Suchoj Su-25UB/UBK (‘Frogfoot B’) / T-8UB/UBK

Typ:  dvoumístná cvičně-bojová modifikace taktického útočného letounu typu Su-25 (Frogfoot A)

Určení:  primárně výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady Su-25, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Su-25 (Frogfoot A):

- vestavba druhého kokpitu, který ukrývá pracoviště instruktora, do výrazně vyvýšeného hřbetu v oblasti za původním kokpitem (sedadlo instruktora je umístěno o celých 440 mm výše než sedadlo žáka, které se nachází v předním kokpitu)

- instalace čtyřdílného překrytu pilotní kabiny (na místo dvoudílného) - ten se sestává z pevného čelního štítku, dvou výklopných (směrem do strany) částí a pevné průzračné přetlakové přepážky (ta se nachází mezi přední a zadní výklopnou částí, tedy mezi předním a zadním kokpitem)

- instalace výsuvného periskopu na hřbetu zadní výklopné části průzračného překrytu pilotní kabiny - ten instruktorovi usnadňuje výhled směrem dopředu (instalaci výsuvného periskopu, který usnadňuje pilotovi výhled směrem dozadu, na hřbetu výklopné části předního kokpitu tento model naproti tomu zcela postrádá)

- instalace plně zdvojeného řízení

- instalace palubního intercomu

- instalace nového výsuvného přístupového žebříku, který se vyznačuje menší hmotností, pod potahem levého boku přídě trupu přímo před postraním lapačem vzduchu

- mírně pozměněné rozmístění přístrojového vybavení uvnitř trupu (zejména uvnitř špice a uvnitř hřbetní nástavby)  

- menší vnitřní zásoba paliva (2 750 kg na místo 3 000 kg) z prostorových důvodů (vestavbou druhého pilotního prostoru)

- instalace modifikované svislá ocasní plocha (SOP) s větší výškou (kompenzace narušené stability vyvýšeným hřbetem s druhým pilotním prostorem) a výrazně kratším lapačem vzduchu v kořeni náběžné hrany

- rozšířené přístrojové vybavení o systém, který umožňuje provádět výcvik navigace, létání podle přístrojů a přístrojového přiblížení na přistání, a systém, za jehož pomoci lze provádět simulace mimořádných situací (např. selhání některého z palubních přístrojů)

Historie:  Vývojem cvičně-bojové modifikace jednomístného podzvukového bitevního speciálu typu Su-25 (Frogfoot A) s dvoumístnou pilotní kabinou a zdvojeným řízením byla OKB P.O. Suchoje pověřena již dne 29. června 1976. Dvoumístný Su-25 (Frogfoot A) vešel ve známost pod továrním označením T-8UB a už od počátku počítal s tandemově uspořádanou kabinou s pracovištěm instruktora ve výrazně vyvýšeném odděleném zadním kokpitu. Toto řešení pilotní kabiny mělo přitom zajistit stejně dobrý výhled ze zadního kokpitu přes příď trupu směrem dolů jako z kokpitu předního. Úvodní projekt dvoumístného T-8UB spatřil světlo světa ještě v roce 1977. Přestože produkci jednomístných Su-25 (Frogfoot A) zajišťoval závod č.31 z Tbilisi (TAGO), sériová výroba cvičně-bojového T-8UB, včetně stavby obou prototypů tohoto stroje, které vešly ve známost pod továrním označením T8UB-1 a T8UB-2, byla nakonec svěřena závodu č.99 z Ulan-Ude (U-UAPO). K volbě právě tohoto podniku se přitom přímo zasloužil jeho tehdejší ředitel J.V. Konjšev. Ten totiž z vlastní iniciativy nabídl volné kapacity svého závodu, na jehož lince právě tehdy končila produkce stíhacího-bombardovacího MiGu-27M (Flogger J), právě vedení Suchojovi OKB. Práce na prvním prototypu letounu T-8UB (T8UB-1) rozeběhly již v roce 1981. Přestože se základem tohoto stroje stal drak sériového Su-25 (Frogfoot A), díky změně ve vedení závodu č.99 se jej odevzdat ke zkouškám ve stanoveném termínu, tj. do roku 1983, nepodařilo. Mezitím se ale rozeběhly práce na pokročilé modifikaci jednomístného bojového modelu Su-25 (Frogfoot A). Ta přitom vešla ve známost pod továrním označením T-8M a služebním označením Su-25T (Frogfoot C) a na rozdíl od svého vývojového předchůdce měla být schopna vést bojovou činnost i za ztížených meteorologických podmínek. Protože jednomístný T-8M obdržel vyšší prioritu, celý program cvičně-bojového T-8UB byl již v roce 1983 dočasně pozastaven. V této souvislosti nedokončený prototyp T8UB-1 následně prošel přestavbou na prototyp tohoto nástupce perspektivního jednomístného bojového modelu Su-25 (Frogfoot A). Ten přitom vešel ve známost pod továrním kódem T8M-1 a prototypovou dílnu opustil v červnu roku 1984. Drak bojového T-8M byl totiž v maximální míře unifikován s drakem cvičně-bojového modelu T-8UB. Oba tyto stroje, T-8M a T-8UB, se přitom z konstrukčního hlediska od základního bojového modelu Su-25 (Frogfoot A) odlišovaly zejména znatelně vyvýšeným hřbetem trupu. Zatímco vyvýšený hřbet trupu dvoumístného modelu T-8UB ukrýval, jak již bylo řečeno, druhý kokpit s pracovištěm instruktora, v případě jednomístného modelu T-8M se zde nacházely bloky nového avionického vybavení spolu s další palivovou nádrží. Protože měl tato modifikovaný hřbet trupu negativní vliv na stabilitu, současně oba tyto stroje, T-8M a T-8UB, obdržely SOP se zvětšenou výškou. V roce 1984 se na lince závodu č.99 z Ulan-Ude rozeběhly práce na pěti exemplářích letounu T-8UB ověřovací série. První tři z nich ale potkal shodný osud jako prototyp T8UB-1. Zatímco dva z nich prošly konverzí na letové prototypy již zmíněného jednomístného T-8M (T8M-2 a T8M-3), další se stal základem neletového exempláře pro statické zkoušky tohoto modelu (T8M-0). První letový exemplář dvoumístného modelu T-8UB (rudá 201), který vešel ve známost pod staronovým továrním kódem T8UB-1, proto brány závodu č.99 nakonec opustil až v červenci roku 1985. Od vzletové dráhy továrního letiště zmíněného podniku se přitom tento stroj poprvé odlepil dne 10. srpna téhož roku. Krátce po realizaci druhého letu, ke kterému odstartoval dne 12. srpna 1985, byl tento stroj rozebrán a dopraven do Žukovského. Zde pak obdržel instalaci testovací aparatury. Současně byla provedena kontrola všech jeho palubních systémů. Poté, mezi 10. říjnem a 13. prosincem roku 1985, prošel programem závodních zkoušek. Ty byly přitom vzhledem ke značnému spěchu zaměřeny pouze na prověření základních charakteristik, včetně stability a ovladatelnosti a vzletových a přistávacích vlastností. S dvojicí pilotů na palubě se letoun T8UB-1 do oblak poprvé vydal dne 7. prosince, tedy v samém závěru závodních zkoušek. Na konci prosince roku 1985 se realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil též druhý letový exemplář letounu T-8UB (rudá 202), neboli T8UB-2. Na počátku následujícího roku byly pak oba zmíněné zkušební exempláře letounu T-8UB, T8UB-1 a T8UB-2, předány ke státním zkouškám. V rámci zkoušek státních, které se podařilo završit ještě v roce 1986, byla prověřována též činnost zbraňového systému. Ten se přitom zcela shodoval se zbraňový systémem jednomístného Su-25 (Frogfoot A). Díky tomu mohl dvoumístný T-8UB zastávat úkoly svého jednomístného protějšku v plném rozsahu. Součástí zmíněných zkoušek se přitom staly též ostré střelby. Plná produkce letounu T-8UB, který mezitím obdržel služební označení Su-25UB (Frogfoot B), se rozeběhla již v roce 1986, tedy ještě před ukončením státních zkoušek. VVS přitom své první Su-25UB (Frogfoot B) převzalo v roce 1987, tj. po celých šesti letech po převzetí prvních Su-25 (Frogfoot A). Výcvik pilotů těchto podzvukových strojů byl zpočátku realizován za pomoci nadzvukových letounů typu Su-17UM3 (Fitter G). Ten nebyl ničím jiným, než dvoumístnou modifikací jednomístného jednomotorového stíhacího-bombardéru typu Su-17M3 (Fitter H). Volba právě na tento stroj přitom nepadla náhodou. Jeho zbraňový systém byl totiž vystavěn na identickém zaměřovacím vybavení (laserový dálkoměr-značkovač cílů typ Kljon-PS) jako zbraňový systém letounu Su-25 (Frogfoot A). Protože ale tyto nadzvukové stroje vykazovaly zcela odlišnými vzletovými a přistávacími charakteristikami, později jejich roli převzaly podzvukové cvičné letouny typu Aero L-39 Albatros (Market) československé výroby. Ty byly přitom pro výcvik pilotů bitevních speciálů typu Su-25 (Frogfoot A) používány právě až do příchodu dvoumístných Su-25UB (Frogfoot B). Do roku 1992 bylo na lince závodu č.99 z Ulan-Ude zkompletováno cca 130 až 180 dvoumístných Su-25UB (Frogfoot B). První 25 těchto strojů přitom brány zmíněného podniku opustilo ještě v průběhu roku 1986. Mezitím, v letech 1986 až 1989, zde bylo postaveno též 30 exemplářů exportního modelu. Exportní Su-25UB (Frogfoot B) přitom vešel ve známost pod označením Su-25UBK (Frogfoot B) a byl vyvezen do pěti zemí světa.

Verze:

T-8UB (T8UB-1 a T8UB-2) – prototypová modifikace letounu Su-25UB. Tento model vznikl na lince závodu č.99 (U-UAPO) v počtu dvou exemplářů. První z nich se přitom od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 10. srpna 1985.

Su-25UB (T-8UB) – základní sériová modifikace letounu Su-25UB. Tento model byl vyráběn výhradně pro potřeby Ruského VVS a VMF. V letech 1986 až 1992 přitom brány závodu č.99 (U-UAPO) opustilo celkem 130 až 180 těchto strojů.

Su-25UBK (T-8UBK) – exportní modifikace letounu Su-25UB se zjednodušeným avionickým vybavením. Exportní Su-25UBK byl postaven v letech 1986 až 1989 v počtu 30-ti exemplářů. Od modelu Su-25UB jej lze přitom snadno rozpoznat díky tvaru antén identifikačního systému „vlastní-cizí“ (IFF), které se nacházejí na hřbetu přídě trupu přímo před pilotní kabinou a na břichu ocasní části trupu. Zatímco v případě modelu Su-25UBK mají tyto antény podobu sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčí, antény IFF systému modelu Su-25UB obdržely tvar trojúhelníku.

Vyrobeno:  cca 130 až 180 sériových strojů modelu Su-25UB a 30 sériových strojů modelu Su-25UBK

Uživatelé (Su-25UB):  Ázerbajdžán (po roce 1992 získáno ? „oletaných“ ks), Bělorusko (v roce 1992 rozpadem SSSR získáno ? ks), Čad (v letech 2008 až 2010 dodány Ukrajinou 2 „olétané“ ks), Gruzie (v roce 1992 rozpadem SSSR získáno ? ks, v roce 2005 Makedonií dodán 1 „olétaný“ ks), Kazachstán (v roce 1995 dodány Ruskem 2 ks výměnou za bombardéry typu Tu-95MS), Makedonie (v červnu roku 2001 Ukrajinou dodán 1 „olétaný“ ks), Peru (v letech 1997 až 1998 Běloruskem dodáno 8 „olétaných“ ks), Pobřeží Slonoviny (Běloruskem dodány 2 „olétané“ ks), Rovníková Guinea (v listopadu a prosinci roku 2007 dodány Ukrajinou 2 „olétané“ ks), Rusko, SSSR, Turkmenistán (v roce 1992 rozpadem SSSR získáno ? ks), Ukrajina (v roce 1992 rozpadem SSSR získáno 9 ks) a Uzbekistán (v roce 1992 rozpadem SSSR získáno ? ks)

Uživatelé (Su-25UBK): Angola (po roce 1988 dodány 2 nově vyrobené ks), Arménie (v roce 2004 Slovenskem dodán 1 „olétaný“ ks), Bulharsko (v letech 1986 až 1987 dodány 4 nově vyrobené ks), Česká republika (v roce 1993 rozpadem ČSFR získán 1 ks), ČSSR (dodány 2 nově vyrobené ks), Etiopie (v roce 2000 Ruskem dodány 2 „olétané“ ks), Gruzie (v roce ? ČR dodán 1 „olétaný“ ks) Irák (dodáno ? nově vyrobených ks) a KLDR (v letech 1987 až 1989 dodány 4 nově vyrobené ks) a Slovensko (v roce 1993 rozpadem ČSFR získán 1 ks)

 

Su-25UB

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva proudové motory typu Gavrilov R-95Š s max. tahem po 4 100 kp

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: laserový dálkoměr a značkovač cílů typu Kljon-PS s dosahem 8 km (jeho instalace je umístěna za nevelkým okénkem s tvarem pětiúhelníku nacházejícím se na seříznuté špici trupu) a optický zaměřovač typu ASP-17BC-8 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol-1D (dvě nevelké trojúhelníkovité antény umístěné po jedné na hřbetu přídě trupu přímo před pilotní kabinou a na břichu ocasní části trupu a dva páry drobných zaoblených antén umístěné po jednom na bocích přídě a zádě trupu), výstražný radiolokační systém typu SPO-15 Berjoza (jeho antény se nacházejí uvnitř dielektrické špice koncových křídleních těles), čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů ASO-2V (ty jsou umístěny po dvou ve dvou blocích na hřbetu zadní části trupu přímo vedle SOP), dva odnímatelné bloky s dalšími čtyřmi (po dvou v každém bloku) výmetnicemi klamných IČ/RL cílů téhož typu (ty se umisťují na hřbet zadní části motorových gondol)** a aktivní rušič typu SPS-141, -142 nebo -143 (Odd Pod) systému Siren (podvěsný kontejner tohoto zařízení se umisťuje na 3. křídelní zbraňový závěsník)

Výzbroj:      jeden dvouhlavňový 30 mm kanón typu GŠ-2-30 (9A623) se zásobou 250 nábojů, instalovaný v pevné lafetě typu VPU-17A vestavěné do levé poloviny břicha přední partie trupu, a poděsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 340 až 4 340 kg, přepravovaná na deseti křídelních závěsnících (poslední pár těchto závěsníků je vyhrazen pro obranné PLŘS) - protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 4 ks), Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks) a S-25L (max. 8 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M* (AA-8 Aphid) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 8 ks), B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 8 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 8 ks), neřízené 240 mm rakety typu S-24 (max. 8 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 8 ks), neřízené konvenční pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 10 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg), kontejnerové pumy o hmotnosti 250 až 500 kg (8 pum typu KAB-250 s hmotností 250 kg nebo KAB-500 s hmotností 500 kg), 500 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 8 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-22-01 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů) (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 4 ks), 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,36 m 
Délka s PVD:   15,55 m
Výška: 5,20 m
Prázdná hmotnost: 10 240 kg
Max. vzletová hmotnost: 18 500 kg
Max. rychlost: 950 km/h
Praktický dostup:   7 000 m
Max. dolet (se 4 PTB):    2 400 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 24.1.2016