Suchoj U-58B

Typ:  cvičně-bojová modifikace cvičného letounu typu Su-15 (Flagon C)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady Su-15, včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu Su-15UT (Flagon C):

- instalace zbraňového systému z letounu typu Su-15T (Flagon D) – ten se sestává ze střeleckého radiolokátoru typu Tajfun (ten nahradil balastní zátěž nacházející se ve špici trupu), datalinku typu Lazur-M a dvou PLŘS středního dosahu typu R-98 (AA-3 Anab)

- instalace deltakřídla s konstantním úhlem šípu náběžné hrany po celém rozpětí z modelu Su-15 (Flagon A) na místo křídla s lomenou náběžnou hranou (identický křídlem byl opatřen též prototyp letounu Su-15UT)

- instalace zesíleného příďového podvozku s dvojicí kol typu KT-117 na místo jednoho 660 x 200 mm kola typu KT-61/3 (jeho instalaci si vyžádala větší hmotnost přídě trupu)

Historie:  Oficiální zadání ke dvoumístné cvičně-bojové modifikaci jednomístného přepadového stíhače typu Su-15 (Flagon A) obsahoval již výnos ze dne 30. dubna 1965, tedy výnos, na jehož základě byl tento letoun formálně zařazen do výzbroje PVO, jakožto jedna z komponent systému PVO typu Su-15-98. Protože měl být dvoumístný U-58 dle zmíněného zadání schopen zajišťovat nejen pilotní, ale i zbraňový výcvik, od svého jednomístného protějšku přebíral kompletní zbraňový systém. Ten měl být přitom vystavěn na radiolokátoru typu Koršun-58 (derivát radaru typu Orjol-D58), který vznikl v rámci programu pokročilejšího jednomístného modelu Su-15T (Flagon D). Krátce nato, v roce 1967, ale před původně plánovaným radarem typu Koršun-58 dostal přednost radar typu Tajfun. Ten se přitom měl stát součástí zbraňového systému nejen jednomístného Su-15T (Flagon D), ale i dvoumístného U-58. Protože tato změna ve zbraňovém systému by vedla k dalším průtahům ve vývoji, celý program tolik žádaného dvoumístného modelu byl z podmětu Suchojovi OKB-51 následně rozdělen na dvě etapy. První etapa přitom počítala s neozbrojenou přechodovou modifikací bez instalace radaru a některých dalších palubních systémů (datalink typu Lazur-M, výstražný RL systém a odpalovaní moduly ŘS). Druhá etapa pak měla dát za vznik definitivní cvičně-bojové modifikace s instalací kompletního zbraňového systému vystavěného na střeleckém radaru typu Tajfun. Zatímco ryze cvičný U-58 vešel ve známost jako U-58T (Su-15UT Flagon C), pro cvičně-bojový derivát tohoto stroje bylo vyhrazeno závodní označení U-58B. Jediný prototyp letounu U-58B (trupové číslo 70 a výrobní číslo 0003UB86) obdržel křídlo, které bylo předtím sejmuto z jediného prototypu modelu T-58N, jenž zastával roli nosiče taktické jaderné pumy. Díky tomu se jeho letové zkoušky mohly rozeběhnout již dnem 24. června 1970. Krátce nato, dne 2. srpna téhož roku, byl jediný prototyp letounu U-58B přepraven na leteckou základnu, která se nacházela v Žukovském. Zpočátku zkušebního programu jeho pohon zajišťovaly motory typu R-11F2S-300. V květnu roku 1971 ale obdržel motory typu R-11F2SU-300. Díky jejich instalaci bylo možné následně aktivovat systém pro ofukování vztlakových klapek. Protože byl prototyp U-58B díky instalaci zbraňového systému poněkud přetížen, jeho letové výkony představovaly úplné zklamání. V reakci na to Suchojova OKB-51 následně se souhlasem MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) veškeré práce na tomto modelu zcela zastavila. Po ukončení zkušebního programu se jediný prototyp letounu U-58B nacházel poměrně dlouhou dobu zcela bez využití v areálu závodu č.51. Poté, na konci 70. let, byl předán jedné z technických škol VVS. Zde pak nějakou dobu zastával roli pozemní instruktážní pomůcky.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-11F2SU-300 s max. tahem po 3 900 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu Tajfun, instalovaný uvnitř špice přední části trupu. Zatímco cíle, které se pohybují v horní polosféře, je tento typ radaru schopen odhalit na vzdálenost 65 km, jeho vyhledávací dosah v dolní polosféře činí 15 km. Příslušné zaměřovací dosahy jsou pak 45 km (horní polosféra) a 10 km (dolní polosféra).

Výzbroj:     dvě PLŘS středního dosahu typu R-98R/T (AA-3 Anab) (jedna ve verzi R-98T s pasivním IČ navedením a jedna ve verzi R-98R s poloaktivním RL navedením), přepravované na dvou závěsnících nacházejících se pod křídlem, a dva kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) nebo dvě 600 l přídavné palivové nádrže, přepravované na dvou závěsnících nacházejících se pod trupem

Poslední úpravy provedeny dne: 13.1.2013