Suchoj Su-25TM (‘Frogfoot C’) / T-8TM (Su-39)

Typ:  víceúčelová bojová modifikace taktického útočného letounu typu Su-25T (Frogfoot C)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, vyhledávání a ničení tanků a jiné obrněné techniky protivníka, boj s rychlými hladinovými cíly o malém výtlaku (rychlé motorové čluny, výsadkové čluny a fregaty), ničení letecké techniky pozemních vojsk na zemi i ve vzduchu (útočné letouny, vrtulníky a transportní letouny) a průzkum pozemního bojiště

Odlišnosti od letounu Su-25T (Frogfoot C):

- instalace navigačního-střeleckého komplexu typu SUV-25TM Voschod (na místo typu SUV-25T Voschod) – jeho součástí se stal elektro-optický zaměřovací systém typu I-251M Škval-M a systém družicové navigace typu A737 (součástí typu SUV-25T Voschod byl elektro-optický zaměřovací systém typu I-251 Škval)

- instalace víceúčelového radiolokátoru typu N027 Kopjo-25 uvnitř demontovatelného válcovitého kontejneru (s ogiválním dielektrickým příďovým krytem) - ten se umisťuje pod střední část trupu přímo mezi šachty hlavního podvozku

- modifikovaný obranný systém náhradou aktivního RL rušiče typu Gardenija-1FU aktivním rušičem typu MSP-410 Omul (aparatura tohoto systému je umístěna uvnitř dvou kontejnerů, které se umisťují na vnější křídelní zbraňové závěsníky)

- rozšířená škála raketové výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-27R/T (AA-10 Alamo) a R-77 (AA-12 Adder), protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton) a Ch-35 (AS-20 Kayak) a protiradiolokační ŘS typu Ch-31P (AS-17 Krypton)

Historie:  Protože byl podzvukový bitevní speciál typu Su-25 (Frogfoot A) uzpůsoben pouze pro vedení útoků na pozemní cíle za denní doby a za dobrých meteorologických podmínek, což značně degradovalo jeho bojovou hodnotu, dne 17. června 1976, tedy ještě předtím, než byl oficiálně schválen pro sériovou výrobu (ta se rozeběhla v roce 1978 na lince závodu č.31 z Tbilisi), dostal sovětský průmysl za úkol vytvořit pro tento stroj nové zaměřovací vybavení, které mu mělo umožňovat vést boj s tanky a jinou obrněnou technikou protivníka za pomocí PTŘS i za ztížených meteorologických podmínek a v noci. OKB P.O. Suchoje přitom na zmíněné zadání zareagovala hned dvěma projekty pokročilých modifikací letounu Su-25 (Frogfoot A). Zatímco zbraňový systém modelu Su-25T měl být vystavěn na elektro-optickém zaměřovacím systému typu Škval bitevního vrtulníku typu V-80 (Ka-50 Hokum A), který spolupracoval s protitankovým raketovým kompletem typu Vichr (AT-16 Scallion), model Su-25V počítal s pilotážně-navigačním komplexem typu Bars. Ten mu měl zase umožňovat provádět bojovou činnost i za ztížených meteorologických podmínek. Později ale padlo rozhodnutí, aby byly schopnosti obou dvou zmíněných verzí letounu Su-25 (Frogfoot A), Su-25T a Su-25V, sloučeny v jeden jediný model. Ten přitom vešel ve známost pod závodním označením T-8M a služebním označením Su-25T (Frogfoot C) a dle zadání měl být schopen operovat za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci ve vzdálenosti až do 450 km za bojovou linií ve výškách od 30 až 50 m do 5 000 m. Protože přetvoření ryze denního bitevníku Su-25 (Frogfoot A) v plnohodnotný víceúčelový bojový letoun se schopností vést útoky na širokou škálu typů pozemích cílů za všech meteorologických podmínek ve dne i noci představovalo rozhodně nelehký úkol, celý program T-8M byl později rozdělen na dvě etapy. Zatímco první vývojová etapa dala za vznik přechodovému modelu Su-25T Frogfoot C (T-8M) s instalací elektro-optického zaměřovacího systému typu Škval, protitankového raketového kompletu typu Vichr (AT-16 Scallion) a TV zaměřovače pracujícího za nízké úrovně osvětlení typu Merkurij, z etapy druhé vzešel konečný model Su-25TM Frogfoot C (T-8TM) s dále rozšířeným zaměřovacím vybavením o radiolokační stanici typu Kinžál a termovizní systém typu Chod. Vývoj posledně uvedeného modelu, Su-25TM (Frogfoot C), byl přitom oficiálně schválen v lednu roku 1986. Zatímco radiolokační stanice typu Kinžál vznikla na základě zadání ze srpna roku 1983, vývojem termovizního systému typu Chod byl sovětský průmysl pověřen v srpnu roku 1984. Protože se konstruktéři OKB P.O. Suchoje chtěli zcela vyhnout větším zásahům do původní konstrukce draku, oba zmíněné systémy umístili do podvěsných kontejnerů. Toto řešení přitom značně urychlilo vývoj, snížilo vývojové náklady a zjednodušilo a zlevnilo sériovou výrobu a zároveň sebou přineslo nemalý modernizační potenciál. Podvěsnými kontejnery se zmíněným zaměřovacím vybavením bylo totiž teoreticky možné poměrně snadno vybavit i všechny již vyrobené exempláře staršího modelu Su-25 (Frogfoot A). Podvěsný kontejner s radiolokátorem přitom z podzvukového bitevního speciálu typu Su-25TM (Frogfoot C) učinil plnohodnotný víceúčelový bojový letoun schopný vykonávat bojovou činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Díky palubnímu radaru byl totiž tento model schopen, na rozdíl svého vývojového předchůdce v podobě letounu typu Su-25T (Frogfoot C), napadat i menší námořní plavidla za pomoci řízených střel ze vzdálenosti nacházející mimo dosah jejich prostředků PVO a vzdušné cíle nacházející se mimo visuální kontakt za pomoci PLŘS středního dosahu. Základem prototypů letounu Su-25TM (Frogfoot C), které vešly ve známost pod továrním kódem T8TM-1 a T8TM-2, se staly zkušební exempláře méně pokročilého modelu Su-25T (Frogfoot C). Konkrétně přitom šlo o letouny s továrním označením T8M-1 a T8M-4. Zatímco prototyp T8TM-1 (ex T8M-1) obdržel standardní „sériový“ kamuflážní nátěr a žluté trupové číslo 01, kamufláž prototypu T8TM-2 (ex T8M-4), který nesl modré trupové číslo 09, se sestával ze dvou odstínů šedé. Od vzletové dráhy se první prototyp letounu Su-25TM (Frogfoot C), neboli T8TM-1, poprvé odlepil dne 4. února 1991. Prototyp druhý, známý jako T8TM-2, jej přitom následoval dne 19. srpna toho samého roku. Zatímco prototyp T8TM-1 byl vyčleněn pro testy termovizního systému typu Chod a aktivního rušiče typu Omul, prototyp T8TM-2 obdržel instalaci odnímatelného vřetenovitého pouzdra s radarem typu Kinžál pod trupem v oblasti mezi šachtami hlavního podvozku. Protože vývoj obou dvou zmíněných zaměřovacích systémů, radaru typu Kinžál a termovizního systému typu Chod, již v roce 1994 zcela zastavil fatální nedostatek financí, později byl do zbraňového systému letounu Su-25TM (Frogfoot C) začleněn jednodušší radiolokátor typu Kopjo (ve verzi Kopjo-25). Tento typ radiolokační stanice přitom vznikl v rámci modernizačního programu frontových stíhačů typu MiG-21bis (Fishbed L/N) Indického vojenského letectva (IAF), který vešel ve známost jako MiG-21-93. Mezitím, dne 13. února 1992, byl druhý prototyp tohoto stroje (T8TM-2) prezentován nejvyšším vojenským a politických pohlavárům států SNS na běloruské letecké základně Mašulišči (a později též v Žukovském). Protože se závod TAGO (č.31) z Tbilisi, který zajišťoval sériovou výrobu všech jednomístných verzí letounu Su-25 (Frogfoot), rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, rázem ocitl na území samostatné Gruzie, produkci modelu Su-25TM (Frogfoot C) nakonec dostal na starost závod U-UAPO (č.99) z Ulan-Ude, tedy závod, který se od roku 1985 zabýval produkcí všech dvoumístných verzí tohoto podzvukového bitevníku. Součástí výrobního programu závodu U-UAPO se přitom jednomístný Su-25TM (Frogfoot C) stal v roce 1993. První sériový Su-25TM (Frogfoot C) vešel ve známost pod továrním kódem T8TM-3 a do oblak se poprvé vydal dne 15. srpna 1995. Pouhý týden nato byl pak spolu s prototypem druhým (T8TM-2) prezentován pod exportním označením Su-39 široké veřejnosti na airshow MAKS 95. Předtím ale oba zmíněné stroje, T8TM-2 a T8TM-3, obdržely kamuflážní nátěr sestávající se ze tří odstínů modré alá námořní Su-25UTG (Frogfoot D) a instalaci makety kontejneru radaru typu Kopjo-25 pod střední částí trupu. Zatímco sériový T8TM-3 nesl bílé trupové číslo 20, prototyp T8TM-2 byl v této nové podobě opatřen černým trupovým číslem 21. Provozní zkoušky letounu Su-25TM (Frogfoot C), které byly realizovány 929. Státním leteckým testovacím centrem (GLIT) z Achubinska, se rozeběhly dnem 5. února 1997. Krátce nato, dne 25. března 1998, se od vzletové dráhy podnikového letiště závodu U-UAPO dolepil druhý sériový stroj. Ten přitom vešel ve známost pod továrním označením T8TM-4 a obdržel identickou modrou kamufláž jako předchozí dva stroje a bílé trupové číslo 21. Široké veřejnosti byl tento letoun poprvé prezentován v srpnu roku 1999 na airshow MAKS 99. Zmíněná prezentace se přitom opět neobešla bez instalace makety kontejneru palubního radaru pod trupem, stejně jako předešlá prezentace, která se konala dva roky předtím na airshow MAKS 97. Zde ale tento stroj „suploval“ letoun s továrním kódem T8M-6 (modrá 21), tedy první sériový exemplář méně pokročilého modelu Su-25T (Frogfoot C). Protože se v podmínkách těžké ekonomické krize, která zachvátila v 90. letech všech státy bývalého SSSR, včetně Ruska, nedostávaly finanční prostředky na nákup nové letecké techniky, což se týkalo i podzvukového Su-25TM (Frogfoot C), mezitím se do středu pozornosti VVS dostal modernizační program Su-25SM (Frogfoot A). Jeho cílem se přitom stalo prodloužení technické životnosti draku a zvýšení bojové efektivity operačních Su-25 (Frogfoot A) za vynaložení minimálních finančních prostředků. Toto přitom mělo být docíleno pouhou výměnou některých původních avionických systémů za nové. V této souvislosti byla produkce letounu Su-25TM (Frogfoot C) zcela zastavena, když se na montážní lince závodu U-UAPO z Ulan-Ude nacházely rozpracované draky dalších čtyř sériových strojů. Mezitím, v roce 1996, korporace „Šturmoviki Suchogo“ nabídla 100 exemplářů tohoto modelu Polsku výměnou za dodávky potravin. S obdobnou nabídkou přitom zmíněná korporace následně oslovila též Českou republiku a Maďarsko. Žádná ze zmíněných nabídek se ale nesetkala s kladným ohlasem.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (T8TM-1 a T8TM-2 - vznikly konverzí letounů Su-25T/T8M-1 a Su-25T/T8M-4) a dva sériové stroje (T8TM-3 a T8TM-4); další čtyři sériové stroje nebyly stavebně nedokončeny

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Gavrilov R-195 s max. tahem po 4 500 kp

Radar:        víceúčelový impulsní dopplerovský radiolokátor typu N027 Kopjo-25 (jeho instalace se nachází uvnitř demontovatelného kontejneru, který se umisťuje pod střední část trupu přímo mezi šachty hlavního podvozku). Radar typu Kopjo-25 slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země), pozemních cílů a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 5 m2 je tento typ radaru schopen detekovat na vzdálenost až 57 km z přední, resp. 30 km ze zední polosféry. Pro vzdušné cíle nacházející se na pozadí země příslušné detekční dosahy činí 57 km a 25 km. Najednou dokáže sledovat až 8 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco skupinu tří tanků je schopen identifikovat na vzdálenost 25 km, menší hladinová plavidla dokáže odhalit na vzdálenost 75 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu I-251M Škval-M sdružující laserový dálkoměr-značkovač cílů typu Pričal s optickým zaměřovačem a TV kamerou (jeho instalace je umístěna za nevelkým okénkem s tvarem pětiúhelníku nacházejícím se na seříznuté špici trupu). Zatímco izolovanou stavbu je systém typu Škval-M schopen identifikovat na vzdálenost 15 km, tank na vzdálenost 8-10 km.

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol-1D (dvě nevelké trojúhelníkovité antény umístěné po jedné na hřbetu přídě trupu přímo před pilotní kabinou a na břichu ocasní části trupu a dva páry drobných zaoblených antén umístěné po jednom na bocích přídě a zádě trupu), stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-32/L150 Pastel (antény umístěné na koncových křídelních gondolách a nad vřetenovitým pouzdrem IČ rušiče), IČ rušič typu L166SI Suchogruz (jeho instalace se nachází uvnitř zadní části mohutného vřetenovitého pouzdra včleněného do kořene odtokové hrany SOP), čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26 (ty jsou vestavěny do přední části vřetenovitého pouzdra IČ rušiče), dva odnímatelné bloky s dalšími čtyřmi (po dvou v každém bloku) výmetnicemi klamných IČ/RL cílů téhož typu (ty se umisťují na hřbet zadní části motorových gondol) a aktivní RL rušič typu MSP-410 Omul (ten se nachází uvnitř dvou podvěsných kontejnerů, které se umisťují na vnější křídlení zbraňové závěsníky)

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 30 mm kanón GŠ-2-30 (9A623) se zásobou 200 nábojů, instalovaný v pevné lafetě typu NNPU-8M nacházející se na břiše trupu přímo za příďovým podvozkem, a poděsná výzbroj do celkové hmotnosti 5 000 kg, přepravovaná na deseti křídelních závěsnících (poslední pár těchto závěsníků je vyhrazen pro obranné PLŘS) – osminásobná odpalovací zařízení PTŘS typu 2A4172 raketového kompletu 9K121 Vichr (AT-16 Scallion) (max. 2 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 8 ks), Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks) a S-25L (max. 8 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-58 (AS-11 Kilter) (max. 2 ks) a Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 2 ks) a Ch-35 (AS-20 Kayak) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 4 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R/T (AA-10 Alamo) (max. 4 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 8 ks), B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 8 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 8 ks), neřízené 240 mm rakety typu S-24 (max. 8 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 8 ks), neřízené konvenční pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg, 10 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg), kontejnerové pumy o hmotnosti 250 až 500 kg (8 pum typu KAB-250 s hmotností 250 kg nebo KAB-500 s hmotností 500 kg), 500 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 2 ks), 500 kg řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500L (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 8 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-22-01 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů) (max. 4 ks) a SPPU-678 (jeden 30 mm kanón typu GŠ-1-30 se zásobou 150 nábojů) (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 8 ks), 800 l PTB typu PTB-800 (max. 4 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,36 m 
Délka bez/s PVD:   13,86/15,06 m
Výška: 5,20 m
Prázdná hmotnost: 10 740 kg
Max. vzletová hmotnost: 20 500 kg
Max. rychlost: 950 km/h
Praktický dostup:   10 000 m
Max. dolet (se 4 PTB):    2 500 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 18.2.2013