Suchoj Su-22/-22R (‘Fitter F’) / S-32M2K

Typ:  exportní modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu Su-17M2D (Fitter F)

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, útoky na hladinové cíle a taktický vzdušný průzkum

Odlišnosti od letounu Su-17M2D (Fitter F):

- instalace starší radiostanice typu R-802B na místo radiostanice typu R-832M

- instalace odlišné verze identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-2

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o protizemní ŘS typu Ch-25 (AS-10 Karen) a Ch-29L (AS-14 Kedge), protiradiolokační ŘS typu Ch-28 (AS-9 Kyle), PLŘS typu R-60 (AA-8 Aphid) a kontejnery typu SPPU-22 s pohyblivým 23 mm kanónem typu GŠ-23L (součástí zbraňového systému tohoto modelu se naproti tomu staly starší PLŘS typu R-3S/-13M a kontejnery typu UPK-23-250 s pevným 23 mm kanónem typu GŠ-23L)

Historie:  Protože pohonná jednotka letounu typu Su-17M2D v podobě proudového motoru typu R-29BS-300 vykazovala v porovnání s motorem typu Al-21F-3 většími rozměry, větší hmotností a větší spotřebou paliva, za svým předchůdcem v podobě modelu Su-17M2 (Fitter D) tento stroj mírně zastával v doletu, vytrvalosti a akceleraci. Jelikož motor typu R-29BS-300 navíc kladl větší nároky na údržbu než pohonná jednotka letounu Su-17M2 (Fitter D) v podobě typu Al-21F-3, VVS se nakonec k letounu typu Su-17M2D postavilo odmítavě. To ale pro tento model neznamenalo úplný konec, protože se následně stal základem nástupce exportní modifikace motorem typu Al-21F-3 poháněného letounu Su-17M (Fitter C) v podobě typu Su-20 (Fitter C). Motor typu R-29BS-300 se totiž jevil jako daleko vhodnější pohonná jednotka pro exportní verze letounů řady Su-17 než Al-21F-3, neboť se mezitím stal (v odlišné verzi) srdcem exportního frontového stíhače typu MiG-23MF/MS (Flogger B/E) a exportního frontového stíhacího-bombardéru typu MiG-23BN (Flogger F/H). Tato změna v pohonném systému exportních letounů řady Su-17 by tedy zahraničním provozovatelům sovětské letecké techniky přinesla znatelné ulehčení logistického zabezpečení. Svou roli ve zmíněném rozhodnutí přitom nemalou mírou sehrála též skutečnost, že byl SSSR nanejvýš neochoten poskytnout motory typu Al-21F-3 některým „méně spolehlivým“ zákazníkům. Exportní modifikace letounu Su-17M2 vešla ve známost pod továrním označením S-32M2K a služebním označením Su-22 (Fitter F) a součástí výrobního programu závodu č.126 z Komsomolska na Amuru se stala v roce 1975. Od svého protějšku pro VVS v podobě modelu Su-17M2D se přitom exportní Su-22 (Fitter F) odlišoval pouze drobnými změnami v avionickém vybavení. Kromě toho byly z jeho zbraňového systému vyřazeny všechny protizemní řízené střely, tedy vyjma typu Ch-23 (AS-7 Kerry), který vykazoval beztak velmi sporadickou bojovou hodnotou. Letové zkoušky prvního exempláře letounu Su-22 (Fitter F) se rozeběhly v únoru 1976 a byly ukončeny v květnu 1977. Do roku 1980 brány komsomolského závodu č.126 opustilo celkem 92 těchto strojů. Blíže nespecifikovaný počet z nich přitom vznikl v průzkumné-bojové verzi známé jako Su-22R. Poté výrobní program komsomolského závodu č.126 plynule přešel na pokročilejší model Su-22M (Fitter J), který zase nebyl ničím jiným, než exportní modifikací letounu Su-17M3 (Fitter H). Prvním provozovatelem letounu Su-22 se přitom ještě v roce 1977 stalo Peru.

Verze:

Su-22 (S-32M2K) – základní bojová modifikace letounu Su-22 určená pro ničení pozemního a hladinových cílů v rámci průnikových operací a v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Su-22R – dvouúčelová modifikace letounu Su-22 zastávající poslání frontového stíhacího-bombardéru a taktického průzkumného stroje. Tento model mohl vykonávat průzkumnou činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci. Veškeré průzkumné vybavení letounu Su-22R se nacházelo uvnitř mohutného podvěsného doutníkovitého kontejneru typu KKR-1, který se umisťoval pod střední část trupu. Zatímco pod vnější křídelní závěsníky se obvykle zavěšovaly 1 150 l přídavné palivové nádrže typu PTB-1150, levý vnitřní křídelní závěsník byl vyhrazen pro vřetenovitý kontejner s aktivním rušičem systému Siren. Na pravý vnitřní křídelní závěsník se pak umisťoval raketový blok typu UB-32A, který zastával funkci protizávaží. Protože se veškeré průzkumné vybavení průzkumného-bojového Su-22R nacházelo, jak již bylo řečeno, uvnitř podvěsného kontejneru, od ryze bojového Su-22 se tento model odlišoval prakticky pouze instalací nevelkého ovládacího panelu průzkumného vybavení uvnitř pilotní kabiny. Zmíněný kontejner přitom ukrýval jeden fotoaparát pro vertikální snímkování typu AFA-39 (s ohniskovou vzdáleností 100 mm), jeden panoramatický fotoaparát typu PA-1 (s ohniskovou vzdáleností 9,5 cm a zorným polem 165°), jeden fotoaparát pro noční snímkování typu UA-47 a jednu stanici pro vedení základního radiotechnického průzkumu typu SRS-9 Viraž-1. Zatímco za pomoci fotoaparátu typu PA-1 bylo možné pořizovat snímky v průběhu letu rychlostí 800 až 1 000 km/h ve výškách 200 až 1 000 m, při nočním snímkování za pomoci fotoaparátu typu UA-47 se létalo rychlostí 700 až 1 000 km/h ve výškách 300 až 1 000 m.

Su-22 (s motorem typu Al-21F-3) – modifikace letounu Su-22 s instalací menší, lehčí a méně „žíznivé“ 11 215 kp pohonné jednotky typu Al-21F-3 z modelu Su-17M2 (Fitter D) na místo 11 500 kp motoru typu R-29BS-300. Z hlediska vnějšího vzhledu je tedy tento model prakticky identický s letounem typu Su-17M2 (Fitter D). Všechny exempláře motorem typu Al-21F-3 poháněných letounů typu Su-22 vznikly konverzí sériových Su-17M2 (Fitter D) ze stavu VVS. Jejich jediným provozovatelem se přitom stal Afghánistán.

Vyrobeno:  92 sériových strojů

Uživatelé:  Afghánistán, Angola (po roce 1982 dodáno 10 ks), Irák (po roce 1975 dodáno nejméně 36 ks), Jemen, Jižní Jemen (dodáno 30 ks), Libye, Peru (v roce 1977 dodáno 32 ks), Severní Jemen (dodáno 15 ks)

Su-22

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Chačaturov R-29BS-300 s max. tahem 8 300 / 11 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Fon-1400 s dosahem 4 km, jeden optický střelecký zaměřovač typu ASP-17 a jeden bombardovací zaměřovač typu PKB-3-17S. Zatímco instalace laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Fon-1400 se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (za nevelkým hranatým okénkem situovaným přímo pod jeho špicí), oba zmíněné zaměřovače jsou umístěny uvnitř pilotní kabiny.

                   - naváděcí: podvěsný kontejner s rádiovou-povelovou jednotkou typu Delta NG. Toto zařízení se umisťuje na pravý vnitřní křídelní závěsník. Za jeho pomoci jsou předávány naváděcí povely řízeným střelám s manuálním navedením (za pomoci malého joysticku) typu Ch-23 (AS-7 Kerry).

                   - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-39 s ohniskovou vzdáleností 100 mm uzpůsobený pro pořizování snímků za denní doby při letu ve výšce 500 až 5 000 m rychlostí 500 až 1 500 km/h (jeho instalace se nachází v přední části trupu přímo za pilotní kabinou). Toto zařízení obdržely pouze některé sériové stroje.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo za příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo před náběžnou hranou VOP) a výstražný radiolokační systém typu SPO-10 Sirena-3M (jeho anténa se nachází uvnitř horní části náběžné hrany SOP zhotovené z dielektrického materiálu)

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 500 až 4 000 kg, přepravovaná na dvou párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S/-13M (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks) a B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden pevný dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), neřízené protizemní rakety typu S-24 ráže 240 mm (max. 6 ks), konvenční neřízené pumy o hmotnosti 50 až 500 kg, 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012