Typ:  pokročilá modifikace frontového bombardovacího letounu typu Su-24M (Fencer D); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu Su-24M (Fencer D) Ruského VVS

Určení:  primárně ničení důležitých pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací za pomoci řízené i neřízené munice, sekundárně poskytování paliva za letu letounům řady Su-24M

Odlišnosti od letounu Su-24M (Fencer D):

- instalace navigačního-střeleckého komplexu typu SVP-24 (na místo typu PNS-24M Tygr-NS). Jednotlivé komponenty tohoto komplexu jsou navzájem propojeny několikanásobnou datovou sběrnicí typu MKIO.

- instalace výkonnějšího palubního počítače typu SV-24 (na místo typu CVU-10-058K Orbita-10)

- instalace zařízení pro nahrávání dat před misí typu UVV-MP (na místo typu Binom-MP). Za jeho pomoci lze nahrát data do palubního počítače za pouhých 5 min. Při použití staršího typu Binom-MP toto zabere celých 47 min.

- instalace modulu typu Obzor-RBV-T, který zajišťuje převod informací získaných radiolokátorem typu Obzor-A (Drop Kick) do digitálního formátu a následnou konverzi do TV formátu

- instalace TV indikátoru typu OR-4TM (na místo typu OR-4T), který dokáže kombinovat radiolokační obraz s digitální mapou, před sedadlem zbraňového operátora

- instalace průhledového displeje (HUD) typu KAI-24P (na místo typu PPV-1) před sedadlem pilota. Zmíněný HUD poskytuje více informací v průběhu navigace, útoku i přiblížení na přistání. Jeho instalace navíc usnadňuje kontakt se vzdušným tankerem. Kromě toho toto zařízení dokáže zobrazovat informace získané radiolokátorem a informace z digitální mapy.

- instalace radionavigačního systému typu SRNS-24 se satelitním přijímačem typu A737, který je kompatibilní s ruským systémem GLONASS i americkým systémem NAVSTAR (v této souvislosti přímo za pilotní kabinou, mírně vlevo od podélné osy trupu, přibyla malá anténa). Systém typu SRNS-24 zastává též funkci datalinku, který slouží k výměně informací o cílech.

- instalace pevného disku typu TBN-K-2, který slouží k ukládání kompletních časově synchonizovaných dat z navigačního-střeleckého systému typu SVP-24, záznamníku letových dat typu Tester-UZ a obranného systému typu BKO-2 pro potřeby debriefingu, na místo magnetofonu typu MLP-14-3

- modifikovaný systém typu Tester-UZ instalací digitální „černé skřínky“ typu ZTN-1 (na místo analogové „černé skřínky“ typu 2T-3M), která dokáže zaznamenávat letové parametry rychlosti 256 slov za sekundu po dobu 26-ti hodin, čtyři kanály hlasové komunikace po dobu nejméně 30-ti minut a ukládat výsledky 10-ti automatických analýz mise

- nový pozemní podpůrný monitorovací systém (NKPiK). Jeho součástí se stal automatický systém pro kontrolu palubních systémů a stahování údajů ze záznamníku letových dat typu ASEK-24 a automatický systém pro přípravu misí typu ASPPD-24 (jeho zavedení sebou přineslo troj- až čtyřnásobné zkrácení délky předletové přípravy a poletové analýzy)

Historie:  Protože se v polovině 90. let zavedení frontového bombardovacího letounu nové generace typu Su-34 (Fullback) nacházelo, díky problémům ekonomického a technického rázu, které provázely vývoj tohoto derivátu těžkého stíhacího letounu 4. generace typu Su-27 (Flanker), v nedohlednu, na pořad dne se tehdy dostala modernizace stávající flotily frontových bombardovacích letounů typu Su-24M (Fencer D). Hlavním impulsem k zahájení modernizace letounů typu Su-24M (Fencer D) se stalo jejich nasazení v prvním konfliktu v Čečensku (1994 až 1996). Zde se totiž naplno projevila nemilá skutečnost, že avionické vybavení těchto strojů již představuje morálně zastaralou techniku. Hlavním terčem kritiky se přitom stala nízká přesnost navigačního systému, pomalé plánování misí a pomalé nahrávání dat. Výběrové řízení na zpracování projektu modernizačního programu pro letoun typu Su-24M (Fencer D) bylo vypsáno v roce 1996. Přestože zpracováním takových projektů bývají obvykle pověřováni původní výrobci, volba nakonec padla na malou soukromou společnost Gefest & T ze Žukovského, kterou založili, v roce 1992, bývalí pracovníci experimentálního závodu EMZ V.M. Mjasiščeva. Důvody k tomuto rozhodnutí byly ryze ekonomické. Cena, kterou si za zpracování modernizačního projektu pro tento stroj řekla JSC P.O. Suchoje, se vedení Ruského VVS zkrátka zdála příliš vysoká. Zpracováním modernizačního projektu pro letoun typu Su-24M (Fencer D) byla společnost Gefest & T pověřena dne 3. dubna 1996, a to v rámci programu Metronom. Zmíněný modernizační program byl přitom vystavěn zejména na záměně navigačního-střeleckého komplexu typu PNS-24M Tygr-NS komplexem typu SVP-24, jehož součástí se stal počítač typu SV-24 a radionavigační systém typu SRNS-2 se satelitním přijímačem typu A737. S přihlédnutím na omezenou technickou životnost letounů typu Su-24M (Fencer D) zmíněný modernizační program již od počátku nepočítal se záměnou radaru. Ten byl pouze doplněn o modul typu Obzor-RBV-T, který zajišťuje převod získaných informací do digitálního formátu a následnou konverzi do TV formátu. Z toho samého důvodu modernizační program společnosti Gefest & T nepočítal s instalací tzv. skleněného kokpitu. Modernizace přístrojového vybavení se omezila pouze na instalaci vylepšené CRT obrazovky radaru (typ OR-4TM) a nového HUD (typ KAI-24P). Součástí palubního vybavení modernizovaného Su-24M (Fencer D), který vešel ve známost jako Su-24 SVP-24, se stalo též nové zařízení pro nahrávání dat před misí (typ UVV-MP). Změn ale doznalo též zařízení pro ukládání dat a podpůrný monitorovací systém (NKPiK). Instalace automatizovaného NKPiK přitom vedla k troj- až čtyřnásobnému zkrácení doby předletové přípravy a poletové analýzy. Přestože se modernizační program Su-24 SVP-24 omezil prakticky pouze na výměnu palubního počítače a zobrazovacích prvků, letounu typu Su-24M (Fencer D) zajistil znatelně vyšší bojovou efektivitu. Jenom instalace modulu typu Obzor-RBV-T a nové obrazovky radaru vedla ke vzrůstu vzdálenosti, na kterou lze identifikovat cíle s kontrastní RCS, o celých 40 až 50 %. Kromě toho vedla ke znatelnému zvýšení přesnosti ve stanovení vzdálenosti zachyceného cíle a v neposlední řadě též ke zvýšení rozlišení. Instalace CRT obrazovky typu OR-4TM navíc sebou přinesla možnost spolu navzájem kombinovat radarový obraz a digitální mapu (zobrazovat digitální mapu a radarový obraz ale umožňuje i HUD typu KAI-24P). Toto předtím nesvedlo palubní vybavení žádného jiného letounu ruské konstrukce. Instalace modulu typu Obzor-RBV-T a CRT obrazovky typu OR-4TM tedy schopnosti dopplerovského radaru typu Obzor-A (Drop Kick) přiblížila schopnostem podstatně pokročilejšího a dražšího radaru se syntetickou aperturou. Zachování tehdy již zastaralé CRT obrazovky přitom umožnilo snížit nejen náklady na modernizaci, ale i náklady na výcvik posádek. Instalace radionavigačního systému typu SRNS-24 se satelitním přijímačem typu A737 zase sebou přinesla významný vzrůst přesnosti navigace. Zmíněný systém přitom dokáže určit polohu, letovou výšku (nad mořem) a rychlost letounu, stejně jako nadmořskou výšku cílů (na základě údajů o nadmořské výšce nejvyšších bodů v terénu, nad kterými letoun prolétl). Zatímco koordináty dokáže systém typu SRNS-24 určit s odchylkou od 3 do 15 m, odchylka ve stanovení nadmořské výšky tohoto systému činí 3 až 25 m. Systém typu SRNS-24 ale zastává též funkci datalinku, který slouží k výměně informací o cílech. Instalace navigačního-střeleckého komplexu typu SVP-24 kromě výše uvedeného letounu typu Su-24M (Fencer D) zajistila též schopnost útoků na pozemní cíle v průběhu manévrování za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Díky tomu modernizovaný Su-24 SVP-24 může v průběhu útoku provádět úhybné manévry. Neřízené pumy navíc dokáže shazovat s přesností téměř srovnatelnou s podstatně dražšími naváděnými pumami. Díky tomu může provádět shoz pum ze vzdálenosti 5 až 8 km od cíle nebo v průběhu ostré zatáčky. Při pumových útocích proto nemusí prolétávat přímo nad cílem a vystavovat se tak účinkům jeho PVO. Toto sebou přineslo vzrůst šance na přežití v boji proti modelu Su-24M (Fencer D) o 30 až 40 %. Kromě výše uvedeného komplex typu SVP-24 umožňuje vést útok na jeden cíl za pomoci pum s rozdílnými balistickými parametry. Komplex typu SVP-24 je přitom v porovnání s komplexem typu PNS-24M letounu typu Su-24M (Fencer D) nejen znatelně efektivnější, ale též lehčí (o 127 kg). Kromě toho má menší spotřebu elektrické energie (o 1 kV). Díky tomu, že jednotlivé komponenty tohoto komplexu sdílí s komponentami komplexu typu PNS-24M upevňovací body a konektory, jeho zástavbu je možné provádět přímo v údržbářských závodech vojenského letectva. Dopracování jednoho letounu typu Su-24M (Fencer D) do standardu Su-24 SVP-24 spolu s dodávkou pozemního podpůrného vybavení trvá pouhých 10 až 14 dní. Modernizace letky tří těchto strojů na úroveň Su-24 SVP-24 přitom skupině pěti techniků výrobce a deseti zaměstnanců opravárenského závodu zabere 20 až 25 dní. Jako první byla v roce 1998 na standard Su-24 SVP-24 „upgradována“ trojice letounů typu Su-24M (Fencer D) ze stavu 4. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) z Lipecka. V rámci zkušebního programu, který byl zahájen v prosinci roku 1998 a završen dne 25. června 2001, zmíněné stroje vykonaly 89 letů z letecké základny Lipeck-2. V jejich průběhu shodily 296 neřízených pum a odpálily 32 neřízených raket a 2 řízené střely. Tomu následovaly zkoušky u 929. GLIC (Státní letové testovací centrum), které využívá leteckou základnu Vladimirovka nacházející se u Achtubinska. Později se flotila modernizovaných Su-24 SVP-24 4. CBP i PLS rozrostla ještě nejméně o jeden další stroj. Mezitím, v červnu roku 2000, svůj modernizační pro letouny typu Su-24M (Fencer D) Ruskému VVS nabídla též JSC P.O. Suchoje. Zmíněná nabídka se však s kladným ohlasem ze strany velení VVS nesetkala. Vedení této konstrukční kanceláře ale využilo svůj vliv na vyšších místech, a tak svůj modernizační program, který dal za vznik modelu Su-24M2 (T-6M2), nakonec přeci jenom prosadila. Aby toho nebylo málo, tak v roce 2002 společnost Gefest & T připravilo o veškerou státní finanční podporu. Společnosti Gefest & T se však podařilo získat finance z jiných zdrojů a vývoj modelu Su-24 SVP-24 dokončit. Součástí výzbroje Ruského VVS se tak nakonec staly oba zmíněné modely, Su-24 SVP-24 i Su-24M2. Svůj debut si modernizované Su-24 SVP-24 odbyly na vojenském cvičení Rubež-2004, které se konalo na polygonu nacházejícím se v Kyrgyzských horách. V rámci zmíněného cvičení tyto stroje podnikaly, z kyrgyzské základny Kant, útoky na pozemní cíle z různých výšek a z různých směrů. Některé z nich se přitom nacházely ve velmi komplikovaném terénu. Jelikož bylo toto nasazení letounů typu Su-24 SVP-24 vyhodnoceno jako mimořádně úspěšné, na počátku roku 2005 byl navigační-střelecký komplex typu SVP-24 doporučen pro přijetí do výzbroje VVS. Za operačně plně způsobilý byl modernizovaný Su-24 SVP-24 oficiálně prohlášen v říjnu roku 2008. Ten samý rok započala modernizace letounů typu Su-24M (Fencer D) sloužících u řadových bojových útvarů. Zpočátku Ruské VVS plánovalo na standard Su-24 SVP-24 „upgradovat“ pouhých 14 těchto strojů. Později ale tento záměr přehodnotilo a zmíněnou objednávku navýšilo na několik tuctů. Jako první bylo takto modernizováno 12 letounů typu Su-24M (Fencer D) ze stavu regimentu operujícího z Morozovska. Druhým útvarem v celkovém pořadí, jehož letouny typu Su-24M (Fencer D) prošly „upgrade“ na standard Su-24 SVP-24, se stal útvar s domovskou základnou Šagol, která se nachází poblíž Čelabinska. Všechny letouny typu Su-24M (Fencer D) ze stavu tohoto útvarů se přitom podařilo zmodernizovat do konce roku 2013. „Upgradování“ letounů typu Su-24M (Fencer D) ze stavu Ruského VVS na standard Su-24 SVP-24 se ale tímto údajně nezastavilo a pokračuje nadále. Z hlediska vnějšího vzhledu se modernizované Su-24 SVP-24 od standardních Su-24M (Fencer D) prakticky neliší. Jediným vnějším rozpoznávacím znakem se stala instalace malé antény satelitního přijímače na kokpitem, mírně vlevo od podélné osy trupu.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Su-24M)

Uživatelé:  pouze Rusko (VVS)

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva proudové motory typu Ljulka Al-21F-3 nebo Al-21F-3A s max. tahem 7 800 kp / 11 215 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        přehledový impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPO Orion-A (‘Drop Kick’) s dosahem 150 km, instalovaný v horní části, a mapovací dopplerovský radiolokátor typu RPS Reljef, instalovaný v dolní části příďového radomu. Zatímco prvně uvedený radar je používán pro vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů s velkým RL kontrastem proti zemi, druhý uvedený radar slouží pro sledování povrchu země při letu v malých výškách („kopírování terénu“).

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu LTPS-24 Kajra-24 (zploštělý hranatý kryt s rozměrným obdélníkovým okénkem v čele nacházející na břichu trupu přímo za šachtou příďového podvozku). Tento TV kameru s laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů sdružující systém spolupracuje s naváděcím systémem řízených pum a střel s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L, KAB-1500L, Ch-25ML (AS-12B Kegler), Ch-29L (AS-14A Kedge) a S-25L a řízených pum a střel s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, KAB-1500Kr a Ch-29T (AS-14B Kedge)

                  - naváděcí: rádiová-povelová jednotka typu RKL Delta N (anténa umístěná pod příďovým krytem radiolokátorů), podvěsný kontejner s pasivním lokátorem typu L080/L081 Fantasmagorija-A/-B a podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9 (oba zmíněné kontejnery se umisťují na zadní centrální trupový zbraňový závěsník). Zatímco systém Delta N spolupracuje s naváděcím systémem protizemních ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7B Kerry) a Ch-25MR (AS-12C Kegler), systém Fantasmagorija-A/-B s naváděcím systémem protiradiolokačních ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-25MP (AS-12A Kegler), Ch-28 (AS-9 Kyle), Ch-58 (AS-11 Kilter) a Ch-31P (AS-17A Krypton), systém APK-9 s naváděcím systémem protizemních ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-59 (AS-13 Kingbolt) a Ch-59M (AS-18 Kazoo)

                 - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě nevelké antény s tvarem trojúhelníku umístěné po jedné na břichu přídě a zádě trupu přímo za příďovým krytem radaru a přímo za postranními kýlovkami), výstražný radiolokační systém typu SPO-15S (L006) Berjoza (dva páry antén s tvarem trojúhelníku umístěné po jednom na bocích postranních lapačů vzduchu přímo před náběžnou hranou křídla a na bocích SOP přímo nad směrovým kormidlem), výstražný IČ systém typu LO-2 Mak-UL (nevelký polokulovitý senzor nacházející se v ose hřbetu střední části trupu), aktivní rušič typu Gardenija (vřetenovité antény umístěné na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem a přímo pod pouzdrem přistávacího padáku), dvě výmetnice 12-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty se nacházejí na hřbetu zadní části trupu na úrovni kořenů náběžné hrany VOP) a dvě odnímatelné výmetnice 48-ti klamných IČ/RL cílů (ty se umísťují na hřbet zadní části trupu) nebo dvě odnímatelné výmetnice 27-ti klamných IČ/RL cílů (ty se umisťují do rozšířených aerodynamických hřebenů umístěných na horní ploše střední části křídla)

Výzbroj:   jeden 23 mm šestihlavňový rotační kanón typu GŠ-6-23 nebo GŠ-6-23M se zásobou 500 nábojů, instalovaný na břichu trupu vpravo od předního centrálního trupového zbraňového závěsníku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na čtyřech trupových (dvou postranních a dvou tandemově uspořádaných centrálních) a čtyřech křídelních závěsnících (dvou pevných umístěných pod pevným centroplánem a dvou otočných umístěných pod pohyblivými vnějšími částmi) – protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23/-23M (AS-7B Kerry) (max. 4 ks) a Ch-25MR (AS-12C Kegler) (max. 4 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 4 ks), Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 3 ks) a S-25L (max. 4 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 3 ks), Ch-59 (AS-13 Kingbolt) (max. 2 ks) a Ch-59M (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-28 (AS-9 Kyle) (max. 2 ks), Ch-58 (AS-11 Kilter) (max. 2 ks) a Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 1 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M* (AA-8A/B Aphid) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks), B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 6 ks), neřízené 240 mm rakety typu S-24B (max. 4 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 4-6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 7 ks) a KAB-1500L (max. 3 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 7 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), konvenční pumy o hmotnosti 100 až 1 500 kg (38 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 17-30 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg, 11 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg nebo 3 pumy typu FAB-1500 s hmotností 1 500 kg), kazetové pumy typu RBK-250 (max. 8 ks) a RBK-500 (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-6 (jeden 23 mm pohyblivý šestihlavňový rotační kanón typu 9A620 nebo 9A768 s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 45° a zásobou 400 nábojů) (max. 3 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 7 ks), 3 000 l PTB typu PTB-3000 (max. 2 ks), 2 000 l PTB typu PTB-2000 (max. 1 ks) a tankovací kontejner typu UPAZ-1A Sachalin (max. 1 ks)

* tato zbraň slouží pouze pro vlastní ochranu před vzdušným napadením

Poslední úpravy provedeny: 11.7.2016