Suchoj Su-25SM Izmoroz (‘Frogfoot A’) / T-8SM

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného letounu Su-25 (Frogfoot A); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu Su-25 (Frogfoot A) Ruského VVS

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Su-25 (Frogfoot A):

- instalace navigačně/střeleckého komplexu typu PrNK-25SM Bars (na místo typu KN-23-1), který se kromě vyšší přesnosti navigace vyznačuje též maximální automatizací ve vyhledávání a zaměřování cílů – jeho součástí se stal střelecký počítač typu CVM-90, kurzové a vertikální inerciální zařízení typu C601K, systému blízké navigace typu RSBN-85, systému družicové navigace typu A737, radiokompas typu ARK-M a radiovýškoměr typu A087

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny - jeho součástí se stal jeden průhledový displej (HUD) typu KAI-1-01 a dva barevné multifunkční displeje (MFD)

- instalace nových radiostanic typu Bankir-2, které disponují vyšší odolností proti rušení, na místo původního radiovybavení

- instalace nového identifikačního systému „vlastní-cizí“

- modifikovaný obranný systém – jeho součástí se stala stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150-16M Pastel (náhrada výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza) a podvěsný aktivní rušič typu MSP-410 Omul (dva kontejnery tohoto systému se umisťují na vnější křídelní závěsníky)

- instalace nových křídelních zbraňových pylonů s celkovou nosností podvěsné výzbroje 5 000 kg (na místo 4 340 kg)

- instalace dalšího (jedenáctého) závěsníku pod trupem – ten je spolu s posledním párem křídelních závěsníků vyhrazen pro speciální podvěsné vybavení (u letounů provozovaných bojovými útvary VVS jsou tyto závěsníky často demontovány)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu typu R-73 (AA-11 Archer)

Historie:  Protože se Ruskému VVS nedostávaly finanční prostředky na nákup nových útočných letounů typu Su-25TM (Frogfoot C), což byl jeden z mnoha důsledků těžké ekonomické krize, která v 90. letech zachvátila všechny státy bývalého SSSR, produkce tohoto pokročilého nástupce útočného letounu typu Su-25 (Frogfoot A), který tehdy tvořil páteř útočných letek Ruských vzdušných sil, se nakonec omezila na pouhé dva sériové stroje. V této souvislosti se JSC P.O. Suchoje v únoru roku 1998 pustila do prací na modernizačním projektu, jehož cílem se kromě prodloužení technické životnosti draku stalo též zvýšení bojové efektivity. Modernizované Su-25 (Frogfoot A) přitom vešly ve známost jako Su-25SM (T-8SM) a obdržely nový navigačně-střelecký komplex, nové přístrojové vybavení pilotní kabiny a nové obranné a spojovací prostředky. Naproti tomu od plánované instalace víceúčelového radiolokátoru typu Kopjo-25 uvnitř překonstruované přídě trupu bylo nakonec, z ekonomických důvodů, opuštěno. Přestože škála podvěsné výzbroje modernizovaného Su-25SM (Frogfoot A) zůstala prakticky nezměněna, před svým předchůdcem v podobě typu Su-25 (Frogfoot A) má v mnohém navrch. Díky instalaci podstatně přesnějšího navigačně-střeleckého komplexu jej totiž výrazně překonává jak přesností navigace (a to i za ztížených meteorologických podmínek), tak i přesností útoků na pozemní cíle za pomoci neřízené munice. Nové přístrojové vybavení pilotní kabiny, jehož součástí se stal jeden HUD a dva MFD, navíc pilotovi poskytuje znatelně lepší pracovní podmínky. Protože se součástí obranného systému modernizovaného Su-25SM (Frogfoot A) stal i aktivní RL rušič, v porovnání s modelem Su-25 (Frogfoot A) má též větší pravděpodobnost přežití v boji. Zatímco životnost modernizovaného Su-25SM (Frogfoot A) činí 2 500 letových hodin nebo 30 let provozu, v případě modelu Su-25 (Frogfoot A) tomu je pouhých 1 250 letových hodin nebo 15 let provozu. To vše je přitom možné pořídit za zlomek nákladů, které by bylo jinak nezbytné vynaložit na nákup obdobných letounů z novovýroby. Modernizací řadových Su-25 (Frogfoot A) ze stavu VVS do standardu Su-25SM (Frogfoot A) byl pověřen letecký opravárenský závod (ARZ) č.121 z Kubinky. Příslušné technické podklady přitom zmíněný podnik převzal v roce 2000. První ze čtyř zkušebních exemplářů modernizovaného Su-25SM (Frogfoot A) nesl označení T8SM-1 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 5. března 2002. Ještě předtím, v srpnu roku 2001, se ale stal jedním z exponátů statické ukázky moskevské airshow MAKS 2001. Protože VVS nakonec uvolnilo finanční prostředky na „upgrade“ jediného Su-25 (Frogfoot A), všechny zkušební exempláře letounu typu Su-25SM (Frogfoot A) vyjma toho druhého (T8SM-2), který brány závodu ARZ č.121 opustil dne 5. ledna 2002, vznikly na náklady výrobce. Poslední dva z nich přitom nesly označení T8SM-3 a T8SM-4. V rámci továrních zkoušek prototyp letounu typu Su-25SM (Frogfoot A) do listopadu roku 2002 vykonal celkem 41 zkušebních letů. Poté, v prosinci toho samého roku, byl předán ke státním zkouškám. Státní zkoušky letounu typu Su-25SM (Frogfoot A) se nakonec zatáhly až do první poloviny roku 2006. Poté, v létě 2007, byly zkušební exempláře letounu typu Su-25SM (Frogfoot A) předány 4. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) z Lipecka, za účelem realizace provozních zkoušek. Prvních šest letounů typu Su-25 (Frogfoot A) ze stavu VVS úpravou do standardu Su-25SM (SM5 až SM10) prošlo v průběhu roku 2006. Svému původnímu provozovateli byly přitom tyto stroje navráceny dne 28. prosince téhož roku. Do konce roku 2009 bylo do standardu Su-25SM (Frogfoot A) „upgradováno“ celkem 39 letounů typu Su-25 (Frogfoot A) ze stavu VVS, z toho 6 v roce 2006 (SM5 až SM10), 6 v roce 2007 (SM11 až SM16), 8 v roce 2008 (SM17 až SM23) a 13 v roce 2009 (SM24 až SM43). Tomu dne 7. listopadu 2011 následoval podpis objednávky na modernizaci dalších 36-ti letounů typu Su-25 (Frogfoot A) (SM44 až SM79) s termínem vyhotovení do roku 2013. Zatímco prvních 8 těchto strojů mělo být dodáno do června roku 2012, dalších 16 do konce toho samého roku, zbylých 12 v průběhu roku 2013. V březnu roku 2014 si VVS objednalo modernizaci dalších 5-ti sériových Su-25 (Frogfoot A) s termínem předání do listopadu toho samého roku. Pro letouny typu Su-25SM (Frogfoot A) z druhého a třetího kontraktu se přitom někdy používá neoficiální označení Su-25SM2. V letech 2002 až 2014 tedy „upgrade“ do standardu Su-25SM (Frogfoot A) prošlo celkem 84 letounů typu Su-25SM (Frogfoot A). Šest z nich bylo ale do počátku roku 2017 ztraceno. Mezitím bylo přikročeno k druhé etapě modernizačního programu. Produktem druhé etapy modernizačního programu letounů typu Su-25 (Frogfoot A) se stal model Su-25SM3, který se od modelu Su-25SM (Frogfoot A) odlišuje zejména instalací nového zaměřovacího, spojovacího a obranného vybavení. Svůj bojový křest si modernizovaný Su-25SM (Frogfoot A) odbyl v srpnu roku 2008 v občanské válce v Gruzii. Zde VVS přišlo o tři tyto stroje. Zatímco jeden z nich byl sestřelen, další dva byly odepsány kuli masivnímu bojovému poškození.

Verze:  -

Vyrobeno:  4 zkušební a 80 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Su-25)

Uživatelé:  pouze Rusko

 

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Gavrilov R-95Š-SM s max. tahem po 4 500 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: laserový dálkoměr a značkovač cílů typu Kljon-PS s dosahem 8 km (jeho instalace je umístěna za nevelkým okénkem s tvarem pětiúhelníku nacházejícím se na seříznuté špici trupu)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu „Type 6201“, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150-16M Pastel, čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů ASO-2V (ty jsou umístěny po dvou ve dvou blocích na hřbetu zadní části trupu přímo vedle SOP), dva odnímatelné bloky s dalšími čtyřmi (po dvou v každém bloku) výmetnicemi klamných IČ/RL cílů téhož typu (ty se umisťují na hřbet zadní části motorových gondol) a aktivní rušič typu MSP-410 Omul (podvěsné kontejnery tohoto zařízení se umisťují na poslední pár křídelních závěsníků)

Výzbroj:    jeden dvouhlavňový 30 mm kanón typu GŠ-2-30 (9A623) se zásobou 250 nábojů, instalovaný v pevné lafetě typu VPU-17A vestavěné do levé poloviny břicha přední partie trupu, a poděsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 340 až 4 340 kg, přepravovaná na deseti křídelních závěsnících (poslední pár těchto závěsníků je vyhrazen pro obranné PLŘS) - protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 4 ks), Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks) a S-25L (max. 8 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M* (AA-8 Aphid) (max. 2 ks) a R-73* (AA-11 Archer) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 8 ks), B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 8 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 8 ks), neřízené 240 mm rakety typu S-24 (max. 8 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 8 ks), neřízené konvenční pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 10 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg), kontejnerové pumy o hmotnosti 250 až 500 kg (8 pum typu KAB-250 s hmotností 250 kg nebo KAB-500 s hmotností 500 kg), 500 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 8 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-22-01 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů) (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 4 ks), 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,36 m 
Délka bez/s PVD:   14,59/15,53 m
Výška: 4,80 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 17 600 kg
Max. rychlost: 975 km/h
Praktický dostup:   7 000 m
Max. dolet (se 4 PTB):    1 950 km

 

 

* tato zbraň slouží pouze pro vlastní obranu před vzdušným napadením

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 12.7.2016