Suchoj Su-30MKI (‘Flanker H’) / T-10PMK

Typ:  modifikace exportního víceúčelového bojového letounu Su-30MK (Flanker F variant 2) pro Indické vojenské letectvo (IAF)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů přesně řízenou municí, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od modelu Su-30 (Flanker F variant 1):

- modifikované vírové přechody se včleněným ovladatelným předkřídlem (PGO) s rozpětím 6,43 m, úhlem šípu náběžné hrany 53°30‘ a mezními úhly vychýlení +3°30‘ a -51°30‘ (obdobná konstrukce jako u letounu typu Su-33 a Su-27M/Su-35)

- instalace motorů typu Al-31FP s pohyblivými mírně vně podélnou osu trupu vychýlenými (pod úhlem 32°) palivovým systémem ovládanými kruhovými tryskami typu AL-100, které lze vychylovat pod úhlem ±15° ve vertikální rovině, a systémem řízení typu FADEC na místo motorů typu Al-31F

- instalace nového digitálního elektro-impulsního systému řízení typu SDU-10MK. V této souvislosti klasický knipl nahradil malý joystick (jeho instalace se nachází na pravém bočním pultu.

- instalace modifikovaných směrových kormidel s větší plochou. Jejich odtoková hrana nyní mírně přesahuje přes odtokovou hranu SOP.

- instalace modifikovaného přistávacího zařízení se zesílenou konstrukcí (kuli vyšší vzletové hmotnosti v porovnání s modelem Su-30). Příďový podvozek tohoto modelu navíc obdržel zdvojené kolo (na místo jednoduchého).

- instalace radarového systému typu RLSU-30MKI, který se sestává z radiolokátoru s pohyblivou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars a dvou počítačů typu RC1 a RC2 indické výroby, na místo radarového systému typu RLPK-27VEP, který je vystavěn na dopplerovském radiolokátoru (s mechanicky natáčenou anténou) typu N001VEP

- instalace výkonnějšího elektro-optického čidla typu OLS-30I (na místo typu OLS-27)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Jeho součástí se stal jeden průhledový displej (HUD) typu SU967 izraelské značky ElOp, šest multifunkčních displejů (MFD) typu MDF55 francouzské značky Thomson-CSF (tři v každém kokpitu), jeden multifunkční displej (MFD) typu MFD66 francouzské značky Thomson-CSF (ten se nachází v zadním kokpitu) a dva přilbové zaměřovače typu Sura-K ruské výroby

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu 1410A italské výroby na místo ruského identifikačního systému „vlastní-cizí“

- instalace výstražného RL systému typu Tranquil (Tagang Mk.2) italské výroby na místo ruského výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza

- instalace nového avionického vybavení ruské značky RPKB, francouzské značky Thomson-CSF (šest multifunkčních displejů typu MFD55, jeden multifunkční displej typu MFD66 a INS/GPS navigační systém typu Totem), izraelské značky ElOp (průhledový displej typu SU967), izraelské značky Elta (podvěsný aktivní RL rušič typu EL/M-8222), izraelské značky Rafael (podvěsný zaměřovací/navigační systém typu Litening) a indické značky DRDO (digitální datový procesor)

- větší nosnost podvěsné výzbroje (8 000 kg vs 6 000 kg). Toho bylo docíleno instalací dalšího páru zbraňových závěsníků pod vnější panely křídla s náležitě zesílenou konstrukcí (díky tomu celkový počet zbraňových závěsníků vzrostl z deseti na dvanáct).

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-77E (AA-12 Adder) a celou řadu typů protizemní řízené munice

Historie:  Jako první o dvoumístný víceúčelový bojový letoun typu Su-30MK, který není ničím jiným, než modifikací dálkového přepadového stíhače typu Su-30 (Flanker F variant 1), projevilo zájem Indické vojenské letectvo (IAF). První mezistátní rozhovory ohledně možnosti licenční produkce tohoto ruského protějšku amerického Strike Eaglu na lince závodu HAL (Hindustan Aeronautics Ltd.) pro potřeby IAF se konaly dne 20. dubna 1994 v New Delhi. Tomu pak dne 30. listopadu 1996 následoval podpis kontraktu na 40 těchto strojů (a 35 řízených střel typu Ch-59ME / AS-18 Kazoo). Dne 16. prosince 1998 byl však tento počet navýšen na 50 exemplářů. Modifikace letounu Su-30MK navržená dle specifických požadavků IAF vešla ve známost pod označením Su-30MKI (Flanker H) a od demonstračního prototypu tohoto víceúčelového bojového stroje se v mnohém lišila. Protože se měl letoun typu Su-30MKI (Flanker H) z hlediska efektivity ve vzdušném boji maximálně sbližovat s jednomístným Su-37 (Flanker E variant 2), tehdy nejvíce pokročilým modelem z řady Su-27 (Flanker), spolu s modifikovanými vírovými přechody se včleněným ovladatelným předkřídlem (PGO) obdržel též pohonné jednotky typu Al-31FP s řízeným vektorem tahu na místo standardních motorů typu Al-31F, modifikovaný elektro-impulsní systém řízení, který využívá „side-stick“ na místo klasického kniplu, a palubní radiolokátor s pohyblivou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars na místo méně výkonného dopplerovského radaru typu N001VE. Nemalé změny se přitom dotkly též avionického vybavení. To se totiž sestávalo ze systémů ruské (RPKB), francouzské (Thomson-CSF), izraelské (ElOp, Elta a Rafael) a indické (DRDO) provenience. Protože si realizace takto náročného projektu žádala svůj čas, prvních 18 (SB001 až SB018) z 50-ti objednaných letounů typu Su-30MKI (Flanker H) bylo nakonec, v letech 1997 až 1999, IAF dodáno v ryze stíhací verzi s omezenou škálou protizemní výzbroje na neřízené pumy a rakety. Se zmíněným modelem, který obdržel označení Su-30K (Flanker F variant 1), se přitom již od počátku počítalo pouze jako s prozatímním řešením na období, než bude víceúčelový Su-30MKI (Flanker H) k dispozici v dostatečně velkém počtu. Zatímco prvních osm Su-30K (Flanker F variant 1) se stalo součástí kontraktu z listopadu 1996, zbylých 10 těchto strojů bylo objednáno v prosinci roku 1998. Tato dodatečná objednávka přitom představovala přímou reakci na průtahy s vývojem pokročilejšího modelu Su-30MKI (Flanker H). Za ty přitom mohla zejména nerozhodnost indické strany s výběrem avioniky. Definitivní podoba sestavy avionického vybavení byla totiž IAF schválena teprve až v březnu roku 1998. První prototyp letounu Su-30MKI (Flanker H) (modrá 01), který vešel ve známost pod továrním označením T10PMK-1, vznikl na jaře roku 1997 konverzí třetího sériového Su-30 (Flanker F variant 1) (modrá 56). Na leteckou základnu ze Žukovského, domovskou základnu zkušebního institutu LII, byl tento stroj dopraven dne 23. dubna 1997. Pozemní zkoušky palubních systémů se rozeběhly v květnu a zabraly celé dva měsíce. První let přitom následoval dne 1. července toho samého roku. Hlavním zaměřením první etapy letových zkoušek prototypu T10PMK-1, která byla ukončena na počátku roku 1998, se stalo prověření jeho stability a ovladatelnosti. Zpočátku zkušebního programu pohon tohoto stroje zajišťovaly motory typu Al-31FU se systémem řízení vektoru tahu. Ten přitom využíval pohyblivé trysky, které bylo možné vychylovat ve vertikální i v horizontální rovině. Jelikož zmíněným motorům velmi brzo vypršela technická životnost a další tehdy již nebyly k dispozici, později prototyp T10PMK-1 obdržel motory typu Al-31FP. Jejich trysky bylo ale možné vychylovat pouze ve vertikální rovině (pod úhlem ±15°). Dne 23. března 1998 se realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil též prototyp druhý. Ten přitom obdržel tovární označení T10PMK-6 a jeho základem se stal druhý prototyp dálkového stíhače typu Su-30 (Flanker F variant 1) (modrá 06), známý jako T10PU-6. Oba zmíněné prototypy letounu Su-30MKI (Flanker H), T10PMK-1 a T10PMK-6, se od sebe lišily zejména konstrukcí podvozku. Zatímco prototyp T10PMK-1 obdržel příďový podvozek se zdvojeným kolem, který se následně stal standardem pro sériový model Su-30MKI (Flanker H), prototyp T10PMK-6 zachovával instalaci jednokolového příďového podvozku svého ryze stíhacího předchůdce. Široké veřejnosti se letoun typu Su-30MKI (Flanker H) poprvé představil dne 16. srpna 1998 na tradiční letecké přehlídce v Tušinu. Zde přitom bylo možné spatřit za letu přímo prototyp T10PMK-1. Svůj mezinárodní debut si ten samý stroj odbyl ještě v listopadu toho samého roku na airshow Aero India 98, která se konala na letecké základně Jelahanka. V červnu roku 1999 prototyp T10PMK-1 zavítal též na 43. Pařížskou Air Show. Dne 12. června, pouhý den před zahájením zmíněné airshow, byl ale ztracen při havárii, která se udála v průběhu jednoho ze cvičných letů. Příčinou zmíněné nehody se přitom stal lidský faktor. Pilot tohoto stroje totiž nezvládl vybrat výkrut, což vyústilo střetem zádě trupu se zemí. Tehdy přitom měly oba prototypy letounu Su-30MKI (Flanker H) na svém kontě již více než 140 zkušebních letů. S druhým z nich, T10PMK-6, se mohla široká veřejnost poprvé setkat v srpnu roku 1999 na moskevské airshow MAKS 99. Instalací kompletního avionického vybavení byl jako vůbec první opatřen první předsériový stroj (modrá 05). Tento letoun přitom brány závodu IAPO z Irkutska opustil v září roku 2000 a do oblak se poprvé vydal dne 26. listopadu 2000. Letové zkoušky druhého předsériového Su-30MKI (Flanker H) (modrá 04) se rozeběhly dnem 15. února 2001. V dubnu téhož roku jej následoval též třetí předsériový stroj (modrá 02). Další předsériový Su-30MKI (Flanker H) (modrá 03) byl vyhrazen pro statické zkoušky, které zajistil institut SibNIA (Sibiřský výzkumný institut letectví). Poslední, pátý, předsériový stroj (modrá 07) zase vznikl jako náhrada za ztracený prototyp T10PMK-1. Zatímco prototypy byly opatřeny kamufláží sestávající se z několika odstínů modré, všechny předsériové stroje obdržely nestandardní kamuflážní nátěr sestávající se ze tří odstínů šedé. Na programu Su-30MKI (Flanker H) se ale podílel též poslední předsériový Su-35 (Flanker E variant 1) (T10M-12) spolu s demonstračním prototypem Su-30MK (černá 603). Za pomoci těchto dvou strojů byla zase prověřována činnost plánovaného avionického vybavení. Zatímco letoun T10M-12 se stal vzdušnou zkušebnou palubního radiolokátoru typu Bars, pro potřeby zkoušek ostatních systémů byl vyčleněn letoun Su-30MK (černá 603). S předsériovým Su-30MKI (Flanker H), konkrétně s letounem s modrým trupovým číslem 05, se mohla široká veřejnost poprvé setkat v únoru roku 2001 na airshow Aero India 2001, která se konala v Bangalore. Později byly tyto stroje (modrá 02, 04, 05 a 06) prezentovány též na moskevských airshow MAKS 2001 (srpen 2001), MAKS 2003 (srpen 2003) a MAKS 2005 (srpen 2005). Mezitím, dne 28. prosince 2000, došlo k podpisu smlouvy, která zajistila indickému podniku HAL licenční oprávnění na kompletaci 140-ti sériových Su-30MKI (Flanker H), včetně jejich pohonných jednotek typu Al-31FP. Již dne 10. října 2007 byl ale tento počet navýšen na rovných 180 exemplářů. Pro kompletaci prvních sériových Su-30MKI (Flanker H) měly být přitom využívány výhradně z konstrukční celky dodané ruským výrobcem. Série od série se však měly v konstrukci těchto strojů ve stále větší míře objevovat konstrukční celky indické výroby (počínaje 114. sériovým Su-30MKI by již mělo jít z celých 80-ti % o indický výrobek). Všech 32 objednaných Su-30MKI (Flanker H) (SB019 až SB050) ruský závod IAPO dodal mezi červnem 2002 a prosincem 2004 (10 mezi červnem a srpnem 2002, 12 v prosinci 2003 a 10 v prosinci 2004). Zatímco prvních 10 Su-30MKI (Flanker H) bylo zařazeno do stavu 20. letky IAF „Lightnings“ s domovskou základnou Lohegaon nacházející se poblíž Pune, zbylých 22 těchto strojů se stalo součástí 30. letky IAF „Rhinos“, která využívá tu samou leteckou základnu. Prvních 10 sériových Su-30MKI (Flanker H) vzniklo v provedení uzpůsobeném prakticky výhradně pro vzdušný boj. Dalších 12 těchto strojů již mohlo postřelovat 4 vzdušné cíle najednou. Součástí jejich zbraňového systému se navíc staly protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton). Instalaci definitivního provedení zbraňového systém s plně aktivními všemi navigačními a zbraňovými módy obdrželo teprve až posledních 10 sériových Su-30MKI (Flanker H). Do tohoto standardu byly přitom později v prostorách závodu HAL dopracovány též všechny letouny tohoto typu z předchozích dvou sérií. Mezitím, v roce 2004, byl zahájen výcvik indických pilotů v doplňování paliva za letu za využití vzdušného tankeru typu Il-78MKI (Midas). Krátce nato, v říjnu téhož roku, se formace, která se sestávala z jednoho vzdušného tankeru typu Il-78MKI (Midas) a dvou bojových letounů typu Su-30MKI (Flanker H), představila široké veřejnosti na letecké přehlídce v Mumbai. Počínaje rokem 2004 se navíc začaly indické Su-30MKI (Flanker H) pravidelně účastnit společných cviční s USAF. Přestože původní plány počítaly s tím, že budou do standardu Su-30MKI (Flanker H) dopracovány též všechny 18-ti ryze stíhací Su-30K (Flanker F variant 1), nakonec, v roce 2006, byly tyto stroje navráceny výrobci. Zmíněný záměr se totiž ukázal být z ekonomického hlediska velmi nevýhodný. Tomu v březnu roku 2007 následoval podpis objednávky na dalších 18 sériových Su-30MKI (Flanker H). Tyto stroje (SB051 až SB068) přitom ruský závod IAPO dodal v letech 2008 až 2009. Mezitím, na podzim roku 2004, brány indického závodu HAL opustily první dva licenční Su-30MKI (Flanker H) (SB101 a SB102). První z nich se od vzletové dráhy poprvé dolepil dne 1. října téhož roku. IAF oba zmíněné stroje převzalo dne 28. listopadu 2004. Do března roku 2016 závod HAL vzdušným silám Indie předal 174 licenčních Su-30MKI (Flanker H). Mezitím, dne 24. prosince 2012, byla uzavřena licenční smlouva na dalších 42 letounů typu Su-30MKI (Flanker H). Dva z nich přitom představují náhradu za stroje, které byly předtím ztraceny při nehodách. Poslední 222. objednaný Su-30MKI (Flanker H) brány závodu z Nasiku opustil na počátku 2021. Tímto ale výroba těchto strojů zdaleka ještě neskončila. Mezitím totiž IAF vyslovilo zájem o dalších 12 letounů typu Su-30MKI (Flanker H). Pořízení zmíněných strojů bylo přitom Indickou vládou schváleno, spolu s pořízením 21-ti ze stavu VVS vyřazených a do standardu MiG-29UPG dopracovaných letounů typu MiG-29 (Fulcrum), v červenci roku 2020. Iniciátorem požadavku na pořízení zmíněných letounů ze strany IAF se přitom stal pohraniční konflikt s ČLR v okolí Ladaky. Posláním 12-ti takto dodatečně objednaných letounů typu Su-30MKI (Flanker H) je přitom doplnění ztrát těchto strojů u bojových útvarů IAF. Na licenční výrobě letounu Su-30MKI (Flanker H) se podílí celkem 157 indických subdodavatelů. Zatímco výrobu draků a finální montáž zajišťuje závod HAL z Nasiku, motory typu Al-31FP jsou kompletovány (z dílů dodávaných ruským výrobcem UMPO) v Koraputu, dodávky komunikačního a navigačního vybavení zajišťuje závod z Hyderabadu, produkci jednotlivých komponent hydraulického, pneumatického a palivového systému obstarává závod z Locknowa, MFD a satelitní navigační systém dodává závod z Korwy. Prakticky současně s licenční výrobou letounu typu Su-30MKI (Flanker H) probíhají práce na zdokonalování tohoto stroje. V únoru roku 2015 byl jeden sériový Su-30MKI (Flanker H) (SB200) upraven na vzdušnou zkušebnu letecké verze rusko-indické protilodní/protizemní ŘS typu BrahMos, známé jako BrahMos-A. Ke svému prvnímu letu se střelou typu BrahMos-A v podvěsu se letoun Su-30MKI (SB200) vydal dne 25. května 2016. První zkušební střelba byla uskutečněna dne 22. listopadu 2017. První letka letounů typu Su-30MKI (Flanker H) vyzbrojených střelou typu BrahMos-A byla za operačně způsobilou prohlášena dne 20. ledna 2020. Konkrétně se jednalo o obnovenou 222. letku Tiger Sharks s domovskou základnou Thanjavur, která se nachází na jihovýchodním pobřeží Indie. K vypouštění střely typu BrahMos-A by mělo být uzpůsobeno nejméně 8 z 18-ti letounů typu Su-30MKI (Flanker H) ze stavu 222. letky. Na konci března roku 2021 se letouny tohoto typu vyzbrojené střelami typu BrahMos-A poprvé zapojily do mezinárodního námořního vojenského cvičení, které se konalo ve vodách Indického oceánu. V rámci zmíněného cvičení takto modifikované letouny typu Su-30MKI (Flanker H) podnikaly údery z letecké základny Thanjavur, na kterou byly předtím speciálně za tímto účelem přelétnuty. Ze zmíněné základny přitom tyto stroje mohly za pomoci střel typu BrahMos-A zasahovat i cíle, které se nacházely v jižní a západní části Indického oceánu. Celkem by mělo být na nosič střely typu BrahMos-A upraveno 40 letounů typu Su-30MKI (Flanker H) ze stavu IAF. Výhledově by měla modernizací projít též avionika těchto strojů, zejména pak palubní radiolokátor. V blízké budoucnosti by měla být do zbraňového systému letounů typu Su-30MKI (Flanker H) integrována též PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu Derby-ER izraelské výroby s dosahem přes 100 km. Integrace zmíněné zbraně přitom představuje přímou reakci na neblahé zkušenosti s ruskou střednědosahovou PLŘS typu R-77E (AA-12A Adder A) v příhraničním ozbrojeném konfliktu s Pákistánem, který probíhal mezi únorem a březnem roku 2019. Dosah zmíněné zbraně, který činí 80 km, je totiž menší než dosah než dosah americké PLŘS typu AIM-120 AMRAAM, která se nachází ve výzbroji stíhacích letounů typu F-16 Fighting Falcon vzdušných sil Pákistánu. Díky tomu byly „indické“ Su-30MKI (Flanker H) při vzdušném střetu s 24-ti „pákistánskými“ F-16 Fighting Falcon nad Kašmírem, který se udál dne 27. února 2019, doslova zahnány. Izraelská střela typu Derby-ER má přitom v porovnání s ruskou střelou typu R-77E (AA-12A Adder A) nejen větší dosah, ale i menší rozměry a nižší hmotnost. V červenci roku 2021 bylo oznámeno, že se nedávno rozeběhly testy střely typu Derby-ER na blíže nespecifikovaném exempláři letounu typu Su-30MKI (Flanker H). V první fázi zkoušek bude zmíněný stroj létat s maketou zmíněné střely na jednom z pěti křídelních závěsníků. Posláním zmíněné fáze zkoušek se stane ověření vlivu střely typu Derby-ER na aerodynamické charakteristiky letounu typu Su-30MKI (Flanker H) v různých letových režimech. Kromě toho bude ověřována vzájemná kompatibilita palubních systémů této zbraně s palubními systémy letounu typu Su-30MKI (Flanker H). Tomu budou následovat testy s „ostrou“ střelou typu Derby-ER. IAF přitom s letouny typu Su-30MKI (Flanker H) počítá nejméně do poloviny tohoto století.

Verze:  -

Vyrobeno:  Rusko: dva prototypy (zatímco ten první vznikl konverzí třetího sériového Su-30, základem toho druhého se stal druhý prototyp toho samého letounu), jeden neletový exemplář pro statické zkoušky, čtyři předsériové a 50 sériových strojů; Indie: 222 sériových strojů (objednáno dalších 12 strojů)

Uživatelé:  pouze Indie

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31FP s řízeným vektorem tahu ve vertikální rovině (±15°) a max. tahem po 7 850 kg / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars radiolokačního systému typu RLSU-30MKI se zorným polem ±70° ve vertikální rovině a ±45° v horizontální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Bars je schopen vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušný cíl typu stíhací letoun je tento typ radaru schopen detekovat na vzdálenost až 120 až 140 km z přední, resp. na vzdálenost 60 km ze zadní polosféry. Najednou dokáže sledovat až 15 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Zatímco železničním most je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km, skupinu bojových vozidel dokáže detekovat na vzdálenost 40 až 50 km. Hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-30I se zorným polem 120° v horizontální rovině a -15° až +60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl z přední/zadní polosféry je přitom IČ senzor systému typu OLS-30I schopen detekovat na vzdálenost 50/90 km. Dosah laserového dálkoměru tohoto systému činí 3 km v případě vzdušných, resp. 5 km v případě pozemních cílů. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-30I  se přitom nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu. Na jeden ze zbraňových závěsníků tohoto modelu lze navíc umístit podvěsný navigačně-střelecký kontejner typu Litening izraelské značky Rafael, který ukrývá termovizní a TV kamerou a laserový dálkoměr a značkovač cílů.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu 1410A italské výroby, výstražný RL systém typu Tranquil (Tagang Mk.2) italské výroby, sedm výmetnic 14-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-30MKI ruské výroby (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a podvěsný aktivní RL rušič typu EL/M-8222 izraelské výroby

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T1/ET1 (AA-10B/D Alamo B/D) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1/ER1 (AA-10A/C Alamo A/C) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12A Adder A) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 6 ks), Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 6 ks) a S-25L (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 6 ks), Ch-59ME (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 6 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 6 ks) a KAB-1500L (max. 3 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 28 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg), 500 kg kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 8 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks) a 340 mm neřízené rakety typu S-25 (max. 4 ks)

* 38 800 kg v přetížené konfiguraci

** 5 200 km s jedním doplněním paliva za letu

Poslední úpravy provedeny dne: 27.7.2021