Suchoj Su-30MKK (‘Flanker G’)

 

Typ:  exportní víceúčelová bojová modifikace dálkového přepadového stíhacího letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1) vycházející z demonstračního prototypu Su-30MK (Flanker F variant 2); tento model vznikl na základě zadání čínského PLAAF

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních cílů přesně řízenou municí, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-30 (Flanker F variant 1):

- instalace nové zdvojené svislé ocasní plochy (SOP) s kompozitní konstrukcí (na místo kovové), větší výškou, větší tloušťkou, rovným zakončením (na místo špičatého) a integrálními palivovými nádržemi (s celkovým objemem 360 l) uvnitř (shodná konstrukce jako u letounu typu Su-35 alias Su-27M)

- zesílená konstrukce některých částí draku

- instalace modifikovaného přistávacího zařízení se zesílenou konstrukcí (příďový podvozek navíc obdržel zdvojené kolo na místo jednoduchého) – to si vyžádala vyšší vzletová hmotnost tohoto modelu v porovnání s typem Su-30

- instalace radiolokátoru typu N001VE na místo radiolokátoru typu N001E

- instalace výkonnějšího elektro-optického čidla typu OLS-30 (na místo typu OLS-27)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny posádky – jeho součástí se stal jeden průhledový displej (HUD) typu ILS-31 (ten se nachází v předním kokpitu) spolu se čtyřmi multifunkčními displeji (MFD) typu MFI-10-5 (po dvou v každém kokpitu) a přilbovými zaměřovači typu Sura-K

- instalace ovládacího systému protivzdušných zbraní typu SUV-VE - jeho součástí se stal palubní radar typu RPLK-27VE (N001VE), elektro-optický zaměřovací systém typu OEPS-30 (ten se sestává z elektro-optického čidla typu OLS-30 a přilbového zaměřovače typu Sura-K), zobrazovací systém typu SEI-31-10 (jeho součástí se stal HUD typu ILS-31) a identifikační systém „vlastní-cizí“

- instalace ovládacího systém protizemních zbraní typu SUV-P spolupracujícího se stanicí radiotechnického průzkumu typu SPO-32 (ta je kompatibilní s naváděcím systémem protiradiolokačních ŘS typu Ch-31P) a podvěsnou kontejnerovou datalinkovou jednotkou typu APK-9E (ta je kompatibilní s naváděcím systémem protizemních ŘS typu Ch-59ME) – jeho součástí se staly čtyři digitální počítače typu BCVM-486, čtyři multifunkční displeje (MFD) typu MFI-10-5 (po dvou v každém kokpitu), systém typu SUO-30PK, který slouží pro přípravu zbraní k odpalu, a systém družicové navigace typu A737 (ten spolupracuje s ruským systémem GLONASS i americkým systémem NAVSTAR)

- instalace modifikovaného čtyřnásobně zálohovaného elektro-impulsního systému řízení typu SDU-10U 4. série

- instalace pilotážně-navigačního komplexu typu PNK-10PU-02

- instalace komunikačního komplexu typu K-DLUE – jeho součástí kromě VKV radiostanic typu R-800L1 a R-800L2 stala též krátkovlnná radiostanice typu R-864 a taktický informační systém (za jeho pomoci jsou koordinovány akce bojových skupin)

- instalace audio/video záznamového systému typu Berkut – za jeho pomoci je kromě záznamu z HUD a MFD pořizován též záznam komunikace mezi oběma členy posádky

- instalace nového záznamníku letových dat a nového hlasového záznamníku

- modifikovaný obranný systém náhradou výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza stanicí radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32 (L150) Pastel, která spolupracuje s naváděcím systémem protiradiolokačních ŘS střel typu Ch-31P, a aktivního rušiče typu SPS-171/L005S Sorbcija-S aktivním rušičem typu L203IE Gardenija

- větší nosnost podvěsné výzbroje (8 000 kg na místo 6 000 kg) – toho bylo docíleno instalací dalšího páru zbraňových závěsníků pod vnější panely modifikovaného křídla se zesílenou konstrukcí (tímto celkový počet zbraňových závěsníků vzrostl z deseti na dvanáct)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o novější PLŘS středního dosahu typu R-77E (AA-12 Adder) a celou řadu typů protizemní řízené munice

Historie:  Historicky vůbec prvním zahraničním provozovatelem těžkých frontových stíhačů 4. generace řady Su-27 (Flanker) se stala ČLR. Prvních 24 letounů tohoto typu ve verzi Su-27SK/UBK Flanker B/C (20 jednomístných bojových Su-27SK a 4 dvoumístné cvičně-bojové Su-27UBK) si Číňané objednali již v roce 1991. PLAAF přitom tyto stroje převzalo v roce 1992. Jelikož pro PLAAF, které se do té doby muselo plně spoléhat na bojové letouny vystavěné na technologiích 50. a 60. let, představovaly letouny typu Su-27SK/UBK (Flanker B/C) významný kvalitativní skok, v roce 1995 si Číňané objednali dalších 22 těchto strojů (16 jednomístných Su-27SK a 6 dvoumístných Su-27UBK) Jejich dodávky byly přitom realizovány rok nato. Tomu navíc v roce 1996 následoval podpis licenční smlouvy, která čínskému závodu ze Shenyangu zajistila oprávnění pro kompletaci 200 jednomístných Su-27SK Flanker B (pod označením J-11) z konstrukčních celků dodaných ruským výrobcem. Produkce tohoto stíhacího stroje se zde přitom rozeběhla v roce 1998. Protože Číňané neměli licenční práva na cvičně-bojový model Su-27UBK (Flanker C), v roce 2000 zakoupili dalších 28 těchto dvoumístných strojů. Mezitím, v roce 1996, se do středu pozornosti PLAAF dostala dvoumístná víceúčelová bojová modifikace Su-30MK (Flanker F variant 2). Tento model byl totiž na rozdíl od letounu typu Su-27SK/UBK (Flanker B/C), jehož protizemní výzbroj se sestávala výhradně z neřízených pum a neřízených raket, schopen napadat vzdušné cíle i za pomoci přesně naváděné munice. Kromě toho se součástí zbraňového systému víceúčelového Su-30MK (Flanker F variant 2) stala nová střednědosahová PLŘS s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder). Ta přitom byla na rozdíl od PLŘS typu R-27 (AA-10 Alamo), nejvýkonnější protivzdušné zbraně letounu Su-27SK (Flanker B), schopna se zcela autonomně navést na vzdušný cíl dle principu „vystřel a zapomeň“. Naproti při útoku za pomoci střely R-27 (AA-10 Alamo), která využívala poloaktivní RL naváděcí soustavu, bylo nezbytné postřelovaný vzdušný cíl nepřetržitě ozařovat palubním radiolokátorem až do okamžiku zásahu. To značně limitovalo počet paralelně postřelovaných cílů a zároveň letounu nosiči znemožňovalo vykonávat v průběhu střelby příliš prudké manévry. Modifikace letounu Su-30MK (Flanker F variant 2) navržená dle specifických požadavků PLAAF vešla ve známost pod označením Su-30MKK (Flanker G) a od podstatně pokročilejšího paralelně vyvíjeného modelu Su-30MKI (Flanker H), který zase vzešel ze zadání Indického vojenského letectva, se odlišovala zejména instalací méně výkonného dopplerovského radaru typu N001VE na místo radaru s pohyblivou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011ME Bars, standardních pohonných jednotek typu Al-31F bez vektorovatelných trysek na místo motorů typu Al-31FN s řízeným vektorem tahu a „vysoké“ zdvojené SOP kompozitní konstrukce se včleněnými integrálními palivovými nádržemi alá Su-35 (Flanker E variant 1) na místo standardní kovové zdvojené SOP. Kromě toho tento model obdržel standardní vírové přechody bez včleněného pohyblivého předkřídla (PGO). Protože zadání PLAAF obsahovalo požadavek na schopnost vzletu v konfiguraci s plnými palivovými nádržemi a plným bojovým nákladem, letoun typu Su-30MKK (Flanker G) byl opatřen zesíleným podvozkem. Konstrukční zesílení přitom obdržely též některé části jeho draku. Kromě toho Číňané vznesli též požadavek na mírně větší dolet a schopnost doplňování paliva za letu. Prvně uvedenému požadavku bylo přitom dáno za dostiučinění již zmíněnou instalací nové zdvojené SOP s integrálními palivovými nádržemi. K podpisu kontraktu na prvních 38 Su-30MKK (Flanker G) nakonec došlo až dne 27. srpna 1999. Vývojové práce na toto téma se ale rozeběhly již v roce 1998. Přestože se sériovou výrobou všech dvoumístných verzí letounu Su-27 (Flanker), včetně paralelně vyvíjeného modelu Su-30MKI (Flanker H), zabýval závod IAPO z Irkutska, letoun typu Su-30MKK (Flanker G) se stal součástí výrobního programu závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru, tedy závodu zabývajícího se produkcí všech jednomístných verzí z této řady. Právě tento podnik přitom nebyl vybrán náhodou, neboť měl výhodnější geografickou polohu. K této volbě přitom nemalou mírou přispěly též nemalé zkušenosti závodu KnAAPO s plněním čínských zakázek (model Su-27SK Flanker B a J-11). Základem prvního prototypu letounu Su-30MKK Flanker G (modrá 05), který se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 9. března 1999, se stal letoun T10PU-5, tedy první prototyp dálkového stíhače typu Su-30 (Flanker F variant 1). Protože tento stroj zastával pouze roli vzdušné zkušebny veškerého plánovaného avionického vybavení, které pocházelo z dílny ruské společnosti RPKB (naproti tomu model Su-30MKI obdržel kombinaci avionických systémů francouzského, izraelského, ruského a indického původu), postrádal ještě instalaci „vysoké“ zdvojené SOP s integrálními palivovými nádržemi, stejně jako zesíleného podvozku. Za skutečný prototyp letounu Su-30MKK (Flanker G) lze tak považovat až druhý zkušební exemplář tohoto stroje v celkovém pořadí (modrá 501). Ten zase vznikl konverzí sériového Su-27UB (Flanker C), který byl vyřazen ze stavu VVS krátce poté, co utrpěl rozsáhlá poškození v důsledku požáru. Tento konkrétní Su-27UB (Flanker C) přitom operoval ze základny Dzemgi nacházející se poblíž Komsomolska na Amuru. Zmíněná konverze byla realizována přímo v prostorách komsomolského výrobního závodu KnAAPO a kromě výměny střední části křídla a zdvojené SOP zahrnovala též instalaci zesíleného podvozku, nového elektro-optického čidla, které zaujalo pozici mírně vpravo od podélné osy trupu, a nástavce pro doplňování paliva za letu. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 19. května téhož roku. Další tři zkušební exempláře letounu Su-30MKK (Flanker G) již pocházely z výrobní linky závodu KnAAPO. První z nich (modrá 502) přitom brány zmíněného podniku opustil v polovině léta roku 1999. Plnému výrobnímu standardu ale odpovídaly až poslední dva předsériové Su-30MKK Flanker G (modrá 503 a 504). Všechny čtyři zkušební exempláře letounu Su-30MKK (Flanker G), modrá 501 až 504, byly zpočátku testovány zkušebním institutem LII ze Žukovského. Později se ale zkušební program tohoto letounu přesunul na leteckou základu Vladimírovka, domovskou základnu 929. zkušebního centra vojenského letectva (GLIC). Tovární zkoušky letounu Su-30MKK (Flanker G) byly úspěšně ukončeny v roce 2000. Prvních 12 sériových Su-30MKK (Flanker G) brány závodu KnAAPO opustilo ještě v průběhu téhož roku. Prvních 10 těchto strojů přitom PLAAF převzalo dne 20. prosince 2000. Dodávka dalších 10-ti Su-30MKK (Flanker G) následovala dne 21. srpna 2001. Zbylých 18 těchto strojů z 38-ti objednaných bylo Číňanům předáno ještě do konce toho samého roku. Mezitím, v prosinci 2001, byl uzavřen kontrakt na dalších 38 exemplářů Su-30MKK (Flanker G). Prvních 19 těchto strojů z druhé výrobní série PLAAF převzalo v průběhu srpna a prosince roku 2002. Dodávka zbylých 19-ti Su-30MKK (Flanker G) byla realizována v průběhu roku 2003. Víceúčelové Su-30MKK (Flanker G) spolu s méně pokročilými stíhacími-bombardéry typu JH-7 (Flounder) čínské konstrukce se přitom staly prvními bojovými letouny PLAAF schopnými napadat pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice za všech meteorologických podmínek ve dne i noci. Až do příchodu těchto nadzvukových strojů se čínské vzdušné síly musely spoléhat výhradně na poněkud archaické pouze neřízenými pumami a raketami vyzbrojené nadzvukové bitevní speciály typu Q-5 (Fantan) a podzvukové bombardéry typu H-5 (bezlicenční derivát sovětského letounu typu Il-28 Beagle), jejichž původ lze vystopovat v 60. letech. Později, v roce 2012, nejméně pět operačních Su-30MKK (Flanker G) ze stavu PLAAF obdrželo nestandardní kamufláž sestávající se z nepravidelných ploch růžové, žluté a zelené (na místo nátěru sestávajícího se ze dvou odstínů šedé), tedy velmi podobnou kamufláž, jako nesou vietnamské Su-30MK2V. Existence takto kamuflovaných Su-30MKK (Flanker G), které pravděpodobně zastávají roli „agresorů“ při výcviku vzdušného boje, je přitom známa od září roku 2012. V dubnu roku 2015 se zase podařilo vyfotografovat jeden letoun typu Su-30MKK (Flanker G) s čínským kontejnerem pro vedení REB typu KJ600 na jednom zeb zbraňových závěsníků.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (zatímco ten první vznikl konverzí letounu T10PU-5, základem toho druhého se stal sériový Su-27UB) tři předsériové stroje a 76 sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR

 

 

 

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VE Mječ radiolokačního systému typu RPLK-27VE, instalovaný uvnitř špice přední části trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušné cíle s RCS 3 m2 je přitom schopen detekovat na vzdálenost 90 až 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu N001VE může najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-30 se zorným polem v horizontální rovině 120° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl z přední/zadní polosféry je přitom IČ senzor systému OLS-30 schopen detekovat na vzdálenost 50/90 km. Dosah laserového dálkoměru pak činí 3 km, v případě vzdušných, resp. 5 km, v případě pozemních cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou vpravo od osy trupu.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32 (L150) Pastel, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50R (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu L203IE Gardenija nebo SPS-171/L005S Sorbcija-S (dvojici štíhlých válcovitých kontejnerů tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze umístit na konce křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:   jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 8 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 6 ks), Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 6 ks) a S-25L (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 6 ks) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 6 ks) a KAB-1500L (max. 3 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 28 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg), 500 kg kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 8 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks) a neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 4 ks)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 6,43 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 34 000* kg
Max. rychlost: 2 120 km/h
Praktický dostup:   17 300 m
Max. dolet:    3 000** km

 

 

* 38 800 kg v přetížené konfiguraci

** 5 200 km s jedním doplněním paliva za letu

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 6.10.2015