker B), schopna se zcela autonomně navést na vzdušný cíl dle principu „vystřel a zapomeň“. Naproti při útoku za pomoci střely R-27 (AA-10 Alamo), která využívala poloaktivní RL naváděcí soustavu, bylo nezbytné postřelovaný vzdušný cíl nepřetržitě ozařovat palubním radiolokátorem až do okamžiku zásahu. To značně limitovalo počet paralelně postřelovaných cílů a zároveň letounu nosiči znemožňovalo vykonávat v průběhu střelby příliš prudké manévry. Jediný demonstrační prototyp letounu Su-30KI vznikl v roce 1998 konverzí sériového Su-27SK (Flanker B) s výrobním číslem 36911040102 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 28. června toho samého roku. Po realizaci několika zkušebních letů se zkušební program tohoto jediného jednomístného modelu z řady Su-30 přesunul na achtubinskou leteckou základnu Vladimírovka, domovskou základnu 929. GLIC (Státní letové testovací centrum). Zde byly následně realizovány ostré střelby za pomoci PLŘS typu R-77E (AA-12 Adder) a v neposlední řadě též prověřena činnost nového avionického vybavení a výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu. V srpnu roku 1999 se pak jediný exemplář letounu Su-30KI představil široké veřejnosti na moskevské airshow MAKS 99. Krátce nato, v prosinci toho samého roku, jej bylo možné shlédnout též na airshow LIMA 99, která se konala v malajském Kuala Lumpur. Kromě toho se tento stroj zúčastnil též airshow DSA 2000. Ta se přitom konala v dubnu roku 2000 rovněž v Kuala Lumpur. Protože ekonomická krize, která postihla na konci 90. let státy jihovýchodní Asie, se nevyhnula ani Indonésii, Indonéské vojenské letectvo muselo již v roce 1998 od zmíněné smlouvy zcela odstoupit. V roce 2003 se proto jediný exemplář letounu Su-30KI, který nesl nestandardní kamufláž sestávající se z nepravidelných polí černé a dvou odstínů šedé barvy, stal demonstračním prototypem pokročilejšího exportního modelu, známého jako Su-27SKM.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Su-27SK)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VEP Mječ radiolokačního systému typu RLPK-27VEP, instalovaný uvnitř špice přední trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m2 je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu N001VEP může najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco kontrastní pozemní cíle dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km, velká hladinová plavidla na vzdálenost 350 km, malé čluny na vzdálenost 120 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem s dosahem 0,3 až 3 km a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                    - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32/L150 Pastel, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171/L005S Sorbcija-S (dvojici štíhlých válcovitých kontejnerů tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze umístit na konce křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:      jeden kanón GŠ-30-1 ráže 30 mm se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo), protiradiolokační ŘS s poloaktivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm), neřízené 340 mm rakety typu S-25 a zápalné nádrže

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 5,93 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 33 450 kg
Max. rychlost: 2 500 km/h
Praktický dostup:   18 500 m
Max. dolet:    3 680* km

 

 

* 6 400 km s jedním doplněním paliva za letu

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 5.3.2013