Suchoj Su-27SM (‘Flanker J’)

Typ:  víceúčelová bojová modifikace těžkého frontového stíhacího letounu Su-27 (Flanker B); tento model vznikl v rámci modernizačního programu

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu Su-27 (Flanker B):

- instalace radiolokátoru typu RPLK-27P Mječ-M (na místo typu RPLK-27/N001 Mječ), který je modifikací radaru typu RPLK-27/N001 s autonomním kanálem OAO a střeleckým počítačem MVK (díky tomu je schopen vyhledávat a sledovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle a provádět mapování terénu)

- instalace elektro-optického pozorovacího komplexu typu OEPS-27MK (na místo typu OEPS-27), který se sestává z elektro-optického zaměřovacího systému typu OLS-27M a přilbového zaměřovače typu Sura (součástí komplexu typu OEPS-27 je méně výkonný elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 a přilbový značkovač cílů typu Ščel-3U). Instalace elektro-optického čidla tohoto modelu se navíc nachází mírně vpravo a nikoliv ose špice trupu.

- instalace střeleckého systému typu SUV-P-R na místo typu SUV S-27 (Š101)

- instalace zobrazovacího systému typu SILS-27M (na místo typu SEI-31-10 Narcis), který se sestává z jednoho průhledového displeje (HUD) typu ILS-31, dvou barevných multifunkčních displejů (MFD) typu MFI-10-6M a jednoho panelu typu MFPI-6 (součástí systému typu SEI-31-10 je jeden HUD typu ILS-31 a jedna CRT obrazovka)

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení na místo analogového elektro-impulsního systému řízení

- instalace pilotážně-navigačního komplexu typu PNK-10-03 na místo typu PNK-10-02

- instalace satelitního přijímače typu A737, který je kompatibilní s ruským systémem GLONASS i americkým systémem NAVSTAR

- instalace nového komunikačního systému typu S-107

- instalace nového kódovaného datalinku, který zajišťuje spojení s velitelskými stanovišti a ostatními letouny v bojové skupině

- instalace výstražného RL systému typu L150-27.2 Pastel na místo typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM. Ten na rozdíl od systému typu SPO-15LM dokáže též detekovat cíle pro protiradiolokační řízené střely typu Ch-31P (AS-17 Krypton).

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-77 (AA-12 Adder), protizemní ŘS typu Ch-29T/L (AS-14 Kedge) a S-25LD, protiradarové ŘS typu Ch-31P (AS-17 Krypton), protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton) a řízené pumy typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr

- instalace silnějších 13 500 kp motorů typu Al-31F (42. série) na místo 12 500 kp motorů typu Al-31F (instalaci těchto pohonných jednotek obdrželo pouze 24 strojů ze stavu 22. IAP)

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, která zachvátila v 90. letech všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, sebou přinesla razantní škrty ve zbrojním rozpočtu, VVS se muselo zcela vzdát nových víceúčelových bojových letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1). Na tuto skutečnost přitom kooperace sestávající se z konstrukční kanceláře JSC P.O. Suchoje, výrobního závodu IAPO z Irkutska a společnosti Rossijskaja avionika na přelomu tisíciletí zareagovala modernizačním projektem, který si kladl za cíl přetvořit ryze stíhací letouny typu Su-27 (Flanker B), Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1) ze stavu VVS v plnohodnotné víceúčelové bojové stroje. Toho mělo být docíleno zejména výměnou některých původních avionických systémů za nové. Jelikož zmíněný modernizační program měl VVS umožnit získat bojové letouny disponující schopností napadat vzdušné cíle za pomoci nové střednědosahové PLŘS typu R-77 (AA-12 Adder) a pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice za zlomek ceny nově vyrobených letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1), brzy se setkal s oficiální podporou. Jako první se realizace dočkal modernizační projekt pro dvoumístné stroje Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1). Ten přitom dal za vznik modelu Su-27UBM. Modernizační program dvoumístných letounů typu Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1) byl ale již v roce 2003 zcela zastaven. Do té doby se přitom podařilo do standardu Su-27UBM dopracovat jediný exemplář modelu Su-27UB (Flanker C). Naproti tomu projekt obdobného modernizačního programu pro jednomístný model Su-27 (Flanker B), který vešel ve známost pod označením Su-27SM, byl začleněn vládním výnosem z roku 2002 do Státního programu výzbroje a vojenské techniky na léta 2001 až 2010. Součástí zmíněného programu se přitom mimo jiné staly též modernizační programy frontových bombardérů typu Su-24M (Fencer D) (model Su-24M2) a taktických útočných speciálů typu Su-25 (Frogfoot A) (model Su-25SM). Zatímco modernizací dvoumístných Su-27UB/-30 (Flanker C/F variant 1) do standardu Su-27UBM/-30M2 se měl zabývat závod IAPO z Irkutska, „upgradování“ jednomístných Su-27 (Flanker B) na model Su-27SM (Flanker J) dostal na starost závod KnAAPO z Komsomolska na Amuru. Jednomístný Su-27SM (Flanker J) přitom, na rozdíl od dvoumístného Su-27UBM, již od počátku počítal s avionikou z dílny státní společnosti RPKB z Ramenského, kterou preferovalo nové vedení VVS před soukromou firmou Rossijskaja avionika. Prototyp letounu Su-27SM (rudá 56) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 27. prosince 2002. Krátce nato byl tento stroj předán ke státním zkouškám. Ty přitom probíhaly na letecké základně Vladimírovka, domovské základně 929. GLIC (Státní letové testovací centrum). Protože se modernizační program letounů typu Su-27 (Flanker B) ze stavu VVS setkal s oficiální zelenou ještě před ukončením státních zkoušek prototypu, v průběhu roku 2003 mohlo na lince závodu KnAAPO konverzí do standardu Su-27SM (Flanker J) projít dalších pět Su-27 (Flanker B) (rudá 02, 03, 04, 06 a 07). Těchto pět Su-27SM (Flanker J) přitom ještě v prosinci toho samého roku převzalo 4. výcvikové centrum VVS (CBP i PLS) z Lipecka. Prvním bojovým útvarem Ruského VVS vyzbrojeným víceúčelovými Su-27SM (Flanker J) se stal 23. IAP (stíhací pluk) 303. gardové smíšené letecké divize 3. velitelství VVS a PVO s domovskou základnou Dzemgi, která se nachází poblíž Komsomolska na Amuru. Zmíněný pluk přitom mezi 23. prosincem 2004 a červencem 2006 převzal celkem 24 těchto strojů (rudá 69 až 92), z toho sedm v roce 2004, jedenáct v roce 2005 a šest v roce 2006. Jeden z nich (rudá 86) byl ale již v roce 2010 ztracen při havárii. Další (rudá 74) 23. IAP v roce 2007 předal výrobnímu závodu, aby mohl projít konverzí na prototyp modelu Su-27SM3 (Flanker J mod). Mezitím, v srpnu roku 2005, si letoun typu Su-27SM (rudá 04) odbyl svůj veřejný debut na moskevské airshow MAKS 2005. Mezi prosincem 2007 a 30. listopadem 2009 převzal 24 takto modernizovaných Su-27 (Flanker B) (modrá 01 až 12, 20, 21 a 24 až 33) též 22. IAP 303. gardové smíšené letecké divize 3. velitelství VVS a PVO s domovskou základnou Centralnaja Uglovaja nacházející se poblíž Vladivostoku, z toho osm v prosinci roku 2007, osm v průběhu roku 2008, čtyři v září roku 2009 a čtyři v listopadu toho samého roku. Jeden z nich (modrá 06) byl ale již v roce 2012 ztracen při havárii. Další dva tyto stroje (modrá 03 a 08) 22. IAP v roce 2009 předal 929. GLIC. Protože výrazně se zlepšující finanční situace Ruska mezitím, dne 18. srpna 2009, umožnila podepsat kontrakt na 64 letounů řady Su-27 (Flanker) z novovýroby, 48 exemplářů modelu Su-35S, 12 exemplářů modelu Su-27SM3 (Flanker J mod) a 4 exempláře modelu Su-30M2 (Flanker G), modernizační program Su-27SM (Flanker J) se nakonec omezil na pouhých 54 strojů (včetně prototypu a pěti zkušebních strojů). V roce 2014 byly modernizované Su-27SM (Flanker J) zařazeny též do stavu 38. IAP 27. smíšené letecké divize 4. armády VVS a PVO Jižního vojenského okruhu, který využívá leteckou základnu Belbek nacházející se na právě tehdy anektovaném Krymu. Zmíněný pluk přitom tehdy převzal šest letounů ze stavu 23. IAP (rudá 72, 76, 78, 81, 83 a 89) a šest letounů ze stavu 22. IAP (modrá 05, 24, 25, 26, 31 a 33). Dva z nich (rudá 76 a 78) byly ale později, v roce 2015, navráceny 22. IAP. Ostatní v této souvislosti obdržely nová trupová čísla. V souvislosti s přezbrojením na pokročilejší bojové letouny typu Su-35S 22. a 23. IAP od prosince roku 2015 začaly zbývající Su-27SM (Flanker J) postupně předávat 159. GvIAP (Gardový stíhací letecký pluk) 105. smíšené letecké divize 6. armády VVS a PVO Západního vojenského okruhu, který využívá letiště Besovec nacházející se v Karelii.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp, 5 zkušebních a 48 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Su-27)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním nebo dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F (42. série) s max. tahem po 8 250 kp / 13 500 s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       impulsní dopplerovský radiolokátor typu Mječ-M radiolokačního komplexu typu RPLK-27P, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m² je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu Mječ-M může sledovat najednou až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco kontrastní pozemní cíle dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km, velká hladinová plavidla na vzdálenost 350 km, malé čluny na vzdálenost 120 km.

Vybavení: - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27M. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-27M se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150-27.2 Pastel (toto zařízení dokáže též detekovat cíle pro protiradiolokační střely), 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (L029) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171 (L005S) Sorbcija-S (štíhlá válcovitá pouzdra se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích tohoto zařízení se umisťují na konce křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73)

Výzbroj:   jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením řady R-27 (AA-10 Alamo) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 4 ks) a S-25LD (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks) a KAB-1500Kr (max. 1 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm), neřízené 340 mm rakety typu S-25 a submuniční kontejnery typu KMGU

Poslední úpravy provedeny dne: 22.7.2016