Suchoj 100LDU

Typ:  speciální modifikace letounu Su-7U (Moujik) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti analogového elektro-hydraulického systému řízení (EDSU) a automatického stabilizačního systému (SAS) strategického raketonosného letounu typu T-4 (iz.100)

Odlišnosti od letounu Su-7U (Moujik):

- instalace testovaného analogového elektro-hydraulického systému řízení (EDSU) a automatického stabilizačního systému (SAS)

- instalace rozměrných kachních plošek s tvarem trojúhelníku s useknutými konci (a štíhlými vřetenovitými tělesy „anti-flutter“ závaží na náběžné hraně) na bocích přídě trupu přímo za čelním kruhovým lapačem vzduchu – tyto kachní plošky jsou nastaveny napevno do polohy, která je nejvíce ideální pro let podzvukovou rychlostí

- instalace druhé PVD na hřbetu přídě trupu vlevo od jeho podélné osy

- absence zbraňového systému, včetně obou 30 mm kanónů typu NR-30 včleněných do kořenů náběžné hrany křídla

Historie:  Program strategického raketonosného letounu typu T-4 (iz.100), který měl být schopen letu rychlostí okolo M=3 ve výšce okolo 20 000 m, se neobešel hned bez několika pilotovaných vzdušných zkušeben. Jedna z nich vešla ve známost pod označením 100LDU a její základem se stal dvoumístný cvičně-bojový letoun typu Su-7U (Moujik). Konkrétně přitom šlo o letoun s trupovým číslem 08 a výrobním číslem 0408, tedy 8. letoun ze 4. výrobní série. Jediný exemplář speciálu 100LDU zastával roli vzdušné zkušebny analogového elektro-hydraulického systému řízení (EDSU) a automatického stabilizačního systému (SAS) a letovými zkouškami prošel v letech 1968 až 1972. Celý zkušební program tohoto stroje přitom probíhal pod hlavičkou zkušebního institutu LII, který sídlil v Žukovském. Poté, v roce 1973, prošel konverzí na vzdušnou zkušebnu analogového elektro-impulsního systému řízení a automatického stabilizačního systému těžkého frontového stíhače 4. generace typu T-10 (Flanker A). Zkušební program takto modifikovaného speciálu 100LDU ale netrval příliš dlouho. Již v roce 1974 totiž musel být s definitivní platností uzemněn kuli narušené strukturní integritě draku. Původcem zmíněných defektů v konstrukci draku speciálu 100LDU se přitom staly značné výkyvy přetížení (v rozmezí +10,5 g a -6 g), které musel snést v průběhu jednoho ze zkušebních letů poté, co se v důsledku závady v systému řízení silně rozhoupal.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Su-7U)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    dva piloti

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-7F-1-200 s max. tahem 6 800 / 9 600 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný                   

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2012