Suchoj Su-27UBK (‘Flanker C’) / T-10UBK

Typ:  exportní modifikace cvičně-bojového stíhacího letounu typu Su-27UB (Flanker C); tento model vznikl na základě zadání Čínského PLAAF

Určení:  primárně výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady Su-27, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly a ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu Su-27UB (Flanker C):

- instalace mírně modifikovaného avionického vybavení – jeho součástí se mimo jiné stal též radiolokátor typu RPLK-27E/N001E (exportní verze radaru typu RPLK-27/N001 Mječ s degradovanými schopnostmi)

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí – díky tomu vzrostla max. vzletová hmotnost a nosnost podvěsné výzbroje (z 6 t na 8 t)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o neřízené pumy a neřízené protizemní rakety

Historie:  Dvoumístný letoun typu Su-27UBK (Flanker C), který není ničím jiným, než exportní modifikací cvičně-bojového letounu typu Su-27UB (Flanker C) s instalací mírně pozměněného avionického vybavení s více či méně degradovanými schopnostmi a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o neřízené pumy a neřízené protizemní rakety, spolu se svým jednomístným bojovým protějškem v podobě letounu typu Su-27SK (Flanker B) vznikl na základě zadání Čínských vzdušných sil (PLAAF) z roku 1991. Prototyp exportního Su-27UBK Flanker C (modrá 09) vešel ve známost pod továrním označením T10UBK-1 a jeho základem se stal sériový Su-27UB Flanker C (rudá 67) ze stavu VVS. První 4 tyto stroje (spolu s 20-ti jednomístnými Su-27SK Flanker B) si Číňané objednali již v roce 1991. Jejich dodávku se přitom podařilo splnit rok nato. K podpisu objednávky na dalších 6 dvoumístných Su-27UBK Flanker C (a 16 jednomístných Su-27SK (Flanker B) došlo v roce 1995. Jejich dodávky byly přitom realizovány rok nato. Tomu pak v roce 1996 následoval podpis licenční smlouvy, která čínskému závodu ze Shenyangu zajistila oprávnění pro kompletaci 200 jednomístných Su-27SK (Flanker B) pro potřeby PLAAF z konstrukčních celků dodaných ruským výrobcem. Licenční Su-27SK (Flanker B) přitom obdržel označení J-11 a součástí výrobního programu zmíněného podniku se stal v roce 1998. Protože se výše uvedená licenční smlouva nevztahovala na cvičně-bojové Su-27UBK (Flanker C), v roce 2000 si PLAAF objednalo dalších 28 těchto dvoumístných strojů. Jejich dodávky byly přitom realizovány v letech 2000 až 2002. Číňané si nicméně hlavu s licenčním oprávněním nelámali a později zavedly do výrobního programu závodu ze Shenyangu i tento cvičně-bojový stroj. První bezlicenční Su-27UBK (Flanker C), který vešel ve známost pod označením J-11BS, přitom brány zmíněného podniku opustil v roce 2008. V celkovém pořadí druhým provozovatelem dvoumístného Su-27UBK (Flanker C) se staly vzdušné síly Vietnamu (VPAF). První tento stroj (spolu s pěti jednomístnými Su-27SK Flanker B) si přitom VPAF objednalo již v roce 1994. Jejich dodávky se rozeběhly v květnu roku 1995 a byly ukončeny v roce 1996. Tomu v prosinci roku 1996 následoval podpis kontraktu na další čtyři dvoumístné Su-27UBK Flanker C (a dva jednomístné Su-27SK Flanker B). První dva z nich do Vietnamu dorazily dne 1. prosince 1997. Jejich přepravu přitom zajistil velkokapacitní nákladní letoun typu An-124 (Condor). Dodávka zbylých dvou Su-27UBK (Flanker C) ale nedorazila. Letoun typu An-124 (Condor), na jehož palubě se tyto stroje nacházely, totiž dne 6. prosince téhož roku havaroval poblíž Irkutska. Náhradu za dva tyto stroje přitom Rusové dodali v polovině roku 1998. Nevelký počet dvoumístných Su-27UBK (Flanker C) byl zařazen též do stavu 797. UAP (cvičný pluk) KVOLTU (Krásnojarská letecká a technická škola) s domovskou základnou Kuščevskaja. Ruské VVS ale tyto stroje používalo pouze pro zaškolování pilotů budoucích zahraničních provozovatelů letounů řady Su-27 (Flanker). Do roku 2002 přitom brány závodu IAPO z Irkutska opustilo celkem 47 letounů typu Su-27UBK (Flanker C).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Su-27) a 47 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (v letech 1992 až 2002 dodáno 38 ks) a Vietnam (v letech 1995 až 1998 dodáno 5 ks)

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001E Mječ (‘Slot Back II’) radiolokačního komplexu typu RLPK-27E, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Mječ slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země). Vzdušné cíle s RCS cca 3 m2 je tento typ radaru schopen sledovat na vzdálenost 80 až 100 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem s dosahem 0,3 až 3 km a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, výstražný RL systém typu SPO-15 Berjoza, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171/L005S Sorbcija-S (dvojici štíhlých válcovitých kontejnerů tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze umístit na konce křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyř pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 6 ks) a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (38 pum typu OFAB-100-120 s hmotností 100 kg, 31 pum typu FAB-250M54 s hmotností 250 kg nebo 8 pum FAB-500M62 s hmotností 500 kg), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMGU (max. 4 ks) a zápalné nádrže typu ZAB-500Š (max. 8 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 6,36 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 24.3.2013