Typ:  exportní modifikace těžkého víceúčelového bojového letounu typu Su-35S (Flanker M)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před vzdušným napadením, doprovodné úkoly, útoky na pozemní a hladinové cíle přesně naváděnou municí a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu Su-35S (Flanker M):

- instalace motorů typu Al-41FU na místo motorů typu Al-41F-1S. Zmíněný motor není ničím jiným, než modifikací motoru typu Al-41F-1S mající nižší tah a postrádající kombinovaný elektronický řídící systém s hydraulickou zálohou a plazmový zapalovací systém (ten usnadňuje startování a umožňuje opětovné spouštění za letu nezávisle na pozici letounu a toku vzduchu do motoru).

- instalace radaru typu N035K Irbis-PK na místo radaru typu N135 Irbis. Radar typu Irbis-PK není ničím jiným, než exportní modifikací radaru typu Irbis se sníženým dosahem a schopností zpracování vstupů.

- absence antény navigačního systému, která vyčnívá z odtokové hrany pravé SOP

- rozšířené podvěsné vybavení o hranaté kontejnery s polokulovitou průzračnou špicí neznámého typu. Zmíněné kontejnery se zavěšují na křídelní závěsníky a pravděpodobně slouží k výcviku pilotů v útocích za pomoci munice s pasivním IČ nebo TV samonavedením.

Historie:  Prvním zahraničním provozovatelem těžkého víceúčelového bojového letounu typu Su-35S (Flanker M), který vychází z těžkého frontového stíhacího letounu typu Su-27 (Flanker B), se stalo čínské PLAAF. Číňané přitom o tento stroj projevili zájem již na konci roku 2008, na Airshow China 2008. Dle jiných zdrojů se ale o letoun typu Su-35S (Flanker M) začali vážně zajímat již v roce 2006. Každopádně oficiální požadavek na 24 těchto strojů Číňané vyslovili až v roce 2011. Předběžná objednávka byla podepsána na konci roku 2012. Tomu následovala zdlouhavá vyjednávání tykající se záruk proti zkopírování jednotlivých komponent letounu typu Su-35S (Flanker M), zejména pak radiolokátoru, palubních prostředků REB a motoru. Těmto obavám koneckonců nahrávaly předchozí negativní zkušenosti s hrubým porušováním licenční smlouvy na výrobu letounu typu Su-27SK (Flanker B) v Shenyangu. Aby toho nebylo málo, tak Rusové krátce předtím přistihli čínské agenty při pokusu získat dokumentace k motoru tohoto stroje. Kromě toho se obávali z čínského vývoje protiopatření proti moderním ruským prostředkům REB. Z tohoto důvodu Rusové zpočátku svolení prodeje letounů typu Su-35S (Flanker M) do ČLR podmiňovali závaznou objednávkou na nejméně 48 těchto strojů. Tak velký počet letounů typu Su-35S (Flanker M) měl totiž zcela pokrýt potřeby ČLR, což by vylučovalo smysluplnost jakéhokoliv kopírování. S tím ale Číňané nesouhlasili. Kromě toho požadovali transfer většiny technických dokumentací, aby mohli letouny typu Su-35S (Flanker M) dále modernizovat zástavbami vlastních systémů. Nakonec se přeci jenom podařilo najít kompromisní řešení. Konkrétně se jednalo o dodávku 24-ti letounů se základní přípravou k pozdější instalaci čínských systémů. Společnost Suchoj byla totiž tehdy plně vytížena pracemi na perspektivním nástupci letounu typu Su-35S (Flanker M) v podobě letounu typu Su-57 (Felon) a navíc pro tento stroj neměla žádné zahraniční zákazníky. Kromě toho se tehdy Rusku hodil každý příjem, neboť muselo čelit sankcím ze strany západních zemí, které byly na něj uvaleny za podporu proruských ukrajinských separatistu a za anexi Krymu. K podpisu závazné objednávky na 24 letounů typu Su-35S (Flanker M), v exportní verzi Su-35SE (Flanker M), došlo dne 19. listopadu 2015. Celková hodnota zmíněného kontraktu přitom činila okolo 2 biliónů USD. Jeho součástí ale nebyl transfer technologií. Termín předání prvních čtyř Su-35SE (Flanker M) byl přitom stanoven na konec roku 2016. Dalších deset těchto strojů mělo být dodáno v roce 2017. Dodávka zbylých deseti letounů typu Su-35SE (Flanker M) byla naplánována na rok 2018. Přeškolení čínského letového a pozemního personálu na typ Su-35SE (Flanker M) bylo uskutečněno v říjnu roku 2016 v Žukovském, a to za využití dvou letounů typu Su-35S (Flanker M) (rudá 01 a 02) a dvou letounů typu Su-30M2 (Flanker G) (modrá 89 a 90). Přejímka prvních čtyř „čínských“ Su-35SE (Flanker M) se konala dne 20. prosince 2016 na podnikovém letišti závodu KnAAZ z Komsomolska na Amuru. Základem těchto čtyř strojů se přitom staly draky letounů typu Su-35S (Flanker M), které byly určeny pro Ruské VVS. Do ČLR byly všechny čtyři výše uvedené stroje přelétnuty dne 25. prosince toho samého roku. Dne 3. července 2017 se flotila „čínských“ Su-35SE (Flanker M) rozrostla o dalších pět strojů. Dne 30. listopadu toho samého roku bylo do ČLR přelétnuto, v doprovodu nákladního letounu typu Il-76TD-90 (Candid) společnosti Volga-Dněpr, dalších pět letounů typu Su-35SE (Flanker M). Dalších pět těchto strojů do ČLR dorazilo v červnu roku 2018. Dodávka posledních pěti letounů typu Su-35SE (Flanker M) byla uskutečněna v listopadu toho samého roku. První čtyři z těchto strojů byly krátce provozovány z FTTB (Flight Test and Training Base) z Changzhou-Cangxianu. Zde byla podle všeho důkladně studována specifika operačního nasazení letounu typu Su-35SE (Flanker M), stejně jako vektorování tahu pohonných jednotek tohoto stroje. Součástí zkoušek na FTTB ale mohly být též simulované vzdušné souboje s různými typy stíhacích letounů ze stavu PLAAF. Všechny letouny typu Su-35SE (Flanker M) se nakonec staly součástí letadlového parku 6. regimentu 2. divize PLAAF s domovskou základnou Suixi, která se nachází v provincii Guangdong. U zmíněného regimentu, který byl v roce 2017 přetransformován v 6. brigádu, tyto stroje nahradily letouny typu Su-27SK (Flanker B), J-11 (Flanker B) a J-11A (Flanker). ČLR přitom letouny typu Su-35SE (Flanker M) pro PLAAF zakoupilo i přesto, že PLŘS typu R-73/-74 (RS-AA-11A/B Archer) a R-77-1 (RS-AA-12B Adder B), jimiž jsou vyzbrojeny, za nejnovějšími PLŘS čínské výroby v podobě typu PL-10 (CH-AA-9) a PL-15 (CH-AA-10 Abbadon), které se staly součástí zbraňového systému nejnovějších verzí letounu typu J-11 (Flanker) a letounu typu J-20 (Fagin), zaostávají. Důvodem nákupu zmíněných strojů se podle všeho stal zájem o nové ruské technologie, zejména pak o motor typu Al-41FU s řízeným vektorem tahu, elektro-impulsní systém řízení (FBW) typu KSU-35 a radiolokátor kategorie PESA typu Irbis. Dalším důvodem pořízení letounů typu Su-35SE (Flanker M) mohlo být obeznámení se s provozem letounu s motory s řízeným vektorem tahu. K pořízení letounů typu Su-35SE (Flanker M) ale mohla vést též poptávka po bojovém letounu s motory s měnitelným vektorem tahu, který by mohl zastávat roli agresora při bojovém výcviku pilotů bojových letounů tuzemské výroby. Každopádně se letoun typu Su-35SE (Flanker M) stal vůbec posledním importovaným bojovým letounem, který byl zařazen do výzbroje PLAAF. S pořizováním dalších bojových letounů pro PLAAF v zahraničí se totiž již nepočítá. To byl jeden z důvodů toho, proč byla ruská nabídka dalších letounů typu Su-35SE (Flanker M) z roku 2019 zamítnuta. Dalším důvodem odmítavého postoje ze strany Číňanů k této ruské nabídce byla skutečnost, že letoun typu Su-35SE (Flanker M) za tuzemským letounem typu J-16 (Flanker N) svými schopnostmi zaostává. Letouny typu Su-35SE (Flanker M) ze stavu PLAAF jsou poměrně často viděny bez výzbroje. Pokud jsou ozbrojeny, tak jsou nejčastěji viděny s dvojicí PLŘS typu R-77-1 (RS-AA-12B Adder B) a dvojicí PLŘS typu R-73/-74 (RS-AA-11A/B Archer) pod křídlem a kontejnery aktivního RL rušiče typu Čibiny-M na koncích křídla. Letouny typu Su-35SE (Flanker M) ze stavu PLAAF poměrně často zajišťují doprovod raketonosných letounů typu H-6K (Badger) při dálkových hlídkových a cvičných letech nad vodami Jihočínského moře a v okolí ostrova Taiwan. Pro tento úkol je totiž letoun typu Su-35SE (Flanker M) ideálním strojem, neboť má velký dolet a nástavec pro doplňování paliva za letu. Vůbec poprvé byly přitom tyto stroje ve formaci s letounem typu H-6K (Badger) viděny v květnu roku 2018. Letouny typu Su-35SE (Flanker M) se ale pravidelně účastní též cvičení Red Sword. Při zmíněných cvičeních si přitom poměřují síly se stíhacími letouny tuzemské konstrukce v simulovaných vzdušných soubojích. Jako druhý v celkovém pořadí o letoun typu Su-35SE (Flanker M) projevila zájem Indonésie. Zmíněný stroj totiž vyhrál výběrové řízení Indonéských vzdušných sil nad americkým letounem typu F-16V Viper. K tomu mu přitom napomohla příbuznost s již zavedeným dvoumístným bojovým letounem typu Su-30MK2 (Flanker G variant 2). Vzhledem k omezenému rozpočtu ale Indonéské vzdušné síly vyslovily požadavek na pouhých 12 letounů typu Su-35SE (Flanker M). Tento počet byl navíc později snížen na 10 a ještě později na 8 strojů. Dne 14. února 2018 si nicméně Indonésie pro své vzdušné síly závazně objednala 11 těchto strojů za 1,14 miliard dolarů. 50 % této ceny ale mělo být umořeno dodávkami nevojenského zboží. První dva letouny typu Su-35SE (Flanker M) měly být dodány v srpnu roku 2019. Dodávka dalších šesti těchto strojů byla naplánována na únor roku 2020. Předání zbylých tří letounů typu Su-35SE (Flanker M) bylo stanoveno na červenec roku 2020. Letouny typu Su-35SE (Flanker M) měly přitom nahradit 16 letounů typu Northrop F-5E/F Tiger II americké výroby 14. letky s domovskou základnou Iswahjudi. Nakonec ale Indonésie od kontraktu na letouny typu Su-35SE (Flanker M) odstoupila ve prospěch pořízení francouzských letounů typu Dassault Rafale a amerických letounů typu Boeing F-15EX Eagle II, jak bylo oznámeno dne 22. prosince 2021. Důvodem tohoto rozhodnutí byla podle všeho hrozba sankcí ze strany USA podle zákona o boji proti americkým protivníkům prostřednictvím sankcí (CAATSA) z roku 2017.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně 49 sériových strojů (24 pro ČLR a nejméně 25 pro Egypt)

Uživatelé:

ČLR – Vzdušné síly ČLR (PLAAF) si v listopadu roku 2015 objednaly celkem 24 letounů typu Su-35SE (Flanker M). Předání zmíněných letounů bylo uskutečněno v letech 2016 až 2018.

Egypt – Dne 19. března 2019 si vzdušné síly Egypta objednaly 30 letounů typu Su-35SE (Flanker M). Zatímco prvních 22 z nich mělo být vyrobeno v roce 2020, zbylých 8 těchto strojů mělo brány závodu KnAAZ opustit v roce 2021. V červnu roku 2020 byly satelitem na podnikovém letišti závodu KnAAZ zachyceny čtyři letouny typu Su-35SE (Flanker M) mající identickou kamufláž jako MiGy-29M/M2 (Fulcrum) vzdušných sil Egypta. Z toho bylo možné odvodit, že se jednalo o první čtyři letouny z této zakázky. Dne 22. července toho samého roku byla zpozorována pětice těchto strojů při mezipřistání na letišti Tolmačevo při předávacím přeletu. Zmíněné letouny ale ještě postrádaly Egyptské výsostné znaky. Byly již však opatřeny identifikačními čísly (šedá 9210 až 9214). Dne 27. srpna 2020 byl na podnikovém letišti závodu KnAAZ identifikován další letoun typu Su-35SE (Flanker M) v barvách Egyptských vzdušných sil (šedá 9219). Dle zpráv z června roku 2021 mělo být tehdy vyrobeno 17 letounů typu Su-35SE (Flanker M) z „egyptské“ zakázky. Na inventáři vzdušných sil Egypta se ale tehdy mělo nacházet jen pět z nich. Zbylých 12 těchto strojů mělo tehdy procházet přípravami k předání. Již dodané letouny typu Su-35SE (Flanker M) následně prošly srovnávacími testy s francouzskými letouny typu Rafale ze stavu Egyptských vzdušných sil. Ze zmíněných testů ale vyplynulo, že letoun typu Rafale má před letounem typem Su-35SE (Flanker M) významně navrch. Důvodem toho je skutečnost, že je letoun typu Rafale vybaven výkonnějším radarem kategorie AESA, zatímco radiolokátor letounu typu Su-35SE (Flanker M) využívá anténu kategorie PESA, a pokročilejšími systémy REB. To pak spolu s hrozbou sankcí ze strany USA podle zákona o boji proti americkým protivníkům prostřednictvím sankcí (CAATSA) z roku 2017 Egyptské velení přimělo k odstoupení ze zakázky na letouny typu Su-35SE (Flanker M). Pro již vyrobené stroje tohoto typu ze zrušené Egyptské zakázky se nicméně podařilo najít nového zákazníka v podobě Íránu. Tento stát totiž pořízením letounů typu Su-35SE (Flanker M) nemá co ztratit, neboť je západními sankcemi postižen již mnoho let (a díky tomu nemá na světovém trhu přístup k moderním bojovým letounům). Ze snímku podnikového letiště závodu KnAAZ, který se na internetu objevil v červnu roku 2023, je patrné, že bylo pro Egypt vyrobeno nejméně 25 letounů typu Su-35SE (Flanker M).

Írán – V prosinci roku 2021 bylo oznámeno, že v lednu roku 2022 Írán s Ruskem podepíše 20-ti letou mezistátní smlouvu v hodnotě 10 biliónů USD o bezpečnostní a obranné kooperaci. Součástí zmíněné smlouvy se měla mimo jiné stát dodávka nejméně 24-ti bojových letounů typu Su-35SE (Flanker M) a dvou baterií raketových systémů PVO typu S-400 (RS-SA-21 Growler). Na počátku srpna roku 2022 se na internetu objevila neoficiální zpráva, že si Írán letouny typu Su-35SE (Flanker M) pořídí výměnou za bezpilotní vzdušné prostředky vlastní výroby. Dle zmíněného zdroje mělo Rusko již převzít první várku íránských UAV na testování. Dle toho samého zdroje měly současně do Ruska přicestovat první íránští piloti a technici za účelem přeškolení na typ Su-35SE (Flanker M). V polovině července roku 2022 íránské letiště Kashan navštívila ruská delegace, aby se zde obeznámila s UAV typu Shahed-129 a Shahed-191. Krátce nato, v září toho samého roku, PVO Ukrajiny odrazila první ruský útok sebevražednými UAV typu Shahed-136 íránské výroby. Rusko přitom tyto stroje používá pod označením Geran-2. V září roku 2022 se ale objevila též zpráva, že si Írán plánuje pořídit hned 64 letounů typu Su-35SE (Flanker M). V případě prvních 25-ti z nich se přitom mělo jednat o již postavené stroje ze zrušené zakázky Egypta. Předání těchto letounů mělo přitom být teoreticky možné do konce roku 2022. Dodání zbylých 40-ti letounů typu Su-35SE (Flanker M) bylo naplánováno do roku 2025, což je ale vzhledem k sankcím, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, více než nepravděpodobné. Nákup 25-ti letounů typu Su-35SE (Flanker M) byl Íránci oficiálně potvrzen až na počátku března roku 2023. Dle oficiálního prohlášení z toho samého měsíce měly první letouny tohoto typu do Íránu dorazit po skončení Ramadámu, tj. po 21. dubnu. Každopádně dne 18. dubna 2023 se na internetu objevilo video s jedním letounem tohoto typu za letu nedaleko letiště Mehrabad, které se nachází poblíž Teheránu. To dokládá, že vzdušné síly Íránu (IRIAF) již první letouny typu Su-35SE (Flanker M) skutečně převzaly. Údajně se přitom mělo jednat o tři stroje. V červenci roku 2023 bylo nicméně oznámeno, že bylo od pořízení letounů typu Su-35SE (Flanker M) pro IRIAF opuštěno. Jedním z důvodů tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že Rusové Íráncům odmítli poskytnout know-how pro provádění oprav a údržby, stejně jako zajistit dodávky náhradních dílů, výcvik personálu a servisní podporu po dobu 30-ti let. Dalším důvodem ztráty zájmu o letouny typu Su-35SE (Flanker M) ze strany IRIAF byla skutečnost, že Rusové nebyli ochotni Íráncům prodat dalekodosahové PLŘS typu R-37M (RS-AA-13 Axehead), kontejnerové aktivní rušiče typu Čibiny-M a letecký simulátor. S negativní odezvou se přitom setkat též íránský požadavek na dodávku 6-ti až 12-ti dvoumístných letounů typu Su-30SM2E (Flanker H). K odmítnutí letounů typu Su-35SE (Flanker M) ale v neposlední řadě přispěly též předchozí negativní zkušenosti se spoluprací s Ruskem. Rusko totiž předtím nejprve zastavilo podporu provozu „íránských“ letounů typu Su-24MK (Fencer D) a MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B), poté odmítlo Íráncům prodat další MiGy-29 (Fulcrum), načež, v roce 2008, zablokovalo kontrakty třem tuzemským firmám na modernizaci letounů typu Su-24MK (Fencer D) a MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B) ze stavu IRIAF. Na konci listopadu roku 2023 bylo nicméně íránským ministrem obrany oznámeno, že si IRIAF letouny typu Su-35SE (Flanker M) nakonec přeci jenom pořídí. K podpisu nové dohody ohledně dodávek těchto strojů přitom došlo v září roku 2023 v rámci návštěvy Ruského ministra obrany S.K. Šojgua Teheránu. Součástí zmíněné dohody se ale staly též dodávky útočných vrtulníků typu Mi-28NME Íránu a íránských balistických střel krátkého dosahu typu Fateh-110 a Zolfaghar (IR-SS-1) Rusku. IRIAF budou letouny typu Su-35SE (Flanker M) podle všeho provozovat ze základny Oqab 44 (Orel 44), která je z části vyhloubena ve skalách. To dokládají satelitní snímky této základny z února roku 2023. Na zmíněných snímcích jsou totiž snadno rozpoznatelné siluety dvou letounů typu Su-35SE (Flanker M). V tomto případě se ale jednalo pouze o makety, které sloužily k ověření postupů manipulace s tímto strojem v chodbách podzemní části základny.

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Saturn Al-41FU s řízeným vektorem tahu

Radar:        jeden víceúčelový radiolokátor s pohyblivou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N035K Irbis-PK radiolokačního systému typu Irbis-PK se zorným polem ±120° ve vertikální a ±60° v horizontální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Irbis-PK dokáže vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-35 se zorným polem ±90° v horizontální rovině a -15° až +60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s TV kamerou a laserovým dálkoměrem/značkovačem cílů a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných a pozemních cílů. Najednou přitom dokáže sledovat až čtyři vzdušné cíle. Zatímco ze zadní polosféry je systém typu OLS-35 vzdušný cíl o velikosti stíhacího letounu schopen detekovat na vzdálenost 90 km, z přední polosféry jej dokáže zachytit na vzdálenost 35 km. Dosah laserového dálkoměru, který má přesnost 5 m, je 20 km v případě vzdušných cílů, resp. 30 km v případě cílů pozemních. Instalace kopulovité hlavice tohoto systému se nachází přímo před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                   - obranné: - identifikační systém „vlastní-cizí“. Toto zařízení využívá dvě sestavy aktivních fázovaných antén (každá s 24-ti zářiči), které jsou vestavěny do pohyblivé náběžné hrany křídla.

                  - stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150-35 Pastel. Toto zařízení kromě výstrahy před ozářením dokáže též určit též směr a pracovní frekvenci zachyceného RL záření a v neposlední řadě též programovat samonaváděcí hlavice nesených protiradiolokačních střel.

                  - výstražný UV protiraketový systém. Tento systém využívá šest senzorů, které jsou instalovány na přední části trupu (jeden před překrytem pilotní kabiny, vlevo od hlavice systému typu OLS-35, jeden za překrytem pilotní kabiny, po jednom na obou bocích a dva na břichu), a dokáže zaznamenat start přenosné PLŘS na vzdálenost 10 km, střely kategorie „vzduch-vzduch“ na vzdálenost 30 km a velké střely kategorie „země-vzduch“ na vzdálenost 50 km.

                  - výstražný laserový systém. Toto zařízení využívá dva senzory, které jsou instalovány na přední části trupu, a dokáže detekovat zdroje laserového paprsku ozařujícího letoun ze vzdálenosti až 30 km.

                  - šest výmetnic 14-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-50. Ty jsou vestavěny do záďového „žihadla“.

                  - aktivní RL rušič typu L265M10R Čibiny-M. Zatímco počítač a řídící systém rušiče typu Čibiny je vestavěn přímo do draku, instalace přijímače a vysílače tohoto zařízení se nachází uvnitř dvou odnímatelných štíhlých válcovitých kontejnerů (se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích), které se připevňují ke koncům křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73 (RS-AA-11 Archer). Instalace přijímače, který zajišťuje detekci, klasifikaci a určení pozice zdroje zachyceného elektromagnetického zařízení, se přitom nachází v levém kontejneru. Naproti tomu pravý kontejner ukrývá vysílač rušícího signálu.

Výzbroj:   jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77-1 (RS-AA-12B Adder B) (max. 12 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73/-74 (RS-AA-11A/B Archer) (max. 6 ks)

* 38 000 kg v přetížené konfiguraci

Poslední úpravy provedeny dne: 26.12.2023