Suchoj Su-15 (‘Flagon D’) / T-58D

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu Su-15 (Flagon A)

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu Su-15 (Flagon A):

- instalace nového křídla s větším rozpětím (o 720 mm), větší plochou, lomenou náběžnou hranou s úhlem šípu vnitřních částí 60° a úhlem šípu vnějších částí 45° (na místo přímé náběžné hrany s konstantním úhlem šípu 60° po celém rozpětí), větším záporným vzepětím vnějších částí (-7° na místo -2°), jedním párem aerodynamických plůtků na horní ploše v místě lomu náběžné hrany (na této pozici jsou uchyceny též zbraňové pylony) a novými vztlakovými klapkami (ty jsou ofukovány prostřednictvím ohřátého vzduchu odebíraného z posledního stupně kompresoru pohonných jednotek typu R-11F2S-300 ve verzi R-11F2SU-300)

- instalace pohonných jednotek typu R-11F2SU-300 (na typu R-11F2S-300) – malá část vzduchu z kompresoru těchto motorů je odváděna systémem pro ofukování vztlakových klapek

- instalace záznamníku letových dat, tzv. černé skříňky, typu SARPP-12V-1

Historie:  Protože letoun typu Su-15 (Flagon A) sužovaly potíže s malou účinností křidélek při nízkých rychlostech, první prototyp tohoto stroje (T58D-1) později, na počátku roku 1965, obdržel nové křídlo s větším rozpětím (o 720 mm) a celkovou plochou a lomenou náběžnou hranou (na místo přímé). Letové zkoušky takto modifikovaného prototypu T58D-1 se přitom rozeběhly dnem 22. února 1965. Do června toho samého roku byly na tomto stroji odzkoušeny hned tři varianty takto koncipovaného křídla. Jako nejvíce vhodná se přitom jevila ta, co byla opatřena vnějšími částmi se zvětšeným záporným vzepětím (z -2° na -7°). Jelikož takto koncipované křídlo letounu T58D-1 zajistilo nejen lepší stabilitu a ovladatelnost, ale i vzletové a přistávací charakteristiky, později, v roce 1968, jej obdržel též první předsériový Su-15. Protože letoun typu Su-15 vykazoval rovněž vysokou vzletovou a přistávací rychlostí, kromě výše uvedeného křídla s lomenou náběžnou hranou byl tento stroj opatřen též systémem pro ofukování vztlakových klapek. Vhodným ofukováním vztlakových klapek za pomoci stlačeného vzduchu lze totiž významně zvýšit jejich účinnost, což má pozitivní vliv nejen na manévrovací vlastnosti při nízkých rychlostech, ale i na vzletovou a přistávací rychlost a tím i na délku dojezdu a rozjezdu při vzletu a přistání. Zmíněný systém přitom pro ofukování klapek využíval stlačený vzduch, který byl odebírán z posledního stupně kompresoru pohonných jednotek. Těmi se staly dva motory typu R-11F2S-300 ve verzi R-11F2SU-300. Po realizaci krátkých kontrolních zkoušek byl takto modifikovaný první předsériový Su-15 přelétnut na zkušební základnu Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS), která se nacházela v Achtubinsku. Z následných letových zkoušek přitom vyplynulo, že má křídlo s lomenou náběžnou hranou nemalý pozitivní vliv na stabilitu. Cenou za to se stal prakticky nepatrný pokles výkonnostních parametrů při nadzvukových rychlostech a operačního dostupu. Ofukované vztlakové klapky zase sebou přinesly pokles vzletové a přistávací rychlosti o nějakých 40 km/h. Při aktivaci systému ofukování ale docházelo k posunu těžiště, což poněkud komplikovalo vlastní přistávací manévr. Protože pozitiva výrazně převažovaly nad negativy, výše popsané křídlo se již od roku 1969 stalo standardem pro všechny sériové Su-15. Jako první byl přitom křídlem s lomenou náběžnou hranou opatřen letoun s výrobním číslem 1115331, tedy 31. letoun z 11. výrobní série. Vztlakové klapky se systémem ofukování byly do výroby zavedeny o něco dříve. Ty obdržely všechny sériové Su-15 počínaje letounem s výrobním číslem 1115301, tedy 1. letounem z 11. výrobní série. Sériové Su-15 s instalací nového křídla s lomenou náběžnou hranou nesly identické služební označení jako ty, co byly opatřeny křídlem s přímou náběžnou hranou. Na západě byly však známy pod kódem (Flagon D), zatímco křídlem s přímou náběžnou hranou opatřené Su-15 nesly kód (Flagon A). Protože před-předávací zkoušky odhalily, že je dostup sériových Su-15 (Flagon D) proti modelu Su-15 (Flagon A) nižší o celých 400 m, PVO dočasně pozastavilo jejich přebírání. V této souvislosti bylo pak několik sériových Su-15 (Flagon D) předáno institutu GK NII VVS za účelem realizace kontrolních zkoušek. Ty byly přitom realizovány v Achtubinsku a jenom potvrdily tuto skutečnost. Jelikož bylo ale více než zřejmé, že tento pokles dostupu představuje nutnou daň za lepší stabilitu a ovladatelnost a vzletové a přistávací charakteristiky, následně byly dodávky sériových Su-15 (Flagon D) k bojovým útvarům opět obnoveny. Ve výrobním programu závodu č.153 z Novosibirska se přitom letoun typu Su-15 (Flagon D) udržel až do roku 1971. Poté jej ve na výrobní lince zmíněného podniku plně nahradil odvozený model Su-15TM (Flagon E/F). 

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-11F2SU-300 s max. tahem po 3 900 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním   

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-15M Orjol-D58M (‘Skip Spin’), instalovaný uvnitř špice přední části trupu. Zatímco cíle, které se pohybují v horní polosféře, je tento typ radaru schopen odhalit na vzdálenost 35 km, jeho vyhledávací dosah v dolní polosféře činí 10 km. Příslušné zaměřovací dosahy jsou pak 30 km (horní polosféra) a 10 km (dolní polosféra).

Vybavení:   obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Kremnyj-2M (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo před příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za odtokovou hranou křídla) a výstražný radiolokační systém typu SPO-2 Sirena-2                 

Výzbroj:     dvě PLŘS středního dosahu typu R-98R/T (AA-3 Anab) (jedna ve verzi R-98T s pasivním IČ navedením a jedna ve verzi R-98R s poloaktivním RL navedením) nebo dvě PLŘS středního dosahu typu R-8M1R/M1T (AA-3 Anab) (jedna ve verzi R-8M1T s pasivním IČ navedením a jedna ve verzi R-8M1R s poloaktivním RL navedením), přepravované na vnějším páru křídleních zbraňových závěsníků, dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedení typu R-60 (AA-8 Aphid)**, přepravované na vnitřním páru křídleních zbraňových závěsníků, a dva kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů)* nebo dvě 600 l přídavné palivové nádrže, přepravované na jediném páru trupových závěsníků

* tato zbraň byla zavedena do zbraňového systému tohoto stroje až později (po roce 1971)

** tato zbraň byla zavedena do zbraňového systému tohoto stroje až později (po roce 1979)

Poslední úpravy provedeny dne: 13.1.2012