Suchoj Su-22UM3 (‘Fitter G’) / S-52UM3K

Typ:  exportní modifikace cvičně-bojového letounu typu Su-17UM3 (Fitter G)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady Su-20/-22, včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu Su-17UM3 (Fitter G):

- instalace silnější, „žíznivější“, větší a těžší pohonné jednotky typu R-29BS-300 na místo motoru typu Al-21F-3 – to si vyžádalo posunout oba páry aerodynamických brzd a obě vodorovné ocasní plochy mírně směrem dozadu (o 100 mm), prodloužit dráhu pohybu regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (o 130 mm), zvětšit průměr (z 1,55 m na 1,634 m) a zkrátit délku oddělitelné zadní části trupu a zavést určité změny do palivového, hydraulického, elektrického a požárního systému

- instalace modifikovaných vodorovných ocasních ploch (VOP) se zvětšeným rozpětím (o 139 mm)

- instalace mírně modifikovaného avionického vybavení (jeho součástí se stal odlišný typ identifikačního systému „vlastní-cizí“)

Historie:  Zatímco exportním protějškem dvoumístného letounu typu Su-17UM (Fitter E) se stal model, který obdržel služební označení Su-22U (Fitter E), exportní modifikace vývojového nástupce tohoto cvičně-bojového stroje v podobě typu Su-17UM3 (Fitter G) vešla ve známost pod továrním označením S-52UM3K a služebním označením Su-22UM3 (Fitter G). Tento model byl přitom primárně určen pro výcvik pilotů letounů typu Su-22M3 (Fitter J) a stejně jako jeho protějšek pro VVS v podobě typu Su-17UM3 (Fitter G) obdržel zaměřovací a avionické vybavení z jednomístného letounu Su-17M3 (Fitter H). Naproti tomu avionické vybavení staršího modelu Su-22U (Fitter E) se ztotožňovalo s letounem typu Su-22 (Fitter F), který zase nebyl ničím jiným, než exportní modifikací letounu Su-17M2 (Fitter D). Srdcem letounu Su-22UM3 (Fitter G) se přitom, stejně jako u všech letounů řady Su-22 (Fitter), stal motor typu R-29BS-300. Od modelu Su-17UM3 (Fitter G), jehož pohon zajišťoval menší, lehčí a méně „žíznivý“ motor typu Al-21F-3, jej proto bylo možné snadno rozpoznat díky odlišnému tvaru zadní části trupu, která se vyznačovala mírně menší délkou a více robustním profilem, a protažení náběžné hrany SOP v podlouhlý „předkýl“ alá Su-22U (Fitter E). Od svého předchůdce v podobě modelu Su-22U (Fitter E) se zase odlišoval instalací vyššího vrcholového krytu SOP z dielektrického materiálu a nevelké kýlovky pod zádí trupu alá Su-17M3/UM3 (Fitter H/G). Protože v roce 1983 padlo rozhodnutí, aby byl pohonný systém exportních letounů řady Su-22 za účelem zjednodušení produkce sjednocen s pohonným systémem letounů řady Su-17, brány závodu č.126 z Komsomolska na Amuru nakonec, v letech 1982 až 1983, opustilo jen devět sériových Su-22UM3 (Fitter G). Poté výrobní program zmíněného podniku plynule přešel na motorem typu Al-21F-3 poháněný model Su-22UM3K (Fitter G).

Verze:  -

Vyrobeno:  9 sériových strojů

Uživatelé:  Maďarsko (po roce 1981 dodány 3 ks), Peru (po roce 1980 dodány 3 ks) a ?

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor typu Chačaturov R-29BS-300 s max. tahem 8 300 / 11 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Kljon-PS s dosahem 8 km, odměrem ±12°, elevací 6° a depresí 30° a jeden optický střelecký/bombardovací zaměřovač typu ASP-17B. Zatímco instalace laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Kljon-PS se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (za nevelkým hranatým okénkem situovaným přímo pod jeho špicí), zaměřovač typu ASP-17B je umístěn uvnitř pilotní kabiny.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 (za jeho pomoci jsou označovány cíle pro protizemní řízené střely typu Ch-25). Toto zařízení se umisťuje na pravý přední trupový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo za příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za kýlovou stabilizační plochou), výstražný radiolokační systém typu SPO-15L (L006L) Berjoza-L (dvě antény vestavěné do náběžné hrany pevné střední části křídla v oblasti mezi oběma páry aerodynamických hřebenů a jedna anténa nacházející se na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem) a aktivní rušič typu SPS-142, -142 nebo -143 (‘Odd Pod’) systému Siren (podvěsné pouzdro tohoto systému se umisťuje na pravý vnitřní křídelní závěsník, zatímco na levý vnitřní křídelní závěsník se současně zavěšuje raketnice typu UB-32A plnící funkci protizávaží)

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaná na třech párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla (ten prostřední je vyhrazen pro PLŘS) a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25 (AS-10 Karen) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60 (AA-8 Aphid) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden pevný dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, zápalné nádrže, PTB typu PTB-800 a 1 150 l PTB typu PTB-1150

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,03/13,68 m 
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012