Suchoj Su-30MKK (‘Flanker G variant 1’)

Typ:  exportní víceúčelová bojová modifikace dálkového přepadového stíhacího letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1), vzešlá ze zadání vzdušných sil ČLR (PLAAF)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-30 (Flanker F variant 1):

- instalace nové zdvojené svislé ocasní plochy (SOP) s kompozitní (a nikoliv kovovou) konstrukcí, větší výškou, větší tloušťkou a rovnými (a nikoliv špičatými) vrcholy. Jedná se o shodnou konstrukci jako u letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1). Na rozdíl od torzní skříně zdvojené SOP letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1) torzní skříň zdvojené SOP tohoto modelu nezastává funkci integrálních palivových nádrží.

- instalace modifikovaného přistávacího zařízení se zesílenou konstrukcí (kuli vyšší vzletové hmotnosti). Příďový podvozek tohoto modelu je navíc osazen zdvojeným (a nikoliv jednoduchým) kolem. Jedná se o shodnou konstrukci jako u letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1).

- instalace modifikovaného křídla se zesílenou konstrukcí a dalším (třetím) párem zbraňových závěsníků pod vnějšími panely. Jedná se o shodnou konstrukci jako u letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1). To, spolu s instalací nového podvozku, sebou přineslo vzrůst nosnosti podvěsné výzbroje z 4 000 kg na 8 000 kg.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny posádky. Součástí vybavení kabiny posádky tohoto modelu se stal jeden průhledový displej (HUD) typu ILS-31 (v předním kokpitu), čtyři multifunkční displeje (MFD) typu MFI-10-5 (po dvou v předním a zadním kokpitu) a přilbové zaměřovače typu Sura-K.

- instalace systému pro ovládání protivzdušných zbraní typu SUV-VE na místo systému pro ovládání zbraní typu SUV-27. Součástí systému typu SUV-VE přitom je radiolokační komplex typu RLPK-27VE, elektro-optický zaměřovací komplex typu OEPS-30, zobrazovací systém typu SEI-31-10 s HUD typu ILS-31 a identifikační systém „vlastní-cizí“.

- instalace systému pro ovládání protizemních zbraní typu SUV-P Součástí systému typu SUV-P přitom jsou čtyři digitální počítače typu BCVM-486 (jeden hlavní, dva pro MFD a jeden pro systém volby zbraní), čtyři MFD typu MFI-10-5, systém pro přípravu zbraní k odpalu typu SUO-30PK a satelitní navigační systém typu A737, který je kompatibilní s ruským systémem GLONASS i americkým systémem NAVSTAR  

- instalace radiolokačního komplexu typu RLPK-27VE, který schopen vyhledávat, sledovat a zaměřovat nejen vzdušné, ale i pozemní cíle, na místo radiolokačního komplexu typu RLPK-27. Zatímco radiolokační komplex typu RLPK-27VE se sestává z radiolokátoru typu N001VE (mod Slot Back 2), programovatelného digitálního procesoru typu Baget-55 a víceúčelového procesoru typu MVK-RL, součástí radiolokačního komplexu typu RLPK-27 je radiolokátor typu N001 Mječ (Slot Back 2) a střelecký počítač typu CVM-80.

- instalace výkonnějšího elektro-optického zaměřovacího systému typu OEPS-30, který se sestává z elektro-optického čidla typu OLS-30 a přilbového zaměřovače typu Sura-K, na místo elektro-optického zaměřovacího systému typu OEPS-27, jehož součástí je elektro-optické čidlo typu OLS-27 a přilbový zaměřovač typu NSC-27

- instalace modifikovaného čtyřnásobně zálohovaného elektro-impulsního systému řízení typu SDU-10U 4. série

- instalace pilotážně-navigačního komplexu typu PNK-10PU-02

- instalace komunikačního komplexu typu K-DLUE. Součástí zmíněného komplexu je kromě VKV radiostanic typu R-800L1 a R-800L2 též krátkovlnná radiostanice typu R-864LŽ a taktický informační systém s utajeným přenosem, který slouží ke koordinaci akcí bojových skupin.

- instalace audio/video záznamového systému typu Berkut. Za pomoci zmíněného systému je kromě záznamu z HUD a MFD pořizován též záznam komunikace mezi oběma členy posádky.

- instalace nového záznamníku letových dat a nového hlasového záznamníku

- modifikovaný obranný systém náhradou výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza stanicí radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150 Pastel. Zmíněná stanice kromě výstrahy před ozářením dokáže též určit směr a pracovní frekvenci zachyceného RL záření a v neposlední řadě též programovat samonaváděcí hlavice nesených protiradiolokačních řízených střel.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (RS-AA-12A Adder A), protizemní RŠ s pasivním TV navedením typu Ch-29T (RS-AS-14B Kedge) a Ch-59ME (RS-AS-18 Kazoo), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením Ch-31P (RS-AS-17A Krypton), řízené pumy s TV navedením typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr, neřízené rakety a neřízené pumy

Historie:  Historicky vůbec prvním zahraničním provozovatelem těžkých frontových stíhacích letounů 4. generace řady Su-27 (Flanker) se stala ČLR. Prvních 24 letounů tohoto typu, 20 v jednomístné bojové verzi Su-27SK (Flanker B) a 4 ve dvoumístné cvičně-bojové verzi Su-27UBK (Flanker G variant 3), si Číňané objednali v roce 1991. První z nich přitom do ČLR dorazily na konci roku 1991. Celý kontrakt na 24 letounů typu Su-27SK (Flanker B) a Su-27UBK (Flanker G variant 3) se podařilo splnit do konce roku 1992. Zmíněné letouny pro Čínské vzdušné síly představovaly významný kvalitativní skok. Žádný jiný stíhací letoun, který do příchodu těchto strojů létal v barvách PLAAF, totiž nebyl schopen vést boj se vzdušnými cíly nacházejícími se mimo visuální kontakt za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Protože kromě toho měly letouny typu Su-27SK/UBK (Flanker B/G variant 3) vysokou bojovou efektivitou v manévrovém vzdušném boji, v roce 1995 si PLAAF objednalo dalších 22 těchto strojů, 16 v jednomístné verzi Su-27SK (Flanker B) a 6 ve dvoumístné verzi Su-27UBK (Flanker G variant 3). Číňané přitom všechny zmíněné stroje převzali v průběhu roku 1996. Tomu navíc v roce 1996 následoval podpis licenční smlouvy, která závodu společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu zajistila oprávnění na kompletaci 200 letounů typu Su-27SK (Flanker B) pod označením J-11 z konstrukčních celků dodaných ruským výrobcem. Produkce tohoto stíhacího stroje se zde přitom rozeběhla v roce 1998. Protože Číňané nezískali licenční oprávnění na stavbu cvičně-bojového modelu Su-27UBK (Flanker G variant 3), v roce 1999 si objednali dalších 28 těchto dvoumístných strojů. Jejich dodávky byly přitom uskutečněny v letech 2000 až 2002. Přestože letoun typu Su-27SK (Flanker B) pro PLAAF představoval, jak již bylo řečeno, významný kvalitativní skok, krátce po zavedení tohoto stroje se velení čínských vzdušných sil začalo pohlížet po pokročilejším bojovém letounu. V roce 1996 se tedy obrátilo na JSC P.O. Suchoje s požadavkem na více pokročilou modifikaci letounu typu Su-27SK (Flanker B). Dle zadání PLAAF měla být požadovaná modifikace tohoto stroje vybavena systémem pro doplňování paliva za letu. Kromě toho měla být schopna vzletu v konfiguraci s max. nákladem paliva a munice. Protože měl zmíněný model podnikat dlouhotrvající mise, součástí zadání se stal též požadavek na dvoumístné uspořádání. Kromě toho měl být zmíněný stroj schopen napadat pozemní a hladinové cíle i za pomoci přesně naváděné munice. Protizemní munice modelu Su-27SK (Flanker B) se přitom omezovala na neřízené rakety a pumy. Součástí jeho zbraňového se navíc měla stát pokročilejší střednědosahová PLŘS typu R-77E (RS-AA-12A Adder A). Zmíněná střela je přitom na rozdíl od PLŘS typu R-27R1/ER1 (RS-AA-10A/C Alamo A/C), nejvýkonnější protivzdušné zbraně letounu typu Su-27SK (Flanker B), schopna se zcela autonomně navést na vzdušný cíl dle principu „vystřel a zapomeň“. Naproti tomu při útoku za pomoci střely typu R-27R1/ER1 (RS-AA-10A/C Alamo A/C), která využívá poloaktivní RL samonaváděcí soustavu, je nezbytné postřelovaný vzdušný cíl nepřetržitě ozařovat palubním radiolokátorem až do okamžiku zásahu. To přitom značně limituje počet paralelně postřelovaných cílů a zároveň letounu nosiči znemožňuje v průběhu střelby vykonávat příliš prudké manévry. Zmíněnému zadání přitom nejlépe vyhovoval dvoumístný víceúčelový bojový model Su-30MK (Flanker F variant 2), který se mezitím stal základem modelu Su-30MKI (Flanker H) pro vzdušné síly Indie (IAF). Z tohoto důvodu padlo rozhodnutí, aby se stal též základem dvoumístného víceúčelového bojového letounu požadovaného PLAAF. Práce na předběžném projektu modifikace letounu typu Su-30MK (Flanker F variant 2) pro PLAAF, která vešla ve známost jako Su-30MKK (Flanker G variant 1), se rozeběhly v červenci roku 1997, bez vyčkávání na podpis oficiální objednávky. Plný vývoj zmíněného stroje byl přitom zahájen v říjnu toho samého roku. Produkce letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) byla svěřena závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru, a to i přesto, že se do té doby produkcí všech dvoumístných modifikací letounu typu Su-27 (Flanker) zabýval závod IAPO z Irkutska. Irkutský závod IAPO byl totiž mezitím pověřen plněním poměrně objemné zakázky IAF na letouny typu Su-30MKI (Flanker H). Pokud by mu tedy byla přidělena i zakázka PLAAF na letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1), získal by v rámci ruského leteckého průmyslu monopol na výrobu a vývoj těžkých bojových letounů, o což nebyl zájem. Závod KnAAPO se navíc nacházel blíže ČLR. Kromě toho již tehdy měl určité zkušenosti s plněním čínských zakázek, a to díky dodávkám letounů typu Su-27SK (Flanker B) a konstrukčních sestav ke kompletaci letounů typu J-11 (Flanker B) v Shenyangu. Příslušná smlouva mezi JSC P.O. Suchoje a závodem KnAAPO byla podepsána dne 8. ledna 1998. Pro zmíněný podnik bylo přidělení programu Su-30MKK (Flanker G variant 1) skutečným požehnáním, neboť tehdy neměl žádné zakázky od Ministerstva obrany Ruska. Od svého „indického“ protějšku Su-30MKI (Flanker H) se „čínský“ Su-30MKK (Flanker G variant 1) značně odlišuje, a to nejen skladbou palubního vybavení, ale i konstrukcí. Vedení závodu KnAAPO se totiž rozhodlo v konstrukci tohoto stroje v maximální míře zužitkovat, za účelem urychlení vývoje, konstrukční řešení jednomístného víceúčelového bojového letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1), známého též pod označením Su-27M. S tímto strojem přitom letoun typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) sdílí konstrukci zdvojené SOP, plovoucí VOP, křídla, motorových gondol a podvozku. Přední část trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou pilotní kabinou a palivovou nádrž č.1 zase tento model přebírá od letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1). Naproti tomu konstrukci zadní části trupu, ocasního „žihadla“, zdvojené kýlovky a horizontálních nosníků ocasních ploch má shodnou s letounem typu Su-27 (Flanker B). Posledně uvedené ale znemožnilo útroby torzní skříně zdvojené SOP letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) využívat jako integrální palivové nádrže, jak je tomu u letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1). Horizontální nosníky ocasních ploch letounu typu Su-27 (Flanker B) totiž neposkytují dostatek vnitřního prostoru pro palivové potrubí. V porovnání s „indickým“ Su-30MKI (Flanker H) je ale „čínský“ Su-30MKK (Flanker G variant 1) méně pokročilý. Zmíněný stroj totiž postrádá PGO. Jeho pohon navíc obstarávají standardní motory typu Al-31F bez vektorovatelných trysek, zatímco „indický“ Su-30MKI (Flanker H) pohánějí motory typu Al-31FP s řízeným vektorem tahu. Kromě toho je zbraňový systém „čínského“ Su-30MKK (Flanker G variant 1) vystavěn na méně výkonném impulsním dopplerovském radiolokátoru typu N001VE (mod Slot Back 2). Naproti tomu „indický“ Su-30MKI (Flanker H) je vybaven radiolokátorem s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars. Jedním z důvodů toho, proč si či PLAAF objednalo méně pokročilý derivát letounu typu Su-30MK (Flanker F variant 2) než IAF, byl spěch na zavedení. Veškerá avionika letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) je navíc produktem ruské společnosti RPKB. Naproti tomu avionika letounu typu Su-30MKI (Flanker H) se sestává ze systémů francouzského, izraelského, ruského a indického původu. Dne 21. října 1997, za chodu prací na výrobních dokumentacích letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1), padlo rozhodnutí, aby byl na vzdušnou zkušebnu avioniky a výzbroje tohoto stroje přestaven první prototyp letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1), známý jako T10PU-5 (modrá 05). V této nové podobě se přitom letoun T10PU-5 do oblak poprvé vydal dne 9. března 1999. Mezitím byla v prostorách závodu KnAAPO zahájena stavba reálných prototypů letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1). První z nich vešel ve známost jako Su-30MKK-1 a vznikl spojením přední části trupu, která byla sejmuta (na úrovni žebra č.18) z poškozeného (požárem při doplňování paliva) letounu Su-27UB (rudá 40) ze stavu Ruského VVS, s naskladněnými konstrukčními podsestavami letounu typu Su-27SK (Flanker B) a zdvojenou SOP a podvozkem letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1). Předtím byl ale do sejmuté přední části trupu letounu Su-27UB (rudá 40), vestavěn výsuvný nástavec pro doplňování paliva za letu a nové elektro-optické čidlo. Ještě předtím přední část trupu zmíněného stroje posloužila v roli šablony pro výrobní přípravky. Prototyp Su-30MKK-1 (bílá 501) obdržel standardní kamufláž Ruského VVS sestávající se z nepravidelných polí jednoho odstínu šedé a dvou odstínů modré barvy a do oblak se poprvé vydal dne 20. května 1999. Naproti tomu druhý prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1), který byl dokončen v polovině léta toho samého roku, byl již v podstatě nově vyrobeným strojem s minimálním podílem „kanibalizovaných“ komponent. Zmíněný letoun (modrá 502) vešel ve známost jako Su-30MKK-2, byl opatřen standardní kamufláží PLAAF sestávající se ze dvou odstínů šedé (tmavě šedá na horních a světle šedá na dolních plochách) a do oblak se poprvé vydal dne 15. září 1999. Následující dva prototypy letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1), Su-30MKK-3 (modrá 503) a Su-30MKK-4 (modrá 504), byly současně prvními sériovými stroji. Oba zmíněné letouny zpočátku létaly v základové barvě. Letoun Su-30MKK-3 (modrá 503) nicméně později obdržel standardní kamufláž PLAAF. Všechny čtyři prototypy letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) byly nejprve testovány na podnikovém letišti závodu KnAAPO. Poté byly přelétnuty do Žukovského, aby mohly projít zkouškami u institutu LII (Letový zkušební institut). Nakonec byly testovány 929. GLIC (Státní letové zkušební centrum) z Achtubinska na letecké základně Vladimírovka. Součástí zkoušek prototypů letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) u 929. GLIC se mimo jiné staly též zbraňové testy. Zkoušky letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1), na kterých se kromě zmíněných prototypů podílela též vzdušná zkušebna na bázi letounu T10PU-5, byly završeny v roce 2000. Následně byly prototypy tohoto stroje využívány k prezentacím na různých mezinárodních airshow. Pro prototypy Su-30MKK-3 (modrá 503) a Su-30MKK-4 (modrá 504) se navíc našlo využití při výcviku čínských pilotů před zahájením dodávek sériových strojů. Prototyp Su-30MKK-2 (modrá 502) zase posloužil k propagačním účelům. Zmíněný stroj tak v listopadu roku 2000 zavítal na Airshow China 2000, která se konala v Zhuhai. V roce 2001 byl zase prezentován na Pařížském aerosalonu. Později první tři prototypy letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) prošly konverzí na prototypy letounu typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2), který vzešel ze zadání Čínského námořního letectva (PLANAF). Kontrakt na prvních 38 letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) byl podepsán dne 2. srpna 1999 a měl hodnotu 1,85 biliónů USD. Termín předání zmíněných strojů byl přitom stanoven na léta 2000 až 2001. Kompletaci prvních 12-ti sériových Su-30MKK (Flanker G variant 1) se podařilo završit před koncem roku 2000. Formální předání deseti z nich PLAAF bylo uskutečněno dne 20. prosince toho samého roku, při slavnostní ceremonii na letecké základně Dzemgi. Následně byly tyto stroje přelétnuty, ruskými piloty, na svou domovskou základnu Wuhu. Dodávka dalších 10-ti letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) následovala dne 21. srpna 2001. Zbylých 18 těchto strojů z kontraktu na 38 letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) bylo Číňanům předáno do konce toho samého roku. Zpočátku všechny zmíněné stroje provozoval 9. regiment 3. divize ze základny Wuhu. U zmíněného útvaru přitom letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) nahradily letouny typu Su-27SK (Flanker B) a Su-27UBK (Flanker G variant 3). Později, v prosinci roku 2001, byla malá část z nich přesunuta k FFTC (Flight Test and Training Centre) s domovskou základnou Cangzhou/Cangxian. Protože bylo PLAAF s letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) spokojeno, mezitím, dne 5. července 2001, si objednalo dalších 38 těchto strojů v celkové hodnotě 1,5 biliónu USD. Termín jejich předání byl přitom stanoven na léta 2003 až 2004. Prvních 19 z nich přitom PLAAF převzalo mezi srpnem a prosincem roku 2002. Dodávka zbylých 19-ti letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) z kontraktu z července roku 2001 byla realizována mezi červnem a říjnem roku 2003. Provozovatelem těchto strojů se přitom stal 85. regiment 29. divize s domovskou základnou Quzhou a 54. regiment 18. divize s domovskou základnou Huanghua. U obou zmíněných regimentů přitom letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) nahradily letouny typu J-7 (Fishcan). Celková produkce letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) se tedy nakonec zastavila na 76-ti exemplářích, které byly rozčleněny do čtyř výrobních sérií, a to 81. (21 letounů), 82. (4 letouny), 83. (20 letounů) a 84. (15 letounů). Přestože má letoun typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) méně pokročilou avioniku než letoun typu Su-30MKI (Flanker H), který vzešel ze zadání IAF, v době, kdy byl zaveden k bojovým útvarům, se jednalo o bojový letoun se zdaleka nejvyspělejší avionikou ze stavu PLAAF. První cvičné střelby za pomoci protizemních řízených střel typu Ch-58ME (RS-AS-18 Kazoo) piloti PLAAF letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) uskutečnili v květnu roku 2002. Krátce nato byli vycvičeni též v použití PLŘS typu R-77 (RS-AA-12A Adder A), protizemních střel typu Ch-29T (RS-AS-14B Kedge), protiradiolokačních střel typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) a naváděných pum typu KAB-500Kr. Víceúčelové bojové letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) se staly, spolu s méně pokročilými stíhacími-bombardovacími letouny typu JH-7 (Flounder) čínské konstrukce, prvními bojovými letouny PLAAF schopnými napadat pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Až do příchodu těchto nadzvukových strojů se čínské vzdušné síly při útocích na pozemní cíle musely plně spoléhat nadzvukové útočné letouny řady typu Q-5 (Fantan A), které byly vyzbrojeny pouze neřízenými pumami a raketami, a lehké podzvukové bombardovací letouny typu H-5 (Beagle). Oba dva zmíněné letouny byly přitom již tehdy beznadějně morálně i technicky zastaralé. Typ Q-5 (Fantan A) byl totiž derivátem sovětského nadzvukového stíhacího MiGu-19S (Farmer D), jehož původ lze vystopovat v první polovině 50. letech 20. století, zatímco v případě typu H-5 (Beagle) se jednalo o upravenou bezlicenční kopii sovětského letounu typu Il-28 (Beagle), který vznikl již na konci 40. let 21. století. O řadové službě letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) toho není mnoho známo. Každopádně od března roku 2002 se tyto stroje pravidelně účastní tradičních jarních manévrů. Nasazení letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) ve zmíněných manévrech bylo přitom již od počátku daleko intenzivnější než tomu bylo u starších letounů typu Su-27SK (Flanker B) a J-11 (Flanker B). Letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) bývají ale k vidění též na čínsko-pákistánských cvičeních Shaheen a čínsko-ruských cvičeních Aviadarts. Přestože je primárním posláním letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) ničení důležitých pozemních cílů, které se nacházejí v hloubce území protivníka, za pomoci naváděné munice, vzhledem značnému doletu, které lze navíc prodloužit doplněním paliva za letu, PLAAF tyto stroje používá též k doprovodu bombardovacích letounů typu H-6K (Badger) při hlídkových letech nad vodami Západního Pacifiku, Jihočínského moře a Japonského moře. Při doprovodných misích přitom letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) obvykle létají s PLŘS typu R-73E (RS-AA-11A Archer) a R-77E (RS-AA-12A Adder A) v podvěsu. Se střelami typu R-27ER1/ET1 (RS-AA-10C/D Alamo C/D) jsou tyto stroje viděny jen velmi zřídka. Jejich podporu přitom zajišťují vzdušné tankery typu Il-78 (Midas) a AWACS speciály typu KJ-2000 (Mainring). Později, v roce 2012, nejméně pět letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) ze stavu 54. regimentu 18. divize obdrželo nestandardní kamufláž sestávající se z nepravidelných polí růžové, žluté a zelené barvy (na místo nátěru sestávajícího se ze dvou odstínů šedé), tedy velmi podobnou kamufláž, jako nesou „vietnamské“ letouny typu Su-30MK2V (Flanker G variant 2). Takto kamuflované letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) byly poprvé identifikovány v září roku 2012 a pravděpodobně zastávaly roli „agresorů“ při výcviku vzdušného boje. Někdy v letech 2016 až 2017 byly ale tyto stroje zpětně přebarveny na šedo. V dubnu roku 2015 byl zase letoun typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) poprvé spatřen s čínským kontejnerem pro vedení REB typu KL700A na jednom ze zbraňových závěsníků. Později se navíc v kokpitu těchto strojů, poblíž HUD, objevil malý displej satelitního přijímače, který spolupracuje s čínským systémem Beidou i americkým systémem GPS. V červenci roku 2023 byl zase letoun typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) poprvé viděn s novými anténami identifikačního systému „vlastní-cizí“ s břitovým tvarem. Ty přitom nahradily původní anténní soustavy (Odd Rods), které se sestávaly se ze tří nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén. V lednu roku 2019 začala být 9. brigáda (do roku 2017 známa jako 9. regiment 3. divize) z Wuhu přezbrojována na bojové letouny typu J-20 (Fagin). V této souvislosti byly následně téměř všechny letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) od tohoto útvaru přesunuty k 54. brigádě (do roku 2017 známa jako 54. regiment 18. divize) a 85. brigádě (do roku 2017 známa jako 85. regiment 29. divize). Nevelký počet těchto strojů ze stavu 9. brigády byl ale přidělen též 6. brigádě s domovskou základnou Suixi, aby zde mohl sloužit k výcviku pilotů letounů typu Su-35SE (Flanker M). V budoucnosti budou podle všeho všechny pozemní Su-30MKK (Flanker G variant 1), stejně jako všechny námořní Su-30MK2 (Flanker G variant 2), nahrazeny letouny typu J-16 (Flanker N) tuzemské výroby.

Verze:

Su-30MKK-1 – první prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1). Tento stroj vznikl spojením přední části trupu vyřazeného letounu typu Su-27UB (Flanker C) ze stavu VVS s naskladněnými konstrukčními podsestavami letounu typu Su-27SK (Flanker B) a zdvojenou SOP a podvozkem letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1) a do oblak se poprvé vydal dne 20. května 1999.

Su-30MKK-2 – druhý prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1). Tento stroj se do oblak poprvé vydal dne 15. září 1999. V jeho konstrukci přitom našlo uplatnění jen minimum „kanibalizovaných“ komponent.

Su-30MKK-3 – třetí prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1). Tento stroj byl postaven v roce 1999 a jako první odpovídal plnému výrobnímu standardu.

Su-30MKK-4 – čtvrtý prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1)

Su-30MKK – základní sériově vyráběná modifikace letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1). Tento model byl postaven, v letech 2000 až 2003, v počtu 76-ti exemplářů.

Su-30MKK (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) zastávající roli vzdušné zkušebny radiolokátoru typu N035 Irbis letounu typu Su-35S (Flanker M). Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí prototypu Su-30MKK-3.

Vyrobeno:  čtyři prototypy a 76 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VE Mječ (mod Slot Back 2) radiolokačního systému typu RLPK-27VE, instalovaný uvnitř špice přední trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m² je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu N001VE (mod Slot Back 2) může najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Kontrastní pozemní cíle tento typ radiolokátoru dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-30 se zorným polem 120° v horizontální rovině a -15° až +60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl z přední/zadní polosféry je přitom IČ senzor systému typu OLS-30 schopen detekovat na vzdálenost 50/90 km. Dosah laserového dálkoměru tohoto systému činí 3 km v případě vzdušných, resp. 5 km v případě cílů pozemních. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-30 se přitom nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150 Pastel, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50R(A) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu L203IE Gardenija nebo SPS-171 (L005S) Sorbcija-S. Štíhlá válcovitá pouzdra zmíněného rušiče mají zaoblené dielektrické kryty na obou koncích a připevňují se ke koncům křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73 (AA-11A Archer). Později se součástí obranného systému tohoto stroje stal též podvěsný aktivní RL rušič typu KL700A čínské výroby.

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T1/ET1 (RS-AA-10B/D Alamo B/D) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1/ER1 (RS-AA-10A/C Alamo A/C) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (RS-AA-12A Adder A) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (RS-AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (RS-AS-14B Kedge) (max. 6 ks) a Ch-59ME (RS-AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 28 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg), 500 kg kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 8 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks) a 340 mm neřízené rakety typu S-25 (max. 4 ks)

* 38 800 kg v přetížené konfiguraci

** 5 200 km s jedním doplněním paliva za letu

Poslední úpravy provedeny dne: 30.7.2023