Suchoj Su-24MK (‘Fencer D mod.’) / T-6MK

Typ:  zjednodušená exportní modifikace frontového bombardovacího letounu typu Su-24M (Fencer D)

Určení:  primárně ničení důležitých pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací za pomoci řízené i neřízené munice, sekundárně poskytování paliva za letu letounům typu Su-24MK

Odlišnosti od letounu Su-24M (Fencer D):

- instalace jednoho páru mohutných aerodynamických hřebenů na horní ploše střední pevné části křídla – tyto aerodynamické hřebeny plynule navazují na vnitřní pár křídleních zbraňových závěsníků a zastávají funkci krytu dvou výmetnic 27-ti klamných IČ/RL cílů (tato úprava byla zavedena též do konstrukce letounů typu Su-24M z posledních výrobních sérií)

- instalace zjednodušeného avionického vybavení - jeho součástí se stal odlišný typ identifikačního systému „vlastní-cizí“ a odlišný typ palubního počítače (CVN-24)

- pozměněná škála podvěsné výzbroje – ten model nemůže zastávat roli nosiče jaderné pumy, na jeho vnější křídlení závěsníky lze však umístit zdvojené vypouštěcí lišty krátodosahových PLŘS typu R-60MK typu APU-60-2 (na vnější křídlení závěsníky letounů Su-24M bylo původně možné umístit pouze jednoduché odpalovací lišty typu APU-60-1 – zdvojené odpalovací lišty typu APU-60-2 se staly součástí podvěsného vybavení letounů řady Su-24M až později)

Historie:  Vývozu nadzvukového frontového bombardéru typu Su-24 (Fencer), který se v roce 1971 stal součástí výrobního programu závodu č.153 z Novosibirska (NAPO), poměrně dlouhou dobu zcela bránil zákaz MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) na export jeho pohonných jednotek v podobě proudových motorů typu Al-21F-3. Důvodem zmíněného zákazu se zřejmě stala skutečnost, že tato pohonná jednotka vycházela z amerického motoru typu General Electric J79, kterou se podařilo Sovětům získat před Severní Vietnam. S oficiální zelenou se vývoj specializované exportní verze tohoto nástupce nadzvukových frontových bombardérů řady Jak-28 (Brewer) setkal teprve až v roce 1986. Tomu přitom na konci 70. let předcházela předběžná objednávka na určitý počet letounů Su-24 (Fencer) ze strany Libye a Iráku. Základem exportního Su-24 (Fencer), který vešel ve známost pod služebním označením Su-24MK (Fencer D mod.) a továrním označením T-6MK, se stal pokročilejší model Su-24M (Fencer D). Tento stroj byl přitom do výrobního programu novosibirského závodu č.153 zařazen v roce 1979 a od svého vývojového předchůdce v podobě typu Su-24 (Fencer C) se odlišoval zejména instalací nového navigačního-střeleckého komplexu a obranného komplexu. První předsériový Su-24MK (Fencer D mod.) (bílá 38) brány zmíněného podniku opustil na jaře roku 1987 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 30. května téhož roku. Omezená produkce exportního Su-24MK (Fencer D mod.) se rozeběhla v roce 1988. Do roku 1992 brány novosibirského závodu č.153 opustilo okolo 100 těchto strojů. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 17. května 1988. Od modelu Su-24M (Fencer D), který byl vyhrazen pro sovětské vzdušné síly, se exportní Su-24MK (Fencer D mod.) odlišovaly zejména pozměněným avionickým vybavením a zredukovanou škálou podvěsné výzbroje. Odlišná byla též jejich kamufláž. Zatímco všechny horní plochy exportních Su-24MK (Fencer D mod.) obdržely nátěr, který se sestával z nepravidelných polí tmavě zelené a tmavě hnědé, všechny spodní plochy, včetně boků trupu, těchto strojů byly šedomodré. Naproti tomu kamufláž všech letounů řady Su-24 (Fencer) vyhrazených pro sovětské vzdušné síly byla šedobílá (šedé horní plochy a boky trupů a bílé spodní plochy spolu se špicí trupu). Široké veřejnosti se exportní Su-24MK (Fencer D mod.) poprvé představil v létě roku 1989 na letecké přehlídce v Chodynce. Zde přitom bylo možné shlédnout prototyp tohoto stroje s protiradarovou ŘS typu Ch-58 (AS-11 Kilter) v podvěsu. Svůj mezinárodní debut si letoun typu Su-24MK (Fencer D mod.) odbyl dva roky nato na dubajské airshow IDEX 91. Zde byl přitom tento exportní stroj prezentován spolu s novými taktickými protizemními střelami typu Ch-59 (AS-13 Kingbolt) a Ch-31P (AS-17 Krypton). Vůbec prvním provozovatelem letounu Su-24MK (Fencer D mod.) se stal Irák. Vzdušné síly Iráku přitom od června 1988 do roku 1990 převzaly celkem 24 těchto strojů. V lednu 1991, tedy krátce poté, co se rozpoutala tzv. Válka v Perském zálivu, která představovala reakci států NATO na iráckou invazi do Kuvajtu ze srpna roku 1990, irácké vzdušné síly všechny své Su-24MK (Fencer D mod.) přesunuly na území sousedního Iránu, aby je uchránily před spojeneckými vojsky (posádky těchto letounů totiž údajně nebyly ještě bojeschopné). Irán si ale nakonec (? vyjma šesti exemplářů) všechny ex-irácké Su-24MK (Fencer D mod.) ponechal. Druhým uživatelem frontového bombardéru Su-24MK (Fencer D mod.) v celkovém pořadí se stala Libye. Libyjské vzdušné síly přitom v roce 1989 převzaly celkem šest těchto strojů. Později se však flotila frontových bombardérů typu Su-24MK (Fencer D mod.) libyjských vzdušných sil rozrostla o dalších devět těchto strojů (na patnáct strojů). V roce 1989 převzala své první letouny typu Su-24MK (Fencer D mod.) z 22-ti objednaných též Sýrie. Tímto se vzdušné síly tohoto afrického státu staly třetím provozovatelem tohoto frontového bombardéru v celkovém pořadí. Dalších 14 letounů Su-24MK (Fencer D mod.) si v roce 1990 objednal již zmíněný Irán. Na inventáři Iránského vojenského letectva se tak na počátku 90. let náhle ocitlo celkem 32 až 38 těchto strojů, 14 z novovýroby a 18 až 24 „olétaných“ ze stavu Iráckého vojenského letectva. Posledním provozovatelem letounu Su-24MK (Fencer D mod.) se stal Alžír. Ten si přitom pro své vzdušné síly v 90. letech pořídil 10 až 12 těchto strojů spolu se čtyřmi exempláři průzkumného modelu Su-24MRK (Fencer E). Tomu pak v roce 2001 následoval kontrakt, na jehož základě následně sedm Su-24MK (Fencer D mod.) spolu se čtyřmi Su-24MRK (Fencer E) prošlo v prostorách novosibirského závodu NAPO upgrade do standardu Su-24MK2. V roce 2001 závod NAPO pro potřeby alžírských vzdušných sil do standardu Su-24MK2 dopracoval též 25 letounů typu Su-24M (Fencer D). Zatímco 22 z nich poskytlo Ruského VVS, zbylé 3 byly speciálně pro tento účel vyřazeny ze stavu Ukrajinského vojenského letectva. Přestože byl letoun typu Su-24MK (Fencer D mod.) vyhrazen pro export, určitý počet těchto strojů si zřejmě našel cestu též k VVS. Tento předpoklad přitom vychází ze skutečnosti, že některé letouny typu Su-24M (Fencer D mod.), které byly zařazeny do výzbroje sovětských/ruských vzdušných sil, nesly identickou kamufláže jako Su-24MK (Fencer D mod.). VVS přitom do svého stavu s největší pravděpodobností zařadilo letouny Su-24MK (Fencer D mod.), které se nakonec nepodařilo prodat.

Verze:  -

Vyrobeno:  cca 100 sériových strojů

Uživatelé:  Alžír (v 90. letech dodáno 10 až 12 ks), Irák (v letech 1988 až 1990 dodáno celkem 24 ks), Írán (po roce 1990 dodáno cekem 32 až 38 ks – 14 ks z novovýroby + 18 až 24 „olétaných“ ks ze stavu Iráckého vojenského letectva), Libye (od roku 1989 dodáno celkem 15 ks), SSSR, Súdán, a Sýrie (od roku 1989 dodáno celkem 22 ks)

 

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:        dva proudové motory typu Ljulka Al-21F-3 s max. tahem 7 800 kp / 11 215 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        přehledový impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPO Orion-A (‘Drop Kick’) s dosahem 150 km, instalovaný v horní části, a mapovací dopplerovský radiolokátor typu RPS Reljef, instalovaný v dolní části příďového radomu. Zatímco prvně uvedený radar je používán pro vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů s velkým RL kontrastem proti zemi, druhý uvedený radar slouží pro sledování povrchu země při letu v malých výškách („kopírování terénu“).

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu LTPS-24 Kajra-24 (zploštělý hranatý kryt s rozměrným obdélníkovým okénkem v čele nacházející na břichu trupu přímo za šachtou příďového podvozku). Tento TV kameru s laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů sdružující systém spolupracuje s naváděcím systémem řízených pum a střel s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L, KAB-1500L, Ch-25ML (AS-10 Karen), Ch-29L (AS-14 Kedge) a S-25L a řízených pum a střel s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, KAB-1500Kr a Ch-29T (AS-14 Kedge)

                    - naváděcí: rádiová-povelová jednotka typu RKL Delta N (anténa umístěná pod příďovým krytem radiolokátorů), podvěsný kontejner s pasivním lokátorem typu L080/L081 Fantasmagorija-A/-B a podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9 (oba zmíněné kontejnery se umisťují na zadní centrální trupový zbraňový závěsník). Zatímco systém Delta N spolupracuje s naváděcím systémem protizemních ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry) a Ch-25MR (AS-10 Karen), systém Fantasmagorija-A/-B s naváděcím systémem protiradiolokačních ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-25MP (AS-12 Kegler), Ch-28 (AS-9 Kyle), Ch-58 (AS-11 Kilter) a Ch-31P (AS-17 Krypton), systém APK-9 s naváděcím systémem protizemních ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-59 (AS-13 Kingbolt) a Ch-59M (AS-18 Kazoo)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ neznámého typu (Odd Rods) (dvě sestavy tří tandemově uspořádaných nestejně velkých tyčových antén umístěné po jedné na břichu přídě a zádě trupu přímo za příďovým krytem radaru a přímo za postranními kýlovkami), výstražný radiolokační systém typu SPO-15S (L006) Berjoza (dva páry antén s tvarem trojúhelníku umístěné po jednom na bocích postranních lapačů vzduchu přímo před náběžnou hranou křídla a na bocích SOP přímo nad směrovým kormidlem), výstražný IČ systém typu LO-2 Mak-UL (nevelký polokulovitý senzor nacházející se v ose hřbetu střední části trupu), aktivní rušič typu Gardenija (vřetenovité antény umístěné na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem a přímo pod pouzdrem přistávacího padáku), dvě výmetnice 12-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty se nacházejí na hřbetu zadní části trupu na úrovni kořenů náběžné hrany VOP) a dvě odnímatelné výmetnice 48-ti klamných IČ/RL cílů (ty se umísťují na hřbet zadní části trupu) nebo dvě odnímatelné výmetnice 27-ti klamných IČ/RL cílů (ty se umisťují do rozšířených aerodynamických hřebenů umístěných na horní ploše střední části křídla)

Výzbroj:     jeden 23 mm šestihlavňový rotační kanón typu GŠ-6-23 nebo GŠ-6-23M se zásobou 500 nábojů, instalovaný na břichu trupu vpravo od předního centrálního trupového zbraňového závěsníku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na čtyřech trupových (dvou postranních a dvou tandemově uspořádaných centrálních) a čtyřech křídelních závěsnících (dvou pevných umístěných pod pevným centroplánem a dvou otočných umístěných pod pohyblivými vnějšími částmi) – protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23/-23M (AS-7 Kerry) (max. 4 ks) a Ch-25MR (AS-10 Karen) (max. 4 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 4 ks), Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 3 ks) a S-25L (max. 4 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 3 ks), Ch-59 (AS-13 Kingbolt) (max. 2 ks) a Ch-59M (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-28 (AS-9 Kyle) (max. 2 ks), Ch-58 (AS-11 Kilter) (max. 2 ks) a Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 1 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M* (AA-8 Aphid) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 6 ks), B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 6 ks), neřízené 240 mm rakety typu S-24B (max. 4 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 4-6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 7 ks) a KAB-1500L (max. 3 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 7 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), konvenční pumy o hmotnosti 100 až 1 500 kg (38 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 17-30 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg, 11 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg nebo 3 pumy typu FAB-1500 s hmotností 1 500 kg), kazetové pumy typu RBK-250 (max. 8 ks) a RBK-500 (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-6 (jeden 23 mm pohyblivý šestihlavňový rotační kanón typu 9A620 nebo 9A768 s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 45° a zásobou 400 nábojů) (max. 3 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 7 ks), 3 000 l PTB typu PTB-3000 (max. 2 ks), 2 000 l PTB typu PTB-2000 (max. 1 ks) a tankovací kontejner typu UPAZ-1A Sachalin (max. 1 ks)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,37/17,64 m 
Délka s/bez PVD:   24,59/22,59 m
Výška: 6,19 m
Prázdná hmotnost: 22 300 kg
Max. vzletová hmotnost: 39 700 kg
Max. rychlost: 1 700 km/h
Praktický dostup:   17 000 m
Max. dolet se 2 PTB:    2 850 km

 

 

 

* tato zbraň slouží pouze pro vlastní ochranu před vzdušným napadením

 

        

         

Poslední úpravy provedeny: 3.2.2013