Suchoj 100L (100L1 – 100L8)

Typ:  speciální modifikace letounu Su-9 (Fishpot B) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření aerodynamických vlastností deltakřídla s malou štíhlostí (poměr hloubky a rozpětí), tenkým profilem a proměnlivým úhlem šípu náběžné hrany v širokém rozsahu úhlů náběhu a širokém rozsahu rychlostí (M=0,3 až M=2,0) v rámci programu strategického raketonosného letounu typu T-4 (iz.100) s rychlostí řádu M=3

Odlišnosti od letounu Su-9 (Fishpot B):

- nová konstrukce křídla v oblasti před hlavním nosníkem – tato výměnná sekce křídla s náběžnou hranou s proměnlivým úhlem šípu (na místo konstantního po celém rozpětí) je nyní protažena až k pilotní kabině (díky tomuto zásahu do konstrukce křídlo speciálu 100L vykazuje v porovnání s křídlem modelu Su-9 větší celkovou plochou)

- absence zbraňového systému, včetně křídelních zbraňových závěsníků

- instalace druhé PVD (s tvarem písmene „L“) na pravoboku přídě trupu přímo před horní přepouštěcí „protipumpážní“ klapkou

- instalace centrovací zátěže s hmotností cca 1 000 kg v přední části trupu

- instalace zesíleného příďového podvozku s větším kolem

- instalace zkušební aparatury uvnitř křídleních integrálních nádrží (díky tomu se celková zásoba paliva snížila o více jak 600 l) a uvnitř trupu přímo před a za kokpitem

- instalace generátorů kouře s řadou vývodů na náběžné hraně křídla (to usnadňuje pozorování proudění vzduchu nad křídlem)

Historie:  Program strategického raketonosného letounu typu T-4 (iz.100), který měl být schopen letu rychlostí okolo M=3 ve výšce okolo 20 000 m, se neobešel hned bez několika pilotovaných vzdušných zkušeben. Zatímco za pomoci speciálu 100LDU, jehož základem se stal letoun typu Su-7U (Moujik), byl testován analogový elektro-hydraulický systém řízení (EDSU) a automatický stabilizační systém (SAS), pro potřeby výzkumu aerodynamiky křídla tohoto výkonného stroje, které konstruktéři Suchojovi OKB pojali jako dvojitou deltu s extrémně malou štíhlostí (poměr hloubky a rozpětí) a proměnlivým úhlem šípu náběžné hrany, byly vyhrazeny speciálně upravené přepadové stíhače typu Su-9 (Fishpot B) s výrobními čísly 100000610 (modrá 61) a 1301. Posláním takto specializované modifikace letounu Su-9 (Fishpot B), která vešla ve známost pod označením 100L, se stalo prověření aerodynamických vlastností zmenšeniny křídla letounu T-4 v reálných podmínkách. Právě přepadový stíhač typu Su-9 (Fishpot B) nebyl pro tento účel vybrán náhodou. Za jeho pomoci bylo totiž možné prověřit aerodynamické charakteristiky křídla letounu T-4 v širokém rozsahu rychlostí (M=0,3 až M=2,0) a v širokém rozsahu úhlů náběhu. Takto získané poznatky o chování výše popsaného křídla měly pak konstrukčnímu týmu Suchojovi OKB-51 vypomoci s volbou nejvíce vhodného profilu pro jeho náběžnou hranu. Křídlo speciálu 100L se přitom sestávalo ze dvou částí. Zatímco zadní část křídla tohoto stroje (až po hlavní nosník) se zcela ztotožňovala se zadní částí křídla řadového Su-9 (Fishpot B), jeho přední část s náběžnou hranou byla řešena jako výměnná. Toto přitom umožnilo za pomoci speciálu 100L za poměrně krátkou dobu odzkoušet hned tři křídla s ostrou náběžnou hranou s rozdílným úhlem šípu a rozdílným profilem a jedno křídlo se zaoblenou náběžnou hranou. Na prvním exempláři speciálu 100L byly ale odzkoušeny též modifikované ocasní plochy s ostrou náběžnou hranou. Jelikož tento stroj zcela postrádal zbraňový systém, včetně střeleckého radiolokátoru, útroby jeho přídě zcela zaujímala instalace centrovací zátěže s hmotností okolo 1 000 kg. Vnitřní prostory křídelních palivových nádrží, stejně jako útroby trupu v oblasti před a za pilotní kabinou, zase ukrývaly instalaci zkušební aparatury. Zatímco hmotnost draku díky všem těmto úpravám vzrostla o nějakých 1 300 kg, v případě max. vzletové hmotnosti došlo ke vzrůstu proti řadovému Su-9 (Fishpot B) o nějakých 750 kg. Letové zkoušky prvního exempláře speciálu 100L se rozeběhly v červenci roku 1966 a byly ukončeny v roce 1972. Za tuto časovou periodu byl přitom tento stroj odzkoušen hned v osmi rozdílných aerodynamických konfiguracích (100L1 až 100L8). Zatímco max. rychlost speciálu 100L se prakticky ztotožňovala s max. rychlostí řadového Su-9 (Fishpot B), jeho přistávací rychlost byla o nějakých 40 km/h nižší.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (vznikly konverzí sériových Su-9)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-7F-1

Radar:        žádný                   

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2012