Suchoj/HAL PMF (FGFA)

Typ:  exportní modifikace středně těžkého víceúčelového bojového letounu 5. generace typu T-50 (PAK-FA) vzešlá ze zadání Indického vojenského letectva (IAF)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany (ničení vzdušných cílů na krátké i střední vzdálenosti), útoky na pozemní a námořní cíle a umlčování radiolokátorů protivníka

Historie:  Středně těžký víceúčelový bojový letoun 5. generace typu T-50 (PAK-FA) se na počátku roku 2007 dostal též do středu pozornosti Indického vojenského letectva (IAF). Tomu dne 18. října toho samého roku následoval podpis rámcové mezistátní smlouvy o společném postupu při financování vývoje tohoto nástupce letounů řady Su-27 (Flanker). Vývojové náklady měly být přitom rozděleny mezi obě participující strany rovným dílem. Zpočátku, za chodu prací na předběžném návrhu, byla modifikace letounu typu T-50 vzešlá ze specifických požadavků IAF vedena jako FGFA (Fifth Generation Fighter Aircraft). Nyní je ale tento model znám jako PMF (Perspective Milti-role Fighter). Na vývoji modelu PMF (FGFA) se podílí ruská společnost JSC P.O. Suchoje a indické konsorcium HAL (Hindustan Aeronautics Ltd.). Kontrakt na zpracování předběžného návrhu letounu PMF (FGFA) byl zástupci společností Rosoboronexport, JSC P.O. Suchoje a HAL podepsán v prosinci roku 2010. Tehdejší plány přitom počítaly se završením prací na toto téma do 18-ti měsíců. V lednu roku 2012 bylo speciálně za tímto účelem do Ruska vysláno 40 indických vývojářů. Součastně do Indie odcestovala skupina ruských specialistů. Se zmenšeným modelem letounu typu PMF (FGFA) se široká veřejnost mohla poprvé seznámit v únoru roku 2013 na mezinárodní airshow AERO India 2013. Práce na předběžném návrhu letounu tohoto stroje byly završeny v červenci roku 2013. Původní plány IAF počítaly s pořízením 214-ti letounů typu PMF (FGFA), 166-ti v jednomístné bojové verzi a 48-ti ve dvoumístné cvičně-bojové verzi. Zatímco všech 166 jednomístných letounů typu PMF (FGFA), které se měly od letounů typu PAK-FA odlišovat pouze softwarovým vybavením, mělo být vyrobeno v Rusku, kompletaci všech dvoumístných letounů typu PMF (FGFA) měl zajistit závod konsorcia HAL z Nasiku. Dodávky těchto strojů k bojovým útvarům IAF se přitom měly rozeběhnout již v roce 2017. V říjnu roku 2012 byl ale plánovaný počet objednaných letounů typu PMF (FGFA) snížen, z ekonomických důvodů, na pouhých 144 strojů v jednomístné verzi. Od pořízení dvoumístné verze bylo tedy zcela opuštěno. V srpnu roku 2015 bylo ohlášeno, že si IAF pořídí dokonce jen 65 letounů typu PMF (FGFA), z toho 54 pro tři eskadry a zbytek pro výcvikové letky. Redukcí objednávky letounů typu PMF (FGFA) IAF údajně zamýšlelo ušetřit finanční prostředky na nákup a licenční výrobu 126-ti francouzských víceúčelových bojových letounů 4,5 generace typu Rafale v rámci programu MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft). Současné plány IAF nicméně počítají se 154-ti letouny typu PMF (FGFA). Část z nich by navíc měla být dodána ve dvoumístné verzi. Od typu T-50 (PAK-FA) se letoun typu PMF (FGFA) nakonec zřejmě bude odlišovat pouze instalací avionického vybavení. Do jeho zbraňového systému budou navíc pravděpodobně začleněny i některé zbraně indické výroby, jakou je např. PLŘS typu Astra. Objednávka na 154 letounů typu PMF (FGFA) by měla být podepsána v listopadu roku 2015. Do konce toho samého roku by navíc měla být uzavřena smlouva na uskutečnění OKR (zkušebně-konstruktérské práce). Dle původních plánů se tomu mělo stát již na konci roku 2014. Důvodem toho zdržení se staly některé vzájemné neshody mezi oběma participujícími stranami. Terčem kritiky se přitom stala nejen neochota ruské strany sdílet veškeré projektové informace, ale i vlastní letoun. K letounu typu PMF (FGFA) mělo totiž IAF některé výhrady. Ty se přitom týkaly zejména motorů typu Al-41F-1 a radiolokátoru. Kritiku ale sklidila též pořizovací cena. Se zahájením letových zkoušek prototypu letounu typu PMF (FGFA) se nyní počítá v roce 2018.

Verze:  -

Vyrobeno:  0 (se zahájením letových zkoušek prototypu se počítá v roce 2018)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Saturn Al-41F-1 (iz.117) s řízeným vektorem tahu a max. tahem po cca 9 000 kp / 14 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním  

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 (9A1-4071K), vestavěný do pravého boku trupu, v oblasti za pilotní kabinou, a podvěsná výzbroj, přepravovaná uvnitř dvou rozměrných tandemově uspořádaných zbraňových šachet (s délkou cca 4,4 m a šířkou cca 0,9 m) nacházejících se přímo mezi motorovými gondolami (do každé z nich lze umístit dvě vypouštěcí lišty typu UVKU-50L s nosností po 300 kg nebo jednu vypouštěcí lištu typu UVKU-50U s nosností 700 kg), uvnitř dvou nevelkých šachet umístěných pod vystouplými hranatými kryty nacházejícími se pod kořeny křídla (do každé z nich lze umístit, na vypouštěcí lištu typu VPU-50, jednu PLŘS krátkého dosahu) a na čtyřech odnímatelných vnějších závěsnících nacházejících se pod křídlem

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ca 14,00 m
Délka:   ca 19,70 m
Výška: ca 4,60 m
Prázdná hmotnost: ca 18 000 kg
Max. vzletová hmotnost: ca 35 000 kg
Max. rychlost: M=2
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ca 3 500 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 14.7.2016